»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Volání po rovnoprávnosti (Žena a její působení)

Programovým bodem nového společenského uspořádání je dát ženě rovná práva. Nicméně tento základní příkaz, který mohl být již dávno živým, se rozumově zúženými pojmy zavedl na nesprávné dráhy a tím se pokřivil.

V Rakousku nedávno ministr spravedlnosti před zástupci tisku prohlásil, že rovnoprávnosti bude dosaženo teprve tehdy, až nikdo nebude nacházet nic zvláštního na tom, že se muži doma starají o domácnost, rodiny však zajišťují ženy. Tato představa, nikoliv ojedinělá, jen pregnantněji formulovaná, se objevuje i v jiných státech a částečně je tam i realizovaná.

A setba takového uvažování - šířena hromadnými sdělovacími prostředky - již vzkvétá: Nedávno v rámci televizního vysílání prohlásilo v průměru šedesát procent dotázaných v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku, že zaměna okruhů úkolů obou pohlaví je nepopuzuje. Kdo tedy díky jasnému vědění nestojí pevně, je lehce nasáván vírem mas. Nikdo nebude chtít vážně popírat, že také žena je v profesním životě schopna „svého muže" zastat, přesto se snaží, jak naznačuje již výraz, mužskou činnost v tom pouze napodobovat. Neboť zatímco muž stojí na místě, které mu vzhledem k jeho podstatě přísluší, musí žena v profesi popírat samu sebe tím více, čím více ji druh její činnosti zavádí do hrubého nebo jen rozumového.

Že dnešní rozmáhající se hospodářství již není bez ženy myslitelné, nemůže jejímu zneužívání k účelům, které jsou ji druhem cizí, dávat zdání správnosti. Hospodářství, které potřeby neuspokojuje, nýbrž jehož cílem je tyto potřeby vyvolávat, si nikdy nemůže činit nárok, aby se mu - místo jeho zpětného utlumování - trvale přinášely další oběti. Nikoliv člověk je sluhou hospodářství, které má, dbajíc umírněně celku, sloužit jeho potřebám.

Ze strany žen se tvrdí, že nesprávnou výchovou jsou dívky k „obrazu ženské role" přiváděny nebo od něj odstrkovány. Darujte chlapci kuchyňku pro panenku, děvčeti vláček, tak zní, převedeno na společný jmenovatel, vzorec, se kterým se tito přemoudřelí pokoušejí o přepólování pohlaví. Neporozumění základním zákonům stvoření, zároveň však také i rozumová domýšlivost se opravdu již nedá vyjádřit zřetelněji. K čemu by taková výchova vedla by mohlo být jen znásilněním. Tělo se proti cizím, škodlivým látkám brání protilátkami. Stejným způsobem by duch rozvinul duchovní protisíly. Ještě více než v tělesné oblasti by boj těchto protikladů musel brzdit oprávněný vývoj druhu a způsobit krizové následky. Mohl by se tomu přizpůsobit pouze „pokřivený" duch, který již sklon k jinopohlavnímu působení vykazuje, byl by tím však zatlačen jen hlouběji ve svém zbloudění. Ti, kdo takovou výchovu podporují, přísluší sami k tomuto duchovnímu druhu, odtamtud čerpají své vzorové příklady.

Přesto nesmí být tyto pokusy odbývány shovívavým úsměvěm. Vždyť výše zmíněná ministerská slova, zaměňování okruhů působnosti a tím spíše k tomu cílená výchova umožňují nezakrytě poznat, že se usiluje nikoliv o stejná práva, nýbrž o rovnost (stejnost), která stírá dokonce i hranice pohlaví. Rovnoprávnost by byla něco zcela jiného: Přinesla by zvýšení hodnoty působení ženy v jejím jí přiměřeném oboru, který je v současnosti ještě podceňován. Zde se k ní ale vrací zpět nedostatečné poznání skutečného určení a cíle ženy ve stvoření, které si během dlouhého vývoje zavinila sama. Ti, kteří ženy ještě nechávají být ženami, je ohraničují bytostným a nejvyšší cíl existence žen vidí v jejich mateřství. Jiní jsou uvězněni v domněnce, dát jejich životu náplň tím, že jim v budoucnu neomezeně otevřou bránu do profesního života. Jak falešná je tato „rovnoprávnost", se ukazuje již jen v tom, že ji žena přijímá jako milost muže, místo aby ji dosáhla sama od sebe. Muž ji ale jako nejlepší může dát jen to, co jemu samému připadá jako nejvyšší: hrubé, profesně-rozumové působení. Tím však dochází k opaku toho, co ženě a nám všem prospívá: Protože když je odcizení od domova a ženské působení v mužských povolání vychvalováno jako pokrok, je tím ženský okruh úkolů pro veřejnost jen ještě dále znehodnocován. Nádherný smysl „nebeských růží" které mohou darovat pouze ženy, vypadl již dávno z paměti. Mělo by jít o to, aby se ženy postavily na místo, kde na tyto růže mohou dosáhnout.

Avšak rovnost (stejnost), o kterou se člověk snaží, jde proti zákonům života. Neučí nás ekologie, že rozmanitost rostlin a zvířat svou pestrostí nejen uchvacuje, nýbrž že teprve jejich smysluplné sebedoplňování jejich existenci vůbec umožňuje? Neukazuje snad otisk prstu, že i lidé jsou rozdílní, a že se vlastně nikdo nepodobá druhému? Přesto člověk usiluje o to, aby tuto lidskou rozmanitost znemožnil. Stav sevřenosti v důsledku zmasovění, které hospodářsky, kulturně a sociálně postihuje stále větší okruhy, ztěžuje jednotlivci uhájení svébytnosti stále více. Vtělující se duchové ale dosáhli v mnoha životech rozličné zralosti, čímž je dán ve zcela přírozeném důsledku odstupňovaný řád. Toto svislé členění je nyní násilně stlačováno. Budou-li pak zahlazeny ještě rozdíly v pohlaví, tak zmizí rozmanitost i v horizontální návaznosti. Ve způsobu jednání a oblékání již ženy od mužů často ani nelze rozlišit. Zachvátí-li takové sjednocování jejich působení, pak tím bude zasažen rozhodující bod, ve kterém má různost pohlaví od prvopočátku svůj původ. „Neškodně" se jevící novoty jsou tedy nebezpečným útokem na přirozený řád lidí, jejichž zmatený rozum se již chystá uskutečnit vlastní záhubu. Neboť absence rozdílnosti je neklamným znakem pro konec času; nese v sobě již nádech „duchovní smrti".Tak i ve vesmírných dálkách, jak lze pozorovat, předchází potlačení chemické rozmanitosti hmoty jejímu zániku. Chemické struktuře hmoty odpovídá u člověka jeho osobnost, kterou se odlišuje od ostatních. Cožpak nespočívá snad právě umění jako nejzralejší projev tvořivosti člověka na osobnostním rukopisu umělce? Zákon života ve hmotných světech je zaměřený na vývoj. Působí tak, aby všechno stvořené bylo ve svém druhu přiváděno ke zralosti. Stejnost, ve které se osobní stírá, právě tomuto cíli brání.

12.09.2013 20:21:44
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one