»Zákonitosti a etický světonázor«

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících „hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desatera" a znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.

Rubriky

Co je Poselství Grálu

„V Poselství jsem přinesl vědění o stvoření spolu s vysvětlením všech samočinně působících zákonů ve stvoření, které možno také nazývat zákony přírodními. Toto vědění ukazuje bez mezer celé tkaní ve stvoření a umožňuje jasně poznávat všechny děje. Tak v nedotknutelné důslednosti rozvíjí i účel celého lidského života, zodpovězením onoho ,odkud' a ,kam', takže odpovídá na každou otázku, jestliže člověk opravdu vážně hledá.

Zde se musí zastavit dokonce i nejzlovolnější odpůrci, poněvadž jejich zchytralost nestačí již k tomu, aby mohli rušivě zasáhnout do tohoto dokonale uzavřeného celku Slova, aby tak vzali lidstvu i tuto pomoc."

Poselstvi Grálu, přednáška „Strnulost"

Rozhovor o díle „Ve světle Pravdy - Poselství Grálu“ od Abd-ru-shina

Motto:

" ... dávám ve vší prostotě jasný obraz samočinného působení ve stvoření, působení, jež nese vůli Boží a z něhož může člověk jasně poznat, které cesty jsou pro něho dobré." Abd-ru-shin

Na otázky Marion Jerrendorfové (MJ) odpovídal Dr. Richard Steinpach.

MJ: Pane doktore, když hovoříme o Poselství Grálu, je vůbec možno v krátkosti shrnout a vysvětlit obsah tohoto díla?

V jistém ohledu ano. Poselství Grálu je, krátce řečeno, dílo, které nám zprostředkovává poznatky o výstavbě stvoření. Ukazuje nám naši cestu a cíl, který je nám ve stvoření dán. Má pro nás nesmírný význam vědět, co potřebujeme. Celkový pohled na svět je tak obrovitý, že se nedá vtěsnat do několika málo vět. Uvedu jen to nejdůležitější: Poselství Grálu nás přivádí k uvědomění, že člověk je bytost duchovní. Jeho duch potřebuje vývoj a v průběhu opakovaných pozemských životů sbírá zkušenosti, které ho uschopňují smysluplně a užitečně působit ve stvoření - a to krok za krokem - i v jeho vyšších stupních. Poselství Grálu nám zprostředkovává, a to je podstatné, znalost zákonů stvoření. Zde narážíme, myslím, na pozoruhodnou skutečnost. Že musíme být informováni i o našich pozemských zákonech, to víme velice dobře, jinak utrpíme škodu. Ale ony velké, stěžejní zákony stvoření nás téměř nezajímají, domníváme se, že příslušná bádání jsou záležitostí vědy. Zde se ale nejedná o zákony dílčí, jak je věda příležitostně objevuje, tady jde o velké zákony, které jsou základem celého stvoření a jejichž působnost spojuje všechny jevy tohoto světa. Poselství Grálu nám ozřejmuje, že se jedná jen o tři základní zákony. Jsou to: zákon tíže, zákon přitažlivosti stejnorodého a zákon vzájemného (zpětného) působení.

Note admin.:
... "Ustanoveny Nejvyšším, pracují tyto zákony na splnění jeho vůle nezměnitelně, neúchylně, samostatně. Jsouce samy částí vůle Boží, směřují k dokonalosti." ... Poselství Grálu: Stvoření člověka

MJ: Tady bych Vás přerušila. Lze uvést příklady k těmto třem zákonům stvoření? Co si máme pod nimi představovat?

Podívejte se, my přece všichni tyto zákony stvoření známe, pouze jsme si dosud neuvědomili jejich dalekosáhlý význam. Zákon tíže: Je nám přece známo, že lehké stoupá vzhůru a těžké klesá. V centrifuze můžeme toto odlučování velmi zřetelně pozorovat. Víme ale také, že neplatí jenom pro fyzikální jevy, ale konec konců i pro naše lidské bytí. Říkáme přece: Když máme starosti, tíží nás srdce a když se starosti rozptýlí, dostaví se ulehčení. Tady se přece ukazuje, že to platí i pro jiné oblasti. Nebo třeba zákon přitažlivosti stejnorodého: ten známe z přísloví »Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá«. Tak dochází k posílení stejnorodého, známe to na příklad z fyziky jako rezonanci, kde stejné kmitočty vzbuzují souznění. Vzpomeňme na školní pokusy se shodně naladěnými ladičkami, které se navzájem rozeznívají. To jsou stěžejní zákony, které známe. Nebo zákon vzájemného (zpětného) působení, jenž je základem všeho

Hérakleitos z Efesu, Kybernetika ... důmysl, který řídí všechno skrze vše (ekybernéte)

proudění - elektrických obvodů, krevního oběhu, koloběhu vody. Skrývá se i za poj

Co je Poselství Grálu / Kybernetika v řádu stvoření

my jako recycling nebo zpětná vazba (potažmo kybernetika, z „humanitnějšího" oboru pak osud, karma, viz dále / pozn. adm.) a my víme, že platí i pro sféru duchovní, což nám připomíná přísloví »Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim«, nebo »Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá«. Víme tedy, že nás takováto zpětná působení postihnou. Zvláštní ale je, že jsme tyto známé skutečnosti nepojali v jejich všezahrnujícím významu. To si při četbě Poselství Grálu uvědomujeme a z toho pak vyplývá zcela nové chápání souvislostí ve stvoření. Naučíme se poznávat nesmírnou jednoduchost a průzračnost, která za vším stojí, naučíme se chápat stvoření v jeho stavbě, působení a řádu.

