»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Zdá se, že duše a obrana mají společného více, než klasická školní medicína může přijmout." (Joachim Fischer)  „Chování jednotlivce musí být slučitelné se zásadami a principy ... celkového systému." (Karl Steinbuch) 

„...nikdo není obrněný proti nakažení AIDS, avšak ne každý nakažený HI-virem skutečně onemocní. Přesto existují dvě skupiny lidí, u kterých je pravděpodobnost onemocnění nepoměrně větší: závislí na drogách a homosexuálové..."

AIDS - zanedbaná obrana, Richard Steinpach

AIDS - zanedbaná obrana, Richard Steinpach

AIDS - zanedbaná obrana, Richard Steinpach

Již delší dobu je lidstvo postiženo další nákazou: sníženou imunitou, označenou zkratkou AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome). Původ a vznik jsou stále ještě nejasné, právě tak jako možnosti jejího účinného potírání. Mnohým se jeví jako boží metla, jako trest za rozmáhající se pohlavní nevázanost.

Co je, co způsobuje AIDS? Aniž bychom přistupovali k jednotlivostem, budiž zde stručně shrnuto to zásadní: Moudrost Stvořitele vybavila lidské tělo jistým druhem ochranné policie - imunitním systémem. Bděle sleduje škodlivé vlivy a snaží se jim ubránit. Podstatnou roli hrají přitom tak zvané žírné buňky, makrofágy. Útočí ihned na vše, co se jim jeví cizí, snaží se to likvidovat a vyvolávají dále přímo řetězovou reakci obranných opatření. Základním předpokladem pro jejich uvedení v činnost je ovšem schopnost dokázat škodlivou cizorodost poznat. Právě v tom tkví obzvláštní nebezpečí viru HI (Human Immunodeficiency), který je - jak míní odborníci - nejzáludnějším virem, kterému je lidstvo vystaveno.

     Aby mohl tento AIDS-spouštěč infikovat nějakou buňku, musí mít možnost se na ní zachytit. Struktura povrchu buňky, která v normálním stavu hraje roli při dorozumívání imunitních buněk (CD-4-Receptor), je HI-virem napodobována. Takto skrytý klame pak obranu, a jakoby paklíčem si otvírá přístup k buňkám a vyvolává v nich pustošící účinky. Molekulárními změnami narušuje ty signály, které organizují obranu. Ztrácí se tak ostražitost vůči škodlivým vlivům. Mimo to se v postižených buňkách stará o vlastní rozmnožování a tím o rozbujení postižení.

     Ačkoliv zasahuje jen na několika málo místech, ochromuje HI-virus prakticky celý imunitní systém, který v průběhu onemocnění ztrácí všechny ty buňky, které na  svém povrchu nesou zmíněné CD-4-molekuly. Jde o děj, pro který imunologie do dnešní doby nenašla vysvětlení.

     V podstatě se zde odehrává jen to, co je řečeno v Poselství Grálu (přednáška „Probuďte se!") ve vztahu k celistvosti stvoření - totiž, že „onemocní-li jedna část tohoto celku, objeví se nutně účinek i v části druhé, tak jako je tomu v těle."

     Tato krátká reflexe se omezuje ovšem na tělesně-hrubohmotné dění. Čtenář Poselství Grálu ale chce dohlédnout dále. Chce stanovit souvislosti a poznat z nich vyplývající příčiny. V tomto díle (přednáška „Mlčení") je nám vysvětlováno, že všechen vlastní a skutečný život je život duchovní:

„Co se pak stává pro tebe viditelným, jsou vždy jen konečné účinky předchozího duchovně magnetického děje, probíhajícího trvale stejnoměrně podle pevně stanoveného řádu."
     To je věta, která nutí k nezvyklým úvahám. Říká, že při hledání východiska jakéhokoliv děje, musíme začít mimo náš viditelný svět.

