»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Pravda je to, co jako jediné nám dává možnost, abychom samotné a skutečné zákony uplatňující se ve veškerém dění a v celém vesmíru poznali jako takové.

Pravdivý je proto pouze ten světonázor, který tento požadavek splňuje. Pravda musí tedy spočívat v učení o absolutnu, v učení o prazákonech. Tato učení sama jsou světlou Pravdou.

A jak poznáme, že máme před sebou skutečnou Pravdu?

Pravdivé nemůžeme poznávat podle toho, co jsme se naučili ve škole, právě tak k tomu nejsou způsobilí ti, které na základě jejich vědomostí nazýváme vůdci vědy. Ne! Pravdu lze poznat pouze a výhradně našim citem. Kolikrát již každý člověk musel ve svém životě zakusit, že vznést nárok na pravdivost může jenom to, co jako pravdivé a pravé cítil.

Ten však, jenž tuto výhradní Pravdu, ono učení o prazákonech učí, ten pak musí být nazýván prvním mezi všemi učiteli, kteří kdy byli a budou, -

musí být světovým učitelem!

Být světovým učitelem ale znamená, že člověk, který v sobě toto povolání nese, musí mít kvality a vědění, jaké dosud ještě žádnému člověku normálního lidského původu nebyly vlastní. Na jedné straně musí zcela a plně znát způsoby vyjadřování a postoje lidí, zatímco na straně druhé musí být svým nejvlastnějším „já", svým duchem, více než kdokoli jiný, jenž dosud pobýval na zemi, otevřen intiuci a citu.

Leč, co se nazývá věděním? Jako skutečné a pravdivé vědění může být nazýváno pouze to, co jako moudrost bylo přijato z původu, ze stvoření. A tak jako v jednotlivém případě geniálně intuitivní vynálezce, jenž, jak dokazují nesčetné příklady, nemusí být nutně odborníkem, náhle bez hloubání a bez systematického výzkumu ví, že něco se může odvíjet jen ve zcela určitém směru a tuto znalost přenáší k užití lidem, tak pravý a skutečný světový učitel musí vědět všechno o tom, jaké zákonitosti a jaká skutečná dění doopravdy probíhají. Nesmí existovat žádná otázka, kterou by nemohl, čerpaje z prazákonů, jednoznačně zodpovědět, nikoliv na základě hloubání nebo něčeho naučeného, nýbrž na základě v každém okamžiku správneho, absolutního vědění, jak ho jeho duch, jeho intiuce přijímá z míst, odkud jsou do nás vkládány pouze záblesky ducha.

Kdo to chce popírat, ten vskutku neměl nikdy vlastní nápad a tvůrčí myšlenku, která tento nápad formuje!

Tyto požadavky jsou kladeny na osobnost onoho světového učitele, jehož příchod byl předpovídán ve věštbách, proroctvích a v astrologických jakož i jasnovidných pracech pro současnou dobu, ne pouze jednou, nýbrž mnohokrát. Je tedy namístě předpoklad, že toto velké světové učení, tato osvícená moudrost, tento výhradně správný světonázor, v této době vznikne nebo již vznikl.

Existují mnohá učení, která si chtějí činit nárok na to, že obsahují dokonalou moudrost. Ale doposud mezi nimi nebylo učení, které nepřipouští něco, co lze vyvrátit a které by důsledně dosáhlo až k nejzazšímu původu jednotné zákonitosti platné pro celé stvoření. Avšak kdo je upřímně a vážně zkoumá, ten bude moci u velké většiny těchto učení konstatovat, že usilují k jednomu jedinému cíli, který často nejasně a mlhavě tuší, aniž by dosud k této nejvyšší moudrosti, tj. poznání jediného stvoření a jeho zákonů tato učení došla.

