»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

MJ: To je teď samozřejmě dosti překvapující, pokud o tom vůbec nic nevíme - nemůžeme vědět, nikdy dříve jsme o tom neslyšeli, proto mne napadá otázka: Odkud to ví autor, odkud to všechno ví Abd-ru-shin?


To je právě ta otázka, kterou si každý čtenář Poselství Grálu položí. Pohled na svět, který se tam před námi rozprostírá, má při své nesmírné velikosti tak podmaňující logiku a důslednost, že se tato otázka vnucuje. U čtenáře bude postupně vznikat jistá domněnka, která se nenápadným způsobem nakonec také potvrdí. K tomu bych rád poukázal ještě na něco, co se žel dost přehlíží: Z Janova evangelia se dovídáme, že Ježíš při poslední večeři pravil: »Měl bych vám ještě mnohé říci, avšak vy byste to nyní neunesli,« to znamená, nebyli schopni pochopit. Není to vlastně otřesné, že on, Syn Boží, který přišel, aby nám ukázal cestu Pravdy, byl závislý na porozumění několika málo lidských duchů a my tudíž z jeho Poselství můžeme obdržet jen to, co prošlo filtrem tohoto chápání? Zřetelněji nemohl přece naříkat nad skutečností, že jeho dílo zůstalo kusé. Že jeho mise, přerušená brzkou násilnou smrtí - vzpomeňte na zvolání »neboť nevědí, co činí,« nemohla být ukončena. A proto zaslíbil jiného utěšitele, Ducha Pravdy, který nás, jak řekl, do vší Pravdy uvede. Toto zaslíbení by nebylo nutné, kdyby Ježíš mohl přinést celou pravdu. Tento druhý, pravil Ježíš, vezme z něho a naváže na jeho Slovo, bude mluvit, učit, hlásat a připomínat. To se přece nedá stavět do souvislosti se svatodušním prožitím učedníků. S tím se to má, jak čteme v Poselství Grálu, ještě docela jinak. Ježíšova slova se nevztahují na nějakou neosobní sílu, které se tehdy učedníkům dostalo. Popisují činnost určité osoby, která bude mluvit, učit, hlásat a napomínat. Vidíte, a podobně to asi pochopili i učedníci, proto napsal apoštol Pavel ještě dlouho po tom, v epištole ke Korintským: »Neboť vědění naše je kusé, ale až přijde dokonalost, pak kusé dílo vezme za své.« Zaslíbení zůstalo tedy ještě otevřené. Od těch dob je každá generace vyzývána, aby hledala tuto doplňující, rozšířenou Pravdu. Kde se dá nalézt? Kdo nám ji přinese? Musíme se ale ptát, co můžeme, co chceme více očekávat, nežli nárys světa, který nám osvětlí účel a vznik stvoření. Poukázáním na zákony v něm působící zprostředkuje vědění nutné pro naši cestu, posléze pak světový názor, shodující se až po nejzazší horizont našeho vědění s veškerými poznatky přírodních věd. Ježíš, oproštěn ode všech omylů, které se kolem něj nakupily, tu jako Syn Boží konečně dochází svého pravého významu. A tento s ničím neporovnatelný obraz světa nám je, jak jsem již řekl, podáván zcela prostým a pro každého pochopitelným jazykem. Teď abychom se vrátili k Vaší otázce: Já pro svou osobu jsem v tomto díle odpověď našel, avšak každý člověk musí toto rozhodnutí učinit sám. Nikdo mu je nemůže odejmout.
19.03.2016 20:16:21
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one