»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
 
Podívejme se přece blíže na všechny lidi, kteří dnes s obzvláštní horlivostí hledají duchovního pomocníka a očekávají ho s vnitřním povznesením. Jsou o sobě přesvědčeni, že jsou sami již duchovně důkladně připraveni, aby ho poznali a uslyšeli jeho slovo!
Co vidíme při klidném pozorování, je veliká roztříštěnost. Na příklad poslání Kristovo působilo na mnohé podivným způsobem. Utvořili si o něm nesprávný obraz. Příčinou toho bylo, jako obyčejně, nesprávné hodnocení sebe samých, vypínavost.
Místo dřívější úcty a zachovávání samozřejmého odstupu a přísného ohraničení mezi Bohem a lidmi nastoupila na jedné straně naříkavá žebrota, která chce stále jen přijímat, ale za žádnou cenu nechce při tom něco dělat. »Modli se« lidé sice přijali, ale že bylo také k tomu řečeno »a pracuj«, »pracuj na sobě samém«, o tom nechtěli nic vědět.
Na druhé straně se považují opět za tak samostatné a neodvislé, že sami všechno zmohou a s trochou úsilí že se mohou dokonce stát božskými.
Je také mnoho lidí, kteří jenom požadují a očekávají, že Bůh se bude o ně ucházet. Poněvadž již jednou poslal svého Syna, dokázal tím, podle mínění těchto lidí, jak mu na tom záleží, aby se mu lidstvo přiblížilo! Snad je dokonce i potřebuje!
Kamkoliv pohlédneme, všude nalézáme jen domýšlivost, nikoli pokoru. Chybí správné sebeocenění. -
Především bude nutno, aby člověk sestoupil ze své předstírané výše, aby mohl být skutečně člověkem a jako takový mohl začít svůj vzestup.
Ve své duchovní nadutosti sedí dnes na stromě na úpatí hory, místo aby stál pevně a bezpečně oběma nohama na zemi. Proto také nebude moci nikdy dostoupit vrcholu hory, pokud se stromu nesleze, nebo s něho nespadne.
Mezitím však pravděpodobně všichni ti, kteří kráčeli klidně a rozumně svou cestou po zemi pod jeho stromem, a na něž on vysokomyslně pohlížel, došli až na vrchol hory.
Ale události samy mu pomohou, neboť strom ve zcela blízké době padne. Snad se pak člověk ještě jednou rozpomene o lepším, až se tak nejemně ocitne na zemi z kolísavé výše. Ale pak bude pro něho nejvyšší čas a nezbude mu již ani hodina k promeškání.
Dnes si mnozí myslí, že to může ve starém nepořádku jít dále tak, jak to chodilo po tisíciletí. Hoví si pohodlně ve svých křeslech a očekávají silného pomocníka.
Ale jak si představují tohoto pomocníka! Je to vskutku žalostné.
Především od něho očekávají, nebo lépe řečeno na něm požadují, aby on připravil každému jednotlivci jeho cestu vzhůru ke Světlu! On se má namáhat stavět mosty pro stoupence každého vyznání na cestě ku Pravdě! On to má udělat tak snadné a srozumitelné, aby tomu mohl každý bez námahy rozumět. Jeho slova musí být volena tak, aby o jejich správnosti ihned přesvědčil všechny lidi bez rozdílu.Jakmile se člověk při tom musí sám namáhat a sám přemýšlet, pak to není pravý pomocník. Neboť když je povolán svým slovem vést a ukazovat pravou cestu, pak se musí přirozeně o lidi i starat. Je to přece jeho věcí, aby lidi přesvědčil a probudil! Vždyť Kristus za to dokonce zemřel.
Je mnoho těch, kteří takto dnes myslí. Takoví lidé se však nemusí namáhat vůbec. Podobají se pošetilým pannám v evangeliu a jdou vstříc svému »pozdě«!
Pomocník je jistě neprobudí, nýbrž je nechá zcela klidně spát, až se brána zavře, a oni nebudou moci stoupat ke Světlu, neboť se nedovedli včas vyprostit z dosahu hmotnosti, ač jim pomocník ukazoval k tomu cestu svým Slovem.
