»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Kybernetika - prubířský kámen materialismu i teologie

... s kybernetikou je nám dán do ruky klíč nejen k pochopení podstatných dějů ve stvoření, ale také k poznání významu Poselství Grálu. 

 
Citáty z Poselství Grálu (dále PG) jsou převzaty z vydání v jednom svazku, 1979, Nakladatelství Alexander Bernhardt, Vomperberg - Tirol

‚Aplikovaná‘ kybernetika jako nepoznaný klíč k jednotě přírodních, společenských i humanitních věd

Norbert Wiener, Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojíchKdyž Norbert Wiener, „otec myslících strojů", představil v roce 1948 široké veřejnosti svůj objev kybernetiky, zahájil tím nové období technického vývoje. Jedněmi vychvalovaný, druhými zavrhovaný, zmocnil se od té doby počítač neodmyslitelně blízkého i vzdáleného okolí člověka. Není to ale nikdy objev samotný, který přináší prokletí nebo požehnání, ale vždy jen způsob a rozsah jeho použití.
Slovo „kybernetika" je odvozeno od řeckého „kybernetes"; tak se tam nazýval kormidelník. Wiener razil tento pojem, protože předmětem jeho objevu bylo samočinné řízení. Hovoří se proto také o řídící technice, regulační technice a regulačních obvodech. Zde způsobuje každá příčina účinek, který se stává příčinou zpětného působení. Tato vzájemná závislost za pomoci „zpětně zavedené informace" nedovolí prolomit stanovené uspořádání, předurčený řád.
 
Již ve staré lidové moudrosti, podle které „stromy nerostou do nebe", spočívá vědění o této samoregulaci, která tento řád zajišťuje, a také Aischylos napsal:

„Kdo chce více, než je jemu přiměřené, kdo nerespektuje své hranice, propadá pýše a domýšlivosti (hybris) a bude strašlivě potrestán." (H. Kramer, Wörterbuch der Antike)

Ve stavu ohrožení životního prostředí začínáme tušit pravdu a strašlivost těchto slov.

Jako by objevem kybernetických základních zákonů byla odkryta nervová vlákna těchto dění. Vždyť dosud byly známy jen jejich účinky, nikoliv jejich vzájemně do sebe zasahující průběhy. Wiener zveřejnil svůj objev pod titulem „Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích" (Cybernetics or Control and Communication in the Animal and the Machine).

Patřičný zřetel je třeba dát již na v tomto názvu obsažené rovnítko mezi přirozeným a umělým ústrojím. Je z něho totiž patrné, že se nejedná pouze o technickou záležitost.

Následně skutečně došlo k nebývalému aplikačnímu rozšíření: Technika, stavíc na zhodnocování vědeckých výsledků, poskytovala nyní pomocí kybernetiky i klíč k porozumění procesů mnoha jiných oborů činností. Ačkoliv se ale mohly stanovit menší i větší regulační okruhy včetně jejich souhry jako určující základ všeho dění i v biologii, ekologii, sociologii, psychologii, ekonomii a mnoha jiných oblastech, hleděl člověk strnule stále ještě jako očarovaný především na napodobující technické využití těchto zákonitostí. Teprve pozvolna bude dozrávat pochopení, onen „aha-efekt", že nám tím bylo darované potřebné poučné odhalení. Neboť Norbertu Wienerovi se podařilo na nepatrném výběžku skutečnosti vystihnout a vyjádřit zákon stvoření.

Technik říká: „‚Kybernetika' se vyskytuje ve vzájemně na sebe působících systémech, které se zakládají na kauzalitě (příčinné souvislosti) okruhů." Pro samočinné řízení jsou podle toho nutné dva předpoklady: Vzájemné působení - tedy vzájemné ovlivňování - a uzavření kruhu, prostřednictvím kterého je účinek přiváděn zpět ke své příčině.

