»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

 

Nezaplétejte se do sítě, vy, kteří usilujete o poznání, ale prohlédněte!

Podle věčného zákona zatěžuje vás nezměnitelná nutnost odpykání, a tu nemůžete nikdy přesunout na jiné. Jaké břímě na sebe uvalujete svými myšlenkami, slovy nebo skutky, to nemůže s vás sejmout nikdo jiný než vy sami! Uvažte, že jinak by byla Boží spravedlnost jen prázdným zvukem, a s ní rozpadlo by se v trosky také všechno ostatní.

Proto se osvoboďte! Neváhejte ani hodinu a stanovte této nutnosti odpykávání konečnou lhůtu! Poctivé chtění k dobrému, k lepšímu, jemuž se dostává větší síly hluboce procítěnou modlitbou, přináší spásu!

Bez poctivého, pevného chtění k dobrému nemůže nikdy nastat konec odpykávání. Stále si bude nízké ve vás dodávat samo vždy opět novou potravu k dalšímu svému trvání, což bude vyžadovat vždy opět nové odpykání, a tak neustále, takže tento opakující se děj jeví se vám jen jako jediná nepravost nebo utrpení. Je to však celý řetěz bez konce, který se stále znovu navazuje, ještě dříve než se předcházející mohlo rozvázat.

Není pak nikdy vysvobození, protože je stálá nutnost odpykávání. Je to jako řetěz, jímž jste přikováni k zemi. Při tom je veliké nebezpečí, že to půjde ještě hlouběji. Vzchopte se proto konečně k dobrému chtění, vy, kdo jste dosud na tomto světě, nebo podle vašich pojmů již na onom světě! Při stálém dobrém chtění musí nastat konec všemu odpykávání, protože ten, kdo chce dobro a působí k němu, neposkytuje již novou potravu pro opakovanou nutnost odpykání. A tím nastává pak osvobození, oproštění, které jediné dovoluje vzestup ke Světlu. Dbejte této výstrahy! Není pro vás jiné cesty! Pro nikoho!

Tím však nabývá každý jistoty, že nemůže být nikdy pozdě. Zajisté je tomu tak tehdy, když se jedná o jednotlivý čin, ten je nutno odpykat, odčinit. Ale v tom okamžiku, kdy se projeví vaše vážné úsilí o dobro, stavíte mezník na konec svého odpykávání. Buďte jisti, že tento konec pak jednou musí přijít, čímž začne váš vzestup! Pak budete moci radostně přikročit k odčinění všeho minulého. Co vás potom ještě potká, děje se pro vaše blaho a přibližuje vás k hodině spásy, hodině osvobození.

Chápete nyní cenu mé rady, abyste se vší silou začali s dobrým chtěním, a čistým myšlením? Abyste od toho nikdy neupouštěli, ale přilnuli k tomu s veškerou touhou, s veškerou energií? Vysoko vás to povznese! Změní vás i vaše okolí!

Uvažte, že každá pozemská životní dráha jest krátkou školou, že odložením těla nenastává pro vás samé konec. Budete trvale žít, nebo trvale umírat! Trvale požívat blaha nebo trvale trpět!

Kdo se domnívá, že pozemským pohřbem je pro něho všechno odbyto, vše vyrovnáno, ten nechť se obrátí a jde svou cestou. Tím přece chce oklamat jenom sebe samého. Zděšeně bude pak stát před Pravdou a svou cestu utrpení - bude muset nastoupit! Jeho skutečné já, zbavené ochrany těla, jehož hutnost je obklopovala jako zeď, bude pak přitahováno stejnorodým, které je obklopí a pevně sevře.

Vzchopení se k opravdovému dobrému chtění, které by ho mohlo osvobodit a povznést, bude pro něho těžším, ba po dlouhou dobu nemožným, neboť bude podléhat jen vlivu stejnorodého okolí, které nechová v sobě žádnou světlou myšlenku, jež by ho mohla probudit a posílit. Musí dvojnásob trpět tím, co si vytvořil.

Proto je pak vzestup mnohem těžší než v těle na zemi, kde putuje dobro vedle zla. To umožňuje jenom ochrana pozemského těla, protože - tento pozemský život je školou, v níž se každému jednotlivému lidskému »já« dává možnost dalšího vývoje podle jeho svobodné vůle.

Proto se konečně vzchopte! Ovoce každé vaší myšlenky dopadá zpět na vás, zde nebo tam, vy je musíte požívat. Této skutečnosti nemůže uniknout nikdo!

Co je vám platno, jestliže se snažíte strkat před tím jako pštros hlavu do písku? Dívejte se přece skutečnostem směle do tváře! Tím si to jenom ulehčíte, neboť tak můžete jít rychleji kupředu!

Začněte! Ale s plným vědomím, že všechno staré musí být vyrovnáno. Nečekejte jako mnozí pošetilci, že štěstí vám hned nato spadne okny i dveřmi do klína. Snad musí mnohý z vás uvolnit ještě ohromný řetěz. Ale kdo proto váhá, škodí jen sám sobě, protože mu to nemůže být nijak ušetřeno, a s něho sňato. Váháním si všechno jenom ztěžuje, možná že i na dlouhou dobu znemožňuje.

