MJ: Přináší tím v Poselství Grálu Abd-ru-shin zcela nové učení? 

MJ: Jak si ale mohu jako jednotlivec tu Pravdu, jak Vy říkáte, potvrdit  a ověřit?  

Vlastně velmi snadno. Víte, v Poselství Grálu čteme: »To, že v mém Poselství vskutku máte Slovo Pravdy, můžete ihned poznat, hledíte-li bdělým zrakem kolem sebe.« Dále se píše, že máme Poselství opětovně nacházet v životě, protože k nám ze života hovoří. A skutečně, také je tam nalézáme. Ve všech jevech a formách našeho života se s ním setkáváme, protože spočívá na stěžejních zákonech nesoucích stvoření. A tím je pro nás jasné, že nemáme co činit s nějakým chytře vyspekulovaným myšlenkovým systémem, nejde o to, že bychom někde něco museli považovat za pravdivé. Ne, právě stálým prožíváním se i v nás utvrzuje přesvědčení o správnosti toho, co bylo řečeno. Podívejte se, to už začíná u prostých daností běžného denního života a sahá až k těm nejspektakulárnějším objevům poslední doby. Věda udělala v posledních desetiletích obrovské pokroky. Tak nám třeba bádání o smrti, výzkum mozku, objev laserového paprsku a na něm založená holografie, objevení tak zvaných „černých děr" astrofyzikou atd. vždycky potvrdily jako správné to, co v Poselství Grálu bylo již dávno řečeno. Pokud to tedy smím trochu podrobněji rozvést: Co si ku příkladu představujeme pod tak rozbředlým pojmem jako je „dědičný hřích"? Jak můžeme být zatíženi hříchem, na němž jsme se nikterak nepodíleli, pokud je nám dán pouze jediný pozemský život? Poselství Grálu nám objasňuje, že se tady jedná o nepoměrné zvětšení předního mozku. Průzkum skutečně prokázal, že přední mozek slouží především k tomu, aby se uplatňovaly pozemské, zvláště hmotné zájmy; je zde rozdíl mezi levou polovinou a pravou, která je více uzpůsobena pro činnosti umělecké. Jakou roli však hraje zadní mozek, který - docela malý a zakrnělý - nosíme v hlavě, věda přesně neví. Říká se, že souvisí s emocemi. Poselství Grálu nám připomíná, že se tyto dvě části mozku měly rozvíjet stejnoměrně, že ale přikloněním k pozemskému, k rozumovosti a k hmotnému, přední mozek nepřiměřeně zbytněl. Dnes hovoří i vědci o přímo explozivním rozšíření tohoto předního mozku, jenž potlačil rozvoj ostatních částí. Označují jej dokonce jako »katastrofický orgán«. Vidíte, a s tímto zvětšeným předním mozkem se vlastně každý rodí a to s sebou přináší nebezpečí, že se bude stále více obírat věcmi materiálními, pozemskými, a že přitom ztratí smysl pro hodnoty vyšší, duchovní. Nebo uveďme jiný příklad: „černé díry" objevené astrofyzikou. V Poselství Grálu nám bylo již dávno řečeno, že každé vesmírné těleso prochází kruhem vzniku a zániku. Nakonec u něho dochází k tak nepředstavitelnému zhuštění, že, vtaženo do jakéhosi trychtýře, zmizí z kosmu, načež je na druhé straně tohoto trychtýře po očistě a obnově zase vypuzeno. Před sotva 25 lety objevila také astrofyzika něco, co se jí jevilo téměř nepochopitelným: totiž, že vesmírná tělesa podléhají nesmírnému hmotnému zhuštění, že z nich už nemůže unikat ani světlo. Proto se hovoří o »černých dírách«. Jakoby »odtokovou výlevkou« mizí z vesmírného prostoru. Věda dnes veskrze akceptuje i možnost zmíněného »dvojitého trychtýře«. Vidíte, a to jsou podle mého soudu nesmírně důležité okolnosti, neboť tady nám bylo v Poselství Grálu již zhruba před 60 lety popsáno něco, co jsme teprve asi před dvěma a půl desetiletími objevili prostřednictvím výzkumu. A tady jsme u toho, nač jste se ptala, totiž, jak můžeme zjistit, že se zde jedná o Pravdu. To je to, co nám umožňuje sledovat líčení obsažená v Poselství Grálu i do vyšších oblastí, které nám v našem současném pozemském stavu nejsou přístupné, takže se o nich dovídáme pouze cestou zjevení a zvěstování. Působí tam však tytéž zákony, s nimiž se setkáváme i zde v pozemském bytí a jejichž vlivům jsme nepřetržitě vystaveni. A protože tyto zákony nevznikly v pozemskosti, nýbrž jsou výchozím bodem pro všechno stvořené, dány silou, kterou nazýváme Tvůrce, Bůh či Prasíla; tak je jasné, že musíme hledat ve vyšších oblastech. Pak se můžeme s důvěrou nechat vést líčeními těchto sfér tak, jak jsou nám podávána. To posléze vede k tomu, že ve čtenáři Poselství Grálu vskutku ožije první věta, kterou toto dílo začíná: »Rouška padá a víra se stává přesvědčením«.