MJ: Přináší tím v Poselství Grálu Abd-ru-shin zcela nové učení?

Ne, to bych neřekl. Protože učení je podle mého mínění něco, co vyplývá z osobního přesvědčení toho, kdo je přináší. Učení ale také vždy stojí vedle jiných nauk. Abd-ru-shin ale výslovně říká: Přináším Vám Pravdu. Pravda není žádná nauka, Pravda je nezměnitelná. Jsem si vědom toho, že se zde jedná o velice odvážné tvrzení a Vy se patrně budete chtít právem zeptat, jak jsem došel k názoru, že se tady před námi otevírá Pravda. Odpověď je vlastně velice jednoduchá - protože tuto Pravdu nacházíme všude. Zakládá se totiž na oněch prve zmíněných prazákonech, které nesou veškeré stvoření a jejich působení se projevuje všude, ve všech jevech a formách života.

MJ: Jak si ale mohu jako jednotlivec tu Pravdu, jak Vy říkáte, potvrdit a ověřit?

Vlastně velmi snadno. Víte, v Poselství Grálu čteme: »To, že v mém Poselství vskutku máte Slovo Pravdy, můžete ihned poznat, hledíte-li bdělým zrakem kolem sebe.« Dále se píše, že máme Poselství opětovně nacházet v životě, protože k nám ze života hovoří. A skutečně, také je tam nalézáme. Ve všech jevech a formách našeho života se s ním setkáváme, protože spočívá na stěžejních zákonech nesoucích stvoření. A tím je pro nás jasné, že nemáme co činit s nějakým chytře vyspekulovaným myšlenkovým systémem, nejde o to, že bychom někde něco museli považovat za pravdivé. Ne, právě stálým prožíváním se i v nás utvrzuje přesvědčení o správnosti toho, co bylo řečeno. Podívejte se, to už začíná u prostých daností běžného denního života a sahá až k těm nejspektakulárnějším objevům poslední doby. Věda

Co je Poselství Grálu/ Laser. Světlo z Jeho věčné říše (Licht aus Seinem Ewigen Reich)

udělala v posledních desetiletích obrovské pokroky. Tak nám třeba bádání o smrti, výzkum mozku, objev laserového paprsku a na něm založená holografie, objevení tak zvaných „černých děr" astrofyzikou atd. vždycky potvrdily jako správné to, co v Poselství Grálu bylo již dávno řečeno. Pokud to tedy smím trochu podrobněji rozvést: Co si ku příkladu představujeme pod tak rozbředlým pojmem jako je „dědičný hřích"? Jak můžeme být zatíženi hříchem, na němž jsme se nikterak nepodíleli, pokud je nám dán pouze jediný pozemský život? Poselství Grálu nám objasňuje, že se tady jedná o nepoměrné zvětšení předního mozku. Průzkum skutečně prokázal, že přední mozek slouží především k tomu, aby se uplatňovaly pozemské, zvláště hmotné zájmy; je zde rozdíl mezi levou polovinou a pravou, která je více