     Ale může nás to vlastně překvapit? Nikdo z těch, kteří alespoň jen trochu přemýšlejí, se nebude moci vážně přít o to, že všechno jejich chtění vychází z jejich živoucího jádra, z ducha. Každé jednání je přece - i když si to z důvodu rychlosti průběhu sotva uvědomujeme -  nejdříve duchovně chtěno. Odtamtud, tedy z nehmotného, vycházejí ony účinky, které se - jak objasňuje Poselství Grálu - postupně zhutňují a objevují se nejdříve jako myšlenky v oblasti jemné hrubohmotnosti, pak jako slova v oblasti střední hrubohmotnosti a nakonec jako skutky v nejhrubší nám viditelné hrubohmotnosti. V každé z těchto rovin přitom formuje duchovní chtění to, co odpovídá jeho druhu: Myšlenky - slova - skutky. To znamená: Člověk
„… nemůže nic chtít, aniž by současně nevytvářel formu! Nezáleží na tom, o co se jedná! Proto také nikdy neunikne odpovědnosti za všechno, co vytvořil. Co vytvořil svým chtěním, myšlením a jednáním! To všechno se formuje v dílně tohoto světa. Že to člověk nevěděl, nebo také nechtěl vědět, je jeho věcí, jeho vina. Jeho nevědomost nezmění na této skutečnosti nic." (PG „Říše tisíce let")

     I věda již dnes vidí tuto souvislost. „Duch plodí nějakým způsobem síly, které působí na materii", píše britský fyzik Paul Davies („Princip chaosu, nový řád kosmu", Goldmann Verlag) a pokračuje: „Tak jsou jednoznačně duchovním pochodům přisuzovány kauzální účinky. Způsobují, že se něco děje." Již Max Planck přece řekl: To skutečné, reálné není viditelná a pomíjející materie, nýbrž neviditelný, nesmrtelný duch, a světoznámý fyzik sir Artur Eddington prohlásil: („Fyzika a transcendentno", Scherz Verlag): „Tvrdím, že podstata skutečnosti je duchovní."

     Skutečnost našeho pozemského světa je však nepopíratelně hmotně uchopitelná. To znamená: Mezi duchovní příčinou a jejím hmotným obrazem muselo dojít k zhutnění, které tak celý náš pozemský svět ukazuje jakoby určitou sraženinu duchovního druhu. Nositel Nobelovy ceny Roger Sperry (citován P. Daviesem v „Principu chaosu…") to výstižně označil jako „sestupná příčinnost".

     Jak a čím se uskutečňují tato formování? Za tím musí přece stát nějaká síla, která je způsobuje. Poselství Grálu (přednáška „Odpovědnost") nám odhalilo i toto tajemství. Je to čistá, tvůrčí Boží síla, která trvale proudí celým stvořením.

„A tak jako proniká vším, tak proudí nepřetržitě i člověkem. Ten je uzpůsoben tak, že se podobá broušené čočce. Čočka shromažďuje sluneční paprsky jí pronikající a vysílá je soustředěně dále, takže tyto hřejivé paprsky dopadají společně na jeden bod a tam rozněcují oheň. Právě tak sbírá i člověk pomocí citu svým zvláštním uzpůsobením tvůrčí sílu jím proudící, soustřeďuje ji a svými myšlenkami ji rozvádí dále.
     Podle druhu tohoto cítění a podle druhu myšlenek s tím souvisejících řídí tedy člověk samostatně působící tvůrčí sílu Boží k dobrému nebo zlému účinku."

     Uvědomme si tedy, dříve než bychom snad chtěli žalovat na Stvořitele: Vždy je to právě člověk, který svým chtěním a vzájemným působením vytváří ony poměry, ve kterých žijeme. Jaké možnosti jsou nám tím poskytovány, ale také jaká odpovědnost je tím na nás vložena.
     Člověk má volbu, uvažovat dobře nebo zle. Co ale je dobré, co je zlé? O těchto pojmech se odjakživa vedou disputace - a přece je vše tak jednoduché! Karl Steinbuch shrnul tak často již přepisovaný a vymezovaný „mravní zákon" („Nekonečnost informuje", W. Goldmann Verlag) jednoduše do jedné věty:

     „Chování jednotlivce musí být slučitelné se zásadami a principy obce, státu, celkového systému."

      „Celkovým systémem" je ale tento svět, vesmír, tedy stvoření ve kterém žijeme. Je bezesporu utvářeno nezměnitelnými zákony. Tyto zákony nesou v sobě vůli jejich Tvůrce, tedy Boží vůli.  Této vůli musí tedy odpovídat naše myšlení, naše chtění a skutky, aby byly slučitelné, „snesitelné".

