»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Široce rozprostřené pole uplatnění se otevírá pro každou opravdovou ženu: Veškeré ošetřování, opatrování, přivádění k niterným hodnotám odpovídá - chápáno v nejširším významu - zaměření ženského ducha. Především se ale zdá, že je povolána být manželkou, ženou pečující o domov a matkou. Tyto zvláštní okruhy působení pojednáme zde blíže, protože nedostatečná znalost dějin stvoření deformuje i tyto základní pojmy.

Manželka:

Nejprve půjde o to, abychom rozpoznali sílu, která přívádí pohlaví k sobě, sílu, která jedno pohlaví nechává hledat pohlaví druhé. Láska je příliš obecná, než aby mohla tuto záležitost objasnit. Může, s tělem nesvázaná, nýbrž nakonec ho pouze zahrnující, všechno a každého obsáhnout, od nejnepatrnějšího v celém stvoření až k Bohu samému, který jest Láska.

Spojující síla mezi pohlavími navzájem velmi uzce souvisí s jejich počátkem. Odštěpeni od proudu duchovního a zaopatřeni rozličnou výzbrojí na základě jejich svobodného rozhodnutí, nesou v sobě touhu po spojení s doplňující jinou částí. V tomto doplňování spočívá tajemství partnerství odpovídající zákonům stvoření.

Poněvadž to, co se doplňováním spojuje, je oživováno a podporováno navzájem. Není zde omezení pouze na dělbu úkolů, na pozemskou pomoc nebo péči; je to určené v první řadě duchu a má nápomocně ulehčovat jeho vzestup. Neboť jsou-li v láskyplném setkávání nezištnost, porozumění a ohled rozvíjeny k radostně uskutečňované ctnosti, formuje se pak tato snaha po zušlechtění, živena oblažujícím vzájemným působením, sama od sebe u obou partnerů.

A čím více je učel bytí v takovém společenství ženou a mužem naplňován, tím jasněji oba manželé vidí před sebou vysoký cíl cesty a svůj život vděčně zasvěcují stejnému Bohu.

Již myšlenka na druhého stačí, aby podporu poskytli nebo přijali. Žena svým bytím může tlumit hrubost a v lidech probouzet ušlechtilost, aniž by bylo potřebné osobní setkání nebo pozenské spojení.

Manželství ovšem skýtá zcela zvláštní příležitost k trvalému osvědčování se. Má být duchovním slibem ke společnému usilování vzhůru ke světlu. Tak jako se horizontála a svislice, ztělesňující pasivní a aktivní, dotýkají uprostřed kříže, svazuje slib oba manžele vzájemně v jejich nitru, v duchu, aby vznešené znamení Světla v jejich svazku se stalo pozemskou skutečností. To asi může, pokud se vezmou v úvahu manželství, jaká jsou, znít idealizovaně. A přesto může být tento obraz uskutečněn, pokud by si člověk nestál sám v cestě tím, že - popíraje cíl v duchovním - přikládá význam jen pozemskému. Z toho pochází omyl, který z manželství dělá pouta a zapříčiňuje mnohá utrpení. Tak lidský zákon chrání formu, i když, dávno o svůj obsah oloupena, je jen sponou pro pozemské závazky. Ano, mnozí to považují za boží příkaz, že manželství má zůstat nerozlučné, místo toho, aby ho respektovali jako stupeň na cestě vývoje ducha, který, když neposkytuje žádnou oporu a hrozí již pád do hlubin, je třeba k záchraně obou opustit. Neboť pokud si manželé, místo aby se podporovali, v duchovním vzestupu vlastní umíněností překáží, je opět namístě spojení rozvázat, ať už byl slib dán kdekoliv a jakkoliv. Když dokonce nenávistí naplněné seberozedírání obrací smysl manželství v opak, budou rozdělením obě manželské části ušetřeny toho, aby se duchovně zaplétaly do nové viny. Poněvadž již myšlenka, nikoliv teprve čin, se jednou, bohatě naložena stejným druhem, v kruhu zpětného působení bezpodmínečně vrátí k tomu, který ji zplodil, živil.

Kdyby se stal vzestupný duchovní vývoj konečně měřítkem veškerého uspořádání, nebylo by žádných pochyb, že do tohoto příkazu se má vřadit i manželství. Tak ale vyzývají nesprávné pojmy často k odporu. Mnoha párům dnes již nepřipadá manželství jako něco, co je hodno úsilí. Sebeurčení, jež je zákonem omezováno, si raději chtějí zachovat v neformálním společném soužití. Pro mnohé by ovšem bylo lepší, kdyby manželství vůbec nevyhledávali. Zbavování se povinností, jakožto všeobecný požadavek doby, vede k tomu, že i ve vztahu k partnerovi se dává lehce přednost vlastním přáním. Avšak jen kdo je sám připravený dávat, může ve zpětném působení také přijímat. Podstata manželství zůstává nepřístupná všem, kterým chybí nezištná láska.