Mělo by mu to být vzpruhou, aby nepromeškal již ani hodinu. Vždyť tímto prvním krokem začíná teprve žít! Blaze tomu, kdo se takto vzchopí, bude se od něho uvolňovat článek za článkem. Obrovskými skoky může proniknout kupředu, přemáhat s jásotem a díky i poslední překážky. Vždyť se osvobozuje!

Kameny, které jeho dosavadní nesprávné působení před něho nastavělo jako zeď, která bránila jeho cestě vpřed, nejsou nyní snad odstraněny, nýbrž naopak jsou před něho pečlivě pokládány, aby je poznal a přemáhal, protože musí vyrovnat všechny chyby. Ale s úžasem a obdivem spatří záhy lásku, která při tom vládne kolem něho, jakmile jen projeví dobrou vůli.

Cesta je mu usnadňována s něžnou šetrností tak, jak to činí matka dítěti při jeho prvních krůčcích. Jsou-li v jeho dosavadním životě věci, jež ho potají lekaly, a které by raději nechal trvale spát - zcela neočekávaně ocitne se těsně před nimi! Musí se rozhodnout a jednat. Je k tomu nápadně tlačen tím, že je k nim jakoby přikován. Odváží-li se pak učinit první krok v důvěře ve vítězství dobrého chtění, rozváže se osudný uzel, on jím projde a je od něho osvobozen.

Ale sotva je usmířena jedna vina, již přichází k němu v nějaké formě jiná, jako by se rovněž dožadovala usmíření.

Tak pukají po řadě obruče, jež ho tísnily a nutně tlačily dolů. Je mu tak lehko! A tento pocit lehkosti, jaký zcela jistě mnohý z vás již někdy prožil, to není žádný klam, ale účinek skutečnosti. Duch takto zbavený tlaku stává se lehkým a podle zákona duchovní tíže spěje do výše, do oné oblasti, do níž teď podle své lehkosti patří.

Tak to musí jít stále vzhůru, vytouženému Světlu vstříc. Zlé chtění stlačuje ducha dolů a činí ho těžkým, dobré však nese ho vzhůru.

K tomu ukázal vám již Ježíš prostou cestu, vedoucí bezpečně k cíli. Vždyť hluboká pravda spočívá v prostých slovech: »Miluj svého bližního jako sebe sama!«

Tím dal klíč ke svobodě, ke vzestupu. Neboť nedotknutelně platí: Co činíte bližnímu, konáte ve skutečnosti pro sebe! Pro vás samé, protože podle věčných zákonů všechno bezpodmínečně padá zpět na vás, dobré nebo zlé, ať již zde nebo tam. Vrátí se to. Proto je vám tím ukázána nejprostší cesta, jak máte chápat krok k dobrému chtění.

Svým chováním máte dávat svému bližnímu, svou povahou! Nikoli snad bezpodmínečně penězi a majetkem. Tím by byli přece nemajetní vyloučeni z možnosti dávání. A v tomto způsobu jednání, v rozdávání sama sebe ve styku s bližním, v ohledu, v úctě, kterou mu dobrovolně nabízíte, spočívá ono »milování«, o němž mluví Ježíš. Je v něm i pomoc, kterou svému bližnímu dáváte, poněvadž on tím nabývá schopnosti buď ke změně sebe sama, anebo k dalšímu vzestupu do výše, poněvadž tím může zesílit.

Zpětná záření takového jednání nesou vás však ve svém zpětném působení rychle vzhůru. Jejich přispěním se vám dostává stále nové síly. Šumným letem můžete pak spět ke Světlu -

Ubozí pošetilci, kteří se ještě mohou ptát: »Co tím získám, odložím-li tak mnohou zvyklost a změním-li se?«

Cožpak se tu snad uzavírá nějaký obchod? I kdyby získal jenom jako člověk sám o sobě, jako takový v povznesení své osoby, stálo by to již za to. Ale je toho nekonečně více! Opakuji: Počátkem dobrého chtění staví každý současně mezník na konec nutnosti svého odpykávání, které musí splnit, kterému nemůže nikdy uniknout. Nikdo jiný jej nemůže v tomto směru zastoupit.

Svým rozhodnutím určuje tedy nutnosti odpykávání dohledný konec. To je hodnota, kterou nemohou vyvážit všechny poklady tohoto světa. Odpoutává se tím od otrockých řetězů, které si sám trvale ukovával. A proto vzhůru z oslabujícího spánku! Nechť nastane konečně probuzení!

Vytrhněte se z opojení, které uspávajíc vyvolává domněnku, že vykoupení Spasitelem se stalo průvodním listem, a že smíte proto celý pozemský život bezstarostně holdovat svému »já«. Že stačí, budete-li nakonec věřícími, a odejdete-li z této země s vírou ve Spasitele a jeho dílo! Jste pošetilci, očekáváte-li od Božství tak ubohé a kusé dílo. To by přece znamenalo pěstovat zlo! Uvažujte o tom a osvoboďte se!

Abd-ru-shin

 

17.12.2013 15:13:57
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one