»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Věda se tímto dějem zabývala i z hlediska teorie relativity. Za předpokladu existence „pozorovatele“, který by se nacházel uvnitř popřípadě vně tohoto procesu, dospěl Felix Jurewitsch Zigel (v.d.) k následujícímu výsledku: „Je také zajímavé, že dříve než se stane vnitřní pozorovatel pro vnějšího pozorovatele neviditelným, proběhne před vnitřním pozorovatelem v několika okamžicích ve zrychleném tempu celá budoucnost (!) jeho vnějšího kolegy.“ Není zde prostor k uvedení vědeckého odvození této podivuhodně se jevící skutečnosti. Ale přidržme se jí:

Vnitřní pozorovatel“ by tedy ještě v momentě svého pádu do temnot zakusil, jak se utváří osud toho, který zůstal pádu ušetřen, tedy o co přišel, co prohrál. Vědecká pozorování se shodují i zde se slovy Poselství Grálu, které o takto postiženém říká (přednáška „Strážkyně plamene“), že bude vyburcován k hrůznému poznání svého pádu do bezedné hlubiny rozkladu, zavržení.

Ve dříve uvedených výňatcích z Poselství Grálu byla dále řeč o „pomalém“ rozkladu, o „tisíciletém soužení“. Slyšme hlas vědy také k této záležitosti: „Protože v procesech, ve kterých dochází ke smršťování hrají nosnou roli zákony obecné teorie relativity, může se říci, že veškeré pochody na takovém tělese trvají pro vnějšího pozorovatele nekonečně dlouho.“ (Iosif Schklowski, Profesor sovětského institutu pro výzkum vesmíru, v „Bild der Wissenschaft“, č. 10/1972)

Je zde nyní řeč o „vnějším pozorovateli“. Nám ale jde o zjištění, jak ten, kdo je sám tímto procesem postižen, by tento proces prožíval sám na sobě. Felix Jurewitsch Zigel (v.d.) o tom píše: „Pozorovatel na hroutícím se světovém tělese ale bude moci na svých hodinkách odečíst, že celý tento proces trvá jen asi deset minut.“

Zdá se, že je zde poprvé rozpor vůči slovům Poselství Grálu. Jeho vysvětlení vyžaduje úvahu zásadnějšího druhu:

Teorie relativity se přece zabývá, pokud ji zredukujeme na to nejpodstatnější, vztahy mezi rozdílnými průběhy pohybů. Věnuje se přitom ale výlučně vnějším, to znamená materiálním pochodům. V posloupnosti jejích úvah chybí, pokud zahrnují člověka, poslední, nejniternější článek. Neboť člověka nelze dát na roveň tělu; jeho skutečné Já, jeho jádro, je duch. Také tento duch je samostatný „pohybující se systém“, jehož pohyb - jenž tkví ve schopnosti vnímat prožitky - v žádném případě nemusí probíhat souběžně s pohybem těla. Ve vztahu k rozdílně se pohybujícím systémům těla a ducha je tedy zapotřebí zohlednit také vědomí ducha. Případné zanedbání nehraje žádnou roli tam, kde tělo a duch jsou jakoby jednotně fixováni, jako již ve zmíněném případě u „vnějšího pozorovatele“, který se sám uvažovaného děje neúčastní. Pokud je člověk ale do tohoto pohybu zahrnut, vede takové opomenutí ducha jakožto osobitého „pohybujícího se systému“ ke zkresleným výsledkům. Ve výše uvedeném citátu se to stává zřetelnějším proto, že je hovořeno o „pozorovateli“ - tedy o nezúčastněném divákovi na hroutící se hvězdě - pro jehož hodinky (!) je prudká rotace neutronové hvězdy ukončena v několika minutách. Hodinky tohoto pozorovatele měří průběh pohybu svého bezprostředního okolí, nikoliv ale vědomé prožívání tím dotčeného ducha. Duch ještě připoutaný na rozkládající se hmotu ale již takřka propadl do strnulosti, sotva tedy ještě může klást odpor prudkému vnějšímu pohybu. Vířivé otáčení zasahující jeho schránu se mu tak musí jevit jako relativně nekonečná veličina.

22.01.2013 12:35:14
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one