»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

O Janu Husovi

Jan Hus, KonstanzOdkaz a život jedné z nejznámějších postav naší i evropské historie mistra Jana Husa byly za vlády minulého režimu zdeformovány do podoby jakéhosi předchůdce rudých revolucionářů. Jeho skutečný přínos pro evropskou civilizaci však příliš neobjasňují ani ty církve, které podle vlastního mínění navazují na jeho odkaz. S jeho hlasem se setká každý, kdo hledá prameny té svobody, ve které má nyní demokratický svět to štěstí žít.

Podívejme se po tehdejší Evropě: Nebyl zde nikdo, kdo by tak hluboce pronikl ke své vlastní individualitě a prožil její cenu. Tehdejší duchovní život se odehrával v rámci různých autorit a argumentace spočívala především v odkazování na některou z nich. Jan Hus však pevně uchopil, a také dostatečně jasně zformuloval, že člověk je zodpovědný za své činy a tváří v tvář věčnosti se nebude moci vymlouvat na to, že odevzdal svou svobodnou vůli do rukou jiných, byť v dobré víře. V traktátu „O svatokupectví" říká, že když někdo nějaké ustanovení nebo přikázání autority poznává jako špatné, nemá je poslouchat. Hovoří také o tom, jakým způsobem se k pravdě dá dojít. Lidé mají být pilní a ROZVAŽOVAT o tom, co jim kdo říká. V této souvislosti je třeba upozorňit na skutečnost, že Hus to, čemu říkal pravda Boží, chtěl poznat, nikoliv přijmout jako hotovou věc, která je zaručena nějakou vnější autoritou. Měl na mysli pravdu, která je duchovní povahy, a tedy nad pouhou literou písma podle principu, že totiž samotná litera zabíjí, ale pouze duch oživuje. Šlo mu tedy o to, že pravdu odhaluje rozvažující lidský duch a jenom takto poznaná pravda, je pro něj závazná, a to až k podstoupení smrti.

Jan Hus skutečně pootočil poznávací proces platný všeobecně do té doby: Autoritou již nemělo být vnější přikázání, ale osobně poznaná pravda, která však nemusí být, i když může, pouhým omylem. To znamená, že Hus otevřel své srdce omylnosti, která je podmínkou skutečného poznání a skutečné odpovědnosti. Tím se však ocitl ve světě bez zajištění a veškerá tíha odpovědnosti za vlastní život i za osudy svých bližních spočívala pouze na něm bez toho, aby se mohl odvolávat na autoritu někoho jiného. Tak ale také mohl jako individuum prožít kontakt s živou pravdou. V tomto smyslu je Jan Hus majákem i dnes. Většina světa stále žije pod ideologickým autoritářským tlakem, a dokonce i lidé v našich končinách mají ve svých srdcích tendence vzdát se svého kralování a ponořit se znovu do temných a svůdných vod otroctví ducha.

Viktor Krejčí (Telegraf, 7.7.1993)

19.07.2014 00:42:43
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one