uzpůsobena pro činnosti umělecké. Jakou roli však hraje zadní mozek, který - docela malý a zakrnělý - nosíme v hlavě, věda přesně neví. Říká se, že souvisí s emocemi. Poselství Grálu nám připomíná, že se tyto dvě části mozku měly rozvíjet stejnoměrně, že ale přikloněním k pozemskému, k rozumovosti a k hmotnému, přední mozek nepřiměřeně zbytněl. Dnes hovoří i vědci o přímo explozivním rozšíření tohoto předního mozku, jenž potlačil rozvoj ostatních částí. Označují jej dokonce jako »katastrofický orgán«. Vidíte, a s tímto zvětšeným předním mozkem se vlastně každý rodí a to s sebou přináší nebezpečí, že se bude stále více obírat věcmi materiálními, pozemskými, a že přitom ztratí smysl pro hodnoty vyšší, duchovní. Nebo uveďme jiný příklad: „černé díry" objevené astrofyzikou. V Poselství Grálu nám bylo již dávno řečeno, že každé vesmírné těleso prochází kruhem vzniku a zániku. Nakonec u něho dochází k tak nepředstavitelnému zhuštění, že, vtaženo do jakéhosi trychtýře, zmizí z kosmu, načež je na druhé straně tohoto trychtýře po očistě a obnově zase vypuzeno. Před sotva 25 lety objevila také astrofyzika něco, co se jí jevilo téměř nepochopitelným: totiž, že vesmírná tělesa podléhají nesmírnému hmotnému zhuštění, že z nich už nemůže unikat ani světlo. Proto se hovoří o »černých dírách«. Jakoby »odtokovou výlevkou« mizí z vesmírného prostoru. Věda dnes veskrze akceptuje i možnost zmíněného »dvojitého trychtýře«. Vidíte, a to jsou podle mého soudu nesmírně důležité okolnosti, neboť tady nám bylo v Poselství Grálu již zhruba před 60 lety popsáno něco, co jsme teprve asi před dvěma a půl desetiletími objevili prostřednictvím výzkumu. A tady jsme u toho, nač jste se ptala, totiž, jak můžeme zjistit, že se zde jedná o Pravdu. To je to, co nám umožňuje sledovat líčení obsažená v Poselství Grálu i do vyšších oblastí, které nám v našem současném pozemském stavu nejsou přístupné, takže se o nich dovídáme pouze cestou zjevení a zvěstování. Působí tam však tytéž zákony, s nimiž se setkáváme i zde v pozemském bytí a jejichž vlivům jsme nepřetržitě vystaveni. A protože tyto zákony nevznikly v pozemskosti, nýbrž jsou výchozím bodem pro všechno stvořené, dány silou, kterou nazýváme Tvůrce, Bůh či Prasíla; tak je jasné, že musíme hledat ve vyšších oblastech. Pak se můžeme s důvěrou nechat vést líčeními těchto sfér tak, jak jsou nám podávána. To posléze vede k tomu, že ve čtenáři Poselství Grálu vskutku ožije první věta, kterou toto dílo začíná: »Rouška padá a víra se stává přesvědčením«.

MJ: Když mluvíte o dědičném hříchu v souvislosti s nadměrně vyvinutým rozumem, což má vlastně katastrofální důsledky, znamená to, že Poselství Grálu je spíše antiracionální?

To nikoliv. Možná, že jsem se ještě nevyjádřil dosti přesně. Poselství Grálu pouze vykazuje rozumu místo, které mu přísluší. Objasňuje nám, že rozum je tím nejjemnějším hmotným nástrojem pro naše pozemské bytí, s určením převádět duchovně chtěné smysluplným způsobem do pozemského. Staví tedy rozum na místo, které mu náleží, totiž, aby sloužil jako nástroj. Vidíte, základní příčina dnešní situace spočívá ve skutečnosti v tom, že jsme víceméně přenechali rozumu vůdčí pozici. Přestali jsme jej podrobovat vyšší kontrole, kontrole duchem. A tak stojíme tváří v tvář takovým problémům, jako na příklad s atomovou energií, kdy se nám radioaktivní substance vymykají z ruky a my nevíme, kudy kam; stejně tak jsme vystaveni nebezpečím, která provázejí manipulaci s geny. To jsou důsledky úvah založených na víře, že vše, co je proveditelné, se dá provést. Máme před sebou typický příklad nesprávného, nekontrolovaného užívání rozumu. Poselství Grálu nám pouze vysvětluje, že máme nadále používat rozumu právě a jen jako nástroje a že jej musíme podřídit vůdčí kontrole ducha, co se týče smysluplnosti veškerého našeho konání.

MJ: Teď by mne zajímalo něco jiného. Existují lidé, kteří se hlásí k Poselství Grálu, jež se pro ně stalo základem života. Tvoří tito lidé nějakou sektu?

K tomu není důvod, a tady si musíme nejprve ujasnit pojem »sekta«. Toto slovo pochází z latinského »secare«, což znamená »odštěpit, odloučit«. Sekta se tedy vždycky odštěpuje od nějakého jiného učení. Pravda s níž se setkáváme v Poselství Grálu, se nemůže od ničeho odštěpovat, spíše to jsou ostatní nauky, které jsou odštěpenými zlomky Pravdy. Pojem sekty byl původně církví užíván k označení myšlenkových směrů, odchylujících se od křesťanského učení, a to, aniž by byl spjat se záporným hodnotícím aspektem. Tento znehodnocující význam se do něho vloudil až

Poselství Grálu / Zákonitosti a etický světonázor

během doby v důsledku monopolního postavení církve. Zmíněný negativní obraz, který se váže na pojem »sekta«, má platnost pro různé jevy, které se k nám v poslední době dostávají z Ameriky. Tedy odtud, kde lidé, poutaní na příslušnou nauku, mají být skutečně zneužiti. Se všemi těmi snahami nemá Poselství Grálu vůbec co činit. Podívejte se, a v tom přece spočívá podstatný rozdíl. Poselství Grálu se nikdy nijak zvlášť nepropagovalo, myslím v tom ohledu, že by si někdo měl tu knihu koupit nebo se někde zapojit. Je to vždy věc jednotlivce, co s tímto pohledem na svět, který se mu předkládá, udělá. On je to, kdo se musí neustále tázat po možnostech, na něm záleží, jak se bude dále vyvíjet. A to je zcela jasný rozdíl.