Poselství Grálu - sepsané mezi 1924 a 1937, tedy značnou dobu před zveřejněním kybernetiky - již „zákon vzájemného zpětného působení" popisuje:
 

„Je to zákon, jenž spočívá v celém stvoření od prvopočátku, zákon, jenž byl nezrušitelně vetkán do velkého, nikdy nekončícího dění jako nutná součást stvoření samého a vývoje. Jako obrovitý systém nejjemnějších nervových vláken udržuje a oživuje celý ten mocný vesmír a přispívá k ustavičnému pohybu, k věčnému dávání a přijímání!" (PG, přednáška „Osud")

A o dvou předpokladech samočinně působících regulačních okruhů se lze v něm dočíst také:

Všechna dění ve stvoření … musí při svém koloběhu dosáhnout správného zakončení, nebo jak lze také říci: musí se uzavřít jako kruh. Proto se podle zákonů stvoření bezpodmínečně všechno vrací zpět ke svému východisku, kde jedině se může všechno dění ukončit, tedy vyřešit, rozuzlit, neboli vyhasnout ve své činnosti. Tak je tomu i s celým stvořením, stejně jako s každým jednotlivým dějem. Vzniká z toho neodvratně vzájemné zpětné působení…" (PG, přednáška „Symbolika v lidském osudu")

Když tedy jsou oba dva základy samočinného řízení uskutečněny v celém stvoření, jeví se být jen logickým, že také na toto stvoření jako celek lze nahlížet jako na regulační okruh. Tak se také vysvětluje, proč při bližších pozorování všude nalézáme do sebe zasahující regulační okruhy. Všechny jsou jen částmi velkého řádu a vyplývají z jednotlivých zákonů. Tak i technik je nucen tyto zákony ve svých přístrojích realizovat, pokud se v nich pokouší napodobovat živoucí dění.

Mnohé, co se nám dosud zdálo nepochopitelné, je nám tím blížší k porozumění. Víme, že počítač se musí „programovat". Tento program obsahuje všechny pokyny pro samočinné dosažení cíle za pomoci stroje. Je tedy do něho, jak se říká, uložena vůle mimo spočívajícího subjektu moci.

Postupně začínáme tušit, že za moudrým, sebe sama řídícím hospodářstvím přírody, je nějaký takový počítačový program (Anthony Smith „Programovaná příroda", Axel Juncker-Verlag). Poselství Grálu („Svět") nám již poměrně dávno poskytlo informaci, že se v přírodních zákonech projevuje Boží vůle, a dále popisuje:

Bůh působí na tvory v tomto stvoření, tedy také na vás, výhradně jenom prostřednictvím svých železných zákonů, které jsou ve stvoření od počátku pevně zakotveny! Tyto zákony jsou neotřesitelné, nedotknutelné, a působí neustále s neomylnou jistotou. Jejich působení je nezadržitlené a drtí všechno, co se snaží stavět se jim v cestu, místo aby se to vědomě vřadilo do jejich záchvěvů." (PG, přednáška „Dokonáno jest!")

V těchto slovech je obsaženo vše, co definuje podstatu regulačního okruhu. Převedením do technické terminologie, se nám zde Bůh jeví jako programátor obrovského počítače „stvoření", jeho vůle pak jako program, který se v něm nezbytně uskutečňuje. Jsme také upozorňováni na samočinné potírání rušení, o kterém bude ještě řeč.

Tím se též řeší i ruší starý rozpor mezi filosofií a náboženstvím.

Materialismus na základě samoregulace věřil, že může vyvodit domněnku, ve které stvoření povstalo samo od sebe a nepotřebuje žádného stvořitele. Nyní sice počítač křísí představu a budí dojem něčeho automatického, přesto i on potřebuje sílu, která ho vytvoří a naprogramuje.

Mnohá vyznání se naproti tomu domnívají, že se Bůh, libovolně zasahující a řídící, o vše stará osobně. Samočinný chod počítače ale objasňuje, že to není nutné, a potvrzuje slova Poselství Grálu:

Bůh však nijak nezasahuje do všech těch malých a velkých lidských starostí, do válek, do bídy a co všechno ještě na zemi je! Od začátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které pracují samočinně a neúplatně, takže se všechno splňuje navlas přesně; působení je věčně stejné, a proto je nadržování někomu právě tak nemožné jako křivda a jakákoli nespravedlnost.

Není tedy třeba, aby se Bůh o to zvlášť staral. Jeho dílo je bez mezer." (PG, přednáška „Osud")

Materialismus, který kvůli automatičnosti popírá Stvořitele a teologie, která Stvořitele sice uznává, ale která nepovažuje samočinnost jeho díla za skutečnou, se ukazují před obrazem regulačního okruhu jako částečné pravdy, stejně tak správné jako i nesprávné. Vyvrací se tak ale i světonázor panteismu (z řeckého pan - vše, theos - bůh), neboť výrobce ani programátor počítače se v něm sami nerozplývají. Stojí mimo svého ohraničeného díla.