     Všechno zlo začalo tím, že člověk tohoto samozřejmého požadavku nedbal. Domýšlivě, maje před očima jen krátkozrakou, zdánlivou výhodu, domníval se, že může všechno uspořádat lépe. Dosadil své vlastní chtění na místo Boží vůle a musí nyní podle základního zákona zpětného působení, nechat vše vrátit ke svému výchozímu bodu, přičemž musí též za to nést následky.

     Jak lehké to bylo původně, na začátku člověku připraveno. Jeho duch je s to, dobré nebo zlé velmi dobře odlišovat. Pokud by nebyl zdržován a omezován ve své činnosti, nalézal by duch vždy cestu vzhůru, popoháněn jemu vrozenou touhou po vědomém návratu do svého původu, svého duchovního domova, ležícího na druhé straně všeho hmotného. Tento domov, vlast, musel opustil, ještě jako nevědomý, za účelem svého zrání. Kromě toho bylo o poznání a včasnou ochranu před vším zlým chtěním moudře postaráno samotným  stvořením. Jedna část lidstva, ženství, je prostřednictvím její zjemnělé schopnosti citového vnímání, podobna bdělé předsunuté hlídce, k tomuto obzvláště vybavena. Navíc je každému člověku ještě přiřazen pomocník z „druhé strany", který varuje před nebezpečnými cestami a jehož napomínající hlasy vnímáme jako „svědomí". Jeden jediný akt vůle by tak dostačoval k odolání vůči vábení temnoty - neboť více než vábit nemůže. To vše představuje duchovní imunitní systém, jehož význam - protože vše vychází od ducha - nemůže být dostatečně vysoko oceněn. Tuto jemu poskytnutou ochranu musí člověk prorazit násilím.Musí se k tomu nutit, nevidět falešné, nechtít vyslyšet radu svědomí, neboť v Poselství Grálu (přednáška „Odpovědnost") můžeme číst:

     „Zlo se nemůže přiblížit, když je nezavoláte! Jaké je vaše chtění, tak se vám stane! 
     Nepřecházejme lehkomyslně tuto strašlivou obžalobu, kterou obě tyto věty obsahují. Neboť:
     „Původní krása, čistota a zdraví, které jsou vždy výsledkem zachvívání se v zákonech stvoření, byly falešným lidským chtěním zvolna křiveny a porušovány. V nezadržitelném vývoji mohly tak vzniknout jen karikatury místo zdravého uzrávání k dokonalosti." (PG, Říše tisíce let)

     Jaký ráj mohl již být z tohoto pozemského světa, dokázal-li by člověk tyto jemu darované možnosti využít. Všechny národy by se bývaly mohly rozvíjet v jejich vlastním druhu k prospěšnému semknutí. Ale jak to vypadá ve skutečnosti: Již příslušnost k nějaké jiné národní pospolitosti dostačuje, aby se v tom vidělo nepřátelství, tak jakoby právě pestrá rozmanitost nevytvářela úžasnou nádheru stvoření. Otřesena válkami, povstáními, útiskem, mučením, hladem a masovými pohromami se již stala tato země pro velkou část lidstva peklem. Svým zhoubným působením již člověk ohrozil samé základy a podmínky pro zachování vlastního života. Je třeba uvádět ještě jednotlivosti? Seznam je dlouhý a známe je všechny. Dennodenně se množí svědectví lidské pošetilosti. Nikdo nebude chtít popírat: Zde došlo v širokém rozsahu k něčemu, co se nemělo stát. Jsou to plody temného, falešného, Boží vůli odporujícího lidského chtění, které jsme nuceni nyní sklízet.

     Můžeme se divit tomu, že se objevila nákaza AIDS? Nezapomínejme přece na to, že všechen skutečný život je duchovní, přichází z ducha. Právě zde, v duchu, se člověk provinil, prohřešil nejvíce. Člověk prorazil z nitra, úmyslně a svévolně, jemu darovanou ochranu, nechal svůj duchovní imunitní systém nevyužitý a dobrovolně se infikoval chorobným zárodkem falši a zla. A to nejhroznější je: Jednou započaté falešné jednání - živeno ješitností, snahou po uplatnění, usilováním po pozemské moci se všemi těmi nespočetnými průvodními jevy - se rozbujelo, podle zákona přitažlivosti stejnorodého zesílilo a rozmnožilo.

