»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
 

Zamyšlení nad bezpečností využívání jaderné energie.

„Jedině v tom, jak příroda ve svém bytostném a zákonům stvoření odpovídajícím působení spojuje hmotnosti, jenom v tom spočívá budující síla a vyzařování. Naproti tomu u ostatních spojení, která těmto zákonům přesně neodpovídají, jsouce vymyšlena lidmi, vytvářejí se navzájem škodlivá, dokonce snad rušivá a rozkladná vyzařování, o jejichž vlastních konečných účincích nemají lidé tušení.“

                                           Abd-ru-shin, Poselství Grálu: „Příroda“ 
Historie pádu Troje je dostatečně známá: Chráněni za zdmi svého města mohli Trójané útočníkům úspěšně čelit. Majetnictví a zvědavost je ale zlákala ke vtažení před těmito zdmi zanechaného dřevěného koně. Tajně z něho vystoupivší nepřátelští válečníci poté obyvatele přemohli. „Trojský kůň" se stal ztělesněním, nechvalným vzorem, pro ono sebepoškozující chování, které dobrovolně poskytuje škůdcům možnost k pustošení a ničení za stávající, obezřetně zřízenou ochranou.
 
     Tento způsob chování někdejších Trojanů je bloudícímu lidskému duchu vlastní již od nepaměti. Mění jen své formy.
 
     Ve své knize „Antroposofický princip" (Nakladatelství Mayer, Wien-München) poskytl Reinhold Breuer, fyzik univerzity v Mnichově, reflexi našeho pozemského světa ze stanoviska lidských potřeb a požadavků (řecky: anthropos = člověk). Dospěl k nikterak překvapivému výsledku, který svědčí o starostlivé moudrosti Stvořitele: Tento vesmír, tato země, jsou pro naše bytí a jeho potřeby tak říkajíc „mistrovsky ušity". Již nejmenší změna ve vzájemných vztazích daných veličin, by již nedovolila vznik nebo další existenci lidského pokolení. K těmto podmínkám též patří i to, že život zachovávající záření Slunce vzniká ve vzdálenosti okolo 150 miliónů kilometrů. Jeho účinky nás zasahují jen zeslabeně, navíc jsou ještě filtrovány ochrannou vrstvou atmosféry, které zadržují ty části záření, jež by nás mohly vážně ohrožovat.
 
     Tam, ve Slunci, se odehrává ohromný proces změn, který stojí na začátku elementární řady: Vodík, svou stavbou nejjednodušší prvek, možno říci přímo pra-látka, se stává héliem, tedy tím nejbližším v posloupnosti hmotné struktury. Díky záření uvolňujícímu se při těchto změnách, vzniká na zemi veškeré světlo, teplo a život.
 
     Za přibývajícího zhutňování, v podivuhodně uspořádaných stupních, vznikla na zemi řada rozličných elementů. Ale vše hmotné prochází velkým kruhem vzniku a zániku. Tak nastává na konci pozemské elementární řady, s uranem, proces rozpadu. V období pomalé zpětné přeměny se přitom opět uvolňuje energeticky silné záření. Na opačné straně této hranice ležící trans-urany, mající v našem pozemském světě ještě více časově omezené trvání, se přeměňují v záření nepřetržitě. Právě tato skutečnost je může činit nebezpečnými.
 
     Vždyť přece, kde a jak probíhá tento zpětný chod pozemsky-materiálních substancí? Hluboko pod povrchem země a, podle druhu látky, zcela postupně a pozvolna, roky, desetiletí, staletí.
 
     Jedno jako druhé záření, ať již sluneční nebo vznikající rozpadem hmoty, by ohrozilo, zničilo pozemský život, pokud by neexistovala přirozená ochrana. Díky vědění, které zprostředkoval Abd-ru-shin v Poselství Grálu a v „Otázkách a odpovědích", můžeme porozumět, proč tomu tak je. Neboť, co označujeme jako energie", jsou částice velkého duchovního základního druhu, které pocházejí z vyšších stupňů stvoření. Pod tlakem záření této oblasti bytí by člověk nemohl existovat, došlo by k jeho spálení, shoření. I ty nejslabší účinky z těch, které vnitřní jádro materie vytváří, jsou pro nás únosné pouze v těch zahaleních a v takovém množství, která se vyskytují v daných hranicích pozemsky-přírodního působení. Proto nás před účinky procesů záření na začátku elementární řady - před účinky jaderného slučování, jaderné syntézy - chrání vzdálenost prostoru spolu s atmosférickým obalem. Před zářením na konci pozemské materie při jejím rozpadu nás chrání zemská kůra a časová zábrana.
 