Tato ohraničenost je přírodní vědou již tušena, neboť co se nám jako nekonečné jeví, nemusí takové v žádném případě být. Ve srovnávajícím obraze bude nyní možné, abychom překročili naše vlastní hranice toho, co můžeme vidět.

K činnosti počítače potřebujeme elektrický proud. Je výběžkem oné pravěčné síly, která udržuje v chodu obrovský počítač stvoření:

 
Tato čistá tvůrčí síla Boží proudí stále celým stvořením. Spočívá v něm a nedá se od něho odloučit. Nacházíme ji všude: ve vzduchu, v každé vodní krůpěji, v tvořících se nerostech, ve vyvíjející se rostlině, ve zvířeti, a ovšem i v člověku. Není ničeho, kde by nebyla." (PG, přednáška „Odpovědnost")

Řídící počítače jsou sestrojovány proto, aby se automatickým řízením snažily dosahovat stále co nejlepších cílů a zároveň aby samočinně eliminovaly protipůsobící překážky. Pokud se za výše jmenovaných podmínek podařilo dokonce i nám zajistit prosazení naší vůle v rámci námi vytvořeného technického ústrojí, tak lze předpokládat, že se "velký regulační okruh stvoření" postará o bezpodmínečné uskutečnění Boží vůle stejným způsobem.

Tak se staré pojmy budou jevit v novém světle. Nepředstavovali jsme si snad Boží všemohoucnost jako neomezenou libovůli, jako nejvyšší cíl malého lidského myšlení: moci cokoliv udělat a připustit? Kybernetické zákonitosti ale ukazují ve stvoření naprogramovanou Boží vůli jako moc, které se natrvalo nemůže nic stavět na odpor. Pojem všemohoucnost se tak vyděluje z omezené lidské představy a dosahuje úchvatné velikosti.

Jak nakonec rozumět pojmu všemoudrost? Uskutečňuje se, tak hovoří Poselství Grálu, v božích zákonech tohoto stvoření.

Dají-li se tyto zákony chápat jako program regulačního okruhu, který zajišťuje co nejlepší uskutečnění cíle, lze z toho nutně vyvodit jejich všemoudrost a dokonalost. Použití kybernetických poznatků i na stvoření jako celek nám tedy poodhaluje závoj za závojem. Potvrzuje se rovněž, že pokud náboženské vědy a přírodní vědy mají zprostředkovávat pravdu, musí být zajedno v bezmezerné jasnosti a důslednosti.

Tělesné funkce pozemského člověka jsou zajištěny mnohými vzájemně propojenými regulačními okruhy, které se samočinně starají o potřebná přizpůsobování (buněčné pochody, dýchání, tep, krevní oběh, pocit hladu, látková výměna, reakce zřítelnice, vyrovnání teplot atd.). Ale také v duchovním ohledu je člověk založen na regulačním okruhu.

Vyjděme ze skutečnosti, že technik nazve všechno, co má být v určitém smyslu uspořádáváno a regulováno „regulovanou veličinou". Této veličině odpovídá v předkládaném případě i člověk v jeho nejniternějším jádru, duchu. Pro dosažení toho, aby se nějaká regulovaná veličina chovala podle daného programu, musí technik vhodnými nástroji zajistit podmínky přirozeného regulačního okruhu - tj. uzavření kruhu a zpětné působení. Těmito nástroji jsou:

a) měřící čidlo, které stanovuje skutečnou hodnotu a předává ji regulátoru

b) regulátor, který porovnává skutečnou hodnotu s hodnotou požadovanou a v případě nutnosti navrhuje postup k odstranění odchylky.

c) nastavovací člen, který odpovídajícím způsobem zajišťuje řízení.

Všemi uvedenými prvky je vybaven také lidský duch. Jeho měřícím čidlem (sondou) je svědomí. Ukolem čidla je - vidíme to ve hmotě třeba u hmyzu -, že funguje jako předsunutý pozorovatel. Tak je také svědomí člověka usídleno v mimozemském. Je hlasem jeho duchovního pomocníka, který je obdobou zmíněného předsunutého pozorovatele. Způsob činnosti je podobný tomu, který můžeme pozorovat při zkoumající činnosti hmyzích čidel.