MJ: Když mluvíte o dědičném hříchu v souvislosti s nadměrně vyvinutým rozumem, což má vlastně katastrofální důsledky, znamená to, že Poselství  Grálu je spíše antiracionální? 

MJ: Teď by mne zajímalo něco jiného. Existují lidé, kteří se hlásí k Poselství Grálu, jež se pro ně stalo základem života. Tvoří tito lidé nějakou sektu?

K tomu není důvod, a tady si musíme nejprve ujasnit pojem »sekta«. Toto slovo pochází z latinského »secare«, což znamená »odštěpit, odloučit«. Sekta se tedy vždycky odštěpuje od nějakého jiného učení. Pravda s níž se setkáváme v Poselství Grálu, se nemůže od ničeho odštěpovat, spíše to jsou ostatní nauky, které jsou odštěpenými zlomky Pravdy. Pojem sekty byl původně církví užíván k označení myšlenkových směrů, odchylujících se od křesťanského učení, a to, aniž by byl spjat se záporným hodnotícím aspektem. Tento znehodnocující význam se do něho vloudil až během doby v důsledku monopolního postavení církve. Zmíněný negativní obraz, který se váže na pojem »sekta«, má platnost pro různé jevy, které se k nám v poslední době dostávají z Ameriky. Tedy odtud, kde lidé, poutaní na příslušnou nauku, mají být skutečně zneužiti. Se všemi těmi snahami nemá Poselství Grálu vůbec co činit. Podívejte se, a v tom přece spočívá podstatný rozdíl. Poselství Grálu se nikdy nijak zvlášť nepropagovalo, myslím v tom ohledu, že by si někdo měl tu knihu koupit nebo se někde zapojit. Je to vždy věc jednotlivce, co s tímto pohledem na svět, který se mu předkládá, udělá. On je to, kdo se musí neustále tázat po možnostech, na něm záleží, jak se bude dále vyvíjet. A to je zcela jasný rozdíl.
 

MJ: Promiňte, ale netěží někdo z toho, kolik lidí - zda více, nebo méně - toto Poselství Grálu čte?

MJ: Přesto je poměrně málo rozšířeno,  málo lidí Poselství Grálu zná.  Dobře, nedělá se reklama, ale přesto,  jak si to vysvětlujete?

