»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 


„Homeopatie vychází z předpokladu, že žádné onemocnění se nemůže podobat jinému již proto, že každý člověk se od všech ostatních liší na základě genotypu, životní cesty a osobních postojů.“

Homeopatie - Dr. Christian Friedrich Samuel HahnemannHomeopatie - léčení ničím?  

Od té doby, co si východní léčebné metody, jako třeba akupunktura, našly cestu i do naší západní kulturní zóny, vystoupil ze svého dosavadního stínu také jiný, u nás vyvinutý způsob léčení: Homeopatie. Od svého založení před přibližně dvěma sty lety německým lékařem Dr. Christianem Friedrichem Samuelem Hahnemannem (1755 - 1843), byla pro svou nepochopitelnost ještě před několika desetiletími považována za neseriózní, téměř za šarlatánství. V současnosti, kdy je již prokázané, že léčebných úspěchů lze dosáhnout i jinými než převážně hrubohmotnými cestami západní školské medicíny, nabývá homeopatie na významu. 

Přesto ji stále ještě obklopuje zdání tajuplné záhadnosti, neboť její postupy se podstatně liší od obecně známého, tak zvaného „alopatického" způsobu léčení. Tento způsob zná obecně vzato jen plošně určený popis nemocí a potírá je chemicko-farmaceutickými léky, které mají na základě jejich stanoveného složení přivodit žádaný účinek. Osobnost nemocného se u tohoto souhrnného způsobu léčebného ošetřování v podstatě nebere v potaz, projevuje se nanejvýš ve formě „nežádoucích vedlejších účinků", které se v tom nebo onom případě vyskytují a před kterými příbalový leták varuje právě tak povinně jako marně.

Jinak homeopatie. Vychází z předpokladu, že žádné onemocnění se nemůže podobat jinému již proto, že každý člověk se od všech ostatních liší na základě genotypu, životní cesty a osobních postojů. Jedinečnost otisku prstu nebo hlasu mezitím správnost tohoto pojetí potvrdila. Tuto jedinečnost je třeba podchytit a jí pak přizpůsobit vlastní léčení.    

„Pro rychlé, jemné, jisté a trvalé léčení zvol při každém onemocnění takový lék, který může vyvolat podobnou chorobu, jakou má vyléčit"

… tento návod předal Hahnemann ve svém hlavním díle „Organon léčebného umění" svým žákům jako hlavní poučku. Tuto zkušenost získal vlastními pokusy a na „principu podobnosti" (similia similibus curentur = podobné podobným se léčí) postavil svou nauku. I když lze toto vědění najít již u Hippokrata, byla tato myšlenka pro Hahnemannovy odborné kolegy nová, ba šokující. Ten kdo zná Poselství Grálu je ovšem schopen této myšlence porozumět: Jedná se zde o účinky dvou velkých, základních zákonů stvoření: Zákona přitažlivosti stejnorodého ve spojení se zákonem zpětného působení, který touto stejnorodostí vyvolává uzavření kruhu. Hahnemann tuto zákonitost, o které bude ještě pojednáno, zužitkoval k léčebným účelům.

Ale nejen tím se od svého počátku stala homeopatie oborem zatíženým něčím podivným, zvláštním. Je to především způsob dosahování léčebného účinku, který věda doposud nemůže vysvětlit.

Příslušné látky nejsou totiž používány jako takové - jsou ředěny, potřásány a roztírány. Počínaje poměrem 1 : 9 - jeden díl léčivé substance na devět dílů mléčného cukru (laktózy) - jsou roztírány a po hodinovém protřásání pak dále stejným způsobem ředěny, až nakonec v tak zvaných „vysokých potencich" (od D 30), jak se ukázalo při pokusech s izotopy, nelze prokázat žádné molekuly původní látky. Je to, „jakoby by byla rozpuštěna v takovém množství kapaliny, které je tisíckrát větší než všechna světová moře dohromady" (Stern č. 3/91). To je ale právě to, co dává odpůrcům homeopatie podnět k tomu, aby její léčebný úspěch odbývali jako projev klamu, neboť „kde nic není, tam také nic nemůže nastat". Avšak přesto; je to zvláštní, podivné: Homeopatika jsou účinná i u malých dětí, ano dokonce u (nesprávně tak zvaných) duševně nemocných, kteří se vesměs nedostávají do stavu, ve kterém by podléhali „placebo efektu". Otazníky tedy zůstávají, neboť i homeopatie musí připustit: Nemáme pro to žádné vysvětlení, ale účinkuje to.