Duchovní nervové vedení spojuje toto čidlo s regulátorem člověka, s jeho citem (vyciťováním). Jako jemný orgán ducha, musí cit dbát na hlášení přicházející od svědomí a starat se o to, aby nebylo opuštěno nasměrování, které on sám pokládá za správné. Za tímto účelem musí pak dát nastavovacímu členu, tj. vůli, kterou člověk působí na okolní svět, odpovídající směr.

Shoda techniky s tímto duchovním regulačním okruhem ale dosahuje dále. Ve své knize „Kybernetika, která se týká nás všech" (Bertelsmann Lexikon-Verlag) poukazuje Oskar Jursa na to, že „signál prostřednictvím určitého množství energie (impulsem) musí být protlačen proti rušivému vlivu okolí".

Stejně tak se musí prosadit také signály vycházející ze svědomí proti oněm rušením, které vycházejí obzvláště z rozumu. V důsledku jeho pozemské vázanosti dokáže vidět jen pozemskou výhodu. Často tím kalí vyciťování z vyšší vrstvy přicházejícího napomenutí svědomí. Nakonec ale musíme i my dodat naší vůli odpovídající důraz, abychom mohli provést to, co považujeme za správné.

Proč je tedy člověk ve svém mimomateriálním Já těmito nástroji zaopatřen? Spočívá v tom zřetelný poukaz na účelnost, která přesahuje viditelnou pozemskost.

Pro nalezení odpovědi použijme ku pomoci znovu představu počitače. Počítač obsahuje velký počet spínacích a paměťových míst. Tak jako každá naše tělesná buňka v sobě uchovává genetický kód, jsou i tato místa nepatrnými nosiči informací, ze kterých se skládá program a paměť počítače. Rozmanité tvory stvoření - z nich každý svým způsobem přispívá k uskutečňování programu - by se mohly přirovnat k uvedeným spínacím a paměťovým místům, jejichž absorpční schopnost event. vnímavost k nim přiváděným signálům během práce počítače ale naprosto závisí, jak technik dokládá, na jejich čistotě. Pro tyto „integrované obvody" se používají ryzí křemíkové krystaly, jejichž čistota je tak velká, že na jednu miliardu atomů křemíku připadá jen jediný cizí atom.

Člověk ale ještě nedosahuje takové čistoty, která by ho uschopňovala k nerušenému příjmu signálů stvoření a tím i k smysluplnému spolupůsobení. Tak se jeví opakované upozornění Poselství Grálu „Udržujte krb vašich myšlenek čistý!" jako vlastně technická nutnost! Neboť člověk je pouze duchovním zárodkem. Vlastní sice - pro srovnání se vrátíme k podobenství - potřebné schéma zapojení, musí si ale, protože jeho surovina k příjímání informací nebyla z důvodu původu ještě dostečně čistá, tuto čistotu zušlechtěním teprve postupně získat.

Ovšem dříve než budeme moci přístoupit k tomu, jakým způsobem k tomu dochází, musí být blíže objasněna činnost regulačních okruhů.

Již Leibniz se snažil - v matematickém a filosofickém ohledu - vypořádat s duálním principem, který zná jen dvě výpovědní hodnoty: „pravdivý“ nebo „nepravdivý“. Položil tím již ruku na tep stvoření. Na tomto „binárním systému“ protikladného, jen dvě možnosti poskytujícího rozhodnutí, spočívají totiž také jednotlivé kroky počítače. Buď elektrický proud existuje nebo nikoliv. Že právě takový stroj, ve kterém jsou napodobovány všeobsáhlé zákony, pracuje tímto způsobem, musí podněcovat k přemýšlení.

Vždyť již Kristus prohlásil, že kdo není pro něho, je proti němu. Toto slovo děsilo, znělo podmaněním a naprosto tím neodpovídalo obrazu Kristovy lásky pokřiveného změkčilostí. Postupuje-li stvoření jako regulační okruh v zásadě stejným způsobem jako počítač, dostává toto Kristovo slovo nový význam. Ježíš, který pocházel ze stejného východiska jako tento zákon stvoření, podal tím zprávu o působení, účinku tohoto zákona. Existuje-li v něm, tak jako v počítači, jen buď-anebo, je vyloučeno nějaké „řečnění okolo“, stává se tak také pochopitelné, proč Kristus řekl: „Vaše řeč budiž: Ano, ano, ne, ne; co je nad to, je od zlého.“

Poselství Grálu zde podotýká, že v těchto slovech spočívá více než jsme si mysleli, protože pro lidstvo skrývá výstavbu nebo úpadek, a jeho autor ze své strany prohlásil zcela srozumitelně: „Existuje … jedině nesprávné nebo správné“. (PG „Všechno musí být nové!“)

Máme proto důvod k domněnce, že binární systém platí i v regulačním okruhu stvoření!