To se dá velmi snadno vysvětlit. Již jsem se zmínil o tom, že se nikdy nedělala žádná propaganda ve vlastním slova smyslu, veškeré informace se omezovaly na pouhé sdělení, že toto dílo je. Co s tím každý jednotlivec učiní, je jeho věc. Mimoto Poselství Grálu zastává stanovisko, že každý člověk, který hledá, také nalezne. Autor Poselství Grálu napsal:
»Předkládám hledajícím, ale neucházím se o jejich přízeň. Ani jediného člověka se nesnažím přemlouvat, vůbec nikomu své Slovo nevnucuji, kdo je nechce, ať nechá být.«
 A jedna z úvodních vět tohoto díla zní:
 »Mluvím jenom k těm, kdo vážně hledají.«
A pomyslete, prosím: Kdo je vskutku vážně hledajícím? Většina lidí se do svého náboženství narodí, protože se k němu hlásili už jejich rodiče. A kdo z nich pak v dospělosti podrobí toto učení, v němž vyrostl, samostatnému přezkoumání? Zpravidla nechají vše při starém a cítí se bezpeční ve společenství, k němuž náleží i mnoho jiných osob. Kdo má to štěstí, že narazí na Poselství Grálu, musí také projevit odvahu postavit se mimo všeobecnou myšlenkovou šablonu velké masy. Musí rovněž vzít v potaz, že pravda není tak pohodlná, jak nám ji v podobě pro nás stravitelné připravila církev, nýbrž že s sebou přináší zodpovědnost.

MJ: Spočívá to v tom, že i církve mají s touto knihou značné těžkosti? Sice je dnes tolerována, ale o nějakém velkém souhlasu ze strany církví se nedá hovořit.  

 

Existují samozřejmě rozdíly, a sice rozdíly podstatné ve vztahu ke zcela rozhodujícím otázkám. Pomysleme třeba jen na skutečnosti pokračujícího života, či znovuzrození. Církev zastává stanovisko, že znovuzrození, nebo lépe řečeno znovuvtělení či reinkarnace, nové bytí neexistuje. To je přece v jasném rozporu s tím, co se dovídáme prostřednictvím Nového zákona. Tam je totiž řeč o tom, že se v Ježíšově době mezi lidmi tradovalo, že by Ježíš, nebo Jan Křtitel mohli být znovuvtělením proroka Eliáše, nebo proroka Jeremiáše. Oba žili mnoho staletí před Kristem. A pak ještě nacházíme v Janově evangeliu místo, popisující setkání s člověkem, který se narodil slepý. Čteme tam: »Ježíš, jda kolem, uviděl člověka slepého od narození. I tázali se jej učedníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento zde, či jeho rodiče, že se slepý narodil?« Takže tedy, jak může někdo zhřešit již před svým narozením? Otázka učedníků v sobě zahrnuje vědění o reinkarnaci a Ježíš nechává ve své odpovědi obě možnosti otevřené. To je přece zcela zásadní rozdíl, který tady vyvstává. A mně se zdá nanejvýš příznačné, že se při jednom průzkumu veřejného mínění, které se konalo asi před dvěma lety ve Spolkové republice, ukázalo, že zhruba jedna čtvrtina příslušníků velkých křesťanských náboženských společenství na znovuvtělení věří, i když se v jejich církvích už nehlásá. Přitom bylo učení o reinkarnaci, pokud to smím ještě dále rozvést...
 

MJ: Jistě. 

