»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Laser. Světlo z Jeho věčné říše (Licht aus Seinem Ewigen Reich)


Jednota působení zákonů ve světě „zvážitelném i nezvážitelném" na příkladu podstaty a účinků laserového světla.

Citáty z Poselství Grálu (PG) jsou převzaty z vydání v jednom svazku, 1979, Nakladatelství Alexander Bernhardt, Vomperberg - Tirol

Laser. Světlo z Jeho věčné říše

Laser. Světlo z Jeho věčné říše


Laserové světlo je známo teprve poměrně krátkou dobu. Nepřichází z přírody, kterou vidíme, ale vzniká technickou cestou. Jakmile takto rozšíříme hranice našeho pozemského prostředí, setkáme se s mnoha zvláštnostmi.
 
Naše tělesné smysly jsou určeny a uzpůsobeny jen k vnímání hrubohmotnosti. Možná ale znáte pojem „Divadlo Tanagra". Děj na skutečném jevišti je zrcadlením tak zmenšen, že se zdá, jako by jej hrály v kukátku maličké figurky. Pro nás lidi je takovým kukátkovým jevištěm příroda. Ukazuje nám stejné děje jako na velké, nám neviditelné scéně ve všech jejich zrcadleních:
„Kdo se pozorně dívá okolo sebe, může ve svém nejbližším okolí velmi dobře pozorovat v základě zobrazeno všechno to, co se ve stvoření děje, neboť v tom nejmenším zrcadlí se vždy i to největší." (Citát z Poselství Grálu /dále PG/, přednáška „Vývoj stvoření")
 
Stačí jen rozšířit proporce a přenést je z jednoho druhu stvoření do druhého. Pak nám příroda odhalí také duchovní zákony, které platí pro živoucí jádro člověka. Neboť tak, jak je to ve stvoření, je to i v nás, protože patříme ke stvoření jako jeho část. Navzdory tomu, že jsou naše smysly omezené na hrubohmotnost, jsme tedy schopni poznat vše podstatné v příměrech. Jaká nádherná možnost!
 
Vidíme sice přírodní zákony uvnitř našeho hrubohmotného světa jen v jejich zhuštění, ale protože přicházejí z živoucího Božího zdroje, „je jasné, že tytéž zákony se stejnou neochvějnou logikou a přísností nalezneme zcela jistě i na další cestě k Bohu. Tam dokonce je shledáváme ještě čistšími a jasnějšími, čím blíže jsou východisku." (PG, přednáška „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh!")
 
V laseru jsme nyní poznali nový druh světla. Zde se zákony ukazují ještě zřetelněji. Mnohé, co bychom mohli sotva pochopit, se nám tím přiblíží. Budeme se proto tímto zvláštním světlem zabývat o něco více.
 
Slovičko LASER pochází z angličtiny. Je to zkratka vytvořená z počátečních písmen z Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation", což znamená přibližně „zesílení světla vynucenou emisí paprsků". Z fyzikálního hlediska je tím podstata laseru popsána. Podívejme se na tento děj nyní blíže.
 
Kolem jádra atomu krouží elektrony. Pohybují se v určitých drahách v menší či větší vzdálenosti od jádra, podle toho, kolik nesou energie. Věda sice ještě nemůže říci, co to energie vlastně je, ale je známo, že souvisí se světlem. Nejmenší, už nerozlišitelné množství světelné energie se proto nazývá světelné kvantum nebo foton. Čím více takových fotonů do sebe elektron přijme, tím je energeticky bohatší.
 
Zde již začíná paralela. Neboť není poučná skutečnost, že dokonce i ty nejmenší stavební kameny našeho světa se stávají účinnějšími, sílou prožhavenějšími, jestliže do sebe vpustí světlo? „Světlo oživuje", stojí v Poselství Grálu (přednáška „Co hledáte?"). Zde se tato slova stávají pozorovatelnou skutečností.
 
