»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Uvolněná síla  (Záhadné působení homeopatie)


     V čem tedy spočívá působení homeopatických léků, onoho působení, jež se jeví pro svou absenci hmotných substancí jako pro vědu nepostižitelné, neregistrovatelné a též pro homeopatii jako nevysvětlitelné, záhadné? Je třeba si uvědomit: Každý prvek našeho pozemského světa, od vodíku po uran, tak jako každá sloučenina, mají své vlastní nezaměnitelné vibrace, s danou vlnovou délkou. Jsou pro nás viditelné v podobě spektrálních linií, které - podobny označení cen na zboží v nějakém supermarketu - jako barevné čárové kódy přesně reprodukují jejich vlastnosti a složení. O barvách je nám v Poselství Grálu řečeno, že nesou v sobě „jasné znění rozléhající se jako okouzlující zvonivý akord". Vždyť pojmy „barva tónu" a „tón barvy" na tuto jednotnost poukazují; podobně jako ve stereofonii oddělujeme basy a výšky, nejeví se nám spojitost barvy a tónu zřetelněji jen z důvodu oddělených kanálů smyslového vnímání - zrak, sluch.  

     Ve světě zvuků je znám jeden pozoruhodný úkaz: vybudí-li se jeden tón, nezazní jen tento jediný, ale zachvívají se a zaznívají zároveň tak zvané vrchní (harmonické, alikvotní) tóny, jsou tvořeny základním tónem ve všech vyšších oktávách. Tato zachvívání jsou od oktávy k oktávě rychlejší, živější, tím energeticky bohatší a nakonec se ztrácejí naší schopnosti vnímání.

     Proč jsme učinili toto odbočení do oblasti tónů? Ukazuje nám skryté stupňovité uspořádání, určitý pilíř stejnorodého, avšak vždy silnějšího zachvívání, což se všude a ve všem projevuje. Ulehčí nám to pochopení podstaty homeopatického „potencování".

     Díky Abd-ru-shinem poskytnutému vysvětlení víme, že „duchovní prášek", který je tím nejvnitřnějším a nejskrytějším v každé hmotné částici, se na své cestě dolů stále více a více zahaluje; každý z těchto záhalů či obalů ale také mění jeho vyzařování, zmenšuje účinek a  působení z něho vycházející síly navenek.

     Proces vylamování, drolení hmotné struktury roztíráním, protřásáním a proplachováním pomocí mnohonásobného ředění, je tak postupem zcela opačným. Stávající obaly, schrány jsou uvolňovány a odstraňovány. Tím vystupuje do popředí to, co Hahnemann nazval jako stále více se projevující „léčivá mocnost": Pramen síly, zdroj energie „duchovních prášků", stále méně tlumený nahromaděnými obaly, se ve svých účincích může stále volněji projevovat směrem navenek. Tím se objasňuje rozdílná intenzita účinků různých potencí.

     Avšak i pozemské lidské tělo je složeno z hmoty a stejně jako hmota nese v sobě, jakoby do sebe zasunuté, obaly jemných hmotností  a obaly bytostného. Pozemské tělo tedy sdružuje různé stupně zachvívání, fyzikálně: různá frekvenční pásma. Tím tak může určitá potence léčivého prostředku na tělo působit právě v jí odpovídajícím vlnovém pásmu.  Jeden ze základních zákonů stvoření, zákon přitažlivosti stejnorodého, je tedy v homeopatii využíván dvojím způsobem - za prvé: v podobnosti léku s tou nemocí, kterou má vyléčit,  - za druhé: v podobě stejnorodého stupně účinnosti daného příslušnou potencí.

     Účel každého léku spočívá v dosažení uzdravení. Neboť být zdravý znamená mít možnost bez překážek přijímat veškerá prospěšná záření. Každá nemoc se ale vsouvá mezi ně jako filtr a podobně je více nebo méně omezuje. Tuto překážku je tedy nutno odstranit. V homeopatii lék nepůsobí - na rozdíl od alopatického školního lékařství - na pozemské tělo bezprostředně, nýbrž vždy podle potence léku na jinou, méně hmotnou tělesnou schránu. To je rozhodující rozdíl. Již tím je tedy obrazně řečeno přehazována pomyslná výhybka. Léčivá síla zahrnuje shora dolů několik stupňů, aby se konečně teprve v pozemsky-tělesném zviditelnila. Tím se též vysvětluje rozšiřující se oblast působení potencí: Čím jsou nižší, tím více se vztahují na jim spřízněné úkazy a orgány, čím jsou větší, tím více oslovují celkový organismus.

     Protože každé potenci přísluší vlastní odstupňovaná léčivá síla, naskýtá se otázka: Která z potencí se má použít v daném konkrétním případě? Podle čeho se určuje dávkování? Poselství Grálu nám poskytuje také zde cenné upozornění. V souvislosti se soudem, kterému je člověk podroben, hovoří o „úderech záření", a dále se dočítáme:

     Tyto údery odpovídají přesně síle vlastního chtění, které se v rozuzlujícím se zvratném působení obrací proti svému východisku, tedy proti duši!" (přednáška: „Kniha života")

     I když se tato věta zdánlivě týká něčeho jiného, přesto poukazuje na jednu zásadní zákonitost: A to na přiměřenost, která je součástí všeho zpětného působení! Přesně podle síly vlastního chtění! Ovšem co zde probíhá ve velkém, na lidech nezávislém dění prostřednictvím samočinných božích zákonů, se u lidmi prováděné homeopatii musí nahrazovat zkušeností homeopatů: Dávkování, odměřování se musí upravit podle osobnosti nemocného. Je třeba volit takovou potenci, která je způsobilá vyvolat většinu projevů podobnosti, tedy takovou potenci, u které je záření „duchovního prášku" uvolněno tak, aby nebylo účinné ani příliš málo ani příliš moc a nemoc obdržela jí přiměřený „úder".

06.09.2015 14:51:16
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one