»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Následky (Žena a její působení)


Mluvčí takového „osvobození", neznajíce určení ženy ve stvoření, věří, že nastavují výhybky do budoucnosti. Jinak než v uvažovaném smyslu mají v tom žel pravdu. Neboť z toho vyplývající následky se týkají všech - nejen dnešních lidí, ale i zítřejších a pozítřejších.

Je to odůvodněno klíčovým postavením ženy pro vývoj lidstva, vždyť svým jemným uzpůsobením se měla snáze otevírat ušlechtilému. Z toho důvodu je ženě zapotřebí jasného, vědoucího vlastního zakotvení. Když přece váhavě a s nejistotou, v čem její úkol vlastně spočívá, opouští ochranodárný střed, zeslabuje samu sebe i spojení, které přes ni vede k výšinám. I když nechce být, co by být měla, nemůže se stát tím, co by být chtěla. Tak z toho vyrůstá rozervanost a pocit přetíženosti. Neboť vnitřní okruh života, jehož spravování přináleží ženě, vyžaduje být tak jako tak obstaráván.

Na konci pak stojí trojí břímě: Zaměstnání, starost o domácnost a mateřské povinnosti. Jedná se ale o vnější následek ztracené vnitřní rovnováhy. Takto v sobě rozervaná žena nemůže také dále být pro svou rodinu darujícím a občerstvujícím středem. Další je dostatečně známo: Muž, postrádající teplo domova, hledá uspokojení někde jinde, o děti se starají cizí nebo jsou ponechány samy sobě. Neboť rodina se bez spojující síly ženy rozpadá zevnitř. I když se snažíme jedním nebo jiným způsobem nejhrubší z problémů mírnit; - kdekoliv nastanou těžkosti, je něco nesprávného již v základu, protože nedobré projevy jen urychlují zrání toho, co neodpovídá zákonu stvoření.

Přitom to jsou pouze vnější znaky kdysi započatého chybného vývoje. Kdo tomu může potom ještě stanovit hranici, vždyť i klopýtající lehce přichází k pádu. Cesta ženy se sklonem ke svádění blíží se nakonec k prostituci, cesta mužsky jednající ženy končí u helmy, zbraně a tanku.

Dnes víme, že se tělo snaží, aby se přizpůsobilo požadavkům. Když jste štípali dřevo, nosili něco těžkého, nebudete moci zpočátku psát, protože se Vám bude pero třást v ruce. Zabýváme-li se tedy něčím hrubým ztrácíme uschopnění pro jemné. Bude-li zhrubnění dlouhodobé, pronikne postupně celou osobností a usadí se v jejím charakteru. Žena, pokud se ztrácí v jiných směrech, se pak pro muže stává „společníkem" nebo dostupným zbožím. Ono vznešené, co by mělo být respektováno, pak v žádném případě již nemá. Tak jsou pařížské apačské tance příznačné pro opovržení muže, když se žena spojí s nízkostí.

Zároveň s opuštěním středu, starostlivě-niterného životního prostoru, který slouží k rozvíjení ženskosti, však to nejlepší v ženě začíná chřadnout. Neboť každé uschopnění, které není využíváno, se postupně ztrácí, jako nějaký orgán, který se nepoužívá. Nemůže-li žena působit jako taková, podobá se rostlině na půdě s umělým hnojivem, člověku, který se živí jen konzervami. Chybí nenahraditelné síly Bohem chtěného spolupůsobení, bez jejichž živosti nemůže v celém stvoření natrvalo správně prospívat žádný druh. Tím se však mění most, po kterém se k matce za účelem inkarnace blíží duše dítěte. Jako přechod může pak sloužit jen těm, kdo se v dřívějších pozemských životech vyvíjeli stejným směrem. Čím více se zbloudilá žena vzdálila od ženského působení, tím křehčí bude jemné spojení a tím pokřivenější druh těch duchů, kterým pak ještě umožní příchod - až se nakonec těžkými porody jako posledními následky most hroutí. Tato organická nezpůsobilost je pak následkem duchovního vzdání se sama sebe.

Doufám, že se před Vámi začíná rýsovat rozsah celkové odpovědnosti, kterou ženy mají. Žena nestojí nikdy pouze sama pro sebe. Její duchovní působení v náležitém způsobu udržuje spojení vzhůru otevřené. Opustí-li naproti tomu správné stanoviště, připravuje s vlastní proměnou zároveň i muže o onu usilující touhu, která jako záchranné lano z výšin, ji chrání před utonutím ve hmotě. A chyba, kterou její duchovnost trpí, se rozprostírá nad potomstvem, neboť přitažlivostí duchovní stejnorodosti - která se navenek jeví jako dědičnost - staví jako matka, utvářejíc tak budoucnost, výhybky již pro přicházející dobu.

Kdo jde životem s otevřenýma očima, nemůže se již uzavírat dojmu, že je připravována změna a jeden z úseků vývoje lidstva se stále rychleji blíží ke konci. Opětovné povstání z jeho trosek, z kolapsu všeho falešného, vyžaduje novou zdravou půdu. Více než kdy jindy bude tedy lidstvo potřebovat v budoucnosti skutečnou ženu, která zná zákony stvoření a s radostí naplňuje smysl svého působení. Zde spočívá cíl osvobození žen: stát se duchovní - a tím opět otevřít pramen k původu lidství, ke kterému vlastní klíč především ženství.

Tento úkol tu byl po všechen čas, výhled na něj byl ženě také často zastřen.

Goethe  proto tragedii „Fausta", cestu člověka mezi světlem a temnotou, uzavřel slovy udávajícími směr:

 

Za věčným ženstvím jsme neseni výš."

(„Das Ewig-Weibliche zieht uns hinan.")

 

Jde o pradávné vědění z nejvzdálenějších časů; tragické jeho zapomenutím, avšak plným naděje, když nyní poznáváte: Osud lidstva se v něm naplňuje.


Richard Steinpach
 „Was ist das überhaupt - eine Frau?"

 

Nahoru

 

obr.: Sulamith Wülfing - Návrat, loučení se Zemí / Žena a její působení
obr.: Sulamith Wülfing - Návrat, loučení se Zemí / Žena a její působení
Sulamith Wülfing -sie und er.jpg
Sulamith Wülfing-Angel Warning.jpg
Sulamith Wülfing - Night is Like a Quiet Sea.jpg
Sulamith Wülfing - dětství, Childhood-detail.jpg
Sulamith Wülfing-lilie.jpg
Sulamith Wülfing-Vereinigung.jpg
Sulamith Wülfing-plamenné jazyky.jpg
Sulamith Wülfing-Dream.jpg
Sulamith Wülfing -andělská záštita.jpg
Sulamith Wulfing -falling leaf.jpg
Sulamith Wülfing -reflection.jpg
13.11.2018 20:40:14
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one