Světlo je záření neuvěřitelné živosti (biliony kmitů za sekundu), které udržují veškeré bytí. Je výrazem tvůrčí síly uvnitř našeho životního prostoru. Neukazuje nám tedy příklad elektronu, že je nutné se světlu otevřít, když chce člověk získat sílu? Protože člověk je duchovního druhu, musíme „světlo" ovšem chápat v duchovním smyslu, abychom z něj mohli mít užitek. Uvědomme si, že tajuplná energie, která k nám přichází se světlem, je sama sice jiného, ale také duchovního druhu. Je to sraženina z cíleného proudu vůle, který vychází z nejvyšších oblastí stvoření. (Abd-ru-shin, „Odpovědi na otázky")
 
Také pozemsky můžeme poznat například u vodního paprsku zaměřeného na cíl nebo v radioaktivním spadu při atomové explozi sraženinu jako jemné, padající mžení či prach. Musíme jen i zde uplatnit výsledky pozorování přírody pro jiné oblasti stvoření, abychom mohli původ energie alespoň obrazně pochopit. Zatímco duchovní prášek, který se nám ukazuje jako energie, není již schopen dalšího vývoje, má lidské duchovní jádro schopnost zrát k „uvědomění si sama sebe". Tohoto rozdílu si musíme být při našich srovnáváních vědomi. Protože dráha elektronů závisí na jejich energii, nazývají se tyto dráhy také „energetické úrovně". Součet energií elektronů určí nakonec energetický stav atomu. V článku „Laser" v časopise „Bild der Wissenschaft", č. 6/1966, píše profesor Dr. Herbert Böhring: „Atom může mít jen jeden ze svých možných energetických stavů. V jakém stavu právě je, závisí na jeho ´historii´. Teprve ve shluku atomů stejného druhu se budou vyskytovat atomy ve všech možných stavech."
 
Nemusela by bytost, která se dívá na naše lidské hemžení shora, použít podobná slova? I my můžeme mít ze všech stupňů zralosti ducha vždy jen jeden, který odpovídá našemu současnému stavu, naší duchovní pohyblivosti. Tento stav závisí u každého člověka na jeho minulosti, na všem, co v průběhu bytí prožil a co se stalo částí jeho samého. V soužití mnoha lidí jsou lidé s nejrůznějšími stupni zralosti a mohou - v tom je obzvláštní význam pozemského bytí - zde spolu a vedle sebe žít. Pohled na hmotu nám tedy ukazuje mikroskopický svět, jehož zákony jsou podobny lidským zákonům: „Jaké jsou zkušenosti v malém, takové je to s celým bytím člověka a s ním samým!" (PG, přednáška „Uctívání Boha")
 
Můžeme se tedy tohoto přirovnání odvážit a podrobíme je detailnějšímu rozboru. Dosaďme za různé chemické látky národy (...) Tak jako má každý z nich své zvláštnosti, mají také jednotlivé hmotné substance frekvenční spektrum, které je vlastní pouze jim. Už jsme slyšeli, že každý atom může mít v rámci jedné látky vždy jen jeden energetický stav. V určité látce jsou obyčejné atomy s nižší energetickou hladinou mnohem četnější než atomy s energetickou hladinou vyšší. Žel je tomu podobně i u duchovních rozvrstvení uvnitř národů. Až příliš děsivě z toho vyplývá, jak málo člověk chápal využívání své duchovně vědomé možnosti vývoje a tím překonávání hranic materiálního světa.
 
Užitím principu laseru lze - jakoby zvenku - uskutečnit takový pokus vzhledem k naši materii. Již jsme slyšeli, že se při tom jedná o „vynucené" vysílání paprsků. Toto vynucení spočívá v tom, že se obrátí poměr energetických hladin, takže se většina atomů příslušné látky dostane na vyšší energetickou hladinu. Za tímto účelem se vhodný materiál - na příklad rubín - „ostřeluje" světelnými kvanty. Kmitočet tohoto ozařování musí být ovšem ve správném poměru k vlastnímu kmitočtu látky, jen pak může rozvinout svůj účinek. Neukazuje to v podobenství, proč je nutná různorodost náboženství? Různá náboženství jako by odpovídala různým frekvencím světla, neboť i národy mohou přijímat (duchovní) světlo pouze v jim přiměřeném druhu.
 
