»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Společné působení (dědičný hřích a výzkum mozku)

I když v předchozích výpovědích byla vyjádření o nemožnosti si s malým mozkem „něco moci začít" zřejmá, obsahují přesto několik vskutku pozoruhodných upozornění. Byla řeč o „řídícím centru" pohybových postupů či dějů, které vykonává „dohled" nad dodávanými daty, a byl dokonce zmíněn „automatický pilot". Nepoukazují již pouze tato slova na skutečnou nadřazenost právě této části mozku? Kterému vozidlu by snad byla užitečná v něm uložená síla, která ho uschopňuje pohybovat se v jeho okolí, kdyby tato síla nebyla smysluplně řízena a ovládána?

Tento malý mozek, jak bude ještě dále pojednáno, má v kompetenci udržování rovnováhy. Nemohlo by být skutečností - vzhledem i pro vědou nevyloučitelnou možnost existence ducha, stojícího mimo pozemský pojem prostoru a času - že tato schopnost má mnohem dalekosáhlejší význam? Neboť jak říká Viktor K. Wendt („Polarita", Nakladatelství Sphinx, Basel): „Duchovní síly a energie nelze pojmově nebo obrazně vystihnout ani obsáhnout."

Něco z této těžkosti je vyjádřeno v předvídavých slovech Arthura Köstlera („Strašidlo ve stroji"), kterými se činnost této části mozku, jím označený jako „starý mozek", pokusil popsat: „Má svoji vlastní duchovní funkci, cítí a uvažuje, i když ne ve slovních pojmech … ale vývojově-historicky již překonaným způsobem, který je psychiatry označován jako infantilní nebo primitivní",

a na jiném místě podotýká:

Víra je druh vědění, u kterého dominuje emocionálně-citový starý mozek."

Primitivní", vzdálený snaze vždy uplatňovat jen svou chytrost a vtipnost, „infantilní", dětský (nikoliv dětinský !) je tedy způsob uvažování a projevu tohoto malého mozku. Avšak jak podivuhodně čistá průzračnost se nám zde naskýtá. Nevzpomeneme si tu na Ježíšovo upozornění: „Buďte jako děti!" - otevření, důvěřiví, vnímaví, pohotoví k přijímání nového? Je tak jen logické, že víra pramenící z nejniternějšího jádra člověka, usilujícího ke Stvořiteli, nebrání poznání, že zde má své pole působnosti duch.

A tak to také skutečně je. Vědecké bádání by si mohlo mnohé ulehčit, kdyby si konečně ducha - jako jednu sice ne plně určitelnou, ale v jejím působení poznatelnou veličinu - zahrnulo do svého pozorování. V Poselství Grálu byl totiž před více než půl stoletím úkol malého mozku objasněn:

Činnost lidského ducha vyvolává ve sluneční pleteni cit a tím současně ovlivňuje malý mozek. To je projev ducha. Je to tedy vlna síly, vycházející z ducha…

Podle toho, který z různorodých dojmů působí na malý mozek, tak vytváří malý mozek podobně jako fotografická deska ihned obraz tohoto děje, který duch chtěl, čili který si duch ve své mocné síle svým chtěním vytvořil. Je to obraz beze slov! Přední mozek přijímá tento obraz a snaží se ho popsat slovy. Tím se vytvářejí myšlenky, které se potom vyjadřují řečí …

Při tomto předávání nastává malá změna následkem zhutnění, protože malý mozek k tomu přidává něco z vlastního druhu. (PG „Cit")

Na okamžik se zde zastavme. Nebyla tu před chvílí řeč o tom (viz Arthur Köstler), že malý mozek cítí a uvažuje, avšak v obrazech beze slov? Věda rozeznává tedy velmi dobře tento rozdíl oproti následné slovotvorné práci předního mozku - protože ale ducha, východisko a konečný bod veškeré činnosti mozku ve svých úvahach a pozorování věda ještě vynechává, nevidí zhutňující přeměnu, kterou zde jeho chtění poprvé prochází.

V Poselství Grálu se dále dočteme:

Jako navzájem spojené články řetězu, tak pracují v lidském těle nástroje, které jsou duchu dány k používání. Ale všechny tyto články pouze formují, nic jiného dělat nemohou. Vše co se k nim přivádí formují podle svého vlastního zvláštního druhu. Tak i přední mozek přejímá tedy obraz, který mu přisunuje malý mozek, a nejdříve ho přiměřeně svému poněkud hrubšímu druhu vtěsná do pojmů zúžených prostorem a časem. Tím přední mozek tento obraz zhutní a převádí ho do hmatatelnějšího již jemnohmotného světa myšlenkových forem.

S tím však těsně souvisí to, že již také vytváří slova a věty, které prostřednictvím orgánů řeči vnikají do jemné hrubohmotnosti jako zformované zvukové vlny. Tam způsobují opět nové účinky, které vyvolává pohyb těchto vln. (PG „Cit")

Zdůrazněme onu klíčovou větu, která nejpřiléhavěji popisuje činnost zadního a předního mozku (malého a velkého mozku): „Vše co se k nim přivádí formují podle svého vlastního zvláštního druhu." V tomto Abd-ru-shinem poskytnutém vysvětlení není totiž v žádném případě požadováno, abychom přijímali něco nepředstavitelného.

