»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

 


„Být ‚in‘ již jazykově, metaforicky, znamená protiklad svobody, tento výraz zní podobně jak klec, past, do které se nahání.“ 

Kam kráčí móda
Mnoho lidí se snaží, aby v proudu naší doby nebyli považováni za nemoderní a zaostávající. Reklama je na to cíleně zaměřena: Jen moderní člověk je „in", jak nyní zní módní slovo. V omezenosti vlastního myšlení takovým způsobem ovlivnitelní lidé naprosto netuší, jak velmi si sami dávají vysvědčení duchovní chudoby. Neboť pro duchovně svobodného člověka může sotva existovat větší urážka než výtka, že chce být moderní.

     Slovo „moderní" je odvozeno od slova „móda". Kosmický řád, příroda, ani rostliny nebo zvířata módu neznají. Následují všeplatné a neochvějné zákony proměny. Móda je pouze lidským pochybeným dílem. Není náhodou, že slovo „moderní" se v němčině liší od slova „práchnivět" jen v přízvuku (pozn. německé „modern" = „moderní" i „práchnivět, tlít"). Jako lidské dílo nese móda pomíjivost již v sobě. Přesto se nedá zcela zavrhovat. Již Římané kdysi věděli, že se nemění jen časy, nýbrž že se s nimi měníme i my. Takto posuzovaná je móda, jako projev této změny, jež usiluje po viditelném vyjádření, naprosto oprávněná a má své místo v dějinách.

     Co ale dnes zažíváme jako módu, se od toho značně odlišuje. Tato móda nepramení z nějakého niterného procesu změn, ale je výsledkem obchodních zájmů. Nezakládá se na skutečné potřebě, nedozrává, nýbrž je chtěná. Jejím úkolem je, prostřednictvím umělého zastarávání něčeho ještě plně použitelného, probudit falešné potřeby a tím navýšit spotřebu. Jinak by se nedalo dosáhnout toho, aby se stále více lidí zabývalo vyráběním zboží, které sotva někdo skutečně potřebuje. Tuto drogu módního povědomí naše již dávno samoúčelné a zvrhlé hospodářství potřebuje.

     Tak móda nutí člověka stále více do způsobu života, který odporuje jeho skutečnému určení, jak prostřednictvím výroby tak i nabýváním v konečném důsledku nesmyslných a neužitečných statků. Proto je „moderní" člověk tak velmi politováníhodný. Dnešní móda je výtvor několika málo lidí, kteří se s podnikatelských důvodů stále znovu zabývají produkováním takových fetišů. Člověk zaujatý módou uznává tyto modly jako své pány. Stává se otrokem cizí vůle a svazuje se  touto závislostí - namísto toho, aby následoval své vlastní přesvědčení.

     Účelem pozemského života je ale právě rozvoj vědomí sebe sama, rozvoj vlastní osobnosti. Člověk musí mít tuto skutečnost stále před očima, aby rozpoznával v pozadí stojící nebezpečí, které spočívá v pojmu „módní povědomí", jež je reklamou představováno přímo jako nezbytné. Oba cíle se obracejí na sebevědomí, avšak jeden požaduje práci na sobě samém, druhý lichotí ješitnosti, domýšlivosti. Chtěním uplatnit se navenek má být nahrazováno to, co se osobnosti nedostává k uplatnění v jeho možnostech. Zdání nastupuje namísto bytí, tretka namísto nepostradatelné hodnoty. Tím se přestavují ukazatele do falešného směru. Jak výstižné ale je, když se hovoří o těch, kteří jdou těmito falešnými směry, že jsou „in". Toto slovo ukazuje přece ohraničenost, závislost. Neboť být „in" v něčem, může být jen někdo, kdo je nějakým způsobem obehnán a sevřen, tedy ve své svobodě pohybu omezen. Být „in" již jazykově, metaforicky, znamená protiklad svobody, tento výraz zní podobně jak klec, past, do které se nahání. Dojem bezpečí, který toto slovo zdánlivě vzbuzuje je klamný. Přilnutí k jiným, kteří se také tak chovají, od kterých se člověk neodlišuje, ukazuje se sice jako logický následek širokého působení módních „trendů", ve skutečnosti je to ale rozplynutí jednotlivce v beztvaré mase těch, kteří jsou připraveni nechat se bez vlastní vůle vést sem a tam, takže nikdo nikomu nemůže být oporou.