     Ale to není vše: Dále se stále více ztrácí schopnost rozpoznávat to, co není v souladu se stvořením. Tím se jako lavina šíří vše co je Světlu nepřátelské, a nakonec v tom lidé nacházejí zalíbení.

     Podívejme se přece jen na několik jevů naši současnosti: Lidé se opájejí brutalitou, zločiny a perverzemi, extatický pekelný rámus je považován za hudbu, skřeky za zpěv, nesmyslná ohavnost za umění, nestoudnost je přijímána jako seberealizace, sex jako láska, která je pouze „provozována či dělána" a mnoho dalších podobných zvráceností. Jsou to karikatury, které to pravé a ryzí jen předstírají a vypuzují. A stále více se lidé ocitají ve víru a v sacím účinku těchto jevů, nechtějí zůstat pozadu a být považováni za „nemoderní". Spolu s ostatními se proto dopouštějí jakýkoliv pošetilostí, která jsou - jen několika málo jednotlivci, jako novinka nebo pokrok - doslova diktována, pak ale šílenou rychlostí vše uchvacují. Kdo se ptá ještě na to, zda mu něco podobného prospívá, zda-li ho to povznáší a zda-li to napomáhá k zachování jeho člověčenství? To vše je ale měřítko, podle kterého má být měřeno. Zastavme se na malý okamžik zde. Uvažme: Zatím jsme hovořili stále jen o duchovní  imunitní obraně, o nám poskytnuté ochraně proti chybnému jednání.
 
     Avšak jaká nápadná shoda panuje mezi účinky dobrovolného vzdání se této duchovní ochrany a těmi účinky, které ve vztahu k AIDS stanovila věda! Jsou to - zde jako tam - klamání a mámení něčím podobným ale falešným, rozmnožování a šíření poškození, neschopnost ještě vůbec poznat co je škodlivé, a nakonec zhroucení obrany, způsobené onemocněním zpočátku jen jedné části.

     Snížená imunita AIDS se označuje jako „acquiered" (= získaná). Jak výstižné, jak pravdivé - ovšem v jiném než domnělém smyslu. Tuto nemoc jsme získali zanedbáním obrany proti falši, temnu, zlu. Zničili jsme duchovní imunitní systém. Nyní se v tělesném imunitním systému odehrává to, co jsme tím způsobili: Na cestě „sestupné příčinnosti" se utvořil onen destruující segment či sraženina, která odpovídá předchozí duchovní chybě.

     AIDS není ovšem jediné onemocnění, při kterém se do imunitního systému vnáší zmatek a chaos. Je jen jedním z mnoha chorob, které nás nyní ohrožují ze všech stran, a jejichž příčina spočívá, zcela obecně, v obětování a vzdáni se duchovního imunitního systému - u AIDS se to ale projevuje svým způsobem s obzvláštní zřetelností.

     Jistě, nikdo není obrněný proti nakažení AIDS, avšak ne každý nakažený HI-virem skutečně onemocní. Přesto existují dvě skupiny lidí, u kterých je pravděpodobnost onemocnění nepoměrně větší: závislí na drogách a homosexuálové. Tím se potvrzuje upozornění Poselství Grálu, že zlo zasahuje vždy nejdříve slabá místa. Poskytují cestu nejmenšího odporu, nabízejí půdu k zachycení.

     U obou jmenovaných skupin takové slabiny existují, a sice, protože všechen opravdový život je duchovní, duchovní slabiny se zřetelem na jeden rozhodující bod: Význam pozemského života. Je určen k tomu, aby prostřednictvím podnětů a prožitků v tomto hrubohmotném pozemském světě poskytl vyvíjejícímu se duchovnímu zárodku člověka ty zkušenosti, které jako nevyhnutelné stupně pro svůj duchovní vzestup potřebuje.

     Co ale dělá člověk závislý na drogách? Utíká z pozemské skutečnosti do zdánlivého světa, pro který není vybaven a který mu proto také nemůže nabídnout žádné opravdové prožití. Takovým žitím nenaplňuje smysl tohoto pozemského života. Bude muset v dalším novém zrození tuto „učební látku" dohonit.