S takovými procesními přeměnami se setkává nejen věda, nýbrž jsou ve všeobecnosti známy jak v živých organismech tak také v technice. Na příklad obrazy, které přijímá oční sítnice prostřednictvím tyčinek a čípků, jsou převáděny na mikroelektrické nervové impulsy. Na jejich základě pak, stále ještě ne zcela objasněným způsobem, vznikají v „centru vidění" ony dojmy, které se nám jeví jako skutečnost tohoto světa.

Též zvuková vlna, tedy pohybující se vzduch, se stává akustickým vjemem teprve po její přeměně v uchu za pomoci mechanického a mikroelektrického přenosového systému ve velkém mozku.

A nenapodobujeme snad takové stupňovité zhutňování také u rádiového a televizního vysílání? Z vysílače vycházející oscilace (vlny), právě tak neviditelné jak neslyšitelné, jsou zachyceny nejdříve anténou, která je přivede k oné části zařízení, která je - odpovídajícím způsobem - přemění na elektrické impulsy. Tím došlo k prvnímu zhutnění, avšak stále příliš slabému, protože není ještě hrubými smysly bezprostředně vnímatelné. Teprve na dalším stupni v řetězu přeměn pomocí obrazovky a reproduktoru se stává to dosud pro nás nesrozumitelné něčím viditelným a slyšitelným.

Přenesme nyní stejný princip na ony pochody v našem mozku, na které jsme byly upozorněny v Poselství Grálu: Duch by tak podle toho byl vysílač, ze kterého vychází určité chtění jako neviditelné vlnění, tedy jako „vlny sil". Sluneční pleteň by pak funkčně odpovídala anténě, která těmito vlnami vybuzena je následně přivádí k malému mozku k první přeměně, díky které je teprve potom velkému mozku umožněno, aby je naposledy převedl do pozemsky vnímatelné formy.

K tomu věda teprve před nedávnou dobou nabyla několik nanejvýš pozoruhodných poznatků. Bylo totiž zjištěno, že rozdílnost úloh obou polovin předního mozku - z nichž levá řídí pravou, a pravá naproti tomu levou stranu těla - je mnohem dalekosáhlejší. V levé polovině sídlí řečové, logické, počtařské schopnosti a analytické, postupné myšlení, zatímco v pravé polovině lze nalézt tvůrčí síly, hudební nadání a shrnující, zevšeobecňující, komplexní vidění („Holografický obraz světa", Capra, Eccles, Taylor, „Obraz vědy" č. 1/1985, aj.)

Zřetelné odstupnění tedy existuje také ještě v rámci velkého mozku jako celku. Ve srovnávacím příkladu funkce televizního zařízení by to zhruba odpovídalo rozdělení přicházejících proudových impulsů na rychlejší světelné vlnění a pomalejší, pozemské hrubohmotnosti více přináležející zvukové vlnění. Toto rozčlenění podnítilo Köstlera („Člověk - bludný běžec evoluce") k vyjádření, že se obě poloviny předního mozku „ … navzájem doplňují jako Yin Yang (pozn.: podle staročínské světonázorové představy o polaritě celku). Obě hemisféry musí zjevně spolupracovat, … aby své schopnosti mohl člověk plně využít."

Není zde proto na místě, tuto již v rámci velkého mozku uznávanou nutnost vysledovat a aplikovat ještě dále a přijmout toto doplnění k nadřazenému celku také ve vztahu mezi velkým a malým mozkem? Jedna tímto směrem ukazující představa se ve vědě skutečně rýsuje. Podle Köstlera („Strašidlo ve stroji") jím tak označený „starý mozek" zaujímá totiž „ … strategicky centrální pozici, ze které propojuje vnitřní vyciťování s vjemy z vnějšího světa a podle vlastního zvážení na ně může reagovat".

Nebo, jak můžeme číst u Gordona Rattrey Taylora:

Nový mozek vám říká, co se děje, starý mozek vám říká, zda je to důležité."

Všimneme-li si obou dvou vypovědí blíže, tak se ukáže, že předmětem první je více působení z nitra navenek, předmětem druhé je působení zvenku dovnitř. I věda tedy rozeznává oboustranně otevřenou zprostředkovací roli malého mozku, o které již v Poselství Grálu bylo řečeno:

„ … jedna část mozkové hmoty má za úkol přijímat to, co je duchovní, jako anténa, zatímco druhá část, produkující rozum, přepracovává potom přijaté k použití pro hrubohmotnost. Právě tak má naopak přední mozek, vytvářející rozum, přijímat z hmotnosti všechny dojmy, přepracovávat je pro vnímací schopnost zadního mozku, aby dojmy zadního mozku mohly sloužit k dalšímu vývoji a zralosti ducha. Obě části mají však pracovat společně. Tak to Stvořitel určil. (PG „Zkřivený nástroj")

Ale tam, kde jsou signály či zprávy nejen soustřeďovány, nýbrž - podle výše uvedených slov vědců - také v návaznosti na jejich důležitost zkoumány a na základě uvážení využívány, tam je u díla nějaké vedení, které porovnává, třídí. Věda, chtělo by se říci, takřka „vystopovala" vládnutí oficiálně ještě ne ve všeobecnosti uznávaného ducha. Navíc Arthur Köstler, který v této souvislosti hovořil o „vnitřním vyciťování", naprosto netušil, jak velmi se tím přiblížil objasňující pravdě.

Neboť vyciťování, cit - na těle nezávislé hnutí - je podle Poselství Grálu ona „vlna síly", která vychází z ducha jako z „vysílače". Je „vnitřním hlasem", který jako řeč ducha nese jeho vůli.

10.02.2016 14:20:23
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one