»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
                                                                                  .    
Židovské zákony proti kacířůmTóra jako Boží zjevení vyvolenému národu byla centrem a základním kamenem náboženského, politického a civilního života. Pochybnost vůči Tóře nebo nerespektování jejích zákonů znamenalo těžké provinění, za které musel být provinilý odpovídajícím způsobem potrestán. Tak to nařídil již Mojžíš. 

Mezitím se dali do díla vykladači Písma a farizeové a vyškoleným rozumováním formulaci zákonů ještě více zkomplikovali.

K pochopení Ježíšova procesu je nutná znalost několika zákonů, na které se odvolal Kaifáš, aby vynutil Ježíšovo odsouzení. Jsou převzaty ze spisu „Jeruzalém a Řím v době Kristově" od Ethelberta Stauffera  
(Dalp Taschenbücher, Jerusalem und Rom im Zeitalter Jesu Christi, Bern 1957). 


§ 1. Kdo vědomě přestoupí zákon soboty nebo jiný předpis Tóry, rouhá se Bohu.
§ 2. Musí být napomenut.
§ 3. Kdo napomenutí neoslyší a nadále rouhavě jedná proti Tóře, musí být odsouzen k smrti a ukamenován.
§ 4. Kdo pochybuje o božském původu Tóry, bude upálen.
§ 6. Velké synedrium v Jeruzalémském chrámě vyhlašuje právo v Božím zplnomocnění. Bůh sám tato právní rozhodnutí respektuje.
§ 13. Kdo se vzepře úřadujícímu kléru v Jeruzalémě, propadá smrti.
§ 16. Kdo vyslovuje Boží jméno Jahve na veřejnosti, rouhá se Bohu
§ 21. Usvědčený rouhač Bohu bude ukamenován.
§ 52. Nepravý prorok je odpadlý kazatel, který klamnými viděními, zjeveními, lživými věštbami, kouzly, zaříkáváním mrtvých, smyslovými přeludy nebo skutečnými zázraky svádí Izrael k odpadlictví od víry.
§ 55. Nepravý prorok musí být Velkým synedriem odsouzen a v Jeruzalémě popraven.
§ 76. Předsedající Velkého synedria má ve výjimečných případech právo nedbat blokujících předpisů, aby mohl rychle a radikálně zabránit odpadlictví.
§ 82. K zachování právního řádu a pro záchranu Božího národa může být prospěšná i poprava nevinného.


 
V rukou Kaifáše, který si svůj úřad velekněze zajišťoval těmi nejpochybnějšími metodami, dovolovaly oba poslední paragrafy jakýkoli manévr a odsouzení kohokoliv...
 
Ernest Schmitt, Essomes/ Marne, 1973 
(kapitola ze spisu „Boží Syn - narození a proces")
__________
 

Pozn.: Synedrium (židovská velerada) složená ze 71 členů - soudců, pod vedením velekněze, byla od 2. stol. př. Kr. až do r. 70 nejvyšší židovskou autoritou. Velerada byla rozpuštěna kolem roku 400.
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one