     O slabinu jiného druhu, ačkoliv rovněž duchovně v tom samém rozhodujícím bodě, totiž ve významu pozemského života, jde u homosexuálů. Poselství Grálu objasňuje, jaká okolnost je s tímto sporným sklonem spojená, a jasně stanoví, že i otázka pohlaví má své kořeny v duchovní oblasti. Žena a muž se vzájemně odlišují především druhem svého převážně pasivního nebo aktivního působení ve stvoření. Tělo je pouze nástrojem, který odpovídá příslušné formě působení. Ale to nejpozoruhodnější v této souvislosti je: Již při prvním probuzení duchovného zárodku se v něm projeví touha po jednom nebo druhém druhu činnosti. To se odehrává již ve vyšších stupních stvoření, ještě před započetím jeho pozemského putování. Aniž bychom se zmiňovali o jednotlivostech tohoto v Poselství Grálu podrobně vylíčeného děje, budiž zde zdůrazněna skutečnost v této souvislosti nejdůležitější:
     Toto takovým způsobem jedinečné a jednou uskutečněné rozhodnutí má konečnou platnost, je neodvolatelné, určuje ve svém důsledku pohlaví lidského ducha, který nastupuje na cestu zrání, a to pro veškeré další bytí. Pouze v tomto jednou zvoleném druhu činnosti může dosáhnout svého cíle: jako vědomě stojící ve službě se stát užitečným článkem ve stvoření.

     Může se ovšem stát, že nějakého člověk žene zvědavost k tomu, aby prožitím poznal i roli druhého pohlaví. Je-li taková touha dostatečně silná, může to vést k tomu, že skutečně při dalším znovuvtělení obdrží požadované tělo. Tak se přihodí, že nějaké ženské tělo může vlastně obsahovat mužského ducha, naproti tomu nějaké mužské tělo ženského ducha. Jedná se o následek chybného jednání. Poselství Grálu hovoří o zbloudění z cesty. Neboť pohlavní protiklad mezi duchem a tělem nedovoluje postiženému být ani plně ženou ani plně mužem.

     Homosexuální člověk je tedy lidský duch, kterému se již jeho původní a vlastní určení ztratilo se zřetele. Podobá se poutníkovi, který místo aby usiloval k cíli přímou cestou, zaběhl do slepé uličky, která může sloužit jen k tomu, aby ještě včas iniciovala náhled a pochopení k potřebnému obratu. Pro homosexuály, tak jako pro drogově závislé, tím vázne jejich vývoj. Neomezujeme-li náš pohled chybně jen na současný pozemský život, nýbrž ponecháme na zřeteli cíl naši duchovní cesty, tak AIDS obdrží - tak jako konečně každé bolestivé dění - pro tyto osoby nápomocný smysl, tj. pomoc k poznání a ukončení bludné cesty.

     Tím docházíme ke konci těchto úvah. Nemohou odůvodnit, proč se v mnoha oblastech, třeba v Africe, AIDS vyskytuje ve zvláště širokém měřítku; osudové souvislosti jsou příliš rozličné a pro nás těžko přehlédnutelné. Nemohou a také nechtějí vysvětlit, jakým způsobem nakonec hmotně dochází k vytvoření  právě AIDS-viru. Z historie vývoje země a na základě pozorování přírody ale víme: Všechno co vzniklo a vzniká, mohlo a může získat formu vždy teprve tehdy, když pro to byly dány předpoklady. A právě o ukázání a prokázání této skutečnosti jde především. AIDS tedy není žádný „bič boží", člověk si ho v mnoha tisíciletí trvajících pochybeních sám utkal. Nyní, v čase vyvolávaného a uvolňovaného veškerého dění, ve kterém se musí vyžít vše falešné, nás jeho údery zasahují. Neboť:

     „Bůh chce, aby lidé poznali tato varování, která spočívají v pokračujících událostech a mluví tak jasně! Lidé mají procitnout ze své lehkomyslné duchovní dřímoty, mají přemýšlet a ještě včas nastoupit cestu k obratu …"  (Poselství Grálu: „Zkřivený nástroj")

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one