Jsou-li tedy atomy ozářeny správným světlem, přijímají některé z elektronů kroužících na nejvnitřnější dráze do sebe další světelnou energii. Tím se stane něco zvláštního: elektrony přeskočí do krajní vnější dráhy. Doslova je to odtrhne od jádra, které představuje v atomu největší zhuštění. Obohatily se energií, staly se volnějšími. Není to překvapivým způsobem podobné schopnosti lidského chtění?
 
Skutečně velký čin (tzn. čin správný z hlediska zákonů stvoření) dokáže vytvořit spojení se světlem. Takové spojení se světlem přeneslo elektron svým způsobem do vyššího energetického stavu. Ale: „Jakmile tedy člověk vystoupil vzhůru, musí se na své výši udržovat! Nemůže a nesmí odpočívat a myslet, že prozatím učinil dosti ..." (PG, přednáška „Pohyb zákonem stvoření")
 
Zde se ukazuje rozdíl mezi duchovním práškem našeho materiálního světa a lidským duchem, který si je vědom seba sama. Tento duch si může a má udržovat „vyšší energetickou hladinu", protože je schopen chtění. Prozařující duchovnost, větší vzlet mu mohou zůstat, jestliže jen chce. Může tak působit na své okolí, aniž by sám ztrácel; naopak, stále bude jen získávat. Náš elektron si ale svou energii ponechat nemůže, protože nemá vlastní vůli. Musí ji opět odevzdat a padá zpět na nižší dráhu. Trvalým ostřelováním světelnými kvanty však nastane konečně stav, v němž má většina elektronů vyšší energetickou úroveň. Dřívější poměr se obrátil. Předpoklad pro laserové záření je vytvořen.
 
Při tomto „přeskoku na vyšší hladinu", jak to nazývá fyzika, si člověk jak se zdá, nevědomky přehrává svou vlastní úlohu v mikroskopickém divadle. Nutíme hmotě něco, oč bychom měli usilovat sami u sebe. Neboť i my podléháme stejným zákonům, podle kterých se snažíme řídit elektrony. Pro atomy používáme jako stimulaci světlo. Sami se však snažíme dosáhnout „aktivovaného stavu" dráždidly (nikotin, alkohol, drogy atd.).
 
Tento druh aktivace ale nelze provádět dlouho. Jestliže se o to přesto pokusíme, vede to k závislosti, která způsobí zničení těla i ducha. Nepatrný atom, který musí být poslušný přírodních zákonů, nás učí, že aktivovat se můžeme pouze světlem.
 
Představme si, že by se v některém národě stejně jako v ozářené látce „poměr energetických hladin" obrátil, takže by vysoce duchovní lidé byli trvale v převaze. Nemyslíte, že by z tohoto národa vycházelo neodolatelné, stále sílící duchovní zaření? Jak nutně by celé lidstvo potřebovalo duchovně na sebe aplikovat princip známý u laseru a přijmout vnitřně světlo Pravdy!
 
Další pochody probíhající v laseru shrneme jen krátce. Záření způsobené „vybuzením na vyšší hladinu" je ve zlomku sekundy mnohotisíckrát souose odráženo tam a zpět zrcadly ležícími proti sobě a tak se dále rozkmitává. Jedno ze zrcadel má ve svém středu malý otvor. Tudy vychází úzký a soustředěný paprsek světla, který nám od svého objevu odhaluje stále nové, podivuhodné vlastnosti.
 
Je žel špatným vysvědčením lidského ducha, že také ve světle laseru vzhledem k jeho pronikavému účinku viděl nejdříve jen nástroj ničení a že se laser stal nejprve známý jako „paprsek smrti". Ale síla světla jako taková je zcela neutrální. Je to člověk, který ji může řídit ke zlému stejně jako k dobrému, stejně jako to neustále a často nevědomě činí s ostatními silami viditelného i neviditelného světa.
 