Bezpočet takových „ANO&NE - rozhodování" je nyní základem činnosti počítače, kde jedno rozhodnutí podmiňuje druhé ve vzájemném zpětném působení. Při výskytu nějakého rušení ale začne působit zpětná vazba.

Zpětná vazba se vyskytuje v systémech, které jsou cílově orientované a jsou vystaveny zároveň určitým rušením, která dosažení daného cíle ohrožují.

Zpětná vazba pak umožňuje dosažení cíle tím, že příslušný odklon od cíle ihned hlasí regulátoru a současně mu dává podnět, aby na výskyt rušení reagoval ...,"

zní abstraktní popis takového postupu vyjádřený technikem. (Oskar Jursa „Kybernetika, která se týká nás všech")

Již v označení „zpětná vazba" je vyjádřeno neoddělitelné spojení příčiny a účinku. Zpětná vazba ve svém nejintezivnějším vybuzení je nám již dlouho známa z oblasti radiotechniky. Objevuje se tehdy, když vlastní oscilace přijímače se stanou příliš velkými. Stává se tím vysílačem a překračuje tak hranice úkolu stanoveného přijímači. Nepříjemný pisklavý tón, který přitom vzniká, je výstražným signálem odchylky.

Zákonitosti tohoto technického procesu platí ale logicky také pro člověka. Ten však řízení, které u počítače probíhá podle programu, provádí na základě rozhodnutí vůle, která je příznačnou vlastností duchovního druhu. Pak ale platí i pro něho stejné automatické zpětné působení, které je základem všech kybernetických systémů.

Dva příklady regulačních okruhů z oblasti lidského života to mohou názorně dokumentovat. Vezměme v úvahu nějaký stát. Vždyť také on je ohraničeným, živým útvarem, nacházejícím se ve všestranném zpětném působení. Cíle jeho vnitřního uspořádání jsou do něho uloženy prostřednictvím „programu" v podobě zákonů.

Uvnitř takto vymezeného rámce se může každý chovat podle libosti. Jeho počínáni ovšem nezůstane bez následků na jiné a v důsledku zpětného působení ani na něho samotného. Přinese mu uznání nebo odmítnutí, výhody nebo nevýhody, náklonnost nebo nepřátelství. Bude-li ale zákonný pořádek narušen tím, že si někdo nárokuje větší práva než jsou mu ze zákona přiznána, dochází k indikaci této skutečnosti, k ohlášení. Je to jakoby zpětná vazba v tomto regulačním okruhu. Ohlašovatel tak přebírá roli měřícího čidla, pomocí kterého regulátor - správní úřady nebo soud - je informován. Tento regulátor porovnává potom skutečnou hodnotu (skutek) s požadovanou hodnotou (zákon). V podobě rozsudku navrhne program k odstranění rušení tím, že se snaží zapůsobit na vůli (nastavovací člen) pachatele takovým způsobem, aby již na příště takového rušení zanechal.

Rozsah možných opatření je od pouhých domluv až k trestu smrti. Jejich cílem je polepšení pachatele. Pouze trest smrti znamená nezvratné vyloučení ze společnosti.

Podobně můžeme nahlížet na lidskou řeč. Také ona je samostatným, živým systémem, jehož účel tkví právě ve zpětném působení. Slova lidské řeči odpovídají informačním jednotkám počítače, její gramatika jeho programu. Při dodržování mluvnických pravidel můžeme své myšlenky vyjádřit velmi rozmanitě. Vždy ale podle způsobu vyjádření budou ze strany posluchačů nebo čtenářů vycházet rozličné zpětné účinky. Přestoupíme-li však mluvnické zákony, protože je neovládáme (cizí řeč) pak bude možnost dorozumění, cíl všech jazykových programů, narušena. K odstranění tohoto narušení bude zapotřebí zpětných dotazů. Budou-li nakonec i tyto marné, protože partner rozhovoru není ochotný nebo schopný se do jazykových zákonů vřadit, povede to nakonec k jeho vyřazení ze společnosti těch, kteří tento jazyk používají jako dorozumívacího prostředku.

