»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Dosažení cíle pomocí informace (Kybernetika - prubířský kámen...)

Z podstaty řídící techniky nevyplývají pouze nebezpečí, která člověku jeho nesprávným počínáním hrozí, nýbrž stává se zřejmou také jeho cesta k dosažení cíle. Je nápadné, že právě v době, která umožňuje poznání dosavadního vývoje lidstva jako vývoje nanejvýš znepokojivého, dosáhl pojem „informace“ tak velkého významu. Netýká se jen informatiky; je základem i výpočetní techniky. Program je přece informace pro činnost, chování stroje. Nosiči této informace jsou jak známo jednotlivá spínací a paměťová místa.

Regulační okruhy lze najít nejen v technických přístrojích, nýbrž v rozličných druzích se s nimi setkáváme i na jiných místech. Také zde uveďme nejprve jednoduché příklady. Stejné zákonitosti platí i pro hospodářský podnik. Také v něm vládne živá, vzájemná závislost; je zaměřen na určité stanovené cíle a požadavky, v technickém smyslu je tím „naprogramován“.

Od spolupracovníků takového podniku se očekává, že si znalosti těchto cílů osvojí alespoň natolik, jak to vyžaduje jejich konkrétní činnost. To začíná zacházením s nářadím a obsluhou strojů, jejichž nevhodné používání může být nebezpečné, a dále pokračuje k pochopení úkolů a potřebné souhry a spolupráce jednotlivých oddělení podniku. V obrovském provozu stvoření proto nebude od lidí požadováno nakonec nic jiného než od každého poučeného a k poučení připraveného příslušníka podniku.

Musí tedy být nejnaléhavější potřebou každého člověka, aby živě působící nezlomné zákony stvoření - jejichž účinkům je v každém případě vydán všanc - zcela poznal. Zde se může vyskytnout otázka, proč musel člověk jít touto namáhavou cestou a není - podobně jako zvířata s jejich instinktem - pomocí učitého druhu automatiky nastaven na „program“ stvoření. V době, kdy spolurozhodování v rámci podniku získává stále větší váhu, zodpovídá se tato otázka vlastně sama sebou. Spolurozhodovat má jen ten, kdo je na základě svých znalostí celkových zájmů, schopen cílevědomého spolupůsobení.

Přaní, dospět až tam, bylo lidskému duchu ve stvoření naplňováno již od počátku; neboť člověk je nositelem duchovního druhu, který tím, že se stane vědomým sebe sama „má přispět k povznesení a k dalšímu vývoji celého stvoření. Je k tomu však nutné, aby se naučil správně využívat přirozených sil a používat jich ke všeobecnému prospěchu.“ (PG „Duch“)

Člověk je tedy takřka ještě učněm, začátečníkem ve velké továrně stvoření. Jako takový se tedy musí snažit, aby - rozvinutím svých schopností a pochopením provozních požadavků - ke svému úkolu dorostl. Potřebné znalosti získává postupně pozorováním, poučením a zkušeností.

Ve vzdělávacím pořadu o „managementu“, který svého času vysílala rakouská televize, bylo zákonům kybernetiky podřízeno i vedení lidí. Každý člověk očekává, jak bylo dovozováno, nějaké zpětné vyjádření, týkající se jeho výkonu, ať je to již pochvala nebo výtka. Toto očekávání se naplňuje ve vyšším smyslu také v regulačním systému stvoření. Stvořitel, který se nachází vedle svého díla, se s námi nemůže dorozumět přímo. Hovoří k nám prostřednictvím své vůle, která je programem tohoto stvoření. Jeho instrukce, poučení, vyplývají ze stejných kybernetických pravidel, která v podobných případech používá i člověk. Jejich účinky nazýváme osudem.

Osud je, jak by se vyjádřil technik, „zpětně zavedená informace“, neboť každé lidské chtění, myšlení nebo jednání, různorodým způsobem vyvolává účinky ve velkém počítači stvoření. Vždy podle toho, zda tomuto programu odpovídají nebo nikoliv, projeví se jejich schválení nebo odmítnutí v odpovídajících zpětných účincích. Tímto způsobem je nám z vyšších míst zprostředkovávána informace o tom, zda-li jsme jednali správně nebo nesprávně.

To, že se člověk většinou těchto zpětných účinků svého chtění musí obávat, si zapříčinil sám, neboť trápení, beznaděj a dokonce záhuba jsou vždy jen zákonitými zpětnými účinky nesprávného jednání.

Přesto je strach před odplatou, jenž proniká náboženstvími a mýty, chybný. Tento strach sužuje člověka možnými tresty, které ho zde nebo na onom světě čekají - neboť velká jednota bytí se neomezuje pouze na tento pozemský život. Takto zkreslený pojem trestu, ale způsobil, že se ztrácí hodnota té informace, kterou především daný osud obsahuje. Z lidského pohledu totiž lpí na trestu většinou něco z pomsty a svévole. Jak by ale mohlo být „trestem“ něco, co nás chce poučit k našemu nejlepšímu prospěchu?

