»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
                                                                                                                                                                                                     .
Všechno ve stvoření je pohyb. Tento pohyb, zcela zákonitě vyvolaný tlakem Světla, vytváří teplo a v něm dává vznikat formám. Kdyby nebylo Světla, nemohl by tedy být ani pohyb. Snadno si proto člověk představí i to, že v blízkosti Světla musí být pohyb ještě mnohem rychlejší a silnější než ve velké vzdálenosti od něho.

Vzdalováním se od Světla stává se pohyb skutečně stále pomalejším a lenivějším a může vést časem dokonce až ke strnulosti všech forem, které se již vytvořily, když byl pohyb zprvu ještě čilejší.

Výrazem „Světlo" není zde samozřejmě míněno světlo nějaké hvězdy, nýbrž Prasvětlo, kterým jest život sám, tedy Bůh!

Aby mohl být doplněn tento obraz dění ve stvoření daný ve velikých rysech, chci dnes obrátit pozornost k zemi, která teď krouží v daleko větší vzdálenosti od Prasvětla, než tomu bylo před mnoha miliony let. Země byla vydávána stále víc a více na pospas tíži temnot následkem provinění lidí, kteří se vzdálili od Boha svou směšnou domýšlivostí, když jednostranně přepěstovali jen rozum, který je a musí vždy zůstat obrácen jenom dolů k hrubé hmotnosti, neboť k tomu je lidem dán. Byl k tomu dán za předpokladu, že při tom zůstane zachována nezkalená schopnost přijímání všeho záření a dojmů shůry, ze světlých výšin.

Přednímu mozku přísluší veškerá práce rozumu směřující k vnějšímu uplatnění v nejhrubší hmotnosti, tedy v materiálním světě. Zadní mozek má za úkol přijímat a předávat ke zpracování dojmy shůry, které jsou lehčí a světlejší než hrubá hmotnost.

Tato harmonická spolupráce obou mozků měla sloužit ku prospěchu lidstva. Jednostranným přikloněním se lidí jenom k pozemskému, tedy k hrubohmotnému působení, byla však porušena a později zcela znemožněna, doslova zaškrcena, poněvadž se přední mozek přemírou činností musel časem neúměrně vyvinout ve srovnání se zanedbávaným zadním mozkem, jehož přijímací schopnost stále slábla.

Tak vzniklo v průběhu tisíciletí, při hrubohmotném rozmnožování lidí, dědičné zlo, neboť již děti při svém narození si přinášely v poměru k zadnímu mozku mnohem lépe vyvinutý přední mozek, a tím i nebezpečí probuzení dědičného hříchu, který spočívá v tom, že všechno myšlení je upřeno jenom na pozemské věci a je tedy odvrácené od Boha.

To všechno snadno pochopí každý vážně smýšlející člověk. Kromě toho to z mnoha stran podrobně objasňuji ve svém Poselství.

Všechno zlo na zemi vzniklo tím, že člověk následkem svého duchovního původu měl možnost vykonávat svým chtěním tlak na všechno, co se nachází na zemi, zatím co právě tímto svým duchovním původem mohl a měl všechno povznášet vzhůru. Vždyť to byl a je jeho skutečný úkol v pozdějším stvoření, kde všechno duchovní je přirozeně také vedoucí. Může vést vzhůru podle své přirozené povahy, ale může právě tak směřovat dolů, jestliže duchovní chtění usiluje převážně jen o pozemské, jak je tomu u pozemských lidí.

V Poselství jsem přinesl vědění o stvoření spolu s vysvětlením všech samočinně působících zákonů ve stvoření, které možno také nazývat zákony přírodními. Toto vědění ukazuje bez mezer celé tkaní ve stvoření, a umožňuje jasně poznávat všechny děje. Tak v nedotknutelné důslednosti rozvíjí i účel celého lidského života, zodpovězením onoho „odkud" a „kam", takže odpovídá na každou otázku, jestliže člověk opravdu vážně hledá.