Paní domu:

Být ženou v domácnosti připadá mnoha ženám jako nanejvýš nevděčný osud. Pokud je - tak jako nyní - lidská prestiž a vážnost určována profesním úspěchem a výdělkem, je výsledkem takového postoje to, že práce, která „neotevírá" žádnou kariéru, ba, dokonce se provádí bezplatně, je snižována jako bezcenná. Pro tento názor se zdá být příznačné, že sociální legislativa vzhledem k činnosti žen v domácnosti stále ještě selhává, protože tato činnost se neslučuje s představami zákonodárců o tom, co je práce.

Tak jako lze sotva začlenit do zákonů činnost tvůrčího umělce, protože neslouží jen k obživě, nýbrž je seberealizací, lze i vývoji a postavení ženy v domácnosti rozumět jen z pozice ženského ducha.

Tady jsme v kritickém bodě: Mnozí se domnívají, že je ženám pouze namlouváno, že mají opečovávat domov. Mylnost takového tvrzení mohou snadno seznat ze svého okolí. Všímejte si přece nitra i zevnějšku. Pohleďte do kalichu květiny: Zde je uprostřed (samičí) pestík, který je obklopen věncem tyčinek. Takové uspořádání sahá až do skladby materie, neboť hmota se skládá z atomů, které se podobají malým slunečním systémům. Kolem jádra krouží jinak elektricky nabité elektrony. O náboji jádra sice říkáme, že je kladný, o elektronech pak, že jsou záporné, pokud by však byly vlastnosti elektřiny poznány dříve, tak by bylo, jak se domníval Einstein, určitě jejich pojmenování obrácené. Porovnáme-li způsobem vystihujícím podstatu onu elektřinu, která je svou vlastností negativní - a kterou jen nesprávně nazýváme pozitivní - s ženstvím, spočívá i ve hmotě ženství (das Weibliche) uvnitř. Mužské naproti tomu proniká navenek a je přesto drženo zároveň (ženskou) přitažlivou silou, která vychází z náboje jádra. Něco podobného se opakuje i přímo v nás. Již ve staré Číně lidé věděli, že tělem probíhají neviditelné, živoucí proudy v pevně daných dráhách, tzv. meridiánech. Na nich je založena akupunktura, která je dnes již sotva zpochybnitelná. Tyto proudy jsou dvojí, zčasti aktivní, zčásti pasivní. Také zde na nejzazších místech jsou dráhy (ženských) Ying-proudů uvnitř, zatímco dráhy (mužských) Yang-proudů jsou vně, i při diagnostice pulsu se nahmatávají první hlouběji uvnitř těla, druhé blíže k jeho povrchu.

Tento výčet můžete libovolně rozšiřovat, všude vládne tentýž řád: Ženství uvnitř - mužství zevně. Není to proto projevem žádné básnické svobody nebo zastaralého přesudku, když nalézáme u Schillera tyto verše:

Muž musí ven do nepřátelského života", avšak: „...uvnitř vládne čistá paní domu..." To je přirozené stanoviště ženy jako strážkyně vnitřního kruhu, přičemž dokonce dětská čistota, skrze níž jedině může být zachován posvátný oheň spojení se Světlem, je vystižen slovem „čistá".

Právě to, že smí stát uvnitř, by mělo znamenat pro ženu obšťastnění, spočívá v tom přece potvrzení, že k vyšším hodnotám života se může blížit lehčeji než muž. Naše řeč to vyjadřuje výstižně: „Vnějškovost" je bezvýznamná, hodnotu nám přináší teprve „vnitřní prohloubení".

Zatímco muž vnější ochranou poskytuje ženě bezpečí (Geborgenheit), které v pozemském životě potřebuje, aby se mohla věnovat světlému působení, náleží ženě úkol, aby utvářením domova zajišťovala vnitřní mír. Šíří-li se z domova harmonie, působí na všechno. Má zde vzniknout pozemský obraz onoho podivuhodného bezpečí, jež žitím podle zákona stvoření čeká dozralého ducha po návratu. Vždyť touha po tomto domově, po ráji, žije nevědomě v každém z nás.

Působení paní domu se děje tiše, jen zřídka se jí bude tleskat. Avšak proč ti, co si počínájí hlučně, mají zapotřebí na sebe upozorňovat? Ryzost a opravdovost se nevnucuje.

