... tímto nastolená rozluka a započaté nepřátelství mezi přírodovědou a církví bylo pro vývoj křesťanské Evropy ještě osudovější než reformací započatá konfesní rozštěpenost a rozervanost.
Dnes mnohými lidmi očekávané opětovné usmíření konfesí by muselo vždy zůstat jen nedokončeným, kusým dílem, nedojde-li současně ke smíření racionálního přirodovědeckého výzkumu se základními náboženskými představami - jen tak mohou jednou lidé znovu dospět k duchovní světonázorové jednotě.
Galileo Galilei nejdříve přistoupil na tuto přátelskou, ale srozumitelnou radu. Když ale přesto velice aktivně dále naléhal na to, aby církev našla odvahu k veřejnému přihlášení se ke Koperníkovi, muselo dojit ke konfliktu. Galilei byl pozván do Říma - jako „zajatec" inkvizice tam pobýval čtyři týdny ve vatikánském bytě o pěti pokojích s krásným výhledem do zahrad, musel ovšem podepsat odvolací formulář, pak se mohl brzy vrátit do svého venkovského domu u Florencie. To nejtěžší, co mu bylo uloženo, musel přírodovědec pociťovat jako duševní utrpení: „jako pokání se měl po tři roky modlit jednou týdně sedm žalmů." (str.488).
Za tento popis podstatných životních dat Galilea Galileiho vděčíme Pascualu Jordanovi a jeho soubornému dílu: „Velikáni" - „Život a dílo šesti set nejvýznamnějších osobností našeho světa." (Kindlerovo nakladatelství, Zurich, 1977, svazek V/1, str. 470-491, citáty: str.488/499).
Profesor Jordan uzavírá životopis poukazem: Friedrich Dessauer, autor, který v sobě spojoval vlastnosti vynikajícího přírodovědného učence s postoji věřícího katolíka (1881-1963), označil odsouzení Galileiho inkvizicí za „neštěstí s těžkými důsledky". Tímto nastolená rozluka a započaté nepřátelství mezi přírodovědou a katolickou církví bylo podle Dessauera pro vývoj křesťanské Evropy ještě osudovější než reformací započatá konfesní rozštěpenost a rozervanost. Z jeho úvah vyplývá napomenutí, jehož by se mělo bezpodmínečně dbát, pokud má jednou Evropa znovu dospět k duchovní světonázorové jednotě. Dnes mnohými lidmi očekávané opětovné usmíření konfesí, by muselo vždy zůstat jen nedokončeným, kusým dílem, nedojde-li současně ke smíření racionálního přirodovědeckého výzkumu se základními náboženskými představami Evropy.