»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Regulační okruh stvoření a zákon vzájemného působení (Kybernetika - prubířský kámen...)

Technik říká: „‚Kybernetika' se vyskytuje ve vzájemně na sebe působících systémech, které se zakládají na kauzalitě (příčinné souvislosti) okruhů." Pro samočinné řízení jsou podle toho nutné dva předpoklady: Vzájemné působení - tedy vzájemné ovlivňování - a uzavření kruhu, prostřednictvím kterého je účinek přiváděn zpět ke své příčině.

Poselství Grálu - sepsané mezi 1924 a 1937, tedy značnou dobu před zveřejněním kybernetiky - již „zákon vzájemného zpětného působení" popisuje:
 

„Je to zákon, jenž spočívá v celém stvoření od prvopočátku, zákon, jenž byl nezrušitelně vetkán do velkého, nikdy nekončícího dění jako nutná součást stvoření samého a vývoje. Jako obrovitý systém nejjemnějších nervových vláken udržuje a oživuje celý ten mocný vesmír a přispívá k ustavičnému pohybu, k věčnému dávání a přijímání!" (PG, přednáška „Osud")

A o dvou předpokladech samočinně působících regulačních okruhů se lze v něm dočíst také:

Všechna dění ve stvoření … musí při svém koloběhu dosáhnout správného zakončení, nebo jak lze také říci: musí se uzavřít jako kruh. Proto se podle zákonů stvoření bezpodmínečně všechno vrací zpět ke svému východisku, kde jedině se může všechno dění ukončit, tedy vyřešit, rozuzlit, neboli vyhasnout ve své činnosti. Tak je tomu i s celým stvořením, stejně jako s každým jednotlivým dějem. Vzniká z toho neodvratně vzájemné zpětné působení…" (PG, přednáška „Symbolika v lidském osudu")

Když tedy jsou oba dva základy samočinného řízení uskutečněny v celém stvoření, jeví se být jen logickým, že také na toto stvoření jako celek lze nahlížet jako na regulační okruh. Tak se také vysvětluje, proč při bližších pozorování všude nalézáme do sebe zasahující regulační okruhy. Všechny jsou jen částmi velkého řádu a vyplývají z jednotlivých zákonů. Tak i technik je nucen tyto zákony ve svých přístrojích realizovat, pokud se v nich pokouší napodobovat živoucí dění.

Mnohé, co se nám dosud zdálo nepochopitelné, je nám tím blížší k porozumění. Víme, že počítač se musí „programovat". Tento program obsahuje všechny pokyny pro samočinné dosažení cíle za pomoci stroje. Je tedy do něho, jak se říká, uložena vůle mimo spočívajícího subjektu moci.

Postupně začínáme tušit, že za moudrým, sebe sama řídícím hospodářstvím přírody, je nějaký takový počítačový program (Anthony Smith „Programovaná příroda", Axel Juncker-Verlag). Poselství Grálu („Svět") nám již poměrně dávno poskytlo informaci, že se v přírodních zákonech projevuje Boží vůle, a dále popisuje:

Bůh působí na tvory v tomto stvoření, tedy také na vás, výhradně jenom prostřednictvím svých železných zákonů, které jsou ve stvoření od počátku pevně zakotveny! Tyto zákony jsou neotřesitelné, nedotknutelné, a působí neustále s neomylnou jistotou. Jejich působení je nezadržitlené a drtí všechno, co se snaží stavět se jim v cestu, místo aby se to vědomě vřadilo do jejich záchvěvů." (PG, přednáška „Dokonáno jest!")

V těchto slovech je obsaženo vše, co definuje podstatu regulačního okruhu. Převedením do technické terminologie, se nám zde Bůh jeví jako programátor obrovského počítače „stvoření", jeho vůle pak jako program, který se v něm nezbytně uskutečňuje. Jsme také upozorňováni na samočinné potírání rušení, o kterém bude ještě řeč.

Tím se též řeší i ruší starý rozpor mezi filosofií a náboženstvím.