Zde se musí zastavit dokonce i nejzlovolnější odpůrci, poněvadž jejich chytrost nestačí k tomu, aby mohli rušivě zasáhnout do tohoto dokonale uzavřeného celku Slova, aby tak vzali lidstvu i tuto pomoc. - -

Řekl jsem, že pohyb ve stvoření musí být pomalejší s narůstající vzdáleností od Prasvětla, východiska tlaku, který následně vyvolává pohyb.

Tak je tomu dnes se Zemí. Vinou pozemských lidí vzdalovala se její dráha stále více, pohyby se tím zpomalovaly, stávaly se vždy lenivějšími a proto se mnohé nalézá již téměř ve stavu počínající strnulosti.

Také strnulost má velmi mnoho stupňů a v počátcích ji nelze tak snadno poznat. I v dalším jejím průběhu bývá rozpoznání nemožné, ledaže by světlý paprsek podnítil k bystřejšímu pozorování.

Je to těžké již proto, že všechno, co žije v okruhu stále více se zpomalujících pohybů, je současně s tím stejnou měrou vtahováno do vzrůstajícího zhutnění, které vede ke strnulosti. Tedy nejen snad pouze tělo člověka, nýbrž všechno, také jeho myšlení. Zasahuje to až do nejmenších maličkostí. Nepozorovaně se mění a dostávájí jiný smysl i všechny pojmy, a to dokonce i ty, které se vztahují na vlastní smysl řeči.

Člověk to nemůže pozorovat u svého bližního, poněvadž je sám vlečen stejnými línými záchvěvy, nesnaží-li se s vynaložením nejsilnějšího chtění a s houževnatostí znovu si duchovně probojovat cestu vzhůru, aby se tak dostal opět o něco blíže ke Světlu. Tak by se jeho duch stal zvolna pohyblivějším a tím lehčím, světlejším, což by ovlivnilo pozemské poznávání.

Ale pak s úlekem a zděšením uvidí anebo alespoň vycítí, k jak velké strnulosti již dospěly na této zemi pokřiveniny všech pojmů. Chybí široký rozhled po tom nejdůležitějším, poněvadž všechno je vtěsnáno do úzkých, nepřehledných hranic, kterými již nelze proniknout a jež musí jednou úplně zadusit všechno, co svírají.

Často jsem již poukazoval na pokřivené pojmy; nyní však, v trvalém vzdalování od Světla cestou dolů, směřují pomalu do strnulosti.

Není ani nutno dokládat to jednotlivými příklady. Na taková vysvětlení by se vůbec nedbalo, nebo by se označila za obtížné slovíčkářství, neboť lidé jsou příliš strnulí nebo líní, než aby se snažili hlouběji se nad tím zamyslit.

Mluvil jsem již také o síle slova, o tajemství, že dokonce lidské slovo může v okruhu země dočasně tvořivě napomáhat činnosti stvoření, nebo působit rozkladně. Zněním, tónem a sestavením slov uvádějí se totiž do pohybu síly ve stvoření, které nepůsobí podle myšlení mluvčího, nýbrž podle smyslu slova v jeho významu.

Význam slova byl kdysi dán stejnými silami, které slovo dnes uvádí v pohyb a které jsou proto přesně naladěny na jeho správný smysl nebo naopak, nikoli na chtění mluvčího. Slovo i jeho význam vznikly z pohybu stejných sil, proto tvoří neoddělitelnou jednotu!

Myšlení člověka uvádí do pohybu opět jiné proudy sil, které odpovídají smyslu myšlení. Proto by se měl člověk snažit volit správná slova k vyjádření svých myšlenek a tak současně i správněji a jasněji vyciťovat.

Dejme tomu, že je někdo dotázán na něco, o čem slyšel, nebo co mohl zčásti také vidět. Na dotaz by bez rozpaků řekl, že o tom ví!

