»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
 
Co hledáte? Řekněte, proč ten překotný shon? Jako hukot bouře jde to světem, a zátopa knih zaplavuje všechny národy. Učenci pátrají ve starých spisech, bádají, hloubají až do duchovního zemdlení. Vynořují se proroci, aby varovali, zvěstovali… ze všech stran chce pojednou kdekdo jako v horečce šířit nové světlo!
Tak to nyní bouří zmítanou duší lidstva, ale neobčerstvuje a neosvěžuje to, nýbrž spaluje, stravuje, vysává poslední sílu, která ještě zbyla rozervaným lidem v temnotě dnešní doby.
Tu a tam se také ozve šepot o rostoucím očekávání něčeho přicházejícího. Zneklidněn je každý nerv, napjat podvědomou touhou. Tak se to vlní a valí a nade vším chmurně spočívá jakési omámení. Těhotné neštěstím. Co musí zrodit? Zmatek, malomyslnost a zkázu, jestliže nebude mocnou silou roztržena temná vrstva, která nyní duchovně obklopuje zeměkouli a jež s měkkou přilnavostí špinavého bahna dusí a pohlcuje každou vznikající svobodnou a světlou myšlenku ještě dříve, než může zesílit. Vrstva, která s příšerným mlčením bažiny již v zárodku potlačuje, rozkládá a ničí každé dobré chtění, než z něho může vzniknout čin.
Ale výkřiky volajících po Světle, jež mají v sobě sílu, která by mohla rozrazit bahno, jsou sváděny jinam a doznívají neproniknutelnou klenbou, kterou pilně stavějí právě ti, kteří se o sobě domnívají, že pomáhají. Dávají však kameny místo chleba!
Podívejte se na nesčetné knihy:
Lidský duch se jimi jen unavuje, ale neoživuje! A to je důkaz neplodnosti všeho, co podávají. Neboť to, co ducha unavuje, není nikdy pravé.
Duchovní chléb osvěžuje bezprostředně, Pravda občerstvuje, a Světlo oživuje!
Prostí lidé musí přece zmalomyslnět, když vidí, jaké zdi staví kolem posmrtného života tak zvaná duchověda. Který prostý člověk má chápat učené věty a cizí výrazy? Což je záhrobní svět jenom pro duchovědce?
Mluví se přitom o Bohu! Má se snad zřídit vysoká škola, na níž by se teprve získávaly schopnosti k poznávání pojmu Božství? Kam směřuje tato dychtivost, která má většinou kořeny jen ve ctižádosti?
Jako opilí potácejí se čtenáři a posluchači z místa na místo, nejistí, v nitru nesvobodní, jednostranní, protože byli odvedeni z přímé cesty.
Slyšte, malomyslní! Vzhlédněte, vy, kdož vážně hledáte: Cesta k Nejvyššímu je otevřena každému člověku! Branou k ní není učenost!
Volil Ježíš Kristus, ten veliký vzor na pravé cestě ke Světlu, své učedníky z učených farizeů? Ze zákoníků? Vybral je z lidí prostých a jednoduchých, protože ti nemuseli bojovat s velikým omylem, že cestě ku Světlu je nutno se namáhavě učit a že musí být těžká.
Tato myšlenka je největším nepřítelem člověka, je lží!
Proto zanechte všeho vědátorství tam, kde jde o to nejposvátnější v člověku, které žádá, aby bylo plně pochopeno! Zde upusťte od vědátorství, protože věda je nedokonalý výplod lidského mozku, je dílo kusé a kusým musí zůstat.
Uvažte, jak by mohla namáhavě naučená věda vést k Božství? Co je to vůbec věda? Věda je to, co může pochopit lidský mozek. Ale jak úzce je omezena chápavost mozku, který je vždy pevně vázán na prostor a čas! Již věčnost a smysl pro nekonečnost nemůže lidský mozek pochopit. Právě to, co je nerozlučně spojeno s Božstvím.
Mlčky stojí však mozek před onou nepochopitelnou silou, jež proudí vším co jest, a z níž sám čerpá své působení. Je to síla, kterou všichni pociťují každý den, v každou hodinu i v každém okamžiku jako něco samozřejmého, jejíž jsoucnost i věda vždy uznávala, ale kterou se marně snažíme pochopit a obsáhnout mozkem, tedy rozumovou učeností.
Tak nedostatečnou je tedy činnost mozku, tohoto základního kamene a nástroje vědy, a toto omezení se přirozeně projevuje také v dílech, která mozek vytvořil, tedy právě ve všech vědách. Věda je proto dobrá ke sledování, k lepšímu chápání, rozdělení a uspořádání všeho toho, co jako hotové přijímá od tvůrčí síly, z níž všechno pochází. Věda musí však zcela jistě selhat, chce-li vystupovat sama jako vedoucí nebo kritizující, pokud se bude jako dosud tak pevně poutat na rozum, tedy na chápavost mozku.
Z toho důvodu zůstává učenost, i lidstvo, které se podle ní řídí, stále lpět na jednotlivostech, zatím co však každý člověk chová v sobě jako dar, celý ten veliký, nepochopitelný celek. Je plně schopen dosáhnout nejvyššího a nejušlechtilejšího, aniž by se tomu musel namáhavě učit!
Proto pryč se zbytečnou mukou duchovního otroctví! Veliký Mistr nevolá k nám bezdůvodně: Buďte jako děti!
Kdo má v sobě pevnou vůli k dobru a snaží se dodat svým myšlenkám čistotu, ten již našel cestu k Nejvyššímu! Jemu bude pak všechno ostatní přidáno. K tomu není třeba ani knih, ani duchovní námahy, ani askeze, ani osamocení. Uzdraví se na těle i na duši a osvobodí se ode všeho tlaku chorobného hloubání, protože každá přepjatost škodí. Máte být lidmi, nikoliv skleníkovými květinami, které následkem jednostranného pěstění podlehnou prvnímu závanu větru!
Probuďte se! Rozhlédněte se! Naslouchejte v sobě! Jenom to vám otevře cestu!
Nedbejte na spory církví. Veliký nositel Pravdy, Ježíš Kristus, ztělesnění Božské lásky, neptal se po vyznání. Co jsou dnes vůbec náboženská vyznání? Jsou pouty svazujícímí svobodného lidského ducha, jsou zotročením Boží jiskry ve vás sídlící. Jsou to dogmata, která usilují vtlačit dílo Stvořitelovo i jeho velikou lásku do forem vytvořených lidským myšlením, což znamená násilné snižování Božského, jeho systematické znehodnocování.
Každého vážně hledajícího tento způsob odpuzuje, poněvadž nemůže při tom nikdy v nitru procítit onu velikou skutečnost, čímž se jeho touha po Pravdě stává stále beznadějnější a on konečně zoufá nad sebou i nad světem!
Proto se probuďte! Zbořte v sobě dogmatické zdi, strhněte si pásku, aby k vám mohlo nezkaleně proniknout čisté světlo Nejvyššího. Jásavě vznese se pak váš duch do výše a s plesáním pocítí celou tu velikou lásku Otcovu, která nezná hranic pozemského rozumu. Konečně zvíte, že jste její částí. Chopte se jí bez námahy a úplně, spojte se s ní a získávejte tak denně, v každou hodinu novou sílu jako dar, jenž vám učiní vzestup ze zmatku samozřejmým!
 
Abd-ru-shin
 
19.12.2017 20:28:05
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one