Vysvětlení nevysvětlitelného  (Záhadné působení homeopatie)


   Ale účinky to má! Je to tedy úspěšný výsledek, co rozhodlo a rozhoduje a odůvodňuje narůstající význam homeopatie. Nemoc, jak se Hahnemann domníval, je „rozladěním životní síly". Protože tato síla není hmotná, musí se k znovunastolení harmonie, tedy k uzdravení dospět též ne-hmotnou cestou. Ve svém „Organonu" píše (§ 269):

     „Zředěné roztoky, které v sobě prakticky neobsahují žádnou substanci, vyvíjejí zprvu ještě nepatrné, jakoby v nich ukryté dřímající síly, které ovlivňují zejména životní princip".

     To je sice správné, ale přesto pouze přibližné, velmi neurčité a nejisté vysvětlení. Musíme se skutečně s takovým vysvětlením spokojit?

     „Máme zkoumat, pátrat. Touha po zkoumání není v nás nadarmo"

      je nám řečeno v Poselství Grálu (přednáška: „Probuďte se"). Jsme tedy vyzýváni k tomu, abychom se nespokojovali s něčím nevysvětlitelným nebo dosud nepochopeným. Když k tomu ještě nakonec v Poselství Grálu čteme:

     „Jenom když vy sami se budete pohybovat, otevře se před vámi Poselství a zaplaví vás bohatým požehnáním. Staňte se proto duchovně pohyblivými! Svým Slovem dávám vám k tomu podnět!" (přednáška: „Koloběh záření")

      tak to neznamená přece nic více a nic méně, než že se nyní máme snažit onu pomyslnou bránu k dosud skrytému otevřít. Pokusme se tedy přiblížit k možné příčině tohoto zvláštního, našemu myšlení odporujícího působení.

     Abd-ru-shin totiž v rámci jednoho z dotazů poskytl lidstvu jedinečné objasnění podstaty a vzniku materie. Odhalil původ ve hmotě tkvící energie (Odpovědi na otázky, „Co je energie? A co je tíže?"). Přivedl nás tím na stopu oněch tajuplných sil, jichž homeopatie využívá. Můžeme tak tedy zde pojednávané postupy sledovat nejen z našeho lidského pohledu zezdola nahoru, nýbrž také shora dolů.

     Neboť i hmota obsahuje - jak vysvětluje Abd-ru-shin - ducha. Jeho účinky a působení označujeme jako energii. Jedná se při tom ovšem o nejnižší formu uvnitř velkého duchovního druhu stvoření, jen o duchovní prášek, který na rozdíl od duchovního jádra člověka již není schopný vývoje a vědomí. Je podivuhodné, jak blízko se tomu přiblížila Hahnemannova vlastní představa, když již v § 9 „Organonu" rozlišuje na jedné straně mezi „duchovním" jádrem materie a na druhé straně „rozumným" duchem člověka.

     Tyto „duchovní prášky", které jsou východiskem veškeré hmoty, pocházejí - jak dále Abd-ru-shin rozvedl - z vyšších úrovní stvoření. Odtud jako určitý spad či sraženina klesají a přitahují přitažlivou silou (která je vlastní všemu duchovnímu) částice stávajícího okolí, tím tyto částice zhušťují a zároveň se jimi zahalují. Tímto způsobem se stávají stále těžšími, čímž klesají dále, a na každé úrovni se opakuje v podstatě stejný postup. Tak se na své cestě dolů postupně obklopují stále hutnějšími obaly či vrstvami bytostného, vrstvami jemné, střední a hrubé hmotnosti, až jsou tyto vrstvy, jako poslední v řadě, konečně uchopitelné našimi smysly jako hmotné substance našeho pozemského světa.

