»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Člověk - duchovní regulační okruh (Kybernetika - prubířský kámen...)

Tělesné funkce pozemského člověka jsou zajištěny mnohými vzájemně propojenými regulačními okruhy, které se samočinně starají o potřebná přizpůsobování (buněčné pochody, dýchání, tep, krevní oběh, pocit hladu, látková výměna, reakce zřítelnice, vyrovnání teplot atd.). Ale také v duchovním ohledu je člověk založen na regulačním okruhu.

Vyjděme ze skutečnosti, že technik nazve všechno, co má být v určitém smyslu uspořádáváno a regulováno „regulovanou veličinou". Této veličině odpovídá v předkládaném případě i člověk v jeho nejniternějším jádru, duchu. Pro dosažení toho, aby se nějaká regulovaná veličina chovala podle daného programu, musí technik vhodnými nástroji zajistit podmínky přirozeného regulačního okruhu - tj. uzavření kruhu a zpětné působení. Těmito nástroji jsou:

a) měřící čidlo, které stanovuje skutečnou hodnotu a předává ji regulátoru

b) regulátor, který porovnává skutečnou hodnotu s hodnotou požadovanou a v případě nutnosti navrhuje postup k odstranění odchylky.

c) nastavovací člen, který odpovídajícím způsobem zajišťuje řízení.

Všemi uvedenými prvky je vybaven také lidský duch. Jeho měřícím čidlem (sondou) je svědomí. Ukolem čidla je - vidíme to ve hmotě třeba u hmyzu -, že funguje jako předsunutý pozorovatel. Tak je také svědomí člověka usídleno v mimozemském. Je hlasem jeho duchovního pomocníka, který je obdobou zmíněného předsunutého pozorovatele. Způsob činnosti je podobný tomu, který můžeme pozorovat při zkoumající činnosti hmyzích čidel.

Duchovní nervové vedení spojuje toto čidlo s regulátorem člověka, s jeho citem (vyciťováním). Jako jemný orgán ducha, musí cit dbát na hlášení přicházející od svědomí a starat se o to, aby nebylo opuštěno nasměrování, které on sám pokládá za správné. Za tímto účelem musí pak dát nastavovacímu členu, tj. vůli, kterou člověk působí na okolní svět, odpovídající směr.

Shoda techniky s tímto duchovním regulačním okruhem ale dosahuje dále. Ve své knize „Kybernetika, která se týká nás všech" (Bertelsmann Lexikon-Verlag) poukazuje Oskar Jursa na to, že „signál prostřednictvím určitého množství energie (impulsem) musí být protlačen proti rušivému vlivu okolí".

Stejně tak se musí prosadit také signály vycházející ze svědomí proti oněm rušením, které vycházejí obzvláště z rozumu. V důsledku jeho pozemské vázanosti dokáže vidět jen pozemskou výhodu. Často tím kalí vyciťování z vyšší vrstvy přicházejícího napomenutí svědomí. Nakonec ale musíme i my dodat naší vůli odpovídající důraz, abychom mohli provést to, co považujeme za správné.

Proč je tedy člověk ve svém mimomateriálním Já těmito nástroji zaopatřen? Spočívá v tom zřetelný poukaz na účelnost, která přesahuje viditelnou pozemskost.

Pro nalezení odpovědi použijme ku pomoci znovu představu počitače. Počítač obsahuje velký počet spínacích a paměťových míst. Tak jako každá naše tělesná buňka v sobě uchovává genetický kód, jsou i tato místa nepatrnými nosiči informací, ze kterých se skládá program a paměť počítače. Rozmanité tvory stvoření - z nich každý svým způsobem přispívá k uskutečňování programu - by se mohly přirovnat k uvedeným spínacím a paměťovým místům, jejichž absorpční schopnost event. vnímavost k nim přiváděným signálům během práce počítače ale naprosto závisí, jak technik dokládá, na jejich čistotě. Pro tyto „integrované obvody" se používají ryzí křemíkové krystaly, jejichž čistota je tak velká, že na jednu miliardu atomů křemíku připadá jen jediný cizí atom.

Člověk ale ještě nedosahuje takové čistoty, která by ho uschopňovala k nerušenému příjmu signálů stvoření a tím i k smysluplnému spolupůsobení. Tak se jeví opakované upozornění Poselství Grálu „Udržujte krb vašich myšlenek čistý!" jako vlastně technická nutnost! Neboť člověk je pouze duchovním zárodkem. Vlastní sice - pro srovnání se vrátíme k podobenství - potřebné schéma zapojení, musí si ale, protože jeho surovina k příjímání informací nebyla z důvodu původu ještě dostečně čistá, tuto čistotu zušlechtěním teprve postupně získat.

Ovšem dříve než budeme moci přístoupit k tomu, jakým způsobem k tomu dochází, musí být blíže objasněna činnost regulačních okruhů.

03.09.2015 13:43:58
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one