Vždyť člověk nemá tak velkou cenu, jak se domýšlí. Bůh nepotřebuje člověka, ale člověk potřebuje Boha!
Protože lidstvo ve svém tak zvaném pokroku dnes již vůbec neví, co vlastně chce, musí konečně zvědět, co činit má!
Lidé tohoto druhu přejdou kolem pomocníka, hledajíce a povýšeně kritizujíce právě jako kdysi, když chodili kolem toho, na jehož příchod bylo již všechno připraveno zjeveními.
Jak je možno, takto si představovat duchovního pomocníka!
On nebude činit lidstvu ani nejmenších ústupků a bude požadovat všude tam, kde se čeká, že bude dávat!
Ale vážně přemýšlející člověk pozná ihned, že právě v přísném a důsledném požadavku pozorného myšlení spočívá to nejlepší, čeho je třeba k záchraně lidstva, které tak hluboce kleslo do duchovní lenosti! Pomocník právě tím, že již předem vyžaduje pro pochopení svých slov duchovní čilost a vážné chtění a námahu, odlučuje hned na počátku hravě plevy od pšenice. V tom je samočinné působení Božských zákonů. Lidem se děje i zde přesně podle jejich skutečného chtění.
Jest však také ještě jeden druh lidí, kteří se domýšlejí, že jsou zvlášť bystří!
Ti si ovšem utvořili o pomocníku zcela jiný obraz, jak se o tom může dočíst každý v jejich spisech. Není však méně groteskní. Neboť oni očekávají v něm… duchovního akrobata!
Tisíce lidí považují jasnovidectví, jasnoslyšení, jasnocítění atd. za veliký pokrok, ve skutečnosti však tomu tak není. To vše je buď naučené, vypěstované, nebo již jako nadání přinesené, a nemůže se to nikdy povznést nad pouta pozemská. Pohybuje se to tedy jen v nižších hranicích, které si nemohou nikdy činit nárok na výši a jsou proto celkem bezcenné.
Chce snad někdo pomoci lidstvu ke vzestupu tím, že mu ukazuje jemnohmotné věci stejného stupně, nebo je učí vidět a slyšet?
Tyto snahy nemají nic společného se skutečným duchovním vzestupem. Pro pozemské dění jsou také zbytečné. Jsou to jen duchovní artistické kousky a nic jiného. Snad jsou zajímavé pro jednotlivce, ale pro lidstvo jako celek jsou bez jakékoliv ceny!
Je ovšem snadno pochopitelné, že si takoví lidé přejí stejnorodého pomocníka, který to konečně umí lépe než oni.
Ale je veliký počet lidí, kteří v tom zacházejí ještě mnohem dále, až do směšnosti. Myslí to přitom přesto hluboce vážně.
Pro ně platí na příklad jako hlavní podmínka a důkaz poslání i to, že pomocník… nesmí nachladnout! Kdo může nachladnout, ten je již vyloučen. Pak totiž neodpovídá podle jejich mínění ideálu pomocníka. Silná osobnost musí prý přece být vždy a především povznesena svým duchem nad tyto maličkosti.
Snad to zní trochu strojeně a směšně, ale je to vzato ze skutečnosti a znamená to malé opakování někdejších výkřiků: »Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám a sestup s kříže.« - …Tak se volá také dnes, dříve než je takový pomocník vůbec v dohledu!
Ubozí, nevědomí lidé! Ten, kdo cvičí své tělo tak jednostranně, že se stává pod nátlakem ducha dočasně necitelným, ten není nikterak vynikajícím velikánem. Lidé, kteří ho obdivují, podobají se dětem minulých staletí, dětem, které s otevřenými ústy a lesknoucíma se očima sledovaly krkolomné kousky potulných artistů, přičemž se v nich probouzelo horoucí přání umět dělat také něco takového.
Velmi mnozí dnešní tak zvaní hledatelé ducha nebo hledatelé Boha nejsou v duchovním směru o nic dále než tehdejší děti v tomto zcela pozemském oboru.