MJ: Promiňte, ale netěží někdo z toho, kolik lidí - zda více, nebo méně - toto Poselství Grálu čte?

To absolutně ne. Poselství Grálu nesleduje záměr získávat co největší počet vyznavačů, nýbrž hledá lidi s upřímným zájmem o zásadní otázky bytí. Na tento dotaz jsem byl připraven a tak mohu citovat z publikace katolického informačního střediska o zvláštních náboženských seskupeních, kde se píše: »Abd-ru-shinův systém poskytuje výklad kosmických souvislostí a našeho života.« Toto, a nikoliv snad vlastní postava či nárok Abd-ru-shina, který se nestal předmětem žádného zvláštního kultu, je důvodem, proč se Poselství Grálu setkalo s ohlasem.

MJ: Přesto je poměrně málo rozšířeno, málo lidí Poselství Grálu zná. Dobře, nedělá se reklama, ale přesto, jak si to vysvětlujete?

To se dá velmi snadno vysvětlit. Již jsem se zmínil o tom, že se nikdy nedělala žádná propaganda ve vlastním slova smyslu, veškeré informace se omezovaly na pouhé sdělení, že toto dílo je. Co s tím každý jednotlivec učiní, je jeho věc. Mimoto Poselství Grálu zastává stanovisko, že každý člověk, který hledá, také nalezne. Autor Poselství Grálu napsal:

»Předkládám hledajícím, ale neucházím se o jejich přízeň. Ani jediného člověka se nesnažím přemlouvat, vůbec nikomu své Slovo nevnucuji, kdo je nechce, ať nechá být.«
A jedna z úvodních vět tohoto díla zní:
»Mluvím jenom k těm, kdo vážně hledají.«
A pomyslete, prosím: Kdo je vskutku vážně hledajícím? Většina lidí se do svého náboženství narodí, protože se k němu hlásili už jejich rodiče. A kdo z nich pak v dospělosti podrobí toto učení, v němž vyrostl, samostatnému přezkoumání? Zpravidla nechají vše při starém a cítí se bezpeční ve společenství, k němuž náleží i mnoho jiných osob. Kdo má to štěstí, že narazí na Poselství Grálu, musí také projevit odvahu postavit se mimo všeobecnou myšlenkovou šablonu velké masy. Musí rovněž vzít v potaz, že pravda není tak pohodlná, jak nám ji v podobě pro nás stravitelné připravila církev, nýbrž že s sebou přináší zodpovědnost.

MJ: Spočívá to v tom, že i církve mají s touto knihou značné těžkosti? Sice je dnes tolerována, ale o nějakém velkém souhlasu ze strany církví se nedá hovořit.

Existují samozřejmě rozdíly, a sice rozdíly podstatné ve vztahu ke zcela rozhodujícím otázkám. Pomysleme třeba jen na skutečnosti pokračujícího života, či znovuzrození. Církev zastává stanovisko, že znovuzrození, nebo lépe řečeno znovuvtělení či reinkarnace, nové bytí neexistuje. To je přece v jasném rozporu s tím, co se dovídáme prostřednictvím Nového zákona. Tam je totiž řeč o tom, že se v Ježíšově době mezi lidmi tradovalo, že by Ježíš,

nebo Jan Křtitel mohli být znovuvtělením proroka Eliáše, nebo proroka Jeremiáše. Oba žili mnoho staletí před Kristem. A pak ještě nacházíme v Janově evangeliu místo, popisující setkání s člověkem, který se narodil slepý. Čteme tam: »Ježíš, jda kolem, uviděl člověka slepého od narození. I tázali se jej učedníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento zde, či jeho rodiče, že se slepý narodil?« Takže tedy, jak může někdo zhřešit již před svým narozením? Otázka učedníků v sobě zahrnuje vědění o reinkarnaci a Ježíš nechává ve své odpovědi obě možnosti otevřené. To je přece zcela zásadní rozdíl, který tady vyvstává. A mně se zdá nanejvýš příznačné, že se při jednom průzkumu veřejného mínění, které se konalo asi před dvěma lety ve Spolkové republice, ukázalo, že zhruba jedna čtvrtina příslušníků velkých křesťanských náboženských společenství na znovuvtělení věří, i když se v jejich církvích už nehlásá. Přitom bylo učení o reinkarnaci, pokud to smím ještě dále rozvést...

MJ: Jistě.

...živé ještě dlouhou dobu po Ježíšově smrti. Origenes, který platí za největšího křesťanského učence, má ve svém systému jedno takové místo - byl jsem připraven i na tuto otázku, a tak je zase přečtu: »Každá duše přichází na tento svět posílena vítězstvími, nebo oslabena porážkami svého dřívějšího žití. Její místo v tomto světě je určováno jejími někdejšími zásluhami a chybami. Její dílo v tomto světě určuje její místo ve světě, které bude následovat. Tak se Tvůrce, dodávající každému jeho postavení v důsledku předchozích příčin, nebude jevit nespravedlivým a my nebudeme věřit, že se štěstí a neštěstí zrození, i zvláštní osud jím daný zakládají na náhodě.« Vidíte, a toto vědění o znovuvtělování bylo po staletí součástí křesťanské věrouky a teprve koncil v Konstantinopoli je roku 553 ze světa křesťanství vymýtil. Je potřeba znát souvislosti, tu nesmírnou tragiku, která v tom spočívá.