V čem tedy spočívá zvláštnost laserového světla? Záření vycházející ze slunce nebo z jiného zdroje energie zahrnuje různé vlnové délky, které se rozptylují do všech stran. Tyto vlny spolu mohou „interferovat", tj. překrývat se, čímž se mění, zeslabují či se dokonce úplně ruší. Laserový paprsek oproti tomu sestává téměř výlučně z kmitočtu jedné frekvence, je monochromatický a tedy dosud nevídané čistoty, kmitá v téměř dokonalé sinusové křivce. Jeho světlo se dá zaměřit do nejmenšího bodu. Vlny „opouštějí laser jako regiment vojáků stejným krokem", píše Brotherton v „Maser und Laser" (nakladatelství Umschau).
 
Z hlediska Poselství Grálu na to můžeme pohlížet jako na soustředěné stejnorodé záření. Neboť jen stejnorodost se zachvívá na stejné vlně. Pro tento jev chybí v pozemské úrovni duchovně-lidská obdoba. Lidstvo není stejnorodé. Podstatou lidského bytí v hutné hmotě je totiž skutečnost, že zde mohou spolu žít duchové rozdílných stupňů zralosti a tím také různého vyzařování.
 
I když se tvoří stejnorodé skupiny, je jejich vyzařování smícháno a překrýváno vyzařováním jiné povahy. Teprve po odložení pozemského těla se stejné druhy spojí a zůstanou odděleny. To, co je fyzikálním základem laseru, nachází svoji duchovní obdobu teprve až od oblasti astrální úrovně, která již patří ke střední hrubohmotnosti. Tak můžeme tímto světlem, které musíme nejdříve sami vtáhnout do hrubé hrubohmotnosti této země, pohlédnout přes hranici do světa jiné podstaty.
 
Zmatené chtění pozemských lidí, jemuž odpovídá rozptýlené a mnohonásobně se překrývající šíření světla nás obklopujícího, stojí zde zřetelně proti jasnému, cílenému chtění stejnorodosti, jak se nám obrazně ukazuje v pronikavém účinku světla laserového. Neukazuje nám to hodnotu úsilí zaměřeného jedním směrem, jako třeba při společné pobožnosti?
 
Vzhledem k minimální ploše může být laserový paprsek stokrát jasnější než sluneční světlo. Teplota na povrchu slunce je asi 6 000 °C, impuls laseru odpovídá 10 bilionům ºC. Laserový paprsek v sobě nese takovou koncentraci energie, jaká byla do jeho objevení neznámá, proto se používá k řezání, sváření a vrtání nejjemnějších otvorů, neboť kamkoliv dopadne, spálí beze zbytku každou pozemskou látku. Právě takový účinek má ale podle mého názoru síla světla vyšších světových úrovní.
 
To je nám zřetelně ukázáno v pozemském hmotném světě, jehož záření je mnohem slabší a energeticky chudší než záření laserového světla. Zde se ukazuje, že každá oblast stvoření může existovat jen v odpovídající síle světla. Pouze lidskému duchu je dopřáno proputovat stvoření. Je schopen sám od sebe usilovat ke světlu a při tomto vývojovém pochodu postupovat od jednoho stupně k druhému, aby vždy jako stejnorodý obstál ve zvýšené síle světla.
 
Nic nezůstane neosvětleno", píše se v Poselství Grálu (přednáška „Všechno mrtvé ve stvoření má být vzkříšeno, aby se soudilo") o čisté průzračnosti živoucího světla. Laserový paprsek je skutečně schopen ukázat mnohem více podrobností a mnohem menší objekty než to bylo možné u dosud používaných druhů záření. V Poselství Grálu se opakovaně hovoří také o tlaku světla, který je tím silnější, čím je záření čistší. V paprsku laseru, pro pozemské pojmy nesrovnatelně čistém, dosahuje tento tlak světla již několik kilogramů na čtvereční centimetr a překonává tím všechny dosud známe hodnoty. Umožňuje dokonce (podle Brothertona, viz výše) korekci dráhy satelitu „jako cvrnknutím prstu".
 
