»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Věčný a bez konce, tedy nekonečný, jest pouze koloběh stvoření v trvalém vznikání, zániku a znovuvytváření",
 

bylo v Poselství Grálu („Svět") řečeno již před desetiletími. Nyní je také věda tak daleko: Poznala věčný koloběh hmoty. John Taylor (v.d.) k tomu poznamenává: „V tomto případě by začal celý vývoj od začátku - expanze, zpomalování, maximální bod expanze a nakonec destrukce veškerých souvisejících struktur kolem nás. Takový cyklus by mohl být věčný - bylo to tak vždy, bude to tak vždy."
 
Pomíjivá je tedy nejen forma, pomíjivá je také hmota jako taková. Její konec probíhá postupem, který máme již poměrně dlouho vysvětlen v Poselství Grálu:

- znehodnocení (degenerace) hmoty přezrálostí

- tím způsobené zhroucení při překročení určité mezní hodnoty

- konečné oddělení světla od temnoty

- celkový rozpad vnitřní stavby a struktury

- ztráta veškeré rozdílnosti

- definitivní a tak obrovské smrštění, že se ztrácí z tohoto světa, což se podobá úniku či průniku trychtýřovou dutinou

Ovšem: I když věda, tak jako zde, již měří především jen vlnový kmitočet, tak to přece zůstává stále ještě v oblasti hrubohmotnosti, byť zjemnělé. Hrubohmotné přístroje a naše tělesné smysly následkem nedostatečné stejnorodosti nemohou postřehnout naprosto nic jiného. Neboť jemnohmotnost je a zůstává pro náš lidský rozum cizím druhem, rozum s ní nemůže navázat žádné spojení. Ale: „Tento jemnohmotný svět, onen svět, který patří ke stvoření, je podroben stejným zákonům trvalého vývoje a rozkladu." (PG „Svět")

Neschází tedy již příliš mnoho k tomu, abychom připustili principiálně stejný vývojový průběh také pro tento druh stvoření, který leží za hranicemi naši rozlišovací schopnosti a možnosti poznání. Rozhodující bariéra pro porozumění - nepředstavitelnost „rozkladu" - padla. To, co donedávna bylo považováno za nepochopitelné, se stává skutkem: měřitelnou, vypočitatelnou - fyzikálně nepopíratelnou skutečností! Co zde bylo označeno jako „hvězdná katastrofa", není žádný senzační nebo mimořádný jev, nýbrž „zcela přirozený děj" v průběhu vývojového cyklu. To nám umožňuje, abychom za takový děj považovali také „poslední soud". Je tak projevem a výsledkem účinků tohoto dění na ducha nacházejícího se ještě ve hmotě, následujíc přitom ty samé zákony, které ve viditelném hmotném světě byly žasnoucí vědou nyní poznány.

Objevy astrofyziky nejsou tedy určeny pouze odborníkům a vědeckým specialistům, mají platnost pro celé lidstvo. Také touto cestou se nám ukázala „znamení na nebi", ne bez důvodu právě nyní. Jako naléhavá připomenutí a napomenutí si zaslouží, abychom si jich povšimli a na ně dbali.

Takové poznání již probleskuje: „Černá díra rozvířila nejen poměry ve vědě, zpochybnila také všechny názory a představy, které si člověk vytvořil o světě a zrovna tak o místě, jež v něm zaujímá. Pro člověka jsou důsledky, které vyplývají z existence černých děr, přinejmenším právě tak důležité, pokud ne ještě mnohem významnější, jako pro vědu. Tyto důsledky pro snahu člověka, vyzkoumat neznámé a zodpovědět první ze všech otázek, otázky týkající se smrti a života, živé a mrtvé materie, hrají důležitou roli", píše John Taylor ve své knize „Černá slunce".

Uvažujíc, jak by se tento hvězdný proces dotkl lidského ducha, přibližuje se plný předtuchy - z oblasti fyzikální - nakonec k Poselství Grálu: „Lidský duch tedy musi během osudového skoku materie (pozn.: do „jiného" vesmíru) existovat dále jsa plně od této materie oddělen… V jiném případě bychom museli připustit, že duch během tohoto skoku umírá společně s materií."

Otevřme pro srovnání ještě jednou knihu „Ve světle Pravdy". V ní bylo řečeno:

"Co se do té doby nemohlo ještě odloučit od hrubohmotnosti a jemnohmotnosti a překročit nejvyšší, nejjemnější a nejlehčí hranici směrem k duchovně bytostnému, zanechávajíc za sebou všechno hmotné, to bude spolu s hmotností nevyhnutelně vtaženo do rozkladu. Tím bude také zničena jeho forma a všechno osobní." (PG „Oblasti temnoty a zavržení")

Této shodě - která jde až do podrobností - by se mělo dostat pozornosti. Neboť v Poselství Grálu bylo přece již před přibližně čtyřiceti lety podrobně popsáno to, co teprve v průběhu posledních desetiletí dovolila postupně objevit radioastronomie a výpočetní technika. Otázka, jak to jeho autor dokázal, kdo vlastně byl, se tedy přímo vnucuje. I dnes jsou ještě vědci něčím tak jen stěží pochopitelným zaraženi a přemoženi. Zní to téměř omluvně, když Volker Weidemann (v.d.) píše: „V mnoha důležitých oblastech výzkumu narážíme na procesy, které nedokážeme pojmenovat ani si představit."

Co ještě ale odborníkům působí těžkosti, dokázal Abd-ru-shin objasnit již dávno předtím: Vylíčil průběh tohoto dění - dokonce včetně dějů odehrávajících se daleko nad hmotnými úrovněmi - a upozornil nás na poslední rozhodnutí, kterému tak všichni jdeme vstříc.

Nyní tato znamení na nebi dosvědčují jeho samotného a pravdu jeho slov.

Dr. Richard Steinpach
Das Unbegreifliche - hier wird‘s Ereignis
Was uns die „Schwarzen Löcher“ sagen

    03.09.2015 14:27:04
    Nahoru
    O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
    * Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
    © 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
    Name
    Email
    Comment
    Or visit this link or this one