Když tedy autorem těchto řádků byla psána tato brožura, k jejímuž vzniku vedly důvody objasněné v předmluvě, dělo se tak pod niterním tlakem a v důsledku cítění neodvratné potřeby, upozornit všechny odborné kolegy, lhostejno z jakého vědního oboru, na dílo, jež se mezitím objevilo a jež - v důsledku hlubokého dojmu, kterým jeho obsah a z něho čerpané poznání na autora zapůsobilo - v něm probouzelo stále hlasitější hlas, který by rád volal do celého světa:

světové učení je zde!

 

Autor světového učení, Abdruschin, nazývá své vědění, které sepsal v Listech Grálu, 2. díl, v časopise „Volání" a v knize

Ve světle Pravdy",

učením Grálu. Se stejným přesvědčením, které, jak jsem cítil, mě zavazovalo na toto dílo poukázat a nazvat ho světovým učením, mohu logický tvrdit, že v Abdruschinovi jako jeho autorovi, před nás předstupuje

světový učitel!

Nemusí tento svět, toto lidstvo, které prožívá tak velký den, padnout na kolena a děkovat Bohu, že smí prožívat epochu, na kterou bylo staletí a tisíciletí upozorňováno a která nás má osvobodit od vnitřního a vnějšího nátlaku, kterému jsme se poddali následkem výchovy, tradice a chtěním všechno vědět lépe? Nemusí to u všech, kteří skutečně poctivě hledají a zkoumají, kteří chtějí považovat vědu a moudrost za své vlastnictví, vyvolat nadšený jásot, že nyní konečně stojí před obratem, protože nám světový učitel ukazuje onu úzkou bránu, skrze níž vede jediná cesta ven z této hrozné slepé uličky, do které jsme zabředli, z čarodějného kotle našeho materialistického věku?!

Je zde již celá řada lidí, kteří stejně jako autor mohli poznat a uvědomit si absolutní holou Pravdu, která je v učení Grálu uložena. Jsou to opravdoví lidé ze všech profesních vrstev, od velkoprůmyslníků až po prosté sedláky, kteří právě prostřednictvím učení Grálu poznávají absolutní logiku celkového dění, a kteří ve své nezkalené ryzí citovosti vidí zářit světlo, které k nám z tohoto učení skrze temnotu přítomnosti proniká.

Autor těchto řádků nevidí svůj úkol v tom, aby nádhernou moudrost zakotvenou v učení Grálu velebil profánními slovy a přibližoval ji co do obsahu těm, kteří právě tak jako on cíti v sobě touhu poznat skutečnou Pravdu. Je to jen smysl pro povinnost neznající žádné překážky a bázně, který neodolatelně nutí upozornit na skutečnost, že toto učení existuje, aby bylo nalezeno těmi, kteří kámen mudrců nechtějí hledat v dílech lidí a v lidských spekulacích, nýbrž kteří dávno vědomě nebo nevědomě v hloubi nitra tuší nebo vědí, že jej lze nalézt jen tam, kde světlo Pravdy k nám dolů zářivě svítí z nejvyššího zdroje.

Tak jako z neodolatelného smyslu pro povinnost vzniklo niterné nutkání k napsání těchto řádků, stejně tak také ale musí být železnou povinností těch několika málo mezi opravdovými badateli, kteří rovněž nalézají v učení Grálu jedinou Pravdu a cestu k vědění, aby to otevřeně a svobodně vyjádřili, aniž by se ohlíželi kolem a bez ohledu na onu falangu vědecké omezenosti, jež se musí tímto poznáním žalostně zhroutit.

Netušil již Schiller ve svém hlubokém citu pro pravou skutečnost ten den, když zvolal:

Staré se hroutí, mění se čas
a z trosek nový život vzkvétá!"

Tato slova by měla hlasitě znít v uších těch, kteří si pro sebe chtějí nárokovat právo kritizovat tyto řádky nebo pokud možno hned učení Grálu samotné. Pro ně budiž opakováno, co Goethe svým duchovním zrakem jasně poznal, a co přenesl do oněch rezignujících slov:

Raději připouštíme naše morální omyly
a nedostatky, než naše vědecké!"

 

*******

 

Světový učitel jako vůdce vědy

 

23.01.2015 10:44:46
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one