Toto působení zasahuje do dálek v pozemském měřítku nepředstavitelných. Laser je schopen vysílat do meziplanetárního prostoru impulzy k vesmírným sondám nebo k jiným hvězdám, přičemž by i po takové cestě bylo možno jeho paprsek rozeznat na pozadí slunečního svitu (Brotherton, „Maser und Laser"). Také na Měsíci byl jako první zbudován laserový reflektor.
 
Zároveň má toto světlo i schopnost pojmout informace v téměř neomezené míře. Komunikační technika sice již dávno zná možnost současného přenosu mnoha hovorů a v oblasti ultrakrátkých vln dosáhla udivujícího rozsahu, laser ale všechno daleko překonal. Laserový paprsek by prakticky mohl přenášet současně hovory pětinásobku počtu obyvatel Spojených států (Brotherton, viz výše).
 
Tyto zdánlivě střízlivé technické údaje nám dávají klíč k tajemství prostoru a času. „Pojem prostoru a času je dokonce v celém stvoření, ale je vždy vázán na určitý druh", píše se v Poselství Grálu (přednáška, „Hrubohmotnost, jemnohmotnost, záření, prostor a čas"), a dále: „Různorodý pojem času a prostoru vzniká tím, že lidský mozek je schopen přijímat více nebo méně prožitků" a rozšiřuje se při rozsáhlejší „možnosti prožívání při plném vědomí" (přednáška „A tisíc let je jako jeden den").
 
Pohyb laserového paprsku leží daleko nad lidskými představami. Vykoná několik bilionů kmitů za sekundu. Jeho schopnost přijímat se tím tak zvětší, že je schopen současně zachytit a do nepředstavitelných dálek přenášet hovory několika set milionů lidí na této zemi. Neukazuje se nám tu úchvatné podobenství? Učíme se chápat, proč od nás Poselství Grálu vyžaduje stát se v našem vlastním druhu ducha čilejšími, živějšími a prožhavenějšími: při rychlém pohybu se mění pojmy prostoru a času a získávají jiné, větší dimenze. Příroda nám ukazuje po svém, že jen toto je cesta vzhůru.

Své nejkrásnější a nejhlubší podobenství nám ale laser ukazuje v holografii. Je to nový způsob fotografování bez kamery a čoček. Ulehčuje nám pochopit „písmo v knize života" a provedení „velkého soudu“.

V oblasti pozemských jevů víme, že každá věc odráží zpět světlo způsobem jí vlastním. K tomu říká prof. Emmet N. Leith z Minnesoty („Bild der Wissenschaft", 6/1969): „Světelné vlny, které vycházejí od osvětleného předmětu, určují všechno, co vůbec lze na tomto předmětu vidět: tvar, polohu, stíny na povrchu a tak dále. Kdyby se podařilo tyto vlny zaznamenat a později přesně stejně realizovat, pak je jasné, že by se předmět musel naprosto ´věrně´ objevit znovu."

Zatímco se běžná fotografie spokojí zaznamenáním rozdílů světlosti, jsou u holografie zachyceny všechny světelné vlny odražené od objektu. Je k tomu ovšem zapotřebí stejnorodé světlo pouze jedné vlnové délky, které je pokud možno soustředěno bodově. Laser splňuje tyto předpoklady ideálně.

Při snímání obrazu je jeho paprsek rozštěpen do dvou svazků; jeden dopadá přímo na fotografickou desku (nazývá se „referenční vlna"), druhý naráží na snímaný předmět a teprve po odrazu dopadá na desku jako „objektová vlna". Přitom tento svazek odráží vlastnosti objektu. Na desce se zachytí oba paprsky nebo lépe řečeno jejich rozdíly v určitém druhu čárového kódu, v „hologramu". Při jednoduchém pozorování a běžných představách o fotografii nemá tento hologram se zobrazovaným objektem nic společného.