Materialismus na základě samoregulace věřil, že může vyvodit domněnku, ve které stvoření povstalo samo od sebe a nepotřebuje žádného stvořitele. Nyní sice počítač křísí představu a budí dojem něčeho automatického, přesto i on potřebuje sílu, která ho vytvoří a naprogramuje.

Mnohá vyznání se naproti tomu domnívají, že se Bůh, libovolně zasahující a řídící, o vše stará osobně. Samočinný chod počítače ale objasňuje, že to není nutné, a potvrzuje slova Poselství Grálu:

Bůh však nijak nezasahuje do všech těch malých a velkých lidských starostí, do válek, do bídy a co všechno ještě na zemi je! Od začátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které pracují samočinně a neúplatně, takže se všechno splňuje navlas přesně; působení je věčně stejné, a proto je nadržování někomu právě tak nemožné jako křivda a jakákoli nespravedlnost.

Není tedy třeba, aby se Bůh o to zvlášť staral. Jeho dílo je bez mezer." (PG, přednáška „Osud")

Materialismus, který kvůli automatičnosti popírá Stvořitele a teologie, která Stvořitele sice uznává, ale která nepovažuje samočinnost jeho díla za skutečnou, se ukazují před obrazem regulačního okruhu jako částečné pravdy, stejně tak správné jako i nesprávné. Vyvrací se tak ale i světonázor panteismu (z řeckého pan - vše, theos - bůh), neboť výrobce ani programátor počítače se v něm sami nerozplývají. Stojí mimo svého ohraničeného díla.

Tato ohraničenost je přírodní vědou již tušena, neboť co se nám jako nekonečné jeví, nemusí takové v žádném případě být. Ve srovnávajícím obraze bude nyní možné, abychom překročili naše vlastní hranice toho, co můžeme vidět.

K činnosti počítače potřebujeme elektrický proud. Je výběžkem oné pravěčné síly, která udržuje v chodu obrovský počítač stvoření:

 
Tato čistá tvůrčí síla Boží proudí stále celým stvořením. Spočívá v něm a nedá se od něho odloučit. Nacházíme ji všude: ve vzduchu, v každé vodní krůpěji, v tvořících se nerostech, ve vyvíjející se rostlině, ve zvířeti, a ovšem i v člověku. Není ničeho, kde by nebyla." (PG, přednáška „Odpovědnost")

Řídící počítače jsou sestrojovány proto, aby se automatickým řízením snažily dosahovat stále co nejlepších cílů a zároveň aby samočinně eliminovaly protipůsobící překážky. Pokud se za výše jmenovaných podmínek podařilo dokonce i nám zajistit prosazení naší vůle v rámci námi vytvořeného technického ústrojí, tak lze předpokládat, že se "velký regulační okruh stvoření" postará o bezpodmínečné uskutečnění Boží vůle stejným způsobem.

Tak se staré pojmy budou jevit v novém světle. Nepředstavovali jsme si snad Boží všemohoucnost jako neomezenou libovůli, jako nejvyšší cíl malého lidského myšlení: moci cokoliv udělat a připustit? Kybernetické zákonitosti ale ukazují ve stvoření naprogramovanou Boží vůli jako moc, které se natrvalo nemůže nic stavět na odpor. Pojem všemohoucnost se tak vyděluje z omezené lidské představy a dosahuje úchvatné velikosti.

Jak nakonec rozumět pojmu všemoudrost? Uskutečňuje se, tak hovoří Poselství Grálu, v božích zákonech tohoto stvoření.

Dají-li se tyto zákony chápat jako program regulačního okruhu, který zajišťuje co nejlepší uskutečnění cíle, lze z toho nutně vyvodit jejich všemoudrost a dokonalost. Použití kybernetických poznatků i na stvoření jako celek nám tedy poodhaluje závoj za závojem. Potvrzuje se rovněž, že pokud náboženské vědy a přírodní vědy mají zprostředkovávat pravdu, musí být zajedno v bezmezerné jasnosti a důslednosti.

03.09.2015 13:41:29
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one