     „No dobře", může si tak mnohý čtenář říci, „to je přece věc sama pro sebe. Jak ji lze ale využít v našich úvahách? Znám Poselství Grálu, dokonce jsem ho četl již několikrát, ale o homeopatii jsem v něm nic nenašel - a o to zde přece jde!" Na první pohled mají tito čtenáři pravdu. Ale je skutečně nutné, aby nám vždy bylo všechno výslovně zdůrazňováno a objasňováno? Nestačí, že nám byly ukázány univerzálně platné zákony stvoření a za další, že bylo řečeno:

     „Nemám v úmyslu předkládat vám všechno až do nejjemnějších podrobností rozebrané a tím pro vás usnadněné, neboť i vy sami se máte hýbat a dát tomu to, co je ve vašich silách" (přednáška: „Koloběh záření").

     Následujme proto tuto výzvu. Na základě Poselství Grálu můžeme pochopit podstatu homeopatie i bez výslovného objasnění.

Zrcadlení v malém  (Záhadné působení homeopatie)


     Neboť co se vlastně odehrává při „potencování" (umocňování) jakožto nepostradatelného kroku při zhotovování homeopatických léků? Vzpomeňme si: Základní substance není jen vícekrát zřeďována, je také roztírána a protřepávána. Přitom toto ředění, i přes jeho mimořádnost a zvláštnost, má jen menší význam. Toho si byl přece vědom i Hahnemann, protože napsal:

     „Pouhým ředěním např. roztoku jednoho zrnka kuchyňské soli získáme toliko čirou vodu. Zrnko kuchyňské soli se ztrácí ve vodním roztoku a nikdy se nestane léčivem z kuchyňské soli". („Organon", § 254)

     Rozhodujícími jsou tedy především úkony protřepávání a roztírání. Co se přitom děje je popsáno v článku „Homeopatie, základy a postup výroby" (sešit 30 spisové řady Bavorské zemské lékárnické komory): Dochází ke zvětšení a odkrytí vnitřních povrchových ploch, přičemž průběžným rozmělňováním, roztíráním a vtíráním laktózy je léčivá substance stále více oddělována a nabývá stále koncentrovanějšího stavu. Jinými slovy: Substance je v sobě vnitřně uvolňována, kypřena, oprošťována od hmotného stísnění a přiváděna zpět k vlastní podstatě. Již pojmy „rozmělnění", „rozetření" a „protřepání" poukazují na násilné změny hmotné skladby.

     V Poselství Grálu nalézáme vylíčení zcela podobného děje. Týká se ovšem lidského ducha, kterému toto líčení chce objasnit cestu nutného vzestupu a též nebezpečí, které mu přitom hrozí. Nedokáže-li se duchovním úsilím vzhůru včas uvolnit od vášní, náruživostí a hmotných vazeb, může se stát, že pokud se do hmoty vlastním chtěním takovým způsobem zaplete a uvízne v ní, bude vtažen do té přeměny a obnovy, které je v předurčeném čase podrobeno vše hmotné. Poselství Grálu to charakterizuje jako „rozložení", „rozklad". Při tomto ději jsou schrány, které lidského ducha zahalují, postupně uvolňovány a v násilném bolestivém procesu od něho odděleny. Přitom lidský duch ztrácí vědomí, svou osobnost, jež se ukázala jako nepotřebná, nepoužitelná v napomáhajícím, stvoření prospěšném působení. Hovoří-li homeopatie o „ředění", „protřepávání" a „roztírání", používá Poselství Grálu pro jím líčené dění slova „rozemletí", „roztříštění", „rozprášení", „roztrhání" (přednášky: „Svět", „Oddanost", „Já jsem vzkříšení a život, nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mne!") a nakonec k tomu poznamenává:

     „Jakmile se hmotnost zcela rozloží a navrátí zpět k původnímu stavu prahmoty, uvolňuje se pak to, co se stalo opět nevědomě duchovním …" (přednáška: „Já jsem vzkříšení a život, nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mne!").

