»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Ztráta pravé cesty (Žena a její působení)

Postavení muže v pozemském životě nebylo vážně zpochybňováno nikdy, naproti tomu postavení ženy často. Sahá od někdejšího panování matek až po vyobcování, od odloučenosti až po vedoucí roli ve vědě, hospodářství a politice. Proč musí žena o své uznání, které by vlastně mělo být samozřejmé, bojovat?

Avšak nelze dojít k samozřejmosti tam, kde jako základ chybí porozumění sobě samému. „Co je vlastně žena?" - takto nechává autor Peter Turrini ptát se hlavní ženskou představitelku poté, co ve „Vraždě dítěte" usmrtila své dítě jen proto, aby se vlastním činem osvobodila od mužské závislosti. A je to také mužský autor, který tuto otázku ženě klade, vždyť tímto zhrubněním dává jasně najevo nesmyslnost takového „řešení". Nezná-li žena účel svého života, sama zapříčiňuje své nesprávné ocenění.

Kde vězí počátek tohoto chybného vývoje? Možná to někomu připadne podivné, zmíní-li se zde biblický „pád do hříchu", zejména když mnohým chybí představa, co vůbec je tímto symbolickým obrazem myšleno. Žena byla, jak bylo již řečeno, stvořena jako most lidstva ke Světlu. Tímto spojením měla duchovnímu jádru člověka zprostředkovávat sílu, uvědomovat si ji a stávat se silnější a - opatřena křídly touhou po vyšším - učit se stále více rozvíjet ducha.

obr.: Sulamith Wulfing -falling leaf/ Působení ženyZe všech plodů v zahradě Stvoření však žena toužila právě po těch, které rostly na stromu hmotnosti. Mohlo tak vzniknout nebezpečí, že jí tyto plody zachutnají, to znamená, že se připoutá na pozemska přání. Neboť biblické podobenství shrnuje dlouhé vývojové dění obrazně takto: Žena svůj půvab místo cíle ve Světle využila k dosažení cíle pozemského a usilovala o to, aby se k jeho dasažení zdála být muži žádoucí. Místo přitažlivé síly její čistoty nastoupilo chtěné, cílené lákání. Protože usilování ke světlu již nebylo cílem, snažil se i muž vzbudit pozornost ženy pozemskými statky. To bylo obrácení se k rozumu, jenž - sám vázán na pozemské a na tělo - nemohl chápat nic vyššího, takže mu jeho pozemská účelnost připadala jako něco nejvýše dosažitelného. Tak byly výhybky nastaveny jinak: Místo aby se člověk pozvedal vstříc Světlu, zarýval se do hmoty. Jeho duch, oddělen od vyživujícího zdroje, musel přitom pozvolna chřadnout. Mnozí již nevědí co duch je a zaměňují ho s pozemským rozumem, neboť omezením na jeho hranicích se za námi uzavřel ráj.

Protože hmota platila za to vůbec nejvyšší, byla ženská jemnost zbavena svého smyslu. Lehčí hmotná výzbroj, ve které spočívala přednost ženství, musela z pozemsky vázaného pohledu připadat muži jako nedostatečná. Jako lépe konstituován vůči pozemké tíži se domníval, že má nad ženou převahu. Tak vznikl výrok o „slabém pohlaví". Protože se ze společného působení chtěného ze Světla stal boj pohlaví, mělo laciné nesprávné ocenění podepřít nárok mužů k vládnutí. Neboť se ztrátou vědění o duchu se změnil i pojem pro vládnutí: Pod výkonem moci nebylo původně rozuměno nic jiného, než starostlivá péče, tak jak ji - nyní zapomenutý - PÁN projevuje všem tvorům.

Protože muži jako hmotně silnému bylo žensky-jemné svěřeno, měl být pánem, to znamená: starat se o ni. Avšak kolem sebe tápou jen karikatury: Muži, zaujati hmotou, se zúženým výhledem popírají svého ducha a tím ztrácejí schopnost poznat, co by opravdové ženy mohly dokázat; ženy, odříznuté od Světla, stojí s prázdnýma rukama ve hmotě a domýšlivé nadřazenosti mužů se snaží čelit na nesprávných cestách. Tak se žena ztrácí v protikladech: Zčásti ji to bez jakýchkoliv zábran žene k obnažování, tělesnému vystavování své ženskosti, zčásti se domnívá, že v profesním životě se musí ve všem vyrovnat muži. A mnohé z těch takto zvrhlých žen se snaží nevědomý cit oklamat, ohlušit tím, že tento omyl rozšiřují tak dlouho, dokud nezíská zdání normálnosti. Oslepené domnělým vítězstvím ani nepozorují, jak ještě toto ženské sebeznehodnocování nepevní a bezobsažní muži podporují a s výsměšnou potupností mu aplaudují.

Neboť kdo produkuje četné deníky, které si vypomáhají ženskými půvaby; využívá je jako vábničky ke koupi zboží? Kdo je to, kdo podněcuje dívky k osvobození se ode všech mravních zábran, k nedbání mezí slušnosti, autority? Kdo jim předkládá nesprávné předlohy a láká je k odhození vnitřních zábran s „cinkající kasou"? Kdo konec konců schvaluje zákony, které ženám slibují stejná práva? Ve všech případech je to muž! Co osvobození žen sebe samých představuje - a ve skutečnosti jejich zkázu urychluje -, je v nesmírném uzavření kruhu nevědomým potvrzením muže pro jeho někdejší pád do hříchu. Neboť neviditelně temné útvary, které jeho myšlení, rozumářsky omezené a nakloněné k pozemským marnostem, produkuje, jsou k tomu citlivou ženou jen příliš snadno přijímány a předávány dále. Tak obě pohlaví, sevřená ve zpětném vzájemném působení, padají do propasti. Proto i v literatuře lze najít stěží ještě čistou lásku. Zatížené komplexy, neurotické, perverzní, pouze takto se tam odrážejí partnerské vztahy.

Vyhasínání ženských hodnot se příznačně projevuje také v hudbě. Jestliže byla kompozice kdysi určována společně rytmem a melodií, vládne dnes ještě pouze mužský rytmus, pronikavý, deroucí se do popředí, extatický, zatímco líbezná melodie odpovídající v hudbě ženství, téměř zcela vymizela. Avšak rytmus samotný nemůže nikdy povznášet, čím je hlasitější a divočejší, tím také jen více podporuje uvolňování vnitřních zábran; tak je nyní vše donuceno k tomu, aby se ukázalo a ztráta správné cesty nachází i zde svůj věrný obraz.

12.03.2016 22:54:19
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one