Uvažujme ještě dále: Potulní lidé starých dob, o nichž jsem právě mluvil, vyvíjeli se stále více a stali se z nich cirkusoví a varietní akrobaté. Jejich dovednost vzrostla neuvěřitelně, a nyní pohlížejí denně tisíce zhýčkaných lidí na jejich výkony vždy s novým úžasem a často s vnitřním mrazením.
Ale je to nějak pro ně samé užitečné? Co si odnesou z takových hodin? Ačkoli se tak mnohý akrobat vydává při svých výkonech v nebezpečí života, nemají z toho diváci ani toho nejmenšího. Všechny tyto věci i ve své nejvyšší dokonalosti musí zůstat v rámci varietních divadel a cirkusů. Budou vždy sloužit pouze k pobavení, ale nikdy nebudou lidstvu k užitku.
Taková akrobacie v oboru duchovním hledá se však dnes jako měřítko pro velkého pomocníka!
Ponechte těmto lidem duchovní komedianty! Dosti brzy se dožijí, k čemu to vede! Oni sami ani nevědí, tím vlastně usilují. Domnívají se, že velikým může být jen ten, jehož duch tak ovládá tělo, že již nemůže být nemocné.
Každý takový výcvik jest jednostranný, a jednostrannost způsobuje jen nezdravotu a nemoc! Takovými věcmi se neposiluje duch, nýbrž se pouze oslabuje tělo! Porušuje se tím nutná rovnováha a zdravý soulad mezi tělem a duchem, což se projeví tak, že takový duch se mnohem dříve odpoutá od týraného těla, které mu již nemůže poskytnout pevný a zdravý základ pro pozemské prožívání. To pak ovšem duchu schází, a on přichází nezralý do záhrobí. Bude muset svůj pozemský život prožít ještě jednou.
To všechno jsou jen umělé duchovní kousky a nic jiného. Provádějí se na úkor pozemského těla, které má ve skutečnosti duchu pomáhat. Tělo patří k určitému období vývoje lidského ducha. Jakmile je však zeslabeno a potlačeno, nemůže být duchu příliš k užitku, poněvadž jeho vyzařování jsou příliš slabá, a nemohou mu proto ve hmotnosti poskytnout plnou sílu, jakou potřebuje.
Jakmile chce člověk potlačit nemoc, pak musí uvést tělo do násilného duchovního vytržení asi tak, jako když v menším měřítku zapudí strach před zubním lékařem bolesti zubů.
Takové stavy vysokého vzrušení vydrží tělo bez újmy snad jednou, možná i vícekráte, nikoliv však trvale, aniž by bylo vážně poškozeno.
A jestliže toto pomocník dělá, nebo k tomu radí, pak není hoden být pomocníkem, poněvadž se tím prohřešuje proti přirozeným zákonům stvoření. Pozemský člověk má své tělo chránit jako svěřený mu majetek, a snažit se o zdravou harmonii mezi tělem a duchem. Když ta je porušena jednostranným potlačováním, pak to není pokrok ani vzestup, nýbrž vždy tísnivá překážka při plnění jeho úkolu na zemi, ba ve hmotnosti vůbec. Ztrácí se při tom plná mohutnost síly ducha pro jeho působení ve hmotnosti, neboť k tomu je zapotřebí vždy síly pozemského těla, které není zotročené, ale je s duchem v souladu!
Ten, jehož na základě takových věcí nazývají mistrem, je méně než žákem, poněvadž naprosto nezná úkol lidského ducha ani to, co je nutné pro jeho vývoj! Je dokonce škůdcem ducha.
Takoví lidé dojdou velmi brzy k bolestivému poznání své pošetilosti.
Avšak každý nepravý pomocník bude muset prožít trpkou zkušenost! Jeho vzestup může v záhrobí začít teprve tehdy, až dojde k poznání i poslední ze všech těch, které zdržel svými duchovními hříčkami, nebo dokonce zavedl. Dokud zde na zemi působí ještě jeho knihy, jeho spisy, bude na onom světě zdržován, i když tam mezitím došel k lepšímu poznání.
Kdo radí k okultnímu školení, dává lidem kameny místo chleba. Dokazuje tím, že nemá ani tušení o skutečném dění v jemnohmotném světě, tím méně o celém světovém řádu!…

Abd-ru-shin

19.12.2017 20:28:59
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one