...živé ještě dlouhou dobu po Ježíšově smrti. Origenes, který platí za největšího křesťanského učence, má ve svém systému jedno takové místo - byl jsem připraven i na tuto otázku, a tak je zase přečtu: »Každá duše přichází na tento svět posílena vítězstvími, nebo oslabena porážkami svého dřívějšího žití. Její místo v tomto světě je určováno jejími někdejšími zásluhami a chybami. Její dílo v tomto světě určuje její místo ve světě, které bude následovat. Tak se Tvůrce, dodávající každému jeho postavení v důsledku předchozích příčin, nebude jevit nespravedlivým a my nebudeme věřit, že se štěstí a neštěstí zrození, i zvláštní osud jím daný zakládají na náhodě.« Vidíte, a toto vědění o znovuvtělování bylo po staletí součástí křesťanské věrouky a teprve koncil v Konstantinopoli je roku 553 ze světa křesťanství vymýtil. Je potřeba znát souvislosti, tu nesmírnou tragiku, která v tom spočívá. Tehdy docházelo k různým sporům, týkajícím se v prvé řadě otázky, zda byl Ježíš Bohočlověkem v jedné osobě, nebo zda v sobě spojoval Boha a člověka jakožto přirozenosti dvě. Prve zmíněný Origenes, který se mimo jiné hlásil i k myšlence znovuvtělování, zastával stanovisko jednoty Ježíše, tak zvaný monofyzitismus, názor, který byl vyznavači dvojí přirozenosti, diofyzity, co nejlítěji potírán. To vedlo tak daleko, že některé provincie chtěly kvůli zmíněným rozdílům odpadnout od velké Římské říše. Mimoto se vynořil ještě jiný spor, související s výkladem závěrů koncilu, který později vešel do dějin jako tak zvaný »spor o tři kapitoly«. Císaři samozřejmě záleželo na tom, aby ve své říši nastolil pořádek. Církev tehdy byla pro císaře mocenským nástrojem, na který chtěl hrát. Byla to doba tak zvaného césaropapismu, spojení světské a duchovní moci v jedné osobě. A Justinián I., císař římský, předepisoval koncilu v r. 553 rozhodnutí, která měl koncil přijmout. Mezi jinými i ta, jimiž se zavrhlo Origenovo dílo právě pro monofyzistický postoj, který s otázkou znovuvtělování neměl co činit. Šlo jen o to, aby diofyzité byli spokojeni. Jim se pak dalo za pravdu ve »sporu o tři kapitoly«. Tím mělo padnout dvojí politické rozhodnutí, jež by přineslo říši mír a pokoj. A to je ta úděsná tragedie, mající rozhodující význam pro náš světový názor, protože vlivem politické moci císaře vymizela tato otázka z povědomí křesťanstva. Církev, tehdy ještě závislá a politickou mocí trpěná, nemohla udělat nic jiného, než se těmto rozhodnutím podrobit, což už nemůže dnes odvolat, aniž by ztratila svou věrohodnost. Skutečnost je však taková, že i mnozí příslušníci křesťanských církví jsou si vědomi, že popírání reinkarnace je vede nesprávným směrem, ale to už nemohou změnit.

MJ: Já osobně mám teď dojem, jako by mezi Biblí a Poselstvím Grálu existovalo podstatně více spojnic, než si spousta lidí obvykle představuje. Nemýlím se? 

Samozřejmě existuje mnoho styčných bodů. Podívejte se, Poselství Grálu je, když to tak vezmete, vlastně dovršení biblického učení a ozřejmění bible, především slov Ježíšových. Potíž je jen v tom, že máme dnes před sebou křesťanskou věrouku, která ve všech ohledech rozhodně neodpovídá tomu, co hlásal Ježíš. A to jednak vlivem četných překladů, jimiž Bible prošla, jednak i v důsledku různých lidských ustanovení, poplatných většinou politickým kalkulacím. Tady bych poukázal na ona již výše zmíněná místa, kde se tyto rozpory projevují velmi zřetelně. A všimněte si, jestliže se například v církvi zastává názor, že člověk leží po své pozemské smrti až do Posledního soudu v hrobě a jako osobnost vlastně neexistuje, pak se přece musíme ptát, jak potom mají všichni ti lidé, kteří žili před Ježíšem, dojít spasení, pokud by se toto spasení zakládalo na víře v Ježíšovo poslání a ve skutečnost, že svou smrtí na kříži sňal s lidí jejich hříchy. Jak mohou věřit v něco, o čem vůbec nic nevědí? Potom....
 

MJ: A jaký by potom byl správný náhled na tyto věci? Především tedy souvislost mezi smrtí a ukřižováním?

MJ: Pro koho je Poselství Grálu vlastně napsáno, koho má oslovit?  

MJ: To už objasňuje mnohé. Teď bych měla ještě něco jiného. Celou dobu mluvíme o Poselství Grálu a tak vyvstává otázka, co je Grál a proč se dílo nazývá Poselstvím Grálu?

MJ: To je teď samozřejmě dosti překvapující, pokud o tom vůbec nic nevíme - nemůžeme vědět, nikdy dříve jsme o tom neslyšeli, proto mne napadá otázka: Odkud to ví autor, odkud to všechno ví Abd-ru-shin?

MJ: Měla bych ještě poslední otázku: Mohl byste nějak popsat, jak se Poselství Grálu odráží ve Vašem praktickém životě nebo, jinak řečeno, změnilo se něco od té doby, co se jím zabýváte?