»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
                                                                                                                                                                                                                                 .
Kult má být formou vyjádřená snaha přiblížit pozemskému vnímání něco pozemsky nezachytitelného.

Má být, ale žel ještě tomu tak není, neboť jinak by mnohé, pokud by opravdu vycházelo ze snahy samé, muselo mít zcela jinou podobu. Podmínkou správné cesty je právě to, že tyto vnější formy musí vycházet z nejhlubšího nitra. Ale všechno, co dnes vidíme, je rozumová konstrukce, do níž mají být teprve potom vtlačeny city. Postupuje se přitom tedy obrácenou cestu, kterou lze samozřejmě právě tak dobře nazvat převrácenou nebo pochybenou, tedy cestou, která nikdy nemůže být skutečně živou.

Proto tak mnohé dostává těžkopádnou nebo podbízivou podobu, ač by to v jiné formě bylo mnohem bližší vlastnímu chtění a teprve tím by také mohlo působit přesvědčivě.

Mnohé dobře míněné musí odpuzovat místo přesvědčovat, poněvadž se pro to dosud nenalezla správná forma, kterou pro věci pozemsky nepochopitelné nemůže rozum nikdy poskytnout!

Tak je tomu i v církvích. Příliš zřetelně se zde tlačí do popředí rozumová výstavba, směřující k pozemskému vlivu, a při tom mnoho dobrého ztrácí na účinku, neboť to působí nepřirozeně.

Nepřirozeně může působit opět jenom to, co neodpovídá zákonům stvoření. Ale právě takových věcí je v dnešních kultech velmi mnoho. Všechno, co odporuje přirozeným zákonům stvoření, se jednoduše zahalí v tajuplnou temnotu.

Avšak právě tím, že v takových věcech nevědomky nemluví lidé nikdy o tajuplném světle, nýbrž vždy jenom o temnu, vystihli to pravé. Neboť Světlo nezná zahalování, tedy ani mystiku, která ve stvoření, jež vzniklo z dokonalé vůle Boží a je samostatně činné podle nezměnitelného rytmu, nemá místo. Nic není jasnějšího ve svém tkaní než právě stvoření, které je dílem Božím!

V tom spočívá tajemství úspěchu a trvání nebo pádu. Co je vybudováno na těchto živých zákonech stvoření, tam ony napomáhají, přinášejí úspěch a trvání. Kde se však nedbá na tyto zákony, ať již z nevědomosti nebo svévole, tam musí po kratší nebo delší době nastat nevyhnutelný pád a zhroucení, poněvadž to nestojí na pevném, neotřesitelném základě a nemůže se tedy trvale udržet.

Proto je tolik lidských děl pomíjejících, což by nemuselo být. K tomu patří nejrozmanitější kulty, které musí být neustále měněny, nemají-li se vnitřně zcela rozpadnout.

Syn Boží dal lidem ve svém Slově nejprostší a nejjasnější formou pravou cestu, po níž mají kráčet ve svém pozemském životě ve shodě s tkaním ve stvoření, aby jim byly nápomocny zákony Boží, které se v tomto tkaní ve stvoření projevují, a vynesly je vzhůru do světlých výšin, a tak zůstal mír a radost na zemi.

Církve se však, žel, vzdálily cesty, kterou sám Syn Boží naprosto přesně vysvětlil a dal ke spáse a povznesení lidí, a samy dokonce ještě připojily k jeho učení mnohé vlastní myšlenky, a tak pochopitelně způsobily zmatky, které musely vést k rozkolům. To proto, že to neodpovídalo zákonům stvoření a bylo to tedy, i když se to zdá neuvěřitelné, v rozporu s čistou naukou Syna Božího, od něhož jako křesťané odvozují přece své jméno.

Tak je tomu na příklad i s mariánským kultem papežských křesťanů. Ježíš učil lidi, jak mají myslet a jednat, ba dokonce jak mají mluvit i modliti se, aby činili to, co je spravedlivé před Boží vůlí. Učil je tedy všemu! Ale zmínil se někdy také třeba jenom jediným slovem o něčem podobném? Ne, to neučinil! A to je důkazem, že to ani nechtěl, že to nemělo být!

Některé jeho výroky dokazují pravý opak toho, na čem spočívá mariánský kult.

A křesťané se chtějí přece ve svém jednání doopravdy řídit podle Krista, jinak by totiž nebyli křesťany.

