»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Vlastnosti ženství (Žena a její působení)

Na základě vlastností svého ducha by žena měla být uschopněna, aby rozvinula do nejkrásnější podoby vše, čím se má vzhledem k muži vyznačovat. Zde je na předním místě čistota. Pozemsky k nám vstupuje jako cudnost. Tento pojem pro dnešního člověka téměř ztratil jakýkoliv obsah, tak nesmírně moc je pravý obraz cudnosti vzdálením se a nahrazením nesprávným výkladem zahalen. Je daleko mimo ono zúžení, jež se vztahuje k tělesnému. Cudnost náleží duchu, vždyť zahrnuje zcela každé přemýšlení a tím teprve se živě spřádá most mezi ženou a vyšším světem. Tak se nenuceně čistá cudnost ducha ukazuje zároveň jako dětskost - není naivní, nýbrž jen prostá, prostě otevřená vůči pravdivému a krásnému.

Menší zájem ženy o rozumové vědní obory nevyplývá z nedostatečného vzdělání, nýbrž má kořeny hluboko v ženské bytosti. Rozumovost slouží pouze pozemskému; ona ale ví - mnohem více než muž - o obšťastňujících vyšších hodnotách, takže význam pozemského rozumu jí nepřipadá tak velký jako muži. Její duch, jenž usiluje k jemnějším výšinám, získává přirozený půvab, který se - tak jako vnější krása - nikdy nedá napodobit. Pocházeje z nejniternějšího jádra člověka, může být jen pravý a nikdy neklame.

Tyto vlastnosti ženy působí na muže přitažlivě. I jeho hrubá, pozemská činnost je takovým způsobem ženou zušlechťována. Této skutečnosti dal Rainer Maria Rilke (1875 Praha - 1926 Montreux) v „Písni o lásce a smrti" úchvatně pravdivou podobu:

„Neboť pouze ve spánku lze pohlížet na takovou nádheru a na takové slavnosti takových žen: Jejich nejmenší gesto je záhyb spadajícího brokátu. Chvilky sestavují ze stříbrných rozhovorů a často pozvedají ruce takto -, a ty se musíš domnívat, že někde, kam nedosáhneš, sbírají hebké růže, které nevidíš. A tady sníš: Být tak jimi ozdobený a jinak oblažený a být hoden koruny na čelo, které je prázdné..."

Tyto verše musíme nechat vykvést, neboť jen vzácně se v literatuře nalezne podobně dokonalé vyjádření něžného a povznášejícího zázraku, který ženství dokáže šířit. Nenaplněná touha muže se formuje v nářek v poznání, že opravdovou ženu potkává jen ve snu, když, uvolněn od tíhy těla, se duch povznáší do světlých niv. Nic nepřibližuje vznešený půvab tak zřetelně, jako „záhyb brokátově spadající", který v majestátní přirozenosti plynule zahaluje každý pohyb. Daleko od pozemských banalit spočívá na „rozhovorech ze stříbra" odlesk světlejšího světa. To, že žena dosahuje výšek, které jsou muži uzavřeny, je vyjádřeno růžemi, jež se objevují jako dar odtamtud. Probouzejí touhu, být hoden obšťastnění z této jiné říše a dávají křídla k uskutečňování nejušlechtilejších činů. Neboť pouze tupý, zesurovělý muž v sobě necítí silnou touhu chránit a opatrovat vysoké hodnoty.

Takové je působení opravdového ženství: probouzí čistou touhu po Světle.

13.04.2016 12:55:46
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one