»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Probleskne-li v tobě myšlenka, zadrž ji, nepronášej ji ihned, ale živ ji; neboť ona se zhutní zadržením v mlčení a získá na síle jako pára v přetlaku.

Tlak a zhuštění zplodí vlastnost magnetické účinnosti podle zákona, že všechno silnější přitahuje k sobě slabé. Stejnorodé myšlenkové formy se tím navzájem ze všech stran přitahují, spojují se a zesilují vždy více sílu vlastní, původní myšlenky, a působí přitom tak, že původně vytvořený myšlenkový útvar se připojením cizích útvarů obrousí, pozmění a přetvoří, až v těchto proměnách uzraje. To všechno zajisté v sobě cítíš, ale stále se domníváš, že je to pouze a jedině tvé vlastní chtění. Nedáváš však nikdy jenom své vlastní chtění, ale je při tom vždy zúčastněno i cizí!

Co ti říká tento děj?

Že jen sloučením mnohých jednotlivostí může být vytvořeno něco dokonalého! Vytvořeno? Je to správné? Nikoliv, nýbrž zformováno. Neboť není nic, co by se mohlo skutečně nově vytvořit, při všem jde tu jenom o nové utváření, poněvadž všechny jednotlivosti ve velikém stvoření již existují. Tyto jednotlivosti mají být jen dány do služeb cestě zdokonalování, což se děje slučováním.

Sloučení! Nepřecházej to povrchně, ale snaž se zahloubat se do tohoto pojmu, aby ti bylo jasné, že zralosti a dokonalosti se dosahuje jenom slučováním. Tato zásada spočívá v celém stvoření jako poklad, který má být nalezen a využit! Je úzce spojena se zákonem, že se může přijímat, jenom když se dává! A čeho je nutně zapotřebí ke správnému pochopení těchto vět? Tedy k jejich prožití? Lásky! A proto jest láska i nejvyšší silou, jest neomezenou mocí v tajích velikého bytí!

Tak jako se slučováním utváří, brousí a formuje jednotlivá myšlenka, tak je tomu s člověkem samým, i s celým stvořením, které je podrobeno změnám tvarů následkem nekonečného slučování již jsoucích jednotlivých forem silou chtění, a to jest cesta k dokonalosti.

Jednotlivec ti nemůže poskytnout dokonalost, to může jen celé lidstvo v různosti svých svérázných vlastností! Každý jednotlivec má něco, co nutně patří k celku. Proto se také stává, že vysoce pokročilý člověk, který nezná již pozemských žádostí, miluje celé lidstvo, nikoli jednotlivce. Jedině celé lidstvo může rozezvučet struny jeho zralé duše, očistou zbavené nánosu, až v akord nebeské harmonie. On má harmonii v sobě, protože se zachvívají všechny struny!

Vraťme se k myšlence, která k sobě přitahovala cizí útvary a stávala se tím stále silnější a silnější: Konečně z tebe myšlenka vystupuje v pevně semknutých vlnách síly, proniká aurou tvé osoby a bude působit na další okolí.

To nazývají lidé osobním magnetismem. Nezasvěcení říkají: »Ty něco vyzařuješ!« Podle svérázné povahy je to buď příjemné nebo nepříjemné, přitažlivé nebo odpuzující. Tak se to pociťuje!

Ty však nic nevyzařuješ! Děj vybavení tohoto pocitu u druhého má svůj původ v tom, že ty magneticky přitahuješ k sobě všechno duchovně stejnorodé. A toto přitahování tvé nejbližší okolí pociťuje. Ale i zde je zpětné působení. V tomto spojení vycítí pak druhý zřetelně tvou sílu, a tím se probouzejí »sympatie«.

Měj stále na paměti, že všechno duchovní, vyjádříme-li to našimi pojmy, je magnetické. Také je ti známo, že vždy to, co je silnější, přemáhá slabé tím, že to přitahuje a vstřebává. Tím je, jak se říká, »chudému (čili slabému) vzato ještě i to málo, co má«. Stává se odvislým.

V tom není bezpráví, ale děje se tak podle Božích zákonů. Člověku je třeba jen se vzchopit, správně chtít, a je před tím chráněn.