A pokud by se Vám působení z domova přesto zdálo nedůležité, může k vyvrácení takového pohledu posloužit nedávný praktický příklad: Když před časem vedl nedostatek ropy k uzavírání mnohých čerpacích stanic, zachvátila mnohé kruhy obyvatelstva téměř panika. A přesto šlo pouze o pohonnou hmotu, o prostředek k pohybu strojů! Jakoby paní domu jste nyní Vy „čerpadlářem" u výdejního stojanu nějaké pohonné látky, která slouží pohybu ducha. A Vy také provozujete „servisní stanici", bez jejíž podporující služby nedospěje do cíle v dobrém stavu ani ten nejráznější „panský řidič". Byť by se ve svém „vozidle" tvářil sebemocněji, vždy nakonec za tím vězí síla, kterou obdržel od Vás.

Matka:

Nikde jinde nedochází k nesprávnému hodnocení tvůrčího povolání ženy tak zřetelně jako při oceňování mateřství. Ženské působení, jež je spjato s bytostným v přírodě, přináší s sebou jako přirozený důsledek, že uschopnění vytvářet duchu tělesnou schránu má pouze žena. Stejný úkol však naplňuje - ve svém druhu - zvířecí samička. Také péče o bezmocné mládě a jeho ochranu před nebezpečím je v obou případech matkám společná. Mateřství a mateřskost nejsou vyhraženy jen ženě, s těmito projevy se setkáváme i tam, kde duchovní není přítomné. Patří k bytostnému, které je sice u zvířete tím nevyšším, avšak pro ženského ducha je pouhým přídavkem. Tato část bytostného nachází v mateřství nejkrásnější naplnění, protože jen ona dokáže vytvořit most ke vstupu dítěte do pozemského života. Dítě zrychleně prochází ještě jednou celým lidským vývojem. Až do průlomu ducha, který nastává v pohlavní zralosti, je ještě uzce spojeno s bytostným. Jeho duch tedy podle zákonů stejnorodosti tuto část bytostného, která náleží ženskému duchu, potřebuje jako bezpodmínečně nutný přechod.

Avšak vidět životní náplň ženy v plnění mateřských povinností, by znamenalo snižovat duchovní cíl jejího života. Má, jako každý teprve dozrávající lidský duch, ducha podporovat a za tím účelem se také inkarnovala. Že přitom opatruje mladý život a působí povzbudivě na své okolí, spočívá v jejím k bytostnému se pojícímu druhu činnosti. Manželství a mateřství není pro ženu nezbytně nutné k tomu, aby dokončila svou duchovní cestu. Mohou být sice nápomocná, právě tak mohou být však překážkou, pokud žena v této domnělé povinnosti vidí svůj nejvyšší a jediný úkol.

Nadhodnocení mateřství, které má svůj původ v dřívějších kultech plodnosti, bránilo pochopit ženství v její podstatě. Proto když Abd-ru-shin v Poselství Grálu přinesl v tomto ohledu objasnění, připojil k němu i upozornění, že je třeba být dostatečně silný a tuto skutečnost unést. Neboť ukázat ženě její opravdové určení, které daleko přesahuje momentálně uznávané, přece znamená, ono dosud domněle nejvyšší vymezit v jeho skutečném významu a připravit jej o jeho nepravou velikost. Tady mělo začínat osvobození ženy od starého předsudku, poněvadž poznání duchovního původu otevírá cestu jí i lidstvu. Duchovní totiž hraje velmi blahodárnou roli také v mateřství, pokud ovšem probíhá způsobem, který je téměř ještě neznámý. Neboť vlastnosti ducha, jenž se jako dítě vtěluje, rozhodujícím způsobem spoluurčuje duch matky. Připravuje tělesnou schránu z toku své vlastní krve; tj. krve, jejíž složení je ovlivňováno jejím duchovním chtěním. Takto se utvářející tělesnost může poskytnout vhodné předpoklady jen podobně uzpůsobenému duchu. Tento „matricový princip" je znám již z genetického kódu; opakuje se obdobným způsobem při spojování těla a ducha. Respektuje se také při přenášení krve, poněvadž je příčinou odpuzování cizích tkání, které možnostem transplantace orgánů stanoví přirozenou hranici. Účinky jsou tedy známé, příčina naproti tomu nikoliv: Spočívá v přitažlivosti duchovní stejnorodosti, pro kterou krev vytváří pouze most. Duchovní jednání ženy tak nabývá na významu pro veškeré lidstvo. Pozvedá-li svého duchu vstříc Světlu jak je k tomu předurčena, bude svět zevnitř osvětlovat a jen světlému také dovolí vstoupit. Neboťpouze ona jako matka je uzpůsobena k tomu, aby novému, proměněnému člověku otevřela cestu na tuto zemi. Pokušitel to věděl přesně, když napřed přistoupil k ženě...

12.09.2013 20:27:09
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one