»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

MJ: Spočívá to v tom, že i církve mají s touto knihou značné těžkosti? Sice je dnes tolerována, ale o nějakém velkém souhlasu ze strany církví se nedá hovořit.  

 
Existují samozřejmě rozdíly, a sice rozdíly podstatné ve vztahu ke zcela rozhodujícím otázkám. Pomysleme třeba jen na skutečnosti pokračujícího života, či znovuzrození. Církev zastává stanovisko, že znovuzrození, nebo lépe řečeno znovuvtělení či reinkarnace, nové bytí neexistuje. To je přece v jasném rozporu s tím, co se dovídáme prostřednictvím Nového zákona. Tam je totiž řeč o tom, že se v Ježíšově době mezi lidmi tradovalo, že by Ježíš,Poselství Grálu / Zákony reinkarnace nebo Jan Křtitel mohli být znovuvtělením proroka Eliáše, nebo proroka Jeremiáše. Oba žili mnoho staletí před Kristem. A pak ještě nacházíme v Janově evangeliu místo, popisující setkání s člověkem, který se narodil slepý. Čteme tam: »Ježíš, jda kolem, uviděl člověka slepého od narození. I tázali se jej učedníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento zde, či jeho rodiče, že se slepý narodil?« Takže tedy, jak může někdo zhřešit již před svým narozením? Otázka učedníků v sobě zahrnuje vědění o reinkarnaci a Ježíš nechává ve své odpovědi obě možnosti otevřené. To je přece zcela zásadní rozdíl, který tady vyvstává. A mně se zdá nanejvýš příznačné, že se při jednom průzkumu veřejného mínění, které se konalo asi před dvěma lety ve Spolkové republice, ukázalo, že zhruba jedna čtvrtina příslušníků velkých křesťanských náboženských společenství na znovuvtělení věří, i když se v jejich církvích už nehlásá. Přitom bylo učení o reinkarnaci, pokud to smím ještě dále rozvést...
 

MJ: Jistě. 

 
...živé ještě dlouhou dobu po Ježíšově smrti. Origenes, který platí za největšího křesťanského učence, má ve svém systému jedno takové místo - byl jsem připraven i na tuto otázku, a tak je zase přečtu: »Každá duše přichází na tento svět posílena vítězstvími, nebo oslabena porážkami svého dřívějšího žití. Její místo v tomto světě je určováno jejími někdejšími zásluhami a chybami. Její dílo v tomto světě určuje její místo ve světě, které bude následovat. Tak se Tvůrce, dodávající každému jeho postavení v důsledku předchozích příčin, nebude jevit nespravedlivým a my nebudeme věřit, že se štěstí a neštěstí zrození, i zvláštní osud jím daný zakládají na náhodě.« Vidíte, a toto vědění o znovuvtělování bylo po staletí součástí křesťanské věrouky a teprve koncil v Konstantinopoli je roku 553 ze světa křesťanství vymýtil. Je potřeba znát souvislosti, tu nesmírnou tragiku, která v tom spočívá. Tehdy docházelo k různým sporům, týkajícím se v prvé řadě otázky, zda byl Ježíš Bohočlověkem v jedné osobě, nebo zda v sobě spojoval Boha a člověka jakožto přirozenosti dvě. Prve zmíněný Origenes, který se mimo jiné hlásil i k myšlence znovuvtělování, zastával stanovisko jednoty Ježíše, tak zvaný monofyzitismus, názor, který byl vyznavači dvojí přirozenosti, diofyzity, co nejlítěji potírán. To vedlo tak daleko, že některé provincie chtěly kvůli zmíněným rozdílům odpadnout od velké Římské říše. Mimoto se vynořil ještě jiný spor, související s výkladem závěrů koncilu, který později vešel do dějin jako tak zvaný »spor o tři kapitoly«. Císaři samozřejmě záleželo na tom, aby ve své říši nastolil pořádek. Církev tehdy byla pro císaře mocenským nástrojem, na který chtěl hrát. Byla to doba tak zvaného césaropapismu, spojení světské a duchovní moci v jedné osobě. A Justinián I., císař římský, předepisoval koncilu v r. 553 rozhodnutí, která měl koncil přijmout. Mezi jinými i ta, jimiž se zavrhlo Origenovo dílo právě pro monofyzistický postoj, který s otázkou znovuvtělování neměl co činit. Šlo jen o to, aby diofyzité byli spokojeni. Jim se pak dalo za pravdu ve »sporu o tři kapitoly«. Tím mělo padnout dvojí politické rozhodnutí, jež by přineslo říši mír a pokoj. A to je ta úděsná tragedie, mající rozhodující význam pro náš světový názor, protože vlivem politické moci císaře vymizela tato otázka z povědomí křesťanstva. Církev, tehdy ještě závislá a politickou mocí trpěná, nemohla udělat nic jiného, než se těmto rozhodnutím podrobit, což už nemůže dnes odvolat, aniž by ztratila svou věrohodnost. Skutečnost je však taková, že i mnozí příslušníci křesťanských církví jsou si vědomi, že popírání reinkarnace je vede nesprávným směrem, ale to už nemohou změnit.
13.05.2018 20:27:12
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one