     Je ovšem otázkou, zda to, co nám bylo řečeno v určité souvislosti, smíme přenášet do jiných poměrů a vztahů. Smíme! Neboť v pozadí všeho stojí působení jedné zákonitosti. Je třeba mít na zřeteli, že tato zákonitost jako taková je patrná i v jejím změněném projevu způsobeném jiným druhem stvoření. Podívejme se za tímto účelem opět do Hahnemannova „Organonu léčebného umění", kde  - v poznámce pod čarou k § 270 - čteme:

     „Velmi pravděpodobně však dojde k tomu, že hmota se prostřednictvím takové dynamizace (rozvoj její opravdové vnitřní léčivé podstaty) uvolní v její individuální duchovní podstatě a proto může být v tomto stavu považována vlastně jen za formu sestávající se z této nevyvinuté duchovní podstaty".

     Jaká shoda, nejen ve vztahu k tomuto ději - zničení hmotných obalů - ale také ve vztahu k výsledku - uvolnění nevědomého duchovního! Poselství Grálu tím ale potvrzuje nejen zásadní správnost Hahnemannových představ. Příprava homeopatických léčiv se pro nás zároveň stává odzrcadlením v malém: Neboť to co se během „potencování" odehrává s nepatrnými „duchovními prášky", nám názorně ukazuje, co se může při velkých proměnách materie přihodit i lidskému duchu. Můžeme tak zase jednou hlouběji prožít, že i pro největší děje, které nejsme jinak schopni přehlédnout, jsou nám poskytnuta podobenství v malém, neboť:

     „Bezpodmínečná a neotřesitelná jednotnost prazákonů, tedy Pravůle, přináší s sebou to, že se i v nejmenším ději na hrubohmotné zemi odehrává všechno tak, jak je tomu při každém dění, tedy i v nejmocnějších událostech celého stvoření, jakož i při tvoření samém" (přednáška: „Svět").

Uvolněná síla  (Záhadné působení homeopatie)


     V čem tedy spočívá působení homeopatických léků, onoho působení, jež se jeví pro svou absenci hmotných substancí jako pro vědu nepostižitelné, neregistrovatelné a též pro homeopatii jako nevysvětlitelné, záhadné? Je třeba si uvědomit: Každý prvek našeho pozemského světa, od vodíku po uran, tak jako každá sloučenina, mají své vlastní nezaměnitelné vibrace, s danou vlnovou délkou. Jsou pro nás viditelné v podobě spektrálních linií, které - podobny označení cen na zboží v nějakém supermarketu - jako barevné čárové kódy přesně reprodukují jejich vlastnosti a složení. O barvách je nám v Poselství Grálu řečeno, že nesou v sobě „jasné znění rozléhající se jako okouzlující zvonivý akord". Vždyť pojmy „barva tónu" a „tón barvy" na tuto jednotnost poukazují; podobně jako ve stereofonii oddělujeme basy a výšky, nejeví se nám spojitost barvy a tónu zřetelněji jen z důvodu oddělených kanálů smyslového vnímání - zrak, sluch.  

     Ve světě zvuků je znám jeden pozoruhodný úkaz: vybudí-li se jeden tón, nezazní jen tento jediný, ale zachvívají se a zaznívají zároveň tak zvané vrchní (harmonické, alikvotní) tóny, jsou tvořeny základním tónem ve všech vyšších oktávách. Tato zachvívání jsou od oktávy k oktávě rychlejší, živější, tím energeticky bohatší a nakonec se ztrácejí naší schopnosti vnímání.

     Proč jsme učinili toto odbočení do oblasti tónů? Ukazuje nám skryté stupňovité uspořádání, určitý pilíř stejnorodého, avšak vždy silnějšího zachvívání, což se všude a ve všem projevuje. Ulehčí nám to pochopení podstaty homeopatického „potencování".

     Díky Abd-ru-shinem poskytnutému vysvětlení víme, že „duchovní prášek", který je tím nejvnitřnějším a nejskrytějším v každé hmotné částici, se na své cestě dolů stále více a více zahaluje; každý z těchto záhalů či obalů ale také mění jeho vyzařování, zmenšuje účinek a  působení z něho vycházející síly navenek.

