»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
 

Udeř se v prsa, člověče, a hlasitě se vychvaluj, že nejsi vrah! Neboť zabíjet znamená přece vraždit, a podle tvého přesvědčení jsi toto přikázání Páně nikdy nepřestoupil. Hrdě můžeš před něho předstoupit a bez bázně a strachu očekávat pln naděje, až se otevře právě tato stránka knihy tvého života.

     Ale uvážil jsi při tom někdy, že existuje také ubíjení a že ubíjet je totéž co zabíjet?

     Není v tom rozdíl. Děláš ho jen ty sám svým způsobem vyjadřování, svou řečí. Neboť přikázání nepraví jednostranně: Nezabiješ hrubohmotný pozemský život! Nýbrž praví všeobsáhle a krátce: Nezabiješ!

     Měl na příklad otec syna. Malicherná pozemská ctižádost hnala otce k tomu, že nutil syna za každou cenu studovat. Ale v tomto synovi spočívaly vlohy, které ho nutkaly, aby dělal cosi jiného, v čem mu studie nemohly nijak prospět.

     Bylo tedy zcela přirozené, že syn necítil ke studiu nejmenší chuti a přes všechno donucování nebyl schopen věnovat mu radostně své síly. Syn však byl poslušný. Namáhal se na úkor zdraví, aby splnil vůli otcovu. Ale protože to bylo proti jeho přirozenosti, proti vlohám, které měl v sobě, bylo samozřejmé, že tím trpělo i jeho tělo.

     Nechci zde příklad sledovat dále. Opakuje se v pozemském bytí tak často, že takových případů je statisíce, ba ještě více. Je však nezvratné, že otec snažil se zde svou ctižádostí nebo zatvrzelostí v synovi ubít něco, co mu bylo dáno k vývoji na zemi! V mnoha případech podaří se to také skutečně ubít, protože v pozdější době je vývoj stěží ještě možný. Zdravá hlavní síla k vývoji byla zlomena v nejlepším čase a byla lehkovážně vyplýtvána na věci, jež byly cizí hochově povaze.

     Otec se tím těžce prohřešil proti přikázání: Nezabiješ! Nehledě k tomu, že svým počínáním zadržel cosi lidstvu, co snad pomocí chlapce mohlo být k velikému užitku. Měl přece uvážit, že hoch jest sice duchovně spřízněn s otcem nebo matkou nebo jím být může, nicméně však před Stvořitelem zůstává vlastní osobností, která je povinna rozvíjet ke svému prospěchu dary, které obdržela pro tuto zemi.

      Snad mu bylo i Boží milostí dopřáno, aby odpykal těžkou karmu. Snad měl být vynálezcem něčeho, co by v určitém smyslu přineslo lidstvu veliký užitek.

     Těžce doléhá tato vina zmaření a překažení zcela zvlášť na otce nebo matku, kteří své malé pozemské názory kladli přes velké osudové niti a tím zneužili své rodičovské moci.

     Nejinak jest tomu v případě, když rodiče při sňatcích svých dětí uplatňují malicherné světské výpočty svého rozumu. Tak často dusí se tu bezohledně nejušlechtilejší cit jejich dítěte! Snad se dítěti poskytne pozemská bezstarostnost, ale současně také neštěstí duše, které je pro život dítěte důležitější než všechny peníze a statky.

     Je samozřejmé, že rodiče nemají vyhovět každému snu nebo přání dítěte. Tím by svou  rodičovskou povinnost nesplnili. Vyžaduje se však vážné zkoumání, které nesmí být nikdy jednostranné. Právě toto zkoumání, avšak nesobeckým způsobem, provádějí rodiče málokdy, nebo vůbec ne.

     Je tisíce druhů takových případů. Není třeba více o tom mluvit. Přemýšlejte o tom sami, abyste se neprohřešili proti tomuto tak závažnému slovu Božímu v přikázání! Otevřou se vám při tom netušené cesty!

     Ale také dítě může rodičům zmařit oprávněné naděje! Když nevyvíjí v sobě dary, tak jak je třeba, aby dospělo k něčemu velikému. Zvláště když mu rodiče vyjdou vstříc a nechají dítěti samotnému zvolit si cestu, jakou si vyžádalo. I tu pak dochází k ubití ušlechtilých citů u jeho rodičů a dítě přestoupilo přikázání hrubým způsobem!

      Rovněž když člověk zklame nějak pravé přátelství nebo věnovanou mu důvěru. Tím zraňuje a zabíjí v druhém něco, v čem je skutečný život! Je to provinění proti slovu Božímu: Nezabiješ! Přinese mu to zlý osud, který musí odčinit!

     Vidíte, že všechna přikázání jsou nejlepšími přáteli lidí, aby je věrně chránila před zlem a utrpením! Proto je milujte a važte si jich jako pokladu, jehož střežení přináší vám jen radost!

27.04.2015 16:24:08
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2019  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one