Tehdy docházelo k různým sporům, týkajícím se v prvé řadě otázky, zda byl Ježíš Bohočlověkem v jedné osobě, nebo zda v sobě spojoval Boha a člověka jakožto přirozenosti dvě. Prve zmíněný Origenes, který se mimo jiné hlásil i k myšlence znovuvtělování, zastával stanovisko jednoty Ježíše, tak zvaný monofyzitismus, názor, který byl vyznavači dvojí přirozenosti, diofyzity, co nejlítěji potírán. To vedlo tak daleko, že některé provincie chtěly kvůli zmíněným rozdílům odpadnout od velké Římské říše. Mimoto se vynořil ještě jiný spor, související s výkladem závěrů koncilu, který později vešel do dějin jako tak zvaný »spor o tři kapitoly«. Císaři samozřejmě záleželo na tom, aby ve své říši nastolil pořádek. Církev tehdy byla pro císaře mocenským nástrojem, na který chtěl hrát. Byla to doba tak zvaného césaropapismu, spojení světské a duchovní moci v jedné osobě. A Justinián I., císař římský, předepisoval koncilu v r. 553 rozhodnutí, která měl koncil přijmout. Mezi jinými i ta, jimiž se zavrhlo Origenovo dílo právě pro monofyzistický postoj, který s otázkou znovuvtělování neměl co činit. Šlo jen o to, aby diofyzité byli spokojeni. Jim se pak dalo za pravdu ve »sporu o tři kapitoly«. Tím mělo padnout dvojí politické rozhodnutí, jež by přineslo říši mír a pokoj. A to je ta úděsná tragedie, mající rozhodující význam pro náš světový názor, protože vlivem politické moci císaře vymizela tato otázka z povědomí křesťanstva. Církev, tehdy ještě závislá a politickou mocí trpěná, nemohla udělat nic jiného, než se těmto rozhodnutím podrobit, což už nemůže dnes odvolat, aniž by ztratila svou věrohodnost. Skutečnost je však taková, že i mnozí příslušníci křesťanských církví jsou si vědomi, že popírání reinkarnace je vede nesprávným směrem, ale to už nemohou změnit.

MJ: Já osobně mám teď dojem, jako by mezi Biblí a Poselstvím Grálu existovalo podstatně více spojnic, než si spousta lidí obvykle představuje. Nemýlím se?

Samozřejmě existuje mnoho styčných bodů. Podívejte se, Poselství Grálu je, když to tak vezmete, vlastně dovršení biblického učení a ozřejmění bible, především slov Ježíšových. Potíž je jen v tom, že máme dnes před sebou křesťanskou věrouku, která ve všech ohledech rozhodně neodpovídá tomu, co hlásal Ježíš. A to jednak vlivem četných překladů, jimiž Bible prošla, jednak i v důsledku

různých lidských ustanovení, poplatných většinou politickým kalkulacím. Tady bych poukázal na ona již výše zmíněná místa, kde se tyto rozpory projevují velmi zřetelně. A všimněte si, jestliže se například v církvi zastává názor, že člověk leží po své pozemské smrti až do Posledního soudu v hrobě a jako osobnost vlastně neexistuje, pak se přece musíme ptát, jak potom mají všichni ti lidé, kteří žili před Ježíšem, dojít spasení, pokud by se toto spasení zakládalo na víře v Ježíšovo poslání a ve skutečnost, že svou smrtí na kříži sňal s lidí jejich hříchy. Jak mohou věřit v něco, o čem vůbec nic nevědí? Potom....

MJ: A jaký by potom byl správný náhled na tyto věci? Především tedy souvislost mezi smrtí a ukřižováním?

Správný náhled spočívá v tom, že ukřižování nebylo spasení, to Ježíš také nikdy netvrdil. On řekl výslovně: »Ti jsou mí bratři a sestry, kdož činí vůli mého otce«. A tato vůle je zakotvena v zákonech stvoření. Tak, jako každý zákonodárce vyjadřuje v zákonech svou vůli. A to se přece zcela kryje s výpovědí Poselství Grálu, kde je psáno: »Poznávejte správně Stvoření prostřednictvím jeho zákonů, v tom spočívá cesta vzhůru ke Světlu.« Anebo když uvážíme další rozpornosti - jak se má člověk vyrovnat například s tím, že by Bůh, který dal lidem přikázání »Nezabiješ!«, právě od tohoto lidstva požadoval, aby zavraždilo jeho syna, a to tím nejtrýznivějším způsobem, jaký si lidský duch kdy vymyslel?

MJ: O tom se vlastně vůbec nepřemýšlí - to je pravda.