Teď se patrně zeptáš: Co potom, až všichni budou chtít být silnými? Když nebude možno již nikomu nic vzít? Pak, milý příteli, nastane dobrovolná výměna, jejímž základem je zákon, že přijímat je možno jenom tehdy, když se dává. Proto nenastane stav klidu, ale zmizí všechno méněcenné.

Tak se z lenosti mnozí stávají duchovně odvislými a mnohdy nakonec jsou sotva schopni tvořit vlastní myšlenky.

Je třeba zdůraznit, že se přitahuje jenom stejnorodé.

Odtud přísloví: »Rovný rovného si hledá.« Tak se vždy spřátelí pijáci, »sympatie« mají k sobě kuřáci, žvanilové, hráči atd., ale i ušlechtilejší lidé se sdružují ke vznešenému cíli.

To však pokračuje dále: Co k sobě usiluje duchovně, projeví se konečně také fyzicky, protože všechno duchovní proniká do hrubohmotného. Při tom si musíme povšimnout zákona zpětného působení, protože myšlenka zůstává vždy spojena se svým původcem, a tímto spojením vyvolává zpětné vyzařování.

Mluvím stále jenom o skutečných myšlenkách, které v sobě mají živou sílu duševního cítění. Nemluvím o plýtvání silou mozkové substance, která ti byla svěřena jako nástroj a jež vytváří jen prchavé myšlenky, které se objeví jenom jako stínu podobné páry v divokém zmatku a na štěstí se velmi brzy rozptýlí. Takové myšlenky stojí tě jen čas a sílu, a ty promarňuješ tak svěřený ti statek.

Když na příklad o něčem vážně přemýšlíš, stane se tato myšlenka v tobě působením mlčení silně magnetickou, přitahuje k sobě všechno podobné a tím se oplodňuje. Dozrává a překročuje rámec obvyklosti, dokonce proniká i do jiných sfér, odkud se jí dostává přílivu vyšších myšlenek… inspirace! Proto musí při inspiraci vycházet základní myšlenka vždy od tebe sama, na rozdíl od mediality. Musí vytvořit most k onomu světu, ke světu duchovnímu, aby tam vědomě čerpala z pramene.

Inspirace nemá proto nic společného s medialitou.

Inspirací myšlenka v tobě dozrála. Přistupuješ k uskutečnění, a svou silou zhuštěné přivádíš k provedení to, co se již dříve vznášelo ve vesmíru v nesčetných jednotlivostech jako myšlenkové formy.

Tím vytváříš z duchovně dávno existujícího slučováním a zhušťováním novou formu. Tak se mění v celém stvoření stále jenom formy, protože všechno ostatní je věčné a nezničitelné.

Chraň se zmatených myšlenek a veškeré myšlenkové povrchnosti. Ta se trpce vymstí, protože tě rychle sníží na rejdiště cizích vlivů, a tím se stáváš velmi snadno mrzutým, náladovým a nespravedlivým ke svému nejbližšímu okolí.

Chováš-li opravdovou myšlenku a pevně na ní trváš, nutí nashromážděná v ní síla nakonec také k uskutečnění. Neboť vznik a vývoj všeho odehrává se výhradně duchovně, protože každá síla je jenom duchovní! Co se pak stává pro tebe viditelným, jsou jen konečné účinky předchozího duchovně magnetického děje, probíhajícího trvale stejnoměrně podle pevně stanoveného řádu.

Pozoruj, a přemýšlíš-li a vyciťuješ, dostane se ti záhy důkazu, že všechen vlastní, skutečný život může být jedině život duchovní a že jedině v něm je původ a vývoj. Jistě dojdeš k přesvědčení, že všechno to, co vidíš tělesným zrakem, jsou opravdu jen důsledky činnosti věčně usilujícího ducha.

Každému činu, ba i tomu nejmenšímu pohybu člověka, předchází vždy duchovní chtění. Těla jsou při tom jen duchovně oživenými nástroji a sama doznala zhutnění teprve silou ducha. Právě tak stromy, kameny a celá země. Všechno jest oživeno, vším proudí, a vše pohání tvůrčí Duch.

Protože však je veškerá hmota, tedy to, co jest pozemsky viditelné, jenom výsledkem duchovního života, nebude ti zatěžko pochopit, že podle druhu nás nejblíže obklopujícího duchovního života vytvářejí se i pozemské poměry. Co z toho logicky vyplývá, je jasné: Moudrým řádem stvoření dána jest člověku síla, aby si sám vytvářel pozemské poměry, a to silou Stvořitele samého. Blaze člověku, používá-li této síly jen k dobrému! Běda však, dá-li se svést, aby jí užíval ke zlu!

