»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
                                                                                                                                                                .
Jméno probouzí a vyvolává v člověku pojem! Kdo zneuctívá jméno a odvažuje se je znehodnocovat, znehodnocuje tím pojem! Na to vždy pamatujte!

     Tohoto jasného přikázání Páně se však dbá ze všech deseti přikázání nejméně. Přestupuje se tedy nejvíce. Nedbá se ho tisícerými způsoby. I když se člověk domnívá, že mnohá taková přestoupení jsou zcela nevinná, že jsou to jen bezvýznamná rčení, přesto je to porušování tohoto jasně daného přikázání!

     Jsou to právě tyto tisíceré, jen domněle neškodné případy nedbání druhého přikázání, které snižují svaté jméno Boží a tím pojem Boha, jenž je vždy úzce spjat se jménem. Zbavují ho před lidmi, ba již před dětmi jeho svatosti, špiní jeho nedotknutelnost zevšedněním a strhováním do obecných frází!!

     Lidé přitom bez ostychu zacházejí až do směšnosti. Nechci zde uvádět žádné z mnoha takových rčení, neboť na to je toto jméno příliš vznešené a svaté! Každému stačí, bude-li si toho všímat jen jeden den, a zhrozí se, jak nesmírně často přestupují druhé přikázání lidé obojího pohlaví, velicí i malí, až po děti sotva schopné utvořit správnou větu. Neboť jak zpívali staří, tak cvrlikají mladí!

     Proto právě je snižování Boha často to první, čemu se mládež učí ve zdánlivě tak nevinném přestupování Božího přikázání!

     Ale v účinku je to nejhorší ze všech přestoupení. Je přímo zhoubně rozšířeno mezi vším lidstvem, nejen u křesťanů, ale i u mohamedánů, židů a buddhistů. Všude se to slyší až do omrzení!

     Čím pak může být člověku ještě jméno »Bůh«! Je znehodnoceno, lidé si ho necení ani tak jako nejmenší ze všech mincí! Je na tom hůře než obnošený šat. A tento pozemský člověk, který jinak chce být tak moudrým, má to za nevinné a hřeší tím více než stokráte za den!

     Kde zůstává rozvaha! Kde nejmenší hnutí citů! I vy jste proti tomu příliš otupeni. Posloucháte klidně, když je nejsvětější ze všech pojmů takto zašlapáván do špíny všednosti!

     Ale nemylte se! Dlužnický účet na onom světě je tím nemilosrdně zatížen u každého, kdo v tom zhřešil! A není tak lehko odpykat právě toto. Jsou tu dalekosáhlé špatné následky, které se vymstí do třetího a čtvrtého kolena, neobjeví-li se v této řadě jednou člověk, který dojde k poznání a učiní tomuto špatnému počínání přítrž.

     Snažte se proto v okolí, které dobře znáte,  tento škodlivý zvyk potírat. Především však nejdříve přestřihněte vlákna své vlastní karmy s veškerou energií, kterou máte, aby se váš dlužní úpis ještě dále nezvětšoval. Nevěřte ve snadné odčinění, i když jste přitom vůbec nic špatného nemysleli! Provinění je přesto stejné! A hřích proti přikázání nutně zůstává hříchem! Přikázání jste přece dobře znali.

     Jestliže jste se dost nesnažili ujasnit si jeho obsah, je to vaše vina! Proto se vám z ní také nic nesleví! Poslouchejte a jednejte tak, abyste byli schopni ještě zde na zemi mnohé napravit.    

     Děsivé je jinak bahno, které vás očekává až přijdete do záhrobí. Jako překážka položí se vám na cestu ke vzestupu.

     Nejen jednotlivci, ale i úřady porušovaly po celá staletí toto přikázání tím, že vyžadovaly od lidí přísahy a násilím je pak nutily k jeho přestupování pod hrozbou pozemských trestů, nevyhoví-li jejich požadavku.Ttrest na onom světě je však mnohem těžší a stihne všechny, kdo přísahu vyžadovali. Nestihne ty, kdo pod nátlakem přísahat museli. Také Kristus výslovně nejednou řekl:

     „Vaše řeč budiž Ano nebo Ne; neboť co je nad to, je od zlého!"

     Úřady měly přece moc, aby slovům Ano nebo Ne dodaly rozhodující vážnosti. Falešné výpovědi před soudem mohly přece trestat právě tak, jako křivou přísahu! Tím mohly povýšit hodnotu a váhu těchto slov před soudem na stupeň potřebný k rozsudku. Nebylo třeba nutit lidi násilím k přestupování Božího přikázání!

     Ještě hůře si však počínaly církve a jejich představitelé, kteří se dovolávali Boha a podrobovali při tom bližní nejhorším mukám a konečně za opětovného dovolávání se Boha je upalovali, když tito nešťastníci dřívější muka přestáli.

     Všeobecně známý a svou ukrutností pověstný římský císař Nero nebyl při mučení křesťanů tak zlý a tak odsouzeníhodný jako mnohá církev se svým strašlivým rejstříkem hříchů proti Božím zákonům! Předně zdaleka tolik nemučil a nevraždil, a dále, nedovolával se při tom pokrytecky Boha, což musí být považováno za jedno z největších rouhání se Bohu, jakého se člověk může dopustit.

     Není nic platné, jestliže tytéž církve dnes odsuzují, co tehdy žel po dlouhou dobu páchaly. Vždyť toho nezanechaly dobrovolně!

     A ještě dnes se to neprovádí o mnoho jinak, jen za tlumenějších projevů nepřátelství a jiným, modernějším způsobem! I zde se změnila časem jen forma, ne živé jádro! A pouze toto jádro, které člověk tak rád skrývá, platí před Božím soudem. Nikdy ne vnější forma!

     A tato dnešní, jen zdánlivě neškodná forma, se zrodila tak jako dříve z téže nevýslovné pýchy zástupců všech církví. Kde není zavrženíhodná pýcha, tam je prázdná domýšlivost, která se opírá o pozemskou moc církví. Z těchto nectností se rodí dosti často nemístná nevraživost, spojená navíc s vypočítavostí zaměřenou na rozšiřování vlivu, dokonce až po touhu uplatnit se ve vysoké politice.

     To vše se děje se jménem »Bůh« na rtech! Mohl bych zvolat znovu, jako kdysi Syn Boží: „Svým chováním proměnili jste domy Otce mého v peleš lotrovskou, aby byly ke cti vám! Jmenujete se sluhy Syna Božího, ale stali jste se sluhy své pýchy!"

     Každý katolík má se před Bohem za mnohem lepšího než protestant, ačkoliv k tomu není nejmenšího důvodu. Každý protestant má se za více vědoucího, pokročilejšího a tím svému Bohu bližšího než katolík. A takoví jsou ti, kdo tvrdí, že jsou stoupenci Kristovi a že se chovají podle jeho Slova.

     Obě strany jsou bláhové. Opírají se o něco, co před Boží vůlí vůbec neplatí! Právě ti všichni hřeší mnohem víc proti druhému Božímu přikázání než stoupenci jiných náboženství. Berou totiž jméno Boží nadarmo nejen slovy, ale i skutky, celým svým způsobem života, dokonce i při svých tak zvaných bohoslužbách.

     Poskytují každému, kdo uvažuje a dobře pozoruje, jen odstrašující příklad bezobsažných forem a prázdného myšlení. Právě svou bezmeznou domýšlivostí, s níž chtějí sobě i svému okolí namluvit, že mají před jinověrci již zajištěné místo v nebi, zneuctívají pojem Boha nejhrubším způsobem!

     Vnější stránka církevních obyčejů, křest a mnoho jiného, to nic neznamená! Jen duše člověka musí předstoupit před soud! To si pamatujte, vy pyšní! O takových již bylo zvěstováno, že v den soudu potáhnou hrdi na sebe pyšně s prapory a v nádherných rouchách, aby radostně vzali odměnu. Ale nedojdou nikdy do říše ducha, ke stupňům Božího trůnu, protože se jim dostane odměny, která jim patří, dříve než tam dojdou. Ledový dech je odvane jako bezcenné plevy, neboť jim chybí čistá pokora v jejich nitrech a pravá láska k bližnímu!

     Tím nejhorším způsobem berou jméno »Bůh« nadarmo a nejhruběji přestupují druhé přikázání!

     Ti všichni sloužili Luciferovi, a nikoliv Bohu! A pohrdají tím všemi Božími přikázáními! Od prvního až do posledního! Především ale druhým, jehož přestupování tímto způsobem je nejčernějším poskvrněním pojmu Bůh v tomto jméně!

     Střezte se přecházet i nadále lehkovážně přes toto přikázání! Dbejte přísně na sebe i na své okolí! Považte, že plníte-li věrně devět přikázání a nedbáte jednoho z nich, jste přece na konec ztraceni!
     Když bylo přikázání Bohem dáno, jest v tom již důkaz, že se nesmí brát na lehkou váhu, že musí být plněno v nezbytné nutnosti! Jinak by vám bylo nebývalo dáno.

     Neodvažujte se modlit, nejste-li schopni celou duší povznášet se spolu ve slovech a chraňte se stát proti svému Bohu jako bezmyšlenkovití mluvkové. Tím byste se před ním provinili zneužitím jeho jména!

     Rozmyslete se dobře, než ho o něco prosíte, zda je to naléhavě nutné! Nezaplétejte se do formálních modliteb, jejichž drmolení v určitou dobu se stalo zlozvykem při veškerém náboženském konání. To není jen braní jména Božího nadarmo, ale rouhání se jménu Božímu!

     V radosti nebo v tísni zůstává vroucí cit beze slov mnohem cennějším, než tisíc slovních modliteb, i když toto cítění trvá jen zlomek okamžiku! Takový cit je pak vždycky pravý a není pokrytectvím! Proto také není nikdy zneužitím pojmu Boha.

     Je to posvátný okamžik, když se lidský duch s prosbou nebo s díky chce vrhnout před stupně Božího trůnu! To se nesmí nikdy stát brebentěním ze zvyku! Ani u služebníků církve!   

     Člověk, který dovede užívat jména Božího při všech možných i nemožných denních příležitostech, neměl nikdy o pojmu Boha nejmenšího tušení ! Jako lidský duch musí být schopen vycítit v sobě tušení Boha, i kdyby to bylo jen jednou v jeho pozemském životě! Ale tento jediný okamžik by stačil sám o sobě k tomu, aby mu úplně vzal veškerou chuť k lehkovážnému přestupování druhého přikázání! Bude pak mít navždy v sobě potřebu vyslovovat jméno »Bůh« jen tehdy, bude-li celé jeho nitro v největší čistotě!

     Kdo tuto potřebu nemá, není zdaleka hoden ani Božího slova, tím méně pak, aby vešel do království Božího a těšil se z oblažující blízkosti Boží! Z toho důvodu je také zapovězeno vytvářet obraz Boha Otce podle lidských představ! Každý pokus o to musí vést jen k žalostnému zmenšení, protože ani lidský duch, ani lidská ruka nejsou způsobilé vizionářsky zřít byť i jen tu nejmenší část skutečnosti a zachytit ji pozemsky v obraze! I největší takové umělecké dílo by znamenalo jen hluboké snížení. Jedině oko naznačuje svým nevýslovným zářením vše.

Tak vznešená je tato pro vás nepochopitelná velikost, kterou shrnujete ve slově »BŮH« a kterou se v lehkomyslné opovážlivosti osmělujete často používat jako nejvšednější z prázdných a bezmyšlenkovitých rčení! Budete muset skládat účty z tohoto svého jednání!

27.01.2015 18:23:48
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2020  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one