„Protože Bůh byl sám příčinou stvořeného a v něm nebyla žádná odlišnost, proměnlivost a žádná nemožnost, vytvořil všechny bytosti, které on vytvořil, stejné a podobné, nemaje důvod k odlišnosti a různorodosti. Protože však tvorové nadáni rozumem jsou obdařeni schopností svobodného rozhodnutí, podněcuje tato svoboda vůle každého buď k pokroku napodobováním Boha, nebo ho pro vlastní nedbalost strhává dolů. To se stalo pro rozumové bytosti příčinou jejich odlišnosti; příčina odlišnosti není tedy ve vůli a rozhodnutí Stvořitele, nýbrž ve vlastním svobodném rozhodnutí… Tak se tedy Stvořitel nikdy nemůže jevit nespravedlivým, když v důsledku předchozích příčin dává každému určené místo podle jeho zásluh; a člověk také nebude věřit tomu, že štěstí nebo neštěstí v narození a zvláštní osud, který je s  narozením spojený, spočívá na náhodě."   (De principiis II 9,5-6)