Porovnejme to s tím, co říká Poselství Grálu: Celým stvořením proudí duchovní síla, která může být také označena jako „neutrální hlavní síla". Není ani dobrá ani špatná, stojí mimo tyto pojmy a je jednoduše „živoucí sílou". Nepomyslíme při tom, vzhledem k tomu, co bylo řečeno, na paprsek laseru, který představuje téměř úplně čistou a nedeformovanou původní formu všeho kmitání, sinusoidu? Opravdově procítěné chtění, ve kterém se projevuje lidský duch, je jedinou pákou k uvolnění této síly. Druh chtění udává člověk, síla pak oživí to, co člověk chtěl. Člověk nemá tuto sílu v sobě, ale může ji využít tak, že řídí její směr.

Člověk tedy oddělí z paprsku neutrální duchovní síly část pro sebe a zformuje ji podle svého chtění. Na hmotné úrovni se odehrává podobný děj v principu holografie rozdělením ne referenční paprsek, který odpovídá nezměněné trvající síle a na paprsek objektový, který je objektem změněn.

Ale popsanými listy, patřícími k této velké knize života, svědčícími pro každého jednotlivce i proti němu, podle všech jeho myšlenek a činů, jsou duše samotné, do nichž se vrylo všechno, co v proměnách svého bytí prožily nebo způsobily." (PG, přednáška „Kniha života")

Holografie nám to názorně ukazuje. Zachycuje rozdíly mezi silou světla, která zůstala nezměněna, a změněnou světelnou silou ve formě hologramu. Objekt je tedy „měřen" vzhledem k záření, které zůstalo stejné. Je zaznamenáno jak dalece se od něho liší. Nemůžeme si představit, že také na naší duši je vidět záznam, jak a k jakému účelu jsme neutrální duchovní sílu použili? Každé, jakkoli utvářené chtění vede k formování a tím k odchylce od původní nezformované síly.

Podstata tohoto děje se projevuje různě jen podle druhu stvoření: v hrubohmotnosti je druh a forma předmětu vtisknuta na fotografickou desku jako hologram podle deformace světelných vln odpovídající tomuto předmětu. Duchovní chtění, jehož účinek sahá až do jemnohmotnosti, ba dokonce až do duchovna, formuje duchovní sílu podle druhu a formy myšlenek a otiskne ji do duše. Zachytí-li fotografická deska hologram tělesa, duše nese stejným způsobem „duchovní hologram" Představuje „písmo v knize života".

Zviditelnění hologramu proběhne tak, že se hologram, změť čar a křivek, osvětlí laserovým světlem. Je opět vystaven „referenčnímu paprsku", čistému, nezměněnému světlu, které neomylně odhalí každou odchylku. Zobrazený předmět se všemi svými zvláštnostmi vyvstane plasticky v prostoru. Ožije a projeví se!

V paprsku čistého světla se stává znovu viditelnou změna, kterou tento světelný paprsek prošel a která je jako „vlnová fronta" zaznamenána. Hrubohmotně opět uvidíme daný předmět, jemnohmotně ukáže „písmo v knize života" chtění lidského ducha, když paprsek velké světelné síly zasáhne duši a ona je tím postavena před soud. Projeví se, jakým způsobem duše „neutrální hlavní sílu" použila. Duše pak sklízí plody svého chtění, ať jsou jakékoli. Nakonec tedy nesoudí paprsek světla, duše se jeho působením soudí sama.

Jestliže těleso, které je holograficky snímáno, změní svou polohu, barvu, formu nebo osvětlení, změní se ihned také hologram, protože je vždy zaznamenávána okamžitá vlnová fronta a její rozdíl vůči referenční vlně. Hologram tedy zobrazuje vždy jen poslední stav. Totéž ale platí i pro tak zvaný „hologram" duše: „Co nesprávného nebo zlého byla duše v proměnách svého bytí již schopna odložit díky prožití, která se dostavila jako zákonitá odpykávání, to všechno bylo smazáno, jako by to nikdy nebylo. Proto na ní již nic nelpí, nic není na ní vryté." (PG, přednáška „Kniha života")

Ne „jaký jsi byl?", nýbrž „jaký jsi?" je rozhodující jak v hmotné, tak v duchovní oblasti.