     Proces vylamování, drolení hmotné struktury roztíráním, protřásáním a proplachováním pomocí mnohonásobného ředění, je tak postupem zcela opačným. Stávající obaly, schrány jsou uvolňovány a odstraňovány. Tím vystupuje do popředí to, co Hahnemann nazval jako stále více se projevující „léčivá mocnost": Pramen síly, zdroj energie „duchovních prášků", stále méně tlumený nahromaděnými obaly, se ve svých účincích může stále volněji projevovat směrem navenek. Tím se objasňuje rozdílná intenzita účinků různých potencí.

     Avšak i pozemské lidské tělo je složeno z hmoty a stejně jako hmota nese v sobě, jakoby do sebe zasunuté, obaly jemných hmotností  a obaly bytostného. Pozemské tělo tedy sdružuje různé stupně zachvívání, fyzikálně: různá frekvenční pásma. Tím tak může určitá potence léčivého prostředku na tělo působit právě v jí odpovídajícím vlnovém pásmu.  Jeden ze základních zákonů stvoření, zákon přitažlivosti stejnorodého, je tedy v homeopatii využíván dvojím způsobem - za prvé: v podobnosti léku s tou nemocí, kterou má vyléčit,  - za druhé: v podobě stejnorodého stupně účinnosti daného příslušnou potencí.

     Účel každého léku spočívá v dosažení uzdravení. Neboť být zdravý znamená mít možnost bez překážek přijímat veškerá prospěšná záření. Každá nemoc se ale vsouvá mezi ně jako filtr a podobně je více nebo méně omezuje. Tuto překážku je tedy nutno odstranit. V homeopatii lék nepůsobí - na rozdíl od alopatického školního lékařství - na pozemské tělo bezprostředně, nýbrž vždy podle potence léku na jinou, méně hmotnou tělesnou schránu. To je rozhodující rozdíl. Již tím je tedy obrazně řečeno přehazována pomyslná výhybka. Léčivá síla zahrnuje shora dolů několik stupňů, aby se konečně teprve v pozemsky-tělesném zviditelnila. Tím se též vysvětluje rozšiřující se oblast působení potencí: Čím jsou nižší, tím více se vztahují na jim spřízněné úkazy a orgány, čím jsou větší, tím více oslovují celkový organismus.

     Protože každé potenci přísluší vlastní odstupňovaná léčivá síla, naskýtá se otázka: Která z potencí se má použít v daném konkrétním případě? Podle čeho se určuje dávkování? Poselství Grálu nám poskytuje také zde cenné upozornění. V souvislosti se soudem, kterému je člověk podroben, hovoří o „úderech záření", a dále se dočítáme:

     Tyto údery odpovídají přesně síle vlastního chtění, které se v rozuzlujícím se zvratném působení obrací proti svému východisku, tedy proti duši!" (přednáška: „Kniha života")

     I když se tato věta zdánlivě týká něčeho jiného, přesto poukazuje na jednu zásadní zákonitost: A to na přiměřenost, která je součástí všeho zpětného působení! Přesně podle síly vlastního chtění! Ovšem co zde probíhá ve velkém, na lidech nezávislém dění prostřednictvím samočinných božích zákonů, se u lidmi prováděné homeopatii musí nahrazovat zkušeností homeopatů: Dávkování, odměřování se musí upravit podle osobnosti nemocného. Je třeba volit takovou potenci, která je způsobilá vyvolat většinu projevů podobnosti, tedy takovou potenci, u které je záření „duchovního prášku" uvolněno tak, aby nebylo účinné ani příliš málo ani příliš moc a nemoc obdržela jí přiměřený „úder".

Sebedestrukce  (Záhadné působení homeopatie)


     Tím se dostáváme k podstatným otázkám: V čem spočívá tento „úder"? Čím je způsoben? Jak se může posílení neduhu stát prostředkem k jeho potírání? Na první pohled by se zdálo, že se jedná o stejný efekt, jaký známe z preventivního očkování. Ale není tomu tak. Preventivní očkování se týká informace imunitního systému; za účelem označení má být do něho uložen genetický kód ještě nepřítomného zárodku nemoci, aby v případě jeho výskytu mohla být organizována obrana. Homeopatie naproti tomu potírá již existující nemoc, vůči které je tělo bez dodatečné pomoci zjevně bezmocné.