Podle názoru mnohých povrchních lidí byla by tato odpověď správná, a přece je z hlediska Pravdy nesprávná a zavrženíhodná. Říci „vím", to přece znamená, že mohu podat přesné vysvětlení o celé věci, od začátku až do konce, včetně každé podrobnosti, souvisle a z vlastního prožití. Teprve potom má člověk právo říci, že o tom ví.

Veliká odpovědnost spočívá ve výraze „vědět" a v pojmu s tím spojeném!

Často ukazuji v Poselství na veliký rozdíl mezi věděním a tím, co bylo naučeno. Učenost ještě zdaleka neznamená skutečné vědění, neboť to může být jenom čistě osobní, zatím co naučené znamená přijetí něčeho mimo osobního.

Něco slyšet a částečně snad i vidět není ještě zdaleka skutečným věděním! Člověk nesmí tvrdit: „Vím to", nýbrž by mohl nejvýše říci „Slyšel jsem o tom", nebo „Viděl jsem to". Chce-li jednat správně, je však podle pravdy povinen říci: „Nevím to"!

To je pak v každém ohledu správnější, než kdyby líčil věci, s nimiž neměl sám nic společného, a o nichž proto nemůže dokonale vědět. Neúplnými informacemi uvaloval by jen podezření na jiné lidi, nebo by je obviňoval, nebo snad dokonce uvrhoval zbytečně do neštěstí, aniž by znal skutečné souvislosti. Odvažujte proto pečlivě svým cítěním každé slovo, jehož chcete použít.

Kdo hlouběji přemýšlí, kdo se nechce nadále spokojovat strnulými pojmy, aby tím omlouval svou mnohomluvnou vychloubačnost a zlovůli, ten porozumí snadno těmto výkladům a zvykne si všechno, co říká, tiše zkoumat a hledět při tom i trochu dopředu.

Mnoho takových pokřivených pojmů, které mají zhoubné následky, stalo se mezi pozemskými lidmi zvyklostí. Otroci rozumu se těchto pojmů dychtivě chápají a je podporují jako velmi ochotní přisluhovači luciferského působení nejtěžších temnot.

Učte se bedlivě pozorovat a správně využívat proudů ve stvoření, které v sobě nesou vůli Boží a tím i Boží spravedlnost v nejčistší formě. Pak také opět naleznete skutečné lidství, jež vám bylo vyrváno.

Kolik utrpení by se tím odvrátilo, kolika zlovolným lidem by byla vzata možnost jednání.

Tomuto zlu je nutno také přičíst k tíži, že vylíčení pozemského života Ježíše, Syna Božího, nesouhlasí v některých bodech se skutečností, takže postupem času až do dnešního dne vznikl vlivem lidského myšlení úplně mylný obraz. Taktéž byla pokřivena i slova, která pronesl, jako se dělo u všech nauk, které byly povýšeny na náboženství a které měly lidem přinést povznesení a zdokonalení ducha.

V pokřivení pojmů je také skryta příčina velikého zmatku mezi všemi lidmi, kteří si stále méně mohou navzájem skutečně rozumět, z cehož vyrůstá a rozkvétá nepokoj, nedůvěra, pomluvy, závist a nenávist.

To všechno jsou neklamné příznaky pokračující strnulosti na zemi!

Vzchopte se duchovně, začněte myslet a mluvit s dalekým rozhledem a všeobsáhle! Předpokladem je přirozeně to, že nebudete pracovat pouze rozumově, poněvadž rozum patří k nejhrubší hmotnosti, ale že poskytnete svému duchu opět možnost vést váš rozum, aby opět sloužil duchu podle určení Stvořitele, který vás od prapočátku postavil na tuto zemi nezkřivené.

Tak mnohé je již ve stavu začínající strnulosti, brzy jí může být zasaženo celé vaše myšlení. Bude pak muset plynout neúprosnými železnými průplavy, které vám samým přinesou jenom nesnáze a utrpení za utrpením a na konec vás donutí sestoupit dolů se stupně lidství na stupeň bezobsažného, jen temnu sloužícího stroje, vzdáleného od veškerého Světla.

Abd-ru-shin

 

19.12.2017 20:31:16
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one