Jak se to slučuje s Ježíšovým zvoláním: »Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.« Pokud by v jeho smrti spočívalo spasení, neměl spíše říci: »Otče, požehnej jim, neboť poznali, co mají učinit!?« A nemusel by pak Jidáš požívat té největší úcty jako člověk, který poznal Boží plán nebo alespoň umožnil jeho uskutečnění? Když nám Poselství Grálu vysvětluje, že se v případě Ježíšova ukřižování nejednalo o nic jiného, než o sprostou vraždu na nepohodlném nositeli Pravdy, pak je toto vysvětlení nesrovnatelně logičtější, protože odpovídá tomu, jak se lidstvo po celá staletí chovalo. Se vším se přece setkáváme znovu. Ježíš nepřišel proto, aby se nechal ukřižovat, přišel, aby přinesl Pravdu. Nezemřel také za hříchy lidstva, zemřel kvůli hříchům lidí, kteří tuto Pravdu nechtěli slyšet.

MJ: Pro koho je Poselství Grálu vlastně napsáno, koho má oslovit?

Poselství Grálu se obrací naprosto ke každému člověku, a sice bez ohledu na národnostní příslušnost, náboženské vyznání, či rasu. Hlavně také nepředpokládá žádné zvláštní vzdělání, sociální postavení, majetek nebo schopnosti, je myšleno pro každého člověka bez rozdílu, pokud splňuje jednu jedinou podmínku, totiž tu, že vážně hledá pravdu.

MJ: Teď ještě jednu zcela jinou otázku, něco, co by mne obzvláště zajímalo. Jak to vypadá s úlohou muže a ženy v Poselství Grálu, vyjadřuje se Abd-ru-shin k tomu?

Je podivné, že obraz mužské a ženské role u nás dosud nenabyl pevných kontur. Není bez důvodu, že jsou dvě různá pohlaví. Jasně se tím poukazuje na rozdílné úkoly. To je, pokud se týká rozmnožování, nepopiratelné. Je zvláštní, že nikdo nepřemýšlel o tom, proč je to právě žena, která může jako jediná přivést na svět lidskou bytost. Nespočívá to jen v jejím vybavení příslušnými orgány, je to něco, co má příčinu v duchovním ústrojenství. Duchovní podstata ženy je jiná, než u muže. Je jemnější, útlejší. Má celým svým uzpůsobením blíže k pečování, ke starosti o druhé, k silám přírody. A hleďte, tímto svým duchovním ústrojenstvím vytváří žena

Co je Poselství Grálu / Působení ženství

most, po němž se z jemnějšího světa, z onoho světa, může přiblížit lidský duch, aby se zde na zemi vtělil. Potřebuje tento most, daný pouze ženě, protože příroda nedělá skoky, nýbrž se v ní všechno uskutečňuje pozvolnými přechody. A proto je žena také pro úkoly rození náležitě organicky vybavena. Vidíte, a z toho vyplývá i další zásadní a nesmírně významný úkol ženy v důsledku jejího jemnějšího ústrojenství, který se všeobecně projevuje už v její tělesné stavbě. Pojmy jako půvab, grácie jsou vyhrazeny přece jenom ženství. Proto by žena měla být také pro muže, který je sám o sobě hrubší, robustnější, více obrácený k pozemské sféře praxe, pobídkou k jeho vlastnímu zjemnění a zušlechtění. Pro skutečného, pravého muže znamená žena bytost, kterou musí ochraňovat. To v něm probouzí ty nejlepší mužské ctnosti, jako je nezištnost, mužská odvaha, rytířskost. A viděno z mužského hlediska se žena potom jeví jako slabé pohlaví. Tady však nejde o žádnou slabost, ve zvlášť zjemnělém ústrojenství spočívá spíše síla ženy, je to však síla jiného druhu. Podívejte, proto je od základu chybné, když se snaha ženy po juristickém zrovnoprávnění naplňuje tím způsobem, že se jí rostoucí měrou pokoušíme zpřístupnit ryze mužské činnosti. Jistě by je byla schopna vykonávat. Zpravidla se to děje za potlačení jejích typicky ženských vlastností a za cenu mnohonásobné zátěže, protože bývá jen zřídka ušetřena tradičních ženských povinností. Je tudíž scestné, poměřujeme-li ženu v jistém smyslu pozemskými činnostmi, místo abychom právě jejím odlišnostem konečně dopřáli stejné ocenění, tolik nutné pro harmonické vyvážení a působení obou pohlaví, v němž se odrážejí ty základní, veliké polarity stvoření. Žena si proto musí i při všech souvztažnostech a děních dnešní doby vždy uchovat svou ženskost. A to je podstatné.

MJ: Teď jste mne naučil pozorně poslouchat. Vy jste stále hovořil o duchovním uzpůsobení. Znamená to, že po rozumové stránce jsou si muž a žena rovnocenní? Nevím, jak bych se vyjádřila, je zde tedy nějaký rozdíl?