     Tlak, aby se v zájmu stálého hospodářského růstu, ve stále rychlejším sledu, přinášelo a poskytovalo něco nového, ale nakonec vede k tomu, že skutečně nového již nelze dosáhnout. Stále více jsme nuceni se vracet k již existujícímu z uplynulých epoch. Tak dochází k určitému efektu zrychlení. Móda našich dnů je odhodlána probíhat minulost letem světem. Ve zhuštěné formě prožíváme v krátkých časových úsecích ještě jednou nějaký úsek lidského historického vývoje. Tím se ale pozvedá dnešní usilování o módu nad domnělou všednost. Je to znatelné působení zákonitosti, kterou musí tvůrci módy nevědomě respektovat. Taková stěsnaná opakování již prožitého se vždy objevují při určitých obratech existence, bytí. Tím se současný módní kaleidoskop stává znamením zvláštnosti naší doby, která zjevně směřuje k mocné přestavbě a přeměně. Lidští duchově dnes více než kdykoliv předtím zalidňují tuto zemi. Avšak žádný z nich tu není poprvé. Všichni již žili v nejrůznějších dobách. Oscilující spektrum módních zevnějšků a vzhledů ústí tak k uzavírání kruhů různého druhu. Duše dnes žijících lidí jsou tak i zevně opět přiváděny do kontaktu s jejich minulostí.

     Stále rychlejší střídání však způsobuje zároveň neobvyklý úkaz nového druhu. Že starší lidé projevují jen váhavou ochotu pro přizpůsobení se módním směrům, nemůže překvapit. Ale i mládež tempu změn dnes sotva ještě stačí. Tak dochází k většímu překrývání módy. Co bylo předevčírem nové se ještě nosí, včerejší móda si právě získala široké publikum, a již se valí další módní vlna. Do toho ještě přichází nejednotnost dobových módních nápadů, které zmatek doplňují. I člověk „nejvíce módy znalejší" sotva ještě ví, čeho se má držet. Každá doba měla dosud z hlediska módy svou tvář. Naše doba již žádnou nemá. Nejnovější módní program, sestavovat pestré záplaty a promyšlené disharmonické barvy, kombinovat neladící kousky oděvů a okraje látek jednoduše odtrhávat, je jako poslední výkřik člověka, který ztratil kontakt s harmonií stvoření a tím svoji existenční oporu. Absence stylu a směru, duševní rozervanost dnešní lidské mysli, by sotva mohla být zřetelněji vyjádřena.

     Přesto právě tato mnohovrstevnost otevírá jednotlivci znovu cestu ke svobodě osobního rozhodnutí. Překrývání rozličných módních směrů totiž sebou přináší to, že ve stejnou dobu se zdají být prakticky všechny extrémy a mezistupně obstojné a únosné, protože sotva lze ještě rozlišit, co patří módě včerejší nebo snad již k oné zítřejší.

     To lze spatřit zřetelně na všech místech, na kterých se schází módně nejpoddajnější část obyvatelstva, mládež. Zde je vidět vše od super-mini až po na zem dlouhou maxisukni, od tenkých přilehlých pulovrů a kalhot až po vzdouvající se hávy, od kožešinové vesty až k téměř odhalené horní části těla. Chodí jak naboso, tak i ve vysokých botách nad kolena, v plochých sandálech i v botách s vysokým podpatkem. Lze zde vidět přes záda vlající vlasy vedle holohlavých lebek, hladké prameny vlasů vedle afroúčesů.

     Diktát módy se přepočítal. Je následován a tím zároveň i překonáván: Každý nakonec nosí co se mu líbí. V tom ale ukazuje člověk svůj druh. Velkými oklikami se musí znovu vrátit tam, kam je tlačen zákonem této mimořádné doby: sám sebe - byť i nedobrovolně - uskutečnit, realizovat. Neboť vše musí nyní na světlo, tak to požaduje zákon stvoření. Vše se musí ukázat, projevit. Ať je již člověk sám v sobě v harmonii nebo rozerván, svou povahou agresivní nebo empatický, ať je již nestoudný nebo zdrženlivý, každý to musí ukázat již svým zevnějškem. Ten, který stojí vůči módě kriticky a zkoumavě, a zároveň přijímá jen to, co odpovídá jeho druhu, vykonává toto uskutečnění, tak jak to být má, vědom si sám sebe - sebevědomě. Chybně směrovaný „módy-vědomý" člověk naproti tomu stále více ztrácí toto sebeuvědomění, protože se všechno kolem něho stále rychleji točí v kruhu. Vybírá potom, s vírou ve svou modernost a neodvratně následujíc niterný zákon, z mnoha možností to, co je mu se zřetelem na jeho charakter blízké. I on se takovým způsobem realizuje - nevědomě.

     Tak působí nakonec vír dnešní módní pošetilosti, aniž by to měli její původci v úmyslu, ve službě onoho třídícího a soudícího paprsku, který člověka nyní zasahuje, aby musel ukázat, jaký je.

Richard Steinpach
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2018  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one