     Co ale člověk učinil: Zářící surovina je z hlubin dolována. Zvědavost a ctižádost hnala vědce k tomu, aby urychlili přirozený dlouhodobý rozpad. Na jejich povel se to mělo stát během okamžiku. Místo toho, aby zkoumal, proč člověk žije na této zemi, opovážil se chybně vedený rozum k tomu, aby měnil předpoklady ke svému životu, jež byly dané působením stvoření: Atomové jádro bylo rozštěpeno, atomové reakce spuštěny.
 
     Ale to ještě není vše. Ničivá síla dosažená štěpením jader byla stále ještě malá. Příštím cílem měla být vodíková bomba. Tak měl být proces jaderné syntézy, který probíhá ve Slunci, uskutečňován zde na zemi.
 
     Tím člověk vtáhl smrtelně nebezpečného nepřítele v podobě atomárního záření - podobného trojskému koni - za ochranné zdi. Štěpením jádra probořil ochranný val času, slučováním jádra ochranný val prostoru. Procesy, které se v této formě prozřetelně na zemi neodehrávají, sem člověk přenesl a nechal vtěsnat do sekund.
 
     Trójané kdysi nevěděli, co činí. Netušili, jaké nebezpečí se skrývalo v útrobách jimi obdivovaného koně. Nepřátelé je neočekávaně překvapili.
 
     Ti však, kteří jádrové štěpení a jádrovou syntézu zde na zemi chtěli uskutečnit, fyzici jakož i politici, kteří jejich práci objednávají, věděli co dělají a k čemu to dělají. „Úspěch" potvrdil jejich očekávání. Uvolnění sbalené síly atomárních procesů prokázalo své strašlivé ničící účinky již při svržení první bomby. Přesto se však ti, kteří se domnívají být „vědoucími", v nezměrném sebepřeceňování domnívají, že jimi uvolněná síla bude nyní poslouchat jejich rozkazy. Nedávno stál jiný „trojský kůň" sice za zdmi, ale nepřátelsky ohrožující vojsko se mělo znovu ukrýt v jeho útrobách a tam uzavřeno vykonávat přátelskou otrockou práci. To se líbilo. Brzy by člověk chtěl takové trojské koně mít všude. Jejich posádka by se stále navyšovala a stavělo by se jí stále více nových obydlí. Tam měla, podle vůle „pánů", zkrocená a poslušná, vykonávat svou práci, aby se utišila nenasytná lačnost této generace po stále větších slastech a pomíjivých statcích. Tak tu stojí nyní atomové reaktory, urychlovací líhně, zpracovatelská zařízení a úpravny, ve kterých, jak se věří, je zavřený bájný „duch v láhvi". Otřesy nádrží, které jsou tu a tam postřehnutelné, by rád člověk ignoroval. Tyto nádrže jsou - tak bylo (je) ujišťováno - pevné a bezpečné, jako nějaký produkt lidského rozumu…
 
     Přece, „mýlit se je lidské", jak říká jedna stará moudrost zkušenosti. Jak tedy může nějaký tvor, který připouští svou omylnost, být s to, vytvořit něco bezchybného? Již tato nesporná logika odhaluje veškeré tlachání o bezpečnosti jako pouhý povýšenecký sebeklam.
 
    Na jedné straně se ničivou sílu konečně podařilo uvolnit. S bázní, bezradně stojí nyní člověk před poprvé prožitým cizím nebezpečím. Neboť to je to nepochopitelně nové: Nepřítele nelze vidět, nelze ho uchopit. Nezabíjí přepadené obyvatele způsobem jako kdysi Řekové. Daleko záludněji napíná nad Zemí, nad lidským obydlím neviditelnou, trvale jedovatou síť. Nezbytnosti denního života, výtěžek a užití přírodou nám nabízených plodů jsou najednou diskutabilní, žel, ještě hůře, stávají se hrozbou. Nepřítel nemá zapotřebí nic jiného dělat. Musíme se mu, pokud chceme žít, bezvýhradně odevzdat, vzdát.
 
     Neboť se zamořením potravin padá i poslední ochranný val, který by ještě mnohá záření mohl odstínit. Již nás nyní nezasahují jen z venku, musíme je vpouštět do nás samých. Sebeničení lidského těla nastalo nyní zevnitř …
 
     Teprve v jednom případě se dalo vytušit, čeho je nepřítel schopen. Přesto „odpovědní" nechtějí vidět: pokračují v jednou již nastoupené cestě. Na základě jen krátkodobě jim poskytnuté politické moci si osobují moc nad Zemí. Milostivě byla tato planeta, jako propůjčené bydliště, přenechána lidskému duchu za účelem jeho nutného vývoje, aby prožíváním ve hmotnosti mohl dospět ke zralosti. Několik málo lidí je však schopno toto určení zmařit.
 
     Má se opakovat, nyní v rozsahu obepínajícím celou Zemi, osud Tróje? Sice se množí varovné hlasy - avšak, kdo vyslyšel kdysi Kasandru?
 
Richard Steinpach
 
 
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one