Jestliže však lidé k tomu přidali ještě další věci a jednají-li katolíci jinak, než učil Kristus, pak je to důkazem, že se tato církev opovážlivě povyšuje nad Syna Božího, neboť se snaží opravovat jeho slova, ustanovujíc obřady, které Syn Boží nechtěl, poněvadž jinak podle toho všeho, co lidem dal, byl by je i v tomto směru jistě poučil.

Zajisté, existuje Královna nebes, která podle pozemských pojmů může být nazývána také Pramátí, ač je nejčistší pannou. Leč ta je od věčnosti v nejvyšších výšinách a nikdy se nevtělila na zemi!

Ona je to také, jejíž vyzářený obraz, nikoli však ji samu, mohou hluboce rozechvělí lidé někdy „spatřovat" či „vyciťovat". Jejím prostřednictvím přicházejí často i urychlené pomoci, zvané zázraky.

Skutečně, osobně spatřit tuto Prakrálovnu nemůže však nikdy ani ten nejzralejší duch, neboť druh je schopen vidět vždy jenom stejný druh podle neochvějných zákonů stvoření. Tak pozemské oko může spatřovat jen pozemské, jemnohmotné oko jen jemnohmotné, duchovní oko jen duchovní a tak dále.

A poněvadž lidský duch může zřít jen duchovno, z něhož sám pochází, proto také nemůže skutečně uvidět Prakrálovnu samu, která je mnohem vyššího druhu. Je-li k tomu člověk někdy omilostněn, pak může vidět jen její zářící duchovní obraz, jenž se však jeví jako živý, a již jeho záření mohou být tak silná, že způsobí zázrak tam, kde k tomu naleznou připravenou půdu, kterou poskytuje buď neochvějná víra, nebo hluboké pohnutí ze žalu či z radosti.

To spočívá v řádu stvoření, jenž pochází a je udržován dokonalou vůlí Boží. V tomto řádu je již od prapočátku a navždy obsažena také veškerá pomoc lidem, pokud se sami od ní neodvracejí v domnění, že jsou chytřejší.

Stvořením se projevuje Bůh; vždyť ono jest jeho dokonalým dílem.

A právě následkem této dokonalosti muselo pozemskému narození Syna Božího předcházet také pozemské plození. Kdo tvrdí opak, pochybuje o dokonalosti díla Božího, a tím také o dokonalosti samého Boha, jehož vůlí stvoření vzniklo.

Neposkvrněné početí je početí v nejčistší lásce. Opakem toho je početí v hříšné smyslnosti! Není však pozemského zrození bez plození.

Kdyby nemohlo být pozemské početí, tedy pozemské plození, jako takové neposkvrněné, pak by se přece muselo pohlížet i na každé mateřství jako na pošpinění!

Také prostřednictvím stvoření promlouvá Bůh, projevuje v něm zřetelně svou vůli.

Poznat tuto vůli je povinností člověka. A Syn Boží ukázal k tomu pravou cestu ve svém svatém Slově, neboť lidé sami se o to nenamáhali a proto se stále více zamotávali do zákonů, které ve stvoření samočinně působí.

Neznají-li lidé toto neovlivnitelné tkaní ve stvoření a používají-li je nesprávně, vede to časem nutně k jejich zkáze, lidstvo ale naopak stoupá vysoko vzhůru, žije-li správně podle Boží vůle.

Odměna i trest pro člověka spočívají v samočinném tkaní ve stvoření, které je trvale a beze změny vedeno samotnou vůlí Boží. V něm je i zavržení či spása! Je neúprosné a spravedlivé, vždy věcné a nezná libovůle.

Tkví v něm nevýslovná vznešenost Boží, jeho láska a spravedlnost. Tedy v jeho díle, které dal člověku a současně mnoha jiným tvorům za obydlí a domov.

Nadešel teď čas, kdy lidé musí přijít k vědění o těchto věcech, aby s plným přesvědčením dospěli k poznání Božího působení projevujícího se v jeho díle!

Pak bude stát každý pozemský člověk pevně a neochvějně zde na zemi, pln radostného tvořivého chtění, vděčně vzhlížeje k Bohu, poněvadž ho s ním spojuje po všechny věky poznání, vyvěrající z vědění.

Abych lidem zprostředkoval toto vědění, které jim dá přehledné a srozumitelné přesvědčení o tom, jak Bůh působí ve své spravedlnosti a lásce, napsal jsem dílo „Ve světle Pravdy", které je bez mezer, odpovídá na každou otázku, a ujasňuje lidem, jak podivuhodné jsou ve stvoření cesty, které udržuje mnoho služebníků Jeho vůle.

Svatý jest však jedině Bůh!

 
17.12.2013 15:37:48
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one