Tyto příklady nemají ukázat jen to, že - aniž bychom si toho byli vědomi - s regulačními okruhy přicházíme běžně do styku; mají především zviditelnit jejich stupňovitou výstavbu: Je to nejdříve určité volné pole působnosti v rámci programu, které obsahuje bezpočet možností. Ale dokonce i po narušení zbývá ještě jiné volné pole působnosti, které nabízí příležitost k opětovnému přizpůsobení a vřazení se. Teprve v případě, že se tak nestane, dochází ke zničení, oddělení, vyloučení.

Tak jako může u radiového přijímače dojít k příliš velkým vlastním oscilacím, může se také člověk ocitnout kvůli vlastní svévolnosti v protikladu s programem stvoření. Z technického popisu a předešlého příkladu již víme, že v případě takové odchylky měřící čidlo spouští zpětnou vazbu. Nemůže nás proto překvapit, když v Poselství Grálu („Světové dění") čteme:

Božskou vůli, pronikající hmotností v pevně stanovených přírodních zákonech jako železné koleje, lze nazvat také nervstvem ve stvoření, nervstvem, které zprotředkovává vnímání nebo hlásí svému východisku, tvůrčímu to Zdroji, kde je jaká nesrovnalost v mocném díle Božím."

Z existence tohoto zde popsaného „měřícího čidla" v regulačním okruhu stvoření ale vyplývá nezbytnost a možnost, přivést na pravou míru také pojem „vševědoucnost". Není to námi předpokládané malicherné vědění o každem lidském stěstí a neštěstí. O to je v běhu stvoření tak jako tak samočinně postaráno. Je to spíše vědomost o každém (na)rušení v tomto ústrojí, které, podobně jako kontrolní světelná indikace technického zařízení, měřící čidlo ihned hlásí.

Toto zpětnovazební výstražné upozornění vyvolává zákrok vedoucí k zamezení, k potírání rušení. Podle neomylných kybernetických zákonů tedy z toho důsledně vyplývá:

Odměna i trest pro člověka spočívají v samočinném tkaní ve stvoření, které je trvale a beze změny vedeno samotnou vůlí Boží. V něm je i zavržení či spása! Je neúprosné a spravedlivé, vždy věcné a nezná libovůle." (PG, přednáška „Kult") 

O trestu jako pojmu a jeho správném chápání, bude pohovořeno ještě později. Zde je především zajímavé to, že v uvedených slovech je ukázán celý rozsah zpětného působení: Od dosažení cíle, vysvobození (spásy), až po zavržení, ke kterému i v již zmíněných příkladech dochází jako k nevyhnutelnému poslednímu následku. Lidstvo již vícekráte prostřednictvím velkých přírodních dění zakusilo, že i tam skutečně existuje takový krajní či koncový bod, který již nedovolí nějaký obrat, návrat. V jaderné fyzice to byl pojem „kritické množství", event. „kritická hmotnost", s jejíž dosažením je následně aktivovanou řetězovou reakcí nezadržitelně způsoben rozpad hmoty. Také výzkumy prováděné technologickým institutem v Massachusetts v pověření „Římského klubu", vedly ke stejnému výsledku.

Všechny, pomocí počítačů teoreticky propočítané vývojové možnosti, se sbíhají k takovému překlopnému bodu, od kterého narůstající vzájemné zpětné působení může vyústit jen ke zničení. Situační ohrožení ve kterém se nacházíme, je založeno právě na tom, že se z mnoha stran tomuto kritickému bodu blížíme, aniž bychom, prakticky, měly možnost tomu účinně zabránit. Je to, jako by se lidstvo hnalo v téměř neovladatelné lodi vstříc stále více strhávajícímu proudu nějakého vodopádu. Je to následek dlouhé plavby špatným směrem, neboť „rozumářské lidstvo musí teď sklízet, co po celá tisíciletí vytvářelo, živilo, pěstovalo a opěvovalo." (PG „Bylo jednou...!")

