»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

„Degenerace“ hmoty  (Co nám říkají „černé díry“)


V následujících úvahách přenechám slovo odborníkům. Omezím se jen na to, abych přiležitostně vlastními slovy jejich výklady shrnul a spojil je s Poselstvím Grálu. Toto srovnání hovoří, domnívám se, dostatečně jasně.

Již první vědecké označení těchto objektů jako „QUASi-stellAR radio sources " - odkud pochází zkrácená forma „kvasary" - umožňuje poznat, že podobnost s hvězdami v dosud známém smyslu je zde jen velmi vzdálená.

Gustav Andreas Tamann, spolupracovník laboratoří na Mount Wilson a Mount Palomar, charakterizuje v „Bild der Wissenschaft", č. 3/65, kvasary jako „ ... nejzáhadnější a nejrevolučnější objekty, které v posledních letech nejvíce otřásly fyzikálním obrazem světa", a ještě v sešitě č. 2/1970 toho samého časopisu prohlašuje Felix Jurewitsch Zigel, kosmobilolog leteckého institutu v Moskvě: „Jsme ještě daleko vzdáleni tomu, abychom fenomén kvasarů byť i jen častečně mohli pochopit."

Záhada těchto světových těles spočívá především v jejich ohromné hustotě. Jejich hmota je tak kompaktně stěsnána, že - podle vědeckého autora Hoimara von Ditfurth v „Kinder des Weltalls" (nakladatelství Hoffmann und Campe, Hamburg) - „ … pokud by malá část o velikosti krabičky od zápalek byla umístěna na povrch Země, prorazila by okamžitě zemskou kůru a odtud by se téměř bez odporu propadala do hlubin zemského nitra a teprve ve středu Země by se dostala do stavu klidu."

Hodnoty zde přicházející v úvahu jsou tedy pro nás přímo nepředstavitelné. Vědci proto hovoří v této souvislosti jak o „přehuštěné" tak i o „degenerované hmotě" (Volker Weidemann, Ordinarius der Universität Kiel, „Bild der Wissenschaft", č. 7/71).

Již před cca čtyřiceti lety však bylo v Poselství Grálu řečeno, že ve hmotnosti existují odstupnění, která jsou daleko těžší a mnohem hutnější než Země, a že nakonec dochází i k „přezrálosti" hmoty, která vede do jejího rozkladu (viz přednáška „Bytostné" a „Já jsem vzkříšení a život, nikdo nepříchází k otci, jedině skrze mne!")

Označení „nadmíru zhutněná, degenerovaná materie" a „přezrálost hmoty" pocházejí tedy ze zcela odlišných zdrojů. Přesto existuje mezi nimi pozoruhodná pojmová podobnost: Označují stav, který již leží za standardní mezí. Věda a Poselství Grálu mají tedy při dalších úvahách na mysli v podstatě stejnou materiální podstatu.

01.09.2015 13:11:20
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one