»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Výsledky, úskalí a omezení radiokarbonové zkoušky (Turínské plátno: „Podvržené" pohřební roucho)

Koncem září 1988 se objevil výsledek: Byl překvapující, ba přímo senzační. Šetření se shodla na době vzniku plátna v rozmezí let 1260 a 1390. Noviny tučnými titulkami informovaly: „Turínské plátno je středověkým padělkem".

Arcibiskup kardinál Ballestrero z Turína přispěchal před světový tisk o několik dní později s prohlášením, že církev tento nález vědců uznává a nezpochybňuje. Plátno má napříště požívat úcty jen ještě jako portrét, nikoliv však jako relikvie.

Takový závěr se musí zdát být právě tak nepochopitelným jako ukvapeným. Všechny dosavadní výsledky byly obětovány ve prospěch jedné jediné výzkumné metody. Pochybnosti se tím neodstranily, nýbrž naopak jen zvětšily a přesunuly. Všechna dosavadní šetření byla tedy mylná? Všechny jejich znalecké poznatky a na nich založená přesvědčení byla nesprávná? Především ale: Jakou podivuhodnou uměleckou dovedností - nedostižnou všem moderním vědám - by asi museli disponovat středověcí „falzifikátoři", kteří dokázali bez stanovitelných chemických substancí vytvořit onen negativ obrazu, jenž odpovídal všem lékařským a historickým danostem umučení Spasitele, jenž, zohledněním odstupů tělesných partií, umožnil o staletí později třírozměrnou projekci a který by musel být nanesen pouze na povrch plátna, na kterém se nachází pyl květů zrovna z oblasti Palestiny?

Otázky tedy zůstávají otevřené. Přesto ve skutečnosti vůbec neexistují. Neboť výsledky zkoumání tkaniny radiokarbonovou metodou přirozeně zapadají do všech předchozích výzkumů. Spíše je doplňují a potvrzují - pokud se správně, to znamená za předpokladu zohlednění zvláštnosti zde v úvahu přicházejícího dění, vyloží.

Určení času radiokarbonovou metodou podléhá totiž výkyvům. Obzvláště je závislé na síle kosmického záření, které generuje izotop C14. Ve všech údobích historie země nebylo toto záření stejné. Tím podmíněný vyšší obsah radiokarbonu ve vzduchu pak klamně indikuje příliš nízké stáří, zvláště markantní je to v případě, když se jedná jen o krátkodobou změnu. Odchylka obsahu radiokarbonu jen o 10 procent změní konečný výpočet stáří již asi o 800 roků! (tvrdí odborník na radiokarbonové datování prof. dr. Hans E. Suess v článku: „Kalibrace radiokarbonových hodin" v „Bild der Wissenschaft" č. 2/69, str.121)

Tím nemá být řečeno, že výsledky tří ústavů, které ověřování pohřebního roucha prováděly, by po této stránce byly chybné. Věda se již dávno naučila tyto výkyvy kosmického záření zohledňovat. Zde o kolísání tohoto druhu také vůbec nejde. Předchozí poznámky však poukazují na to, že podle vědeckého názoru je množství vyprodukovaného radiokarbonu závislé na síle záření, a že ovlivňuje datování.

To je přesně ten bod, o který zde jde: Výsledky zkoušek jsou sice po stránce metody měření správné, avšak chybné ve vztahu k určení stáří. Přesto se vědcům nemůže nic vyčítat. Nemohli vzít na zřetel onu okolnost, kterou zahrnout do svých úvah by bývalo věcí teologů.

Neboť: Je-li roucho pravé, potom obraz, který se na něm nachází není přece obrazem obyčejného člověka. Vždyť křesťanství vychází z toho, že Ježíš byl Syn Boží, tedy, že v něm se Božské stalo tělem. V jen zevně zahaleném pozemském těle musel tedy uplatnit své působení druh, který sahá daleko nad lidské. Poselství Grálu, které nutnost příchodu Božího Syna a předpoklady k jeho vtělení blíže objasňuje, hovoří v této souvislosti o „ději vyzařování" (přednáška „Světové dění") a dále o tom, že při Ježíšově vtělení „tyto záhaly sloužící jinak jako ochranná výzbroj" zůstaly jen tenké, takže „Božství z jeho nitra prozařovalo a pronikalo snáze a silněji..."

Evangelisté to přece mohli prožít: Matouš (17/1-8), Marek (9/2-8) a Lukáš (9/28-36) shodně informují o Ježíšově zjasnění, přičemž „jeho vzezření se změnilo, jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv se stal zářivě bílým, jako sníh, jako světlo". Při Jeho obrácení se vzhůru jím tedy tato božská zářící síla pronikala.

Po Ježíšově smrti se toto božské jádro oddělilo od zničeného pozemského těla, při uvolňování ho naposledy prozářilo a zanechalo opuštěné.

Božské záření - jaký účinek s ním byl spojen, musel s ním být spojen! Jak Poselství Grálu dokládá, člověk nemůže Božské, jež nikdy nejedná s libovůlí, pochopit. Pohybuje se v rámci dokonalých a proto nezměnitelných Božích zákonů, které na všech stupních stvoření zůstávají stejné. To nám umožňuje pomocí určité „sumarizace" vyvodit závěry. Opět nám k tomu bude pomocí Poselství Grálu. Neboť v přednášce „Duchovní zárodky" můžeme číst:

„Avšak tato schrána zralého ducha přináší s sebou nové síly a osvěžuje a posiluje stejný druh, protože byla silně prožhavena duchem, který se stal vědomým sebe samého ve správném, vzhůru vedoucím smyslu a který tento žár nese v sobě!"