Duch je v lidech jen obklopen a zatemněn pozemskými žádostmi, které na něm lpí jako strusky, zatěžují ho a strhují dolů. Jeho myšlenky jsou tedy činy vůle, v nichž spočívá duchovní síla. Člověk se může rozhodovat pro dobré nebo zlé myšlení, a může proto řídit Boží sílu k dobru stejně jako ke zlu! V tom spočívá odpovědnost, kterou člověk má; vždyť za to ho nemine odměna nebo trest, protože se všechny následky myšlenek vracejí k východisku podle zákona zpětného působení, které nikdy neselže, a jest tedy naprosto neochvějné, čili neúprosné, tím i neúplatné, přísné, spravedlivé. Neříká-li se totéž i o Bohu?

Jestliže mnozí protivníci víry nechtějí dnes nic vědět o Božství, nemůže to vše nic změnit na skutečnostech, které jsem uvedl. Vynechají-li lidé slůvko »Bůh« a zahloubají-li se vážně do vědy, pak najdou přesně totéž, jenomže vyjádřeno jinými slovy. Není pak směšné ještě proti tomu bojovat?

Nikdo nemůže obcházet přírodní zákony, nikdo nemůže plavat proti jejich proudu. Bůh je síla, která udržuje v činnosti přírodní zákony; síla, kterou dosud nikdo nepochopil, nikdo neviděl, ale jejíž účinky musí každý vidět, cítit, pozorovat denně, v každou hodinu, ba ve zlomcích každé vteřiny, jestliže jen chce vidět. Musí je vidět v sobě, v každém zvířeti, v každém stromě, v každé květině, v každé žilce listu, který se prodírá z pupenu ke světlu.

Není to slepota, trvale se tomu protivit, když přece každý, i sami ti tvrdošíjní popěrači, jsoucnost této síly dokazují a uznávají? Co je to tedy, co jim brání, aby tuto uznávanou sílu nazývali Bohem? Je to dětinský vzdor? Nebo určitý stud, když by museli přiznat, že se po celou tu dobu snažili tvrdošíjně popírat něco, o čem již dávno věděli, že to existuje?

Snad nic z toho. Příčinou může být to, že se lidstvu z tak mnoha stran předkládaly zkreslené obrazy velikého Božství, s nimiž po vážném zkoumání nemohlo souhlasit. Všeobsáhlá a vše prostupující síla Boží se nutně zmenší a zneuctí při pokusu vtěsnat ji v obraz!

Při hlubším přemýšlení není možno žádný obraz uvést s ní v soulad! Právě proto, že každý člověk chová v sobě tušení Boha, brání se podvědomě proti zúžení té veliké, nepochopitelné síly, která ho vytvořila, která ho vede.

Dogma má na svědomí velikou část těch, kdo se snaží ve svém odporu zacházet příliš daleko, velmi často i proti jistotě žijící v jejich nitru.

Ta hodina však není vzdálena, kdy nadejde duchovní probuzení! Kdy se budou správně vykládat slova Spasitelova, správně chápat jeho veliké dílo spásy. Neboť Kristus přinesl vysvobození z temnoty, ukázav nám cestu k Pravdě, ukázav jako člověk cestu ke světlým výšinám! A krví na kříži zpečetil své přesvědčení!

Pravda nebyla nikdy jiná, než byla již tehdy a je dnes a bude ještě za desetitisíce let, neboť je věčná!

Učte se proto poznávat zákony spočívající ve veliké knize celého stvoření. Podřídit se jim, znamená: milovat Boha! Vždyť potom již nepřinášíš do harmonie žádný nesouzvuk, ale přispíváš k tomu, aby v plnou výši dospěl šumný akord.

Když tedy řekneš: Podřizuji se dobrovolně platným přírodním zákonům, poněvadž je to k mému dobru, nebo pravíš-li: Podrobuji se vůli Boží, která se projevuje v přírodních zákonech, anebo podrobuji se oné nepochopitelné síle, která udržuje v činnosti přírodní zákony… je tu nějaký rozdíl v účinku? Síla je zde, a ty ji uznáváš, musíš ji přece uznávat, protože ti nic jiného nezbývá, jakmile jenom poněkud přemýšlíš… a tím uznáváš svého Boha, Stvořitele!