Bůh vůbec netrestá! … Tresty uvaluje jen člověk v rámci svého společenského uspořádání. Žel, jako všechno jím vymyšlené, ale nesprávným způsobem, nedokonale, s ještě méně dokonalým vykonáváním. Slovo trest vůbec vymyslel jen člověk sám od sebe ve svém omezeném pojetí.“ (Abd-ru-shin „Otázky a odpovědi“)

Teprve ve světle kybernetiky stvoření se to stává zřejmým. Neboť každý počítač se samočinně stará o nejlepší možné dosažení cíle. Vždyť právě v tom tkví jeho zvláštní účel. U člověkem vytvořených zařízení a institucí se ale stále může jednat jen o malé částečné cíle, které často mylně považujeme za hodné úsilí. Naproti tomu u největšího ze všech myslitelných regulačních okruhů, tedy u stvoření, jsou cíle předprogramované Boží vůlí - už na základě zmíněného určení každého počítače - nutně pro jakéhokoliv tvora, neomylnou účelností. Každé odchýlení se od tohoto programu nám proto může přinášet jen újmu.

Informace o našem jednání, které jsou k nám zpětně přiváděny uzavíráním kruhů velkého počítače svoření, nám tak přinášejí nejen spravedlivé vyrovnání, nýbrž také láskyplné poučení, které nás má ochránit před škodami. Tak jako automatické řízení letadla nedovolí odchýlení se od kursu, snaží se i kybernetika stvoření, aby nás udržela na správné cestě. Chápeme-li osudem představované zpětné účinky tímto způsobem, potom z toho vyplývá následující poznání:

Láska Boží jest neoddělitelná od nejvýš přísné Boží spravedlnosti. Ona je dokonce sama touto spravedlností. Spravedlnost jest láska a láska je opět jen ve spravedlnosti. (PG „Co odděluje dnes tak mnoho lidí od světla?“)

Každé pokárání ale může naplnit svůj účel jen tehdy, když je pochopeno, uznáváno jako oprávněné, a vzbudí přání dělat to napříště lépe. I tato skutečnost byla ve zmíněném televizním pořadu o managementu výslovně zdůrazněna. Proč by nyní měly pro vedení lidí ve velké továrně stvoření lišící se jen velikostí uspořádání, platit jiné než tyto základní principy?

Vezmeme-li to v úvahu, obsahuje jednoduchá televizní profesní hádanková soutěž „Kdo jsem?“ velmi poučné jádro. Obliba této soutěže se může nevědomky zakládat i na tom, že spočívá na binárních, ve stvoření se uplatňujících řídících zákonech. Neboť jako odpověď na otázky existuje jen ANO nebo NE. Po každém NE jsou tázající nuceni jít myšlenkově zpět až k poslední shodě mezi otázkou a odpovědí a ze sejítí z cesty vyvodit závěry.

Vzpírá-li se tvrdošíjně spolupracovník nějakého podniku v případě pokárání za jeho výkon uznání takového pokárání, povede to nakonec nevyhnutelně k jeho vyřazení z podniku. Je to nejkrajnější technicko řídící možnost vyřazení již nezotavitelného rušení, které se vyskytlo v tomto regulačním okruhu. Nemůže si tedy také člověk stěžovat ani na to, když ho v principiálně obdobném případě stejné zakonitosti vylučují z možnosti setrvání ve stvoření.

V protikladu vůči tomuto, dnes již se rýsujícímu nebezpečí v regulačním okruhu stvoření, stojí ale snaha lidského ducha o dosažení cíle. To je možné zhodnocením, uplatněním informace, která k nám přichází zpětným působením. Vždyť také proto Poselství Grálu říká jednoduše a naléhavě, že je pro nás důležité, abychom správně poznávali stvoření v jeho zákonech, protože v tom spočívá cesta vzhůru ke Světlu.

Vezměme ještě jednou v úvahu onu souvislost, kdy Duch je vůlí Boží a člověk, jako částečný nositel tohoto duchovního druhu, má - uvědomováním si sebe sama - nabývat znalosti o přírodních zákonech, aby mohl přispívat k podpoře stvoření. Jasněji se to v době, kdy kybernetické zákony nebyly ještě známé, nemohlo vyjádřit. Tím bylo popsáno i postavení člověka v regulačním okruhu stvoření: Jako specifický, dílčí integrovaný obvod, který si ovšem potřebné informace zaopatřuje sám, tedy jako by se musel i sám programovat! Teprve získáním této informace je pak těmto nepatrným částečkám velkého celku umožněno, aby se do účelného řádu a uspořádání celku vřadily a - když se přitom samy staly částí programu - aby se uchránily každého jednání proti němu. Z toho vyplývající vyloučení nebezpečí zániku znamená zároveň věčný život. I tento, dosud sotva pochopitelný pojem lze z kybernetiky vyvodit jako důsledek.

03.09.2015 13:49:59
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one