Projevující se samočinnost při odstraňování rušení, která je základem každého kybernetického systému, nemůže ani v regulačním okruhu stvoření vést k jinému výsledku:

Všechno musí selhat a zřítit se, co se nezachvívá ve smyslu tohoto stvoření a v jeho zákonech; neboť tím nejen ztrácí všechnu oporu, nýbrž vytváří si i protiproudy, které jsou silnější než kterýkoliv lidský duch. Tyto protiproudy člověka a jeho dílo nakonec vždy zdolají. (PG „Žena a muž")

Z podstaty řídící techniky nevyplývají pouze nebezpečí, která člověku jeho nesprávným počínáním hrozí, nýbrž stává se zřejmou také jeho cesta k dosažení cíle. Je nápadné, že právě v době, která umožňuje poznání dosavadního vývoje lidstva jako vývoje nanejvýš znepokojivého, dosáhl pojem „informace“ tak velkého významu. Netýká se jen informatiky; je základem i výpočetní techniky. Program je přece informace pro činnost, chování stroje. Nosiči této informace jsou jak známo jednotlivá spínací a paměťová místa.

Regulační okruhy lze najít nejen v technických přístrojích, nýbrž v rozličných druzích se s nimi setkáváme i na jiných místech. Také zde uveďme nejprve jednoduché příklady. Stejné zákonitosti platí i pro hospodářský podnik. Také v něm vládne živá, vzájemná závislost; je zaměřen na určité stanovené cíle a požadavky, v technickém smyslu je tím „naprogramován“.

Od spolupracovníků takového podniku se očekává, že si znalosti těchto cílů osvojí alespoň natolik, jak to vyžaduje jejich konkrétní činnost. To začíná zacházením s nářadím a obsluhou strojů, jejichž nevhodné používání může být nebezpečné, a dále pokračuje k pochopení úkolů a potřebné souhry a spolupráce jednotlivých oddělení podniku. V obrovském provozu stvoření proto nebude od lidí požadováno nakonec nic jiného než od každého poučeného a k poučení připraveného příslušníka podniku.

Musí tedy být nejnaléhavější potřebou každého člověka, aby živě působící nezlomné zákony stvoření - jejichž účinkům je v každém případě vydán všanc - zcela poznal. Zde se může vyskytnout otázka, proč musel člověk jít touto namáhavou cestou a není - podobně jako zvířata s jejich instinktem - pomocí učitého druhu automatiky nastaven na „program“ stvoření. V době, kdy spolurozhodování v rámci podniku získává stále větší váhu, zodpovídá se tato otázka vlastně sama sebou. Spolurozhodovat má jen ten, kdo je na základě svých znalostí celkových zájmů, schopen cílevědomého spolupůsobení.

Přaní, dospět až tam, bylo lidskému duchu ve stvoření naplňováno již od počátku; neboť člověk je nositelem duchovního druhu, který tím, že se stane vědomým sebe sama „má přispět k povznesení a k dalšímu vývoji celého stvoření. Je k tomu však nutné, aby se naučil správně využívat přirozených sil a používat jich ke všeobecnému prospěchu.“ (PG „Duch“)

Člověk je tedy takřka ještě učněm, začátečníkem ve velké továrně stvoření. Jako takový se tedy musí snažit, aby - rozvinutím svých schopností a pochopením provozních požadavků - ke svému úkolu dorostl. Potřebné znalosti získává postupně pozorováním, poučením a zkušeností.

Ve vzdělávacím pořadu o „managementu“, který svého času vysílala rakouská televize, bylo zákonům kybernetiky podřízeno i vedení lidí. Každý člověk očekává, jak bylo dovozováno, nějaké zpětné vyjádření, týkající se jeho výkonu, ať je to již pochvala nebo výtka. Toto očekávání se naplňuje ve vyšším smyslu také v regulačním systému stvoření. Stvořitel, který se nachází vedle svého díla, se s námi nemůže dorozumět přímo. Hovoří k nám prostřednictvím své vůle, která je programem tohoto stvoření. Jeho instrukce, poučení, vyplývají ze stejných kybernetických pravidel, která v podobných případech používá i člověk. Jejich účinky nazýváme osudem.

Osud je, jak by se vyjádřil technik, „zpětně zavedená informace“, neboť každé lidské chtění, myšlení nebo jednání, různorodým způsobem vyvolává účinky ve velkém počítači stvoření. Vždy podle toho, zda tomuto programu odpovídají nebo nikoliv, projeví se jejich schválení nebo odmítnutí v odpovídajících zpětných účincích. Tímto způsobem je nám z vyšších míst zprostředkovávána informace o tom, zda-li jsme jednali správně nebo nