»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
Jako temné bouřlivé mračno leží to nad lidstvem. Dusné je ovzduší. Těžkopádně, pod tísnivým tlakem pracuje citová schopnost jednotlivců. Vysoce napjaty jsou jen nervy, které působí na pocitový a pudový život těl. Jsou uměle drážděny následkem pochybené výchovy, nesprávného stanoviska a sebeklamu.
Dnešní člověk není v tomto směru normální, ale chová v sobě chorobný, až desateronásobně vystupňovaný pohlavní pud, jemuž se snaží nesčíslnými formami a způsoby vybudovat kult uctívání, který musí nutně vést ke zkáze celého lidstva.
Nakažlivě jako morový dech působí to všechno časem i na ty, kdo se ještě snaží křečovitě se přimknout k ideálu, jenž tane před nimi ve skrytu jejich podvědomí. Vztahují sice po něm toužebně ruce, ale s povzdechem je nechávají opět klesnout v beznaději a zoufalství, jakmile se rozhlédnou po okolí.
Ve skličující bezmocnosti vidí s hrůzou, jak úžasně rychle se kalí jasný postřeh pro mravnost a nemravnost, jak se ztrácí schopnost úsudku a jak se mění možnost pochopení, takže mnohé, co ještě před krátkou dobou by bylo budilo odpor a opovržení, přijímá se velmi rychle jako zcela přirozené a nikdo se nad tím ani nepozastaví.
Ale pohár se naplní brzy až po okraj. Nadejde nutně strašlivé probuzení.
Již nyní se někdy tyto davy s vybičovanými smysly pojednou bázlivě choulí, zcela mechanicky, podvědomě. Na okamžik zmocní se nejistota mnohých srdcí, ale nedochází k probuzení, k jasnému vycítění nedůstojnosti jejich jednání. Jejich horlivost se potom zdvojnásobí ve snaze setřást takovou domnělou »slabost« nebo »poslední přítěž« zastaralých názorů a snaží se to všechno v sobě přehlušit.
Pokrok má být za každou cenu. Ale pokračovat se dá na dvě strany. Nahoru nebo dolů. Podle volby. A jak je tomu dnes, jde to dolů s příšernou rychlostí. Náraz musí rozdrtit všechny, kdo se takto řítí dolů, jakmile nadejde hodina, kdy narazí na silný odpor.
V této dusné atmosféře stahuje se bouřlivé mračno stále hustěji a zkázonosněji. Každým okamžikem možno nyní očekávat první zákmit blesku, který projede temnotou a ozáří ji, který jasně osvětlí i to nejskrytější s neúprosností a přísností, v níž spočívá osvobození pro ty, kdo usilují ke Světlu a čistotě, s přísností, která přináší zkázu těm, kteří netouží po Světle.
Čím déle se ponechává mraku čas, aby zhoustla jeho temnota a tíha, tím oslnivější a děsivější bude i blesk, který mrak vybije. Zmizí měkký, uspávající vzduch, jenž v záhybech své lenosti přináší plíživou chlípnost, neboť po prvním zablesknutí zavane přirozeně i svěží proud drsného vzduchu, který přináší nový život. V chladném jasu světla objeví se pojednou před zraky zděšeného lidstva všechny výplody chmurné fantasie, zbavené pokryteckých nepravd.
Jako náraz mocného hřmění bude probuzení působit v duších, takže se živá voda z pramene nezkalené Pravdy s hukotem bude moci rozlít přes půdu takto zkypřenou. Svítá den svobody. Osvobození z pout nemravnosti, vládnoucí již po tisíciletí a nyní se rozvíjející do plného květu.
Rozhlédněte se kolem sebe! Pozorujte četbu, tanec, oblečení! Dnešní doba se snaží, více než kdykoli dříve, aby stržením všech hradeb mezi oběma pohlavími plánovitě kalila čistotu citu, aby ji tímto zkalením znetvořila, nasadila jí klamnou masku a pokud možno na konec ji zcela udusila.
Vznikající rozpaky ohlušují lidé vznešenými řečmi, které, když přísně zkoumáme, vystupují jenom z pohlavního pudu uvnitř se zachvívajícího. Chtějí nesčetnými způsoby, dovedně i neobratně, skrytě i zjevně poskytovat vždy novou potravu žádostivosti.
Mluví se o vzniku svobodného, samostatného lidství, o vývoji k vnitřnímu upevnění, o kultuře těla, a kráse nahoty, ušlechtilém sportu, o výchově k uskutečnění slov: »Čistému je všechno čisté.« Zkrátka o povznesení lidského rodu tím, že se odloží veškerá stydlivost, aby se tak vytvořil ušlechtilý a volný člověk, nositel budoucnosti! Běda tomu, kdo se odváží něco namítnout! Za hlučného povyku je takový odvážlivec ihned kamenován obviněním, které se podobá tvrzení, že jedině nečisté myšlenky mohou být pohnutkou k tomu, aby něco »na tom našel«.
Je to divoký vír zahnívající vody, z níž se rozšiřují omamné jedovaté výpary, které vyvolávají klamy, jež matou smysly jako při opojení morfiem. Tisíce lidí se tím dávají strhnout, až jsou tím uspáni a zahynou.
Bratr se snaží poučit sestru, děti své rodiče. Jako bouřlivý příval se to žene přes všechny lidi, a divoké vlnobití se objevuje tam, kde osaměle jako skály v moři stojí ještě několik rozvážných, kterým se to oškliví. K nim se přimykají mnozí, jimž v burácení hrozí vyčerpání vlastní síly. Radostný je pohled na tyto malé skupinky, které jsou jako oasy v poušti. Stejně jako ony osvěžují a zvou k odpočinku a zotavení poutníka, který se mohl jen s námahou probojovat zkázonosným samumem.
Co se dnes hlásá pod všemi těmi líbivými pláštíky jako pokrok, není ničím jiným než zastřeným podporováním velké nestoudnosti, otravováním všech ušlechtilejších citů v člověku. Je to nejhorší nákaza, jaká kdy postihla lidstvo. A podivno: zdá se, jako by mnozí čekali jenom na nějakou věrohodnou záminku, aby se mohli snížit. Nesčetným lidem je to velmi vítáno!
Ale kdo zná duchovní zákony působící ve vesmíru, odvrátí se s odporem od těchto dnešních snah. Vezměme za příklad jen jednu z domněle »nejnevinnějších« zábav: společné koupání.
»Čistému je všechno čisté!« To zní tak krásně, že pod ochranou tohoto příjemného rčení si člověk může tak mnohé dovolit. Ale pozorujme jednou ty nejjednodušší jemnohmotné děje při takovém koupání. Dejme tomu, že je tu třicet osob obojího pohlaví, a z nich je devětadvacet v každém ohledu skutečně čistých. Tento předpoklad je předem úplně vyloučen. Správnější by to bylo obráceně, a to ještě zřídka. Ale připusťme to.
Ten jeden, třicátý, podnícen podívanou, má nečisté myšlenky ačkoliv se navenek chová snad úplně bezvadně. Tyto myšlenky se jemnohmotně ihned ztělesňují v živé myšlenkové formy, tíhnou k předmětu jeho pohledů a ulpí na něm. To je poskvrnění, bez ohledu na to, zda dojde k nějakým řečem nebo skutkům!
Postižená osoba ponese s sebou tuto nečistotu, a ta může přitahovat podobné kolem bloudící myšlenkové formy. Následkem toho jemnohmotné ovzduší kolem osoby stále více houstne a může konečně působit na ni tak, že ji to zavede a otráví, jako když cizopasná popínavá rostlina zahubí i ten nejzdravější strom.
Takové jsou jemnohmotné děje při tak zvaných »nevinných« společných koupelích, společenských hrách, tancích a podobně.
A to je nutno ještě uvážit, že k takovémuto koupání a k zábavám jdou vždy právě všichni ti, kdo úmyslně něco hledají, aby obzvlášť podněcovali své myšlenky a pocity takovou podívanou! Jaká špína se tím takto pěstuje, aniž zevně hrubohmotně lze něco pozorovat, není těžké vysvětlit.
Právě tak samozřejmé jest, že tato trvale se množící a houstnoucí mračna smyslných myšlenkových forem nutně působí vždy víc a více na nesčetné lidi, kteří sami takové věci nevyhledávají. V nich se vynořují zprvu slabě, pak silněji a živěji podobné myšlenky, jež jsou trvale živeny dnešním způsobem tak zvaného »pokroku« v jejich okolí. Tím jeden po druhém klesá do hustého, temného proudu, ve kterém se pochopení pro skutečnou čistotu a mravnost stále více kalí a konečně se všechno řítí do hlubin úplné temnoty.
Tyto příležitosti a podněty k takovým bujně se rozmáhajícím výstřelkům musí být především opět odstraněny! Nejsou ničím jiným než pařeništi, do nichž nemravností zamořená lidská havěť může vrhat své myšlenky, které pak bujně vyrůstají a pustošivě zaplavují celé lidstvo, a při tom tvoří stále nová pařeniště. Na konec je z nich jen obrovský lán odporného plevele, z něhož vychází jedovatý dech, dusící současně i dobré.
Vytrhněte se z tohoto opojení, které jako omamný prostředek posilnění jenom předstírá, zatím co ve skutečnosti přináší ochablost a působí zkázonosně.
Přirozené je, i když to zarmucuje, že právě ženské pohlaví opět nezná míru a ve svém odívání kleslo bez rozpaků až ke způsobům nevěstek.
To je však jenom důkazem správnosti výkladu o jemnohmotných dějích. Právě žena ve své od přírody silnější schopnosti vyciťování přijímá tento jed ze zamořeného jemnohmotného světa myšlenkových forem nejdříve a hlouběji, zcela neuvědoměle. Je těmto nebezpečím více vydána a je proto také strhována nejdříve a přestupuje nerozvážně, rychle a nápadně všechny meze.
Ne nadarmo se říká: »Když se žena zkazí, pak je horší než muž!« To platí ve všem, ať v ukrutnosti, v nenávisti nebo v lásce. Jednání ženy bude vždy výsledkem ji obklopujícího jemnohmotného světa! Ovšem jsou při tom výjimky. Žena není tím zbavena odpovědnosti, neboť dovede pozorovat dojmy, jež na ni útočí, a umí řídit podle své vůle vlastní chtění a jednání, když… chce! Že se tak, žel, u většiny neděje, jest chybou ženského pohlaví, následkem naprosté nevědomosti o těchto věcech.
Je to však neblahý zjev naší doby, poněvadž žena má ve skutečnosti v rukou také budoucnost národa. Ona je její nositelkou, protože její duševní stav rozhoduje o potomstvu víc než duševní stav muže. Jaký úpadek musí nám proto budoucnost přinést! Neodvratně! Zbraněmi, penězi ani vynálezy nedá se to zadržet. Ani dobrou nebo zkušenou politikou. Zde se musí použít účinnějších prostředků.
Tato nesmírná vina nepostihuje však jen ženu samotnou. Ona je vždy jen věrným zrcadlovým obrazem onoho světa myšlenkových forem, který spočívá na jejím národě. Na to se nesmí zapomínat. Ctěte ženu a važte si jí jako takové, a ona se zformuje podle toho, stane se tím, co vy v ní vidíte, a tak povznesete celý svůj národ.
Ale nejdříve se musí mezi ženami uskutečnit veliká změna. Pro takové, jaké jsou dnes, může nastat uzdravení jen důkladným zásahem, násilným, neúprosným řezem, který ostrými noži odstraní všechny nádory a vrhne je do ohně! Jinak by tyto nádory zničily ještě i všechny zdravé části.
K tomu nutnému zásahu na celém lidstvu spěje dnešní doba rychle a nezadržitelně, stále rychleji, až konečně sama jej přivodí! Bude to bolestné a hrozné, ale výsledek toho jest uzdravení. Teprve pak bude čas mluvit o mravnosti. Dnes by to zaniklo jako slovo promluvené v bouři!
Když však přejde hodina, v níž musel zahynout hříšný Babylon, protože se prohnilý zhroutil, pak si všimněte žen! Jejich chování a jednání vám ukáže vždy, jací jste vy, protože ženy ve své jemnější schopnosti vyciťování prožívají to, co chtějí okolní myšlenkové formy.
To nám dává též jistotu, že při čistém myšlení a cítění vyroste ženství první vzhůru k onomu vzoru, na nějž pohlížíme jako na ideál ušlechtilého člověka. Pak se navrátí mravnost v plné záři své čistoty!
Abd-ru-shin
30.12.2013 21:13:17
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one