A tato síla v tobě působí i při myšlení! Nezneužívej ji proto ke zlému, ale zamýšlej dobré! Nezapomínej nikdy: Vytváříš-li myšlenky, používáš Boží síly, s jejíž pomocí můžeš dosíci nejčistšího a nejvyššího!

Při tom vždy pamatuj, že všechny následky tvého myšlení dopadají stále zpět na tebe, vždy podle síly, velikosti a rozsahu působnosti myšlenek, v dobrém stejně jako ve zlém.

Poněvadž však myšlenka je duchovní, vracejí se tyto následky také duchovně. Proto tě dostihnou, lhostejno zda zde na zemi, nebo pak v duchovnu po tvém odchodu z pozemského života. Protože jsou duchovní, nejsou vázány na hmotu. Z toho vyplývá, že rozpad těla neznamená vyrovnání dluhu! Odplata ve zpětném účinku přijde jistě, dříve nebo později, zde nebo tam.

Jsi pevně duchovně spojen se všemi svými skutky. Vždyť i pozemské hmotné činy mají přece duchovní původ v tvořivé myšlence a trvají i tehdy, když zaniklo všechno pozemské. Proto se říká správně: »Tvoje skutky na tebe čekají, pokud tě ve zpětném působení odplata ještě nestihla.«

Jsi-li při zpětném účinku ještě zde na zemi, nebo jsi-li zde opětně, projeví se pak síla následků z duchovna vždy podle druhu buď jako dobré nebo jako zlé na poměrech, ve kterých žiješ, na tvém okolí, nebo přímo na tobě samém, na tvém těle.

Zde chci ještě jednou naléhavě zdůraznit: Vlastní a skutečný život je život duchovní! A ten nezná času ani prostoru, a proto ani žádného odloučení. Přesahuje pozemské pojmy. Proto tě zastihnou následky, nechť jsi kdekoli, a to tehdy, kdy se podle věčného zákona účinek vrací k východisku. Nic se při tom neztrácí, všechno jistě přijde.

Tím se řeší i tak často kladená otázka, jak je to možné, že zřejmě dobří lidé musí mnohdy v pozemském životě těžce trpět, takže se na to hledívá jako na bezpráví. To jsou odplaty, které je musí stihnout!

Znáš nyní řešení této otázky; neboť tvé nynější tělo nehraje při tom žádnou roli. Tvé tělo nejsi přece ty sám, ono není celým tvým »já«, nýbrž nástrojem, který sis vyvolil, nebo který jsi musel přijmout, vždy podle trvajících zákonů duchovního života, které můžeš také nazývat zákony kosmickými, zdá-li se ti to takto srozumitelnějším. Dočasný pozemský život jest jenom krátkou pídí tvého vlastního skutečného bytí.

Je to zdrcující myšlenka, kdyby při tom nebylo uniknutí ani moci, která působí proti tomu jako ochrana. Jak mnohý by musel nyní zmalomyslnět, když se probudí k duchovnímu životu, a přát si, aby raději ještě spal ve starém pohodlí. Neboť neví, co všechno na něho čeká, co ho ještě stihne ve zpětném působení z dřívějška! Anebo, jak lidé často říkají: »Co musí napravit.«

Buď bez starostí! S probuzením jest ti v moudrém řádu velikého stvoření ukázána také cesta onou silou dobrého chtění, na kterou jsem již zvláště poukázal a která mírní nebo zcela odsunuje nebezpečí rozuzlující se karmy.

I to vložil Otcův Duch do tvých rukou. Síla dobrého chtění šíří kolem tebe kruh, který jest schopen způsobit rozklad valícího se zla, anebo je alespoň ve veliké míře oslabit, právě tak jako zeměkouli chrání vrstva vzduchová.

Ale síla dobrého chtění, tato silná ochrana, pěstuje a podporuje se mocí mlčení.

Proto k vám, kteří hledáte, znovu naléhavě volám:

»Udržujte krb svých myšlenek čistým a cvičte se v první řadě ve veliké moci mlčení, chcete-li se dostat kupředu.«

Sílu k tomu všemu vložil Otec již do vás! Je jenom třeba, abyste ji použili!

 
Abd-ru-shin

 
17.12.2013 15:10:53
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one