     A tato pomoc formou posílení „neduhu" není vůbec něčím tak zvláštním, jak by se zdálo. Známe něco podobného z jiných oblastí. Například v oscilační technice existuje zpětná vazba: Je-li u nízkofrekvenčního zesilovače se zapojeným mikrofonem nadmíru přebuzován zvuk, sníží se nejdříve srozumitelnost a nakonec dojde k rozpískání. Tento přírůstek stejných oscilací vedl tedy k jejich zhroucení. Nebo: Dostává-li někdo stále znovu stejná jídla, obzvláště sladkosti, vyvine se v něm proti nim nechuť, která se nakonec stupňuje k ošklivosti a vede ke zvracení, tedy vyprázdnění.

     Poselství Grálu nám umožňuje poznávat, že se při tom  jedná o zákonitost, jejíž čistící účinek několikrát popisuje v souvislosti s „posledním soudem".  Hovoří se tu o tom, že zesílené záření „zaplavuje", „tísní" a „stlačuje", takže vše, co ještě nemohlo dosáhnout uzavření kruhu, se musí projevit a osvědčit, ať by se již skrývalo kdekoliv, neboť:

     „Pohyb soukolí se v tuto dobu zrychluje zesíleným vyzařováním Světla, které vynutí konečné účinky a vyrovnání. Nejdříve se ovšem vystupňuje všechno takovým způsobem, aby to vydalo své plody, které v přezrálosti se rozpadnou samy v sobě, poněvadž byly v sobě falešné, a samy se tak odsoudily k smrti a zániku. Při tom bude všechno dobré osvobozeno od tíživého tlaku všeho falešného a nesprávného, a bude moci zesílit." (přednáška: „Oddanost")

     „V pohybu, vyvolaném přitažlivostí, musí však na tomto Světle ztroskotat a shořet všechno, co nesnese jeho paprsky, co tedy již samo k tomuto Světlu neusiluje … „  (přednáška: „Všechno mrtvé ve stvoření má býti vzkříšeno aby se soudilo!")

     Ujasněme si podstatu takového děje, přičemž není důležité na jakém stupni či v jakém měřítku se odehrává: Zesílený tlak záření oživuje a nutí tak k vypořádání a vyrovnání se sebou samým. To, co je podle zákonů stvoření správné, je tím posilováno, to špatné, rušivé, se naproti tomu náležejícím způsobem rozdírá, vyčerpává, ničí. Jak to prožívá vědomý lidský duch nám líčí Poselství Grálu při popisu světů „na druhé straně". Tam žije, v důsledku zákona tíže, každý z právě se uplatňujících druhů stejnorodostí pospolu. Je-li  tento druh jen zlý, nesprávný,

     „ … musí každý jedinec hořce mezi ostatními trpět vším tím, co se sám vždy znovu a trvale snaží způsobovat druhým. Tak je život tam peklem, dokud taková lidská duše zvolna neumdlí a nepocítí k tomu odpor. Potom po dlouhé době konečně procitne v ní znenáhla přání dostat se ven z takového okolí". (přednáška: „Oblasti temnoty a zavržení")

     Také zde tedy vede nutnost zesíleného prožívání vlastního druhu k výsledku, který se v podstatě - i přes zdánlivou jinorodou odlišnost - podobá výše zmíněnému příkladu přejedení se sladkostmi.

     V homeopatii dodává dodatečnou dávku stejnorodého záření „duchovní prášek", který je potencováním méně či více uvolněn od hmotných obalů. A hle: Děje se prakticky to samé jako u vědomého lidského ducha a to až k nejvyššímu dění ve stvoření. Klinický obraz je nejdříve zesilován, aby teprve v dalším průběhu došlo ke zlepšení. Homeopatie to zná pod pojmem „prvotní zhoršení". A vidíme opět: Co je příčinou k odporu a z něho vyrůstajícího přání po změně u vědomého lidského ducha, tedy co je způsobené jeho vůlí, je u nevědomého duchovního projevem samočinného následku zákonitosti. Jen v tom spočívá druhem podmíněný rozdíl. V Hahnemannově „principu podobnosti" druhů tak tedy - adekvátně malému jevišti nevědomě duchovního - prožíváme velký, univerzálně platný zákon stvoření a tím znovu potvrzení věty z Poselství Grálu:

     „Také všechny základní zákony, které jsou v celém stvoření jednotné, jsou, pokud jde o jejich působení, vždy ovlivněny tou částí stvoření, v níž se projevují, jsou závislé na jejich vlastnostech! Proto se důsledky jednoho určitého zákona projevují v různých částech stvoření také různě". (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

Vyrovnání záření  (Záhadné působení homeopatie)


     Hahnemann na nemoc nahlížel, jak již bylo zmíněno, jako na rozladění životního principu. Již slovo „rozladění" poukazuje na spojení se světem zvuků, na určité deformované, neharmonické zachvívání. Znovu se mu tím podařilo vystihnout to pravé, neboť vše ve stvoření je zachvíváním, všechny jevy a všechna působení jsou, jak je dnes známo v podstatě jen přeměnami záchvěvů, které jdou ruku v ruce s vyzařováním. V Poselství Grálu čteme:

     Tak má své vyzařování každý kámen, každá rostlina, každé zvíře, a lze je pozorovat. Je velmi různé podle stavu těla, tedy obalu nebo formy. Proto je možné spatřovat i poruchy ve věnci záření a podle toho usuzovat na onemocnění jednotlivých míst v obalu neboli těle". (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

     Poznat právě tyto nemocí postižené body na základě změněného vyzařování, je jedním z úkolů homeopatie. Neboť každý člověk se podobá svým způsobem tónu ve vícehlasém orchestru stvoření, tónu, který má znít čistě. Již  přibližně před sedmdesáti lety zaznělo ale v Poselství Grálu politování nad tím, jak velmi žalostný je tento stav.

     „Právě volbou stravy, druhem tělesné činnosti, stejně jako vůbec celým způsobem života v mnohých věcech byla tato záření jednostranně posunuta. To je nutné vyrovnat, má-li být možný vzestup. V tomto směru je dnes všechno churavé". (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

     .... a jak se vše od té doby ještě zhoršilo!

     Homeopatie usiluje o to, aby prostřednictvím svých léčivých prostředků dosáhla nutného vyrovnání, tedy přeladění. Mnozí homeopaté používají za tím účelem také novou doplňkovou metodu, „Mo-Ra-Terapii", nazvanou podle lékaře dr. Morella a inženýra Rasche, který vyvinul příslušný přístroj. Pro úplnost bude o ní rovněž krátce pojednáno.

    Také tato terapie vychází z jedinečnosti každého pacienta. Určí jeho celková osobní vyzařování a rozdělí je na fyziologická, tedy dané osobnosti odpovídající a správná, proto příznivá a na patologická, tedy nemoc aktivující, škodlivá záření. Jak tento děj probíhá není zde nutno blíže specifikovat, neboť rozhodující je pouze další postup. Oba druhy záření jsou totiž vyráběny speciálními přístroji technickou cestou a přiváděny zpět na pacienta, přičemž jsou ale záření ve formě oscilací, která nemoc aktivují posunuta o 180 stupňů, takže příslušná maxima a minima stojí proti sobě.

     K čemu tím dochází je nasnadě: Správná a příznivá vlastní vyzařování jsou tak zesilována, škodlivá se otočením fáze (fyzikální jev známý jako interference) ruší, jsou tak tedy nulována. Tímto způsobem tedy Mo-Ra-Terapie odpovídá přesně tomu pokynu, který v Poselství Grálu  byl dán pro vyrovnávání záření.

     „Právě tak ve směsi vyzařování lidského těla musí být nezbytně harmonie, aby se duchu při jeho vývoji a k jeho vzestupu poskytly plnocenné prostředky k jeho ochraně, jak jsou mu v normálním vývoji stvoření určeny …"

     Člověk může tím, jaké pokrmy volí k výživě svého těla, mnoho nesprávného vyrovnat, může mnohému v těle pomáhat, mnohé posilovat nebo opět oslabovat. Může to, co převládá, odsunovat stranou, když to působí nepříznivě nebo je na překážku, takže bude převažovat to záření, které je pro něho příznivé a tím i normální; neboť normálním stavem je jenom ten, který je příznivý." (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

     Zde zmíněná výživa je jen jedním z možných prostředků k přeladění záření, tedy k dosažení onoho cíle, kterého se Mo-Ra-Terapie snaží uskutečnit přímou cestou pomocí zpětného přivedení  elektromagnetických vln.