Pozorovatelé holografických reprodukcí nemohou většinou uvěřit, že se jedná jen o obrazy, nikoliv o předmět samotný. Obraz je totiž trojrozměrný, za určitých předpokladů dokonce barevný, ukazuje každou jednotlivost objektu, dokonce jdeme-li kolem nebo okolo něj, mění se perspektiva, světlo a stín stejně jako u předmětu samotného.

Holografie nám ukazuje, že živá síla čistého světla, které se laserový paprsek přibližuje, je skutečně schopna podávat obrazy, jejichž věrnost originálu je mnohem více zarážející než jakýkoli nám známý film. Tak jako se však film skládá z množství jednotlivých obrazů a představuje nepřetržitý záznam, stojí také lidský duch stále v paprsku „duchovní hlavní síly", která je jeho chtěním částečně přeformována. I když se tyto děje odehrávají v nám neviditelném světě, vytvářejí ve svých sférách neustále „hologramy". Po zkušenostech učiněných s holografii nám nemůže být zatěžko představit si, že množství „vlnových zápisů", které trvale z celého lidstva vystupuje, je schopno zabydlet celé úrovně stvoření obrazy, které sice chtěnému jako jeho viditelná forma přesně odpovídají, ale přitom jsou to jen obrazy. Když pak vstoupí duše po odloučení od těla do těchto oblastí stvoření, „… tak i na onom světě prožívají lidští duchové všechno jako zcela skutečné, ať již jde o jakékoliv okolí, o různé útvary a formy (…) a přesto nejsou dosud ani zdaleka v oblastech skutečného života. To jediné, co je tam opravdu živé, jsou jenom oni sami! Všechno ostatní, jejich okolí zcela různorodé a měnící se, může existovat jen prostřednictvím jich samých a těch, kdo zde na zemi stejně smýšlejí." (PG, přednáška „V říši démonů a fantomů")

Jak duchovní, tak i hmotné dovolují také zde - vždy podle svého druhu - poznávat stejný velký zákon.

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné fantasticky znějící vlastnosti holografie: o její schopnosti doplňování, které známe i u živé buňky. I z nejmenšího zlomku hologramu vznikne v paprsku laseru opět obraz celku, jakoby světlo samo vědělo, jak vypadá zbývající část hologramu, která není k dispozici. Není tak pochopitelné, že i u nás musí z naší duše odpadnout i nejmenší prášek viny? Dokud na ní lpí ještě cokoli zlého, je to ve světle stále tak, jakoby by byl přítomen celek.

Shrneme to tedy: atomy vhodné látky byly obohaceny světlem, zvýšila se jejich energie a byly tím vybuzeny a usměrněny. Výsledkem je světlo vysoké živosti a téměř nejvyšší hmotně dosažitelné čistoty: toto světlo nám svým druhem a množstvím vlastností a účinků ukazuje skutečnosti, o kterých v souvislosti se světlem hovoří Poselství Grálu a které nám byly dosud prakticky neznámé.

I když se přitom jedná jen o podřízenou energii, může nám tato z našeho pohledu mimořádná síla pomoci obrazně poznat mnohé z všeobecně platných zákonů. I když obrazy nejsou vždy tak ostré jako ve vyšších úrovních stvoření, i když se podobenství mnohdy překrývají, měli bychom se pokusit vidět a vysvětlit podobnosti, neboť jen v obrazech můžeme porozumět stvoření.

Z tohoto pohledu může pro nás světlo laseru získat nový význam. Jeho paprsek nám zprostředková vzdálené tušení o Světle z Jeho věčné říše!

Richard Steinpach
Laser (Licht aus Seinem Ewigen Reich)
 

Nahoru

Citáty z Poselství Grálu (PG) jsou převzaty z vydání v jednom svazku, 1979, Nakladatelství Alexander Bernhardt, Vomperberg - Tirol, Austria
 
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one