»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Pojmy „čas, absolutnost, nekonečnost“ ...

Podle nezměnitelného zákona se Země otáčí jedenkrát za 24 hodin kolem své osy. Zde je měřítkem čas a my se uchylujeme při tomto pozorování k předpokladu, že toto měřítko je pro pojem času jednoznačně stanoveno. Ale jak jsme jej nalezli? Ne jinak, než-li přesným zkoumáním otáčení Země kolem její osy. Tento pravidelný průběh stále se opakujícího pohybu je výrazem času sám pro sebe. Existující rozdělení této doby otáčení na 24 hodin bylo učiněno svévolně, nese však - následkem jeho z kosmického původu odvozeného druhu - otisk absolutna. Absolutní, tzn. nezvratně správné, jsou jen ty děje, které se odvíjejí bez možnosti lidského zasahování ve velkém přírodním dění, ve vesmíru, kdykoliv, tedy stále znovu, jedním a tím samým způsobem. Je při tom lhostejné, kdy takový přirozený děj pozorujeme, nebude moci nikdy probíhat jinak, pokud jen jsou v okamžiku pozorování uplatněny veškeré správné předpoklady; tedy nějak jinak v minulosti, nyní, v tomto okamžiku, nebo jinak v budoucnosti. Již v této skutečnosti máme vyjádření pro pojem nekonečnost. Neboť pokud by se přírodní děj již jednou nějakým způsobem neodehrál stejným, dříve pozorovatelným způsobem, pak by bylo jeho trvání ohraničeno. Žádný přírodní jev se ale nemůže za stejných podmínek odvíjet někdy-nějak-jinak, protože taková odchylka, u toho nebo onoho přírodního děje, by se již musela vyskytnout, čímž ale - následkem závislosti jednoho děje na dalším, předcházejícím jiném ději - by se velká stavba vesmíru musela již dávno zhroutit. Všechno však, co se stále znovu odehrává v nekonečnosti času a rovněž také v nekonečnosti prostoru při stejném souběhu jednou daných základních podmínek bez jakýchkoliv změn, je nezvratnou zákonitostí. 
26.12.2013 22:26:53
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one