»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Tato otázka je vždy jednou z prvních, neboť převážná většina lidí by příliš ráda svrhla ze sebe každou odpovědnost a chtěla by ji uvalit na cokoli jiného, jenom ne na sebe samé. Přitom jim nevadí, že je to vlastně znehodnocování sebe samého. V tomto případě jsou opravdu velmi pokorní a skromní, ale to jen proto, aby mohli žít potom tím veseleji a bezohledněji.
 
Bylo by to přece tak pěkné, kdyby každý směl splnit všechna svá přání a dávat průchod všem svým choutkám i na úkor jiných lidí klidně a bez odpykání. Když je to třeba, lze pozemské zákony obejít a vyhnout se konfliktům. Obratnější lidé mohou pod jejich rouškou dokonce velmi úspěšně, ale nekale jednat a dopouštět se mnohého, co by z morálního hlediska neobstálo. Dokonce se při tom často ještě těší pověsti obzvlášť schopných lidí.
 
Dalo by se tedy při trošce chytrosti vlastně docela pohodlně žít podle svých vlastních názorů, kdyby … někde nebylo něco, co vzbuzuje nepříjemný pocit, a kdyby se občas neprojevoval stále silnější neklid, že by mnohé mohlo být nakonec přece trochu jiné, než jak si to utváří vlastní přání.
 
A vskutku tomu tak jest! Skutečnost je vážná a neúprosná. Lidská přání nemohou v tom směru přivodit naprosto žádnou odchylku. Neúprosně trvá zákon: „Co člověk zasévá, bude mnohonásobně sklízet!"
 
Těchto několik slov skrývá a říká mnohem více, než co si přitom tak mnohý myslí. S naprostou přesností odpovídají skutečnému ději zpětného působení, jež spočívá ve stvoření. Nebylo by ani možné vyjádřit to výstižněji. Právě tak jako sklizeň poskytuje mnohonásobně více, než co bylo zaseto, stejně tak i člověka zastihne znovu vždy rozmnoženo to, co svými vlastními city vzbuzuje a vysílá, a to podle druhu jeho chtění.
 
Člověk je tedy duchovně odpovědný za všechno, co koná. Tato odpovědnost začíná již rozhodnutím, nikoliv až po dokončení činu, protože čin je jen důsledkem rozhodnutí. A rozhodnutí je probuzení opravdového chtění!
 
Není odloučení tohoto světa od tak zvaného světa záhrobního, nýbrž všechno je jen jediné veliké bytí! Celé to mocné, lidem viditelné a neviditelné stvoření neprobíhá vedle sebe, ale zapadá navzájem do sebe jako podivuhodně důmyslné soukolí, které nikdy neselže. Jednotné zákony udržují tento celek a jako nervová vlákna vším pronikají, udržují všechno pohromadě a rozuzlují se navzájem ve stálém zvratném působení!
 
Mluví-li přitom školy a církve o nebi a pekle, o Bohu a ďáblu, je to tak správné. Nesprávné je však vysvětlení o dobrých a zlých silách. To uvádí ihned každého vážně hledajícího nutně do omylů a pochybností; neboť kde jsou dvě síly, museli by logicky být i dva vládci, v tomto případě tedy dva bohové, jeden dobrý a jeden zlý.
 
Tak tomu však není!
 
Jest jenom jeden Stvořitel, jeden Bůh, a proto i jen jedna síla, která proudí vším, co jest, která všechno oživuje a podporuje!
 
Tato čistá tvůrčí síla Boží proudí stále celým stvořením. Spočívá v něm a nedá se od něho odloučit. Nacházíme ji všude: ve vzduchu, v každé vodní krůpěji, v tvořících se nerostech, ve vyvíjející se rostlině, ve zvířeti, a ovšem i v člověku. Není ničeho, kde by nebyla.
 
A tak jako proniká vším, tak proudí nepřetržitě i člověkem. Ten je uzpůsoben tak, že se podobá broušené čočce. Čočka shromažďuje sluneční paprsky jí pronikající a vysílá je soustředěné dále, takže tyto hřejivé paprsky dopadají společně na jeden bod a tam rozněcují oheň. Právě tak sbírá i člověk pomocí citu svým zvláštním uzpůsobením tvůrčí sílu jím proudící, soustřeďuje ji a svými myšlenkami ji rozvádí dále.
 
Podle druhu tohoto cítění a podle druhu myšlenek s tím souvisejících řídí tedy člověk samostatně působící tvůrčí sílu Boží k dobrému nebo zlému účinku!
 
A to je ta odpovědnost, kterou člověk musí nést! V tom tkví i jeho svobodná vůle!
 
Vy, kteří se často tak křečovitě namáháte nalézt pravou cestu, proč si to činíte tak těžké? Představte si zcela jednoduše, jak čistá síla Tvůrcova vámi proudí a vy svým myšlením ji vedete dobrým nebo špatným směrem. V tom máte bez námahy a bez lámání hlavy všechno!
 