Použití nabízeného  (Záhadné působení homeopatie)


     Přednáška Poselství Grálu „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas" před námi rozvíjí podivuhodný obraz stvoření. Jako následek Božích vyzařování, která teprve umožnila vznik veškerého bytí, a která se - vzájemně protkaná a až do nejmenších ve všech odstupnění mnohobarevně obměněná - zářením a zněním dále šíří. A na nás směřuje výzva:

     Vy, kdo hledáte, chopte se této sítě záření!

     Homeopatie to svým způsobem učinila. Onu stále ještě spornou otázku, v čem tedy spočívá její působení, lze na základě Poselství Grálu lehce zodpovědět: Její účinnost vyplývá ze zákonů stvoření, jejichž záření homeopatie ke svým účelům využívá. Co těmto zákonům odpovídá, může vždy jen prospívat a být ku pomoci.¨

     Proto Poselství Grálu poukazuje na to, že v této síti záření tkví klíč k umění života, jakož i žebřík či stupně k duchovnímu vzestupu. Tím je vytyčen most mezi pravým léčebným uměním a smyslem bytí lidského ducha, přičemž obojí čerpá ze stejného zdroje. Řešením záhady homeopatie jsme zároveň získali i nadmíru důležitou zkušenost pro naši lidskou existenci. V menším obraze jsme mohli poznat nutnost narušování a odstraňování hmotných schrán za tím účelem, aby v nich obsažené duchovní mohlo díky svému uvolnění působit intenzivněji. Násilně a to se všemi bolestivými následky, které jsou v Poselství Grálu vylíčeny, je to u lidského ducha ovšem nutné jen tam, kde  on sám na těchto schránách lpí a nechce se od nich odloučit. Místo usilování ke Světlu si tím zvolil cestu dolů a dobrovolně se připoutal na pomíjející. Cílem vývoje lidského ducha ovšem není sebou samým zaviněná ztráta sebe-vědomí, nýbrž jeho plné rozvinutí k vědomému spolupůsobení ve stvoření.

     Abychom mohli kráčet správnou cestou, musíme jen ono dění, které jsme mohli pozorovat v homeopatii, přenést do duchovního. To znamená chopit se sítě záření tak, jak to činí homeopatie. Tímto způsobem - a jenom tak - může člověk svým chtěním, z nitra navenek, postupně uvolňovat schrány, které obklopují jeho ducha, může je učinit světlejšími, propustnějšími, neboť:

     „Podle toho, jak člověk, tedy duch, rozvíjí a řídí barvy svých vlastních vyzařování, tak ladí podobně jako u rádia své vlny na stejné barvy a přijímá je pak z vesmíru. Toto přijímání může být právě tak dobře označeno i jako přitahování nebo působení přitažlivé síly stejnorodosti." (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

     Toto působení stejnorodosti jsme mohli poznat právě na příkladu homeopatie, která nápravu a uzdravení zprostředkovává již uvolněnou silou hmotné substance. A také jako v homeopatii, nastávají i zde tyto účinky nejdříve na vyšší úrovni u jemnějších schrán, neboť těžké, hutné, hrubohmotné tělo nemůžeme jednoduše přebudovat. Přesto ale pociťujeme obšťastňující změnu až dole v naši pozemské lidské celistvosti. Obrácení se k vyššímu, k věčným hodnotám, radost ze zázraků stvoření, vůle k dobrému a účelné pomáhající jednání, to vše nám umožní stát se znatelně lehčím, svobodnějším, vzletnějším, pozvedá nás ven z pozemské tíže. Je to umožněno každému, každý to bude prožívat

     „ … a potom pojednou spatří před sebou všechny nervové provazce ve stvoření, které se má naučit oceňovat a používat". (Přednáška: „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas")

Richard Steinpach

Nahoru 
 
 
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one