»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Homeopatie - Dr. Christian Friedrich Samuel HahnemannHomeopatie - léčení ničím?  

Od té doby, co si východní léčebné metody, jako třeba akupunktura, našly cestu i do naší západní kulturní zóny, vystoupil ze svého dosavadního stínu také jiný, u nás vyvinutý způsob léčení: Homeopatie. Od svého založení před přibližně dvěma sty lety německým lékařem Dr. Christianem Friedrichem Samuelem Hahnemannem (1755 - 1843), byla pro svou nepochopitelnost ještě před několika desetiletími považována za neseriózní, téměř za šarlatánství. V současnosti, kdy je již prokázané, že léčebných úspěchů lze dosáhnout i jinými než převážně hrubohmotnými cestami západní školské medicíny, nabývá homeopatie na významu. 

Přesto ji stále ještě obklopuje zdání tajuplné záhadnosti, neboť její postupy se podstatně liší od obecně známého, tak zvaného „alopatického" způsobu léčení. Tento způsob zná obecně vzato jen plošně určený popis nemocí a potírá je chemicko-farmaceutickými léky, které mají na základě jejich stanoveného složení přivodit žádaný účinek. Osobnost nemocného se u tohoto souhrnného způsobu léčebného ošetřování v podstatě nebere v potaz, projevuje se nanejvýš ve formě „nežádoucích vedlejších účinků", které se v tom nebo onom případě vyskytují a před kterými příbalový leták varuje právě tak povinně jako marně.

Jinak homeopatie. Vychází z předpokladu, že žádné onemocnění se nemůže podobat jinému již proto, že každý člověk se od všech ostatních liší na základě genotypu, životní cesty a osobních postojů. Jedinečnost otisku prstu nebo hlasu mezitím správnost tohoto pojetí potvrdila. Tuto jedinečnost je třeba podchytit a jí pak přizpůsobit vlastní léčení.    

„Pro rychlé, jemné, jisté a trvalé léčení zvol při každém onemocnění takový lék, který může vyvolat podobnou chorobu, jakou má vyléčit"

… tento návod předal Hahnemann ve svém hlavním díle „Organon léčebného umění" svým žákům jako hlavní poučku. Tuto zkušenost získal vlastními pokusy a na „principu podobnosti" (similia similibus curentur = podobné podobným se léčí) postavil svou nauku. I když lze toto vědění najít již u Hippokrata, byla tato myšlenka pro Hahnemannovy odborné kolegy nová, ba šokující. Ten kdo zná Poselství Grálu je ovšem schopen této myšlence porozumět: Jedná se zde o účinky dvou velkých, základních zákonů stvoření: Zákona přitažlivosti stejnorodého ve spojení se zákonem zpětného působení, který touto stejnorodostí vyvolává uzavření kruhu. Hahnemann tuto zákonitost, o které bude ještě pojednáno, zužitkoval k léčebným účelům.

Ale nejen tím se od svého počátku stala homeopatie oborem zatíženým něčím podivným, zvláštním. Je to především způsob dosahování léčebného účinku, který věda doposud nemůže vysvětlit.

Příslušné látky nejsou totiž používány jako takové - jsou ředěny, potřásány a roztírány. Počínaje poměrem 1 : 9 - jeden díl léčivé substance na devět dílů mléčného cukru (laktózy) - jsou roztírány a po hodinovém protřásání pak dále stejným způsobem ředěny, až nakonec v tak zvaných „vysokých potencich" (od D 30), jak se ukázalo při pokusech s izotopy, nelze prokázat žádné molekuly původní látky. Je to, „jakoby by byla rozpuštěna v takovém množství kapaliny, které je tisíckrát větší než všechna světová moře dohromady" (Stern č. 3/91). To je ale právě to, co dává odpůrcům homeopatie podnět k tomu, aby její léčebný úspěch odbývali jako projev klamu, neboť „kde nic není, tam také nic nemůže nastat". Avšak přesto; je to zvláštní, podivné: Homeopatika jsou účinná i u malých dětí, ano dokonce u (nesprávně tak zvaných) duševně nemocných, kteří se vesměs nedostávají do stavu, ve kterém by podléhali „placebo efektu". Otazníky tedy zůstávají, neboť i homeopatie musí připustit: Nemáme pro to žádné vysvětlení, ale účinkuje to.

06.09.2015 14:47:41
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one