Uvažte, že záleží na pouhém vašem cítění a myšlení, zda tato nesmírná síla vyvolá dobro nebo zlo. Jaká pomáhající nebo zkázonosná moc je vám tím svěřena!
 
Není nutné, abyste se při tom namáhali, až by vám vystupoval pot na čele, nemusíte se starostlivě přidržovat tak zvaného okultního cvičení, jímž chcete všemožným a nemožným tělesným a duchovním zmrzačováním dosáhnout nějakého stupně, který je však pro váš skutečný duchovní vzestup naprosto bezvýznamný!
 
Přestaňte si s tím pohrávat, připravuje vás to jen o čas. Již tak často se to stalo mučivým utrpením. Není to nic jiného než dřívější bičování a umrtvování vlastního těla v klášterech. Je to pouze jiná forma, která vám může přinést právě tak málo užitku.
 
Tak zvaní okultní mistři a žáci jsou moderní farizeové! V nejopravdovějším slova smyslu. Poskytují věrný obraz farizeů z doby Ježíše Nazaretského.
 
Myslete s čistou radostí na to, že jste schopni prostým cítěním a myšlením, které chce dobro, bez námahy řídit jedinou a mocnou tvůrčí sílu. Síla pak zapůsobí zcela přesně podle toho, jaké cítění máte a jak myslíte. Pracuje sama, vy ji můžete jenom řídit.
 
To se děje zcela prostě a jednoduše! Není k tomu třeba učenosti, dokonce ani čtení a psaní. Je to dáno každému z vás stejnou měrou! Není zde rozdílu.
 
Jako může dítě otočením vypínače hravě zapnout elektrický proud, mající nesmírné účinky, tak je vám dopřáno řídit Boží sílu toliko svým myšlením.
 
Můžete se z toho radovat, můžete být na to hrdi, používáte-li jí k dobrému! Chvějte se však, plýtváte-li touto silou bez užitku, nebo používáte-li ji dokonce k něčemu nečistému! Neboť nemůžete uniknout zákonům zpětného působení, které spočívají ve stvoření. I kdybyste měli křídla ranních červánků, ruka Páně, jehož síly takto zneužíváte, našla by vás pomocí onoho samočinně působícího zpětného působení, ať byste se chtěli ukrývat kdekoli.
 
Zlo vzniká použitím téže síly Boží jako dobro!
 
Právě v tomto způsobu použití této jednotné Boží síly, který je ponechán svobodnému rozhodnutí každého jednotlivce, spočívá odpovědnost, které nemůže nikdo uniknout. Proto volám ke každému hledajícímu:
 
„Udržuj krb svých myšlenek čistý, založíš tak mír a budeš šťasten!"
 
Radujte se, vy nevědomí a slabí, neboť je vám dána táž moc jako silným! Nečiňte si to tedy příliš těžké! Nezapomínejte, že čistá, samostatně tvořící síla Boží proudí také vámi, že i vy jako lidé máte schopnost dávat této síle určitý směr podle toho, jakého druhu jsou vaše vnitřní city, tedy vaše chtění. Můžete jí dát směr k dobru stejně jako k zlému, aby ničila nebo stavěla, přinášela radost nebo utrpení!
 
Protože je jenom tato jedna Boží síla, vysvětluje se tím i tajemství, proč musí v každém vážném boji nakonec ustoupit temno Světlu, zlo dobru. Řídíte-li Boží sílu k dobru, zůstává nezkalena ve své původní čistotě a je tím mnohem mocnější. Jakmile ji však zkalíte nečistotou, nastává zároveň její oslabení. Proto v konečném boji je nejpůsobivější a rozhodující vždy čistota síly.
 
Co je dobré a co zlé, to cítí každý až do konečků svých prstů, aniž by bylo třeba o tom mluvit. Hloubat o tom by jenom mátlo. Tupé hloubání je plýtvání silou, je to jako bažina, jako hustý močál, jenž vše, co má na dosah, ochromí, sevře a udusí. Avšak svěží veselost trhá pouta hloubání. Není třeba, abyste byli smutní a stísnění!
 
V každém okamžiku můžete nastoupit cestu k výšinám a napravit minulé, ať je to cokoli!Nedělejte nic jiného, než myslete jen na to, jak vámi stále proudí čistá síla Boží. Pak se sami zaleknete vést takovou čistotu špinavými průplavy ošklivých myšlenek, protože můžete bez námahy dosáhnout stejným způsobem toho nejvyššího a nejušlechtilejšího. Vždyť vy ji přece můžete jen řídit, síla zapůsobí pak sama tím směrem, který jste jí chtěli dát.
 
Tak máte štěstí nebo neštěstí ve vlastních rukou. Pozvedněte proto hrdě hlavu a volně a odvážně své čelo. Zlo se nemůže přiblížit, když je nezavoláte! Jaké je vaše chtění, tak se vám stane!
04.11.2015 12:39:06
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one