Žena má, stejně jako muž, tělesně hmotný a rozumový nástroj ve svém mozku, ale protože její duch má lehčí konzistenci, staví Poselství Grálu ženu v jistém smyslu na podest, trochu výše nežli muže, právě v důsledku tohoto jemnějšího ústrojenství. Tady se pak může duchovní podstata snáze chopit vůdčí úlohy, což u muže nebývá tak časté.

MJ: A ještě jednou - Vy jste se už o tom zmínil: Jak si vysvětluje Poselství Grálu, nebo Vy sám sobě, že dnes přesto mluvíme o slabém pohlaví? Něco jste už sice naznačil, ale tak jasné mi to ještě není.

Ano, co to vlastně je, tohle samolibé označení, vzniklé z ryze mužského pohledu? Muž cítí potřebu, tedy ve hmotné, pozemské, hrubé sféře ženu chránit, a proto ji v jistém smyslu považuje za slabé pohlaví, aniž by si uvědomoval, že je pouze jinak uzpůsobena, v čemž zase spočívá její síla, která není ve svém významu o nic menší, než jeho vlastní.

MJ: To už objasňuje mnohé. Teď bych měla ještě něco jiného. Celou dobu mluvíme o Poselství Grálu a tak vyvstává otázka, co je Grál a proč se dílo nazývá Poselstvím Grálu?

Ano, je dobře, že tuto otázku kladete, tedy - pokud se lidé vůbec tímto pojmem zabývají - vládnou, všeobecně viděno, četné omyly. Vyznavači Poselství Grálu jsou často označováni jako rytíři Grálu. Tady myslím na romány o Svatém Grálu nebo na opery od Richarda Wagnera. Jiní zase spatřují Grál v misce, do níž byla zachycena Kristova krev. To vše poukazuje na skutečnost, že si pod pojmem Svatý Grál chceme představovat něco vznešeného a svatého. Tento pojem byl příliš zpozemštěn a polidštěn. Odpovědět na Vaši otázku není snadné, protože se tím vydáváme do oblastí stvoření, jež daleko přesahují naše možnosti chápání, takže je nikdy nebudeme schopni postihnout. Avšak Poselství Grálu nám objasňuje, že Svatý Grál je oním místem spojení mezi věčným a bezbytostným vyzařováním Boha a stvořením, které povstalo z aktu Boží vůle, vyjádřeno slovy »Budiž Světlo«. Grál plní úlohu místa, které přenáší sílu. Mohli bychom jej, pokud chceme odkázat na zcela hrubý pozemský obraz, označit jako transformátor, jímž má být zmírněn nepředstavitelný tlak a napětí vše pronikajícího Božího vyzařování, aby tak i tvorové, kteří za tohoto nesmírného tlaku ještě nemohli dospět k vlastnímu bytí, získat možnost procitnout postupně pomocí nižších tlakových stupňů k samostatnému životu. A vidíte, nezbytnost takového spojovacího místa, jak nám je líčí Poselství Grálu, můžeme také poznat, když si vybavíme polohu srdce v našem těle. Také srdce propojuje spolu navzájem dvě velké oblasti: Plicní krevní oběh, označovaný nesprávně jako »malý«, přestože nás prostřednictvím dechu spojuje s celým vesmírem, a tělní oběh, který potom krev, vyčištěnou a okysličenou v plicním oběhu, vylévá do hmotné ohraničenosti našeho těla. A když pomyslíte, že při srdečním selhání tento organismus odumře, pak tak nějak chápeme, když je v legendě o Grálu řeč o tom, že by všechno muselo zestárnout, uschnout a odumřít, kdyby svatý Grál neměl být více odhalen, kdyby se tato síla, udržující život, nevylévala.

MJ: To je teď samozřejmě dosti překvapující, pokud o tom vůbec nic nevíme - nemůžeme vědět, nikdy dříve jsme o tom neslyšeli, proto mne napadá otázka: Odkud to ví autor, odkud to všechno ví Abd-ru-shin?

To je právě ta otázka, kterou si každý čtenář Poselství Grálu položí. Pohled na svět, který se tam před námi rozprostírá, má při své nesmírné velikosti tak podmaňující logiku a důslednost, že se tato otázka vnucuje. U čtenáře bude postupně vznikat jistá domněnka, která se nenápadným způsobem nakonec také potvrdí. K tomu bych rád poukázal ještě na něco, co se žel dost přehlíží: Z Janova evangelia se dovídáme, že Ježíš při poslední večeři pravil: »Měl bych vám ještě mnohé říci, avšak vy byste to nyní neunesli,« to znamená, nebyli schopni pochopit. Není to vlastně otřesné, že on, Syn Boží, který přišel, aby nám ukázal cestu Pravdy, byl závislý na porozumění několika málo lidských duchů a my tudíž z jeho Poselství můžeme obdržet jen to, co prošlo filtrem tohoto chápání? Zřetelněji nemohl přece naříkat nad skutečností, že jeho dílo zůstalo kusé. Že jeho mise, přerušená brzkou násilnou smrtí - vzpomeňte na zvolání »neboť nevědí, co činí,« nemohla být ukončena. A proto zaslíbil jiného utěšitele, Ducha Pravdy, který nás, jak řekl, do vší Pravdy uvede. Toto zaslíbení by nebylo nutné, kdyby Ježíš mohl přinést celou pravdu. Tento druhý, pravil Ježíš, vezme z něho a naváže na jeho Slovo, bude mluvit, učit, hlásat a připomínat. To se přece nedá stavět do souvislosti se svatodušním prožitím učedníků. S tím se to má, jak čteme v Poselství Grálu, ještě docela jinak. Ježíšova slova se nevztahují na nějakou neosobní sílu, které se tehdy učedníkům dostalo. Popisují činnost určité osoby, která bude mluvit, učit, hlásat a napomínat. Vidíte, a podobně to asi pochopili i učedníci, proto napsal apoštol Pavel ještě dlouho po tom, v epištole ke Korintským: »Neboť vědění naše je kusé, ale až přijde dokonalost, pak kusé dílo vezme za své.« Zaslíbení zůstalo tedy ještě otevřené. Od těch dob je každá generace vyzývána, aby hledala tuto doplňující, rozšířenou Pravdu. Kde se dá nalézt? Kdo nám ji přinese? Musíme se ale ptát, co můžeme, co chceme více očekávat, nežli nárys světa, který nám osvětlí účel a vznik stvoření. Poukázáním na zákony v něm působící zprostředkuje vědění nutné pro naši cestu, posléze pak světový názor, shodující se až po nejzazší horizont našeho vědění s veškerými poznatky přírodních věd. Ježíš, oproštěn ode všech omylů, které se kolem něj nakupily, tu jako Syn Boží konečně dochází svého pravého významu. A tento s ničím neporovnatelný obraz světa nám je, jak jsem již řekl, podáván zcela prostým a pro každého pochopitelným jazykem. Teď abychom se vrátili k Vaší otázce: Já pro svou osobu jsem v tomto díle odpověď našel, avšak každý člověk musí toto rozhodnutí učinit sám. Nikdo mu je nemůže odejmout.

MJ: Mohu se tímto vším také zabývat, pokud jsem příslušnicí nějaké církve?

Samozřejmě, to se nevylučuje, jenom pak musíte sama uvážit, co se Vám kde jeví přesvědčivějším. Protože, jak jsem již prve na několika příkladech ukázal, vyvstanou rozpory vzhledem k tézím církevních učení. A problém, co se Vám zdá správné, co tedy zapadá do všeobsahujícího výkladu světa, který ve své absolutní, nepřetržité důslednosti nemá mezer, nemá slabin, musí pak už řešit každý sám.

MJ: Měla bych ještě poslední otázku: Mohl byste nějak popsat, jak se Poselství Grálu odráží ve Vašem praktickém životě nebo, jinak řečeno, změnilo se něco od té doby, co se jím zabýváte?

To se vlastně vůbec nedá popsat. Víte, Poselství Grálu se promítá do všech oblastí života. Je to, pokud mohu shrnout, asi tak: Celý život se stává světlejším a radostnějším - smět vědět, co je smyslem našeho bytí, znát cestu vývoje, kterou máme vyznačenu, cestu a cíl - už to samo o sobě je prostě nádherný dar. A tím, že poznáváme zákony stvoření, také získáváme schopnost řídit se těmito zákony, chovat se podle nich. Poslyšte, autor Poselství Grálu řekl: »Přináším Poselství, jehož se lidé mohou zachytit, aby vyšli ze svých omylů.« A to je přece přesně to, co zvláště dnes, v naší tak vykolejené, v mnoha ohledech téměř bezvýchodně se jevící situaci, potřebujeme. Na Vaši otázku snad mohu odpovědět jednou větou z Poselství Grálu, kterou mám zvlášť rád, a která mi připadá tak krásná, totiž: »Nejkrásnější dík je čistá radost.« A každý, kdo měl to nedocenitelné štěstí, setkat se s tímto dílem, má přece všechen důvod děkovat a může tudíž každý svůj den naplňovat radostí z tohoto daru vědomého bytí.

Dr. Marion Jerrendorf

Marion Jerrendorf: Srdečně Vám děkuji.

Zpět na začátek rozhovoru: „Co je Poselství Grálu“

Dr. Richard Steinpach se narodil roku 1917 ve Vídni. Po vystudovaní práva si otevřel advokátskou kancelář. Ve svém povolaní přišel do styku s celým spektrem lidských povah a vyrovnával se s mnohými otázkami a problémy života. Napsal několik knih.
V letech 1979 - 1991 přednášel v mnoha evropských městech o velkých otázkách lidstva jako jsou smysl života a smrti, osud, Boží spravedlnost. Zemřel v září 1992.

Co je Poselství Grálu, Richard Steinpach

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).

* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2021 »Zákonitosti a etický světonázor«

Vytvořeno službou Webgarden | Prohlášení o Cookies | Informace o zpracování osobních údajů

Name
Email
Comment

Or visit this link or this one