O kolik více musela být schrána obklopující Božské - oddělená přitom pouze ztenčenými mezistupni - „prožhavena" zářící silou Božství! Jak z polohy zobrazení vyplývá, nebyla tělesná schrána do roucha zabalena. Tělo na něm leželo a bylo jím přes hlavu také překryto. Vědou neobjasněný vznik negativu obou stran těla lze vysvětlit takto: Z těla vycházejícím jedinečným zářením bylo zde plátno „osvětleno" jako filmový materiál. Obraz byl do něho vypálen!

K tomuto názoru se někteří z badatelů činných v této oblasti přiblížili dokonce již velmi blízko. Ve výše zmíněné knize Iana Wilsona je totiž řečeno:

„ nevyhnutelně to budí dojem, že tento obraz vznikl spíše působením záření než nanesením barvy … že to, co obraz vytvořilo, neproniklo do vláken a neprosáklo ani do meziprostoru mezi vlákny... Pohřební roucho bylo...sežehnuto patrně spíše zevnitř než zvenčí..."

Stejní badatelé odkazují na zkušenosti získané v Hirošimě po explozi první atomové bomby: Předměty, dokonce i osoby, zanechávaly na mnohých místech jakoby vypálené stíny na všem, co stálo v blízkém pozadí. To ale dokazuje: Určitý druh záření překračující pozemská měřítka je schopen způsobit a zanechat zobrazující stopy na místech, kde bychom to jinak neočekávali.

Vznik obrazu na pohřebním rouchu by se tím tedy jevil pochopitelným. Je však třeba ještě vysvětlit, proč stanovení stáří radiokarbonovou metodou přineslo tak překvapující výsledky.

Zohlední-li se i zde Ježíšovo Božství, pak vyplyne odpověd jako logický důsledek:

Zesílení kosmického záření má za účinek, jak známo, zvýšení obsahu radiokarbonu v ovzduší. Toto záření působící v pozemském je pouze mnohem, mnohem slabším projevem vše vytvářejícího Božího vyzařování. Schopnost generovat izotop C14 - dle zcela přípustné dedukce srovnání veličin - musí tedy být u takové záření o to větší. Proto se přímo vnucuje tato domněnka: Při výstupu Božského jádra ze zničeného Ježíšova pozemského těla byl současně z ovzduší v jeho okolí vytvořen další radiokarbon.

Ovšem: Jeho vznik sám o sobě nestačil. Vliv na datování se může uplatnit pouze tehdy, když roucho tento přírůstek radiokarbonu do sebe také přijme. V tom zdánlivě spočívá problém. Neboť radioaktivní uhlík je vstřebáván jen živým organismem. Plátno zahalující Ježíšovo mrtvé tělo však takovým již dlouho nebylo. Na něj použitým rostlinám byl životní proces ukončen a rostliny byly zpracovány na tkaninu. Otázkou tedy je: Mohla by taková látka - byť i jen krátkodobě - opět získat nutnou živost? Již zkušenosti v rámci našeho pozemského světa nám umožňují s tím souhlasit. Neboť záření je světlo - a světlo je energie. Energie svými účinky - vyjádřeno fyzikálními pojmy - umožňuje aktivovat nejmenší stavební prvky naší materie, atomy, to znamená, pozvednout jejich elektrony na vyšší „energetickou hladinu"!

Účinky záření jdou však dále. Připoměňme si: Ve výše uvedené citaci z přednášky „Duchovní zárodky" Poselství Grálu je řeč o tom, že (poslední) schrána zralého ducha „posiluje a občerstvuje" svou stejnorodost. Občerstvení ale znamená oživení. Nevyplývá z toho, že hrubohmotně pozemské Ježíšovo  tělo, tedy onen záhal, který v sobě nesl Božské, musel svému okolí tím spíše přivést nový impuls k životu? A nenacházíme nanejvýš působivé svědectví takového oživení prostřednictvím Boží sily u evangelisty Jana (11/29-45)? Lazar se po čtyřech dnech v hrobě na Ježíšův příkaz opět vrátil do svého těla. To se mohlo stát jen takto: Vyzařování jeho těla muselo být díky impulsu, který vyšel od Ježíše, natolik posíleno, a natolik nově oživeno, že mohlo přitáhnout a opět udržet duši, která s ním byla ještě stále spojena „stříbrnou šňůrou".

V přednášce Poselství Grálu „Já jsem vzkříšení a život. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mne!" se říká:

„Zakotvením Světla příchodem Božího Vyslance síla Světla bez přispění lidských duchů tak zesílí, že nastane očista, která tímto způsobem omilostněnou část hmotnosti ještě v posledním okamžiku pozvedne vzhůru do světlejších výšin...

I toto neobyčejné dění je v dokonalém souladu se zákony stvoření a ve svých účincích se od nich ani o vlásek neodchyluje. Násilná očista, spojená se zakotvením Světla, rovná se úplnému znovuzrození."

V uvedeném závěru je řečeno, co dokáže pozemské zakotvení Božího záření: Má za následek nový počátek, nový život. -

27.02.2014 19:19:06
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one