»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Kde je původ života, jenž dřímá v semínku a znovu vypučí, když je semínko vloženo do země, toho života, jenž vstupuje do embria, jakmile je připraveno lidské tělo pro nějakou osobnost?

Co je to vlastně „já", individuum, co je život v jeho nejvyšším významu vůbec?

Nezesměšňují se ti, kteří tvrdí, že elektron v atomu je pouze zdánlivý a tím i atom samotný a také vše to, co vidíme, cítíme a jiným způsobem našimi smysly vnímáme? My sami jsme asi jen klam, prázdnota, lež! Pod pláštíkem vážné vědy takové tvrzení vůbec stanovit je bezútěšné.

Rozpaky budí skutečnost, že dosavadní vědecký způsob myšlení - kvůli jeho vázanosti na pouze materiálně a fyzikálně doložitelnou hmotu - nemůže pojmout, nedokáže pochopit skutečný, hluboký smysl a chod stvoření. A protože to nechceme vědět lépe, přibíjíme na zlatou bránu poznání prkna a vysvětlujeme všechno dění a bytí zkrátka jako něco jen zdánlivého.

Mohl by vůbec ortel smrti, který si tím naše věda sama vyslovila, znít jasněji?! Nejsou pak jednoduše i ti, kteří takové tvrzení ustanovují, také pouze zdánlivé existence? A není tak prostě všechno zdáním a klamem, co sami tak hlasitě proklamují? Nebude muset toto zdání žalostně vyblednout, až bude ozářeno oslňujícím světlem Pravdy?

To všechno může poznat každý, kdo někdy poznat skutečně chce, pokud prodlévá ve své tiché komůrce, tam, kde to vše jinak nikdo nevidí a neslyší, kde ho žádný z jeho kolegů nemůže soudit. Nemusí potom takový v sobě naslouchající člověk zoufat nad tím, že on - jenž tak poctivě chtěl, jenž sám o sobě tvrdil, že je idealista, se vší tou velikostí, která v něm dřímá - této iluzi rovněž propadl nebo přinejmenším do této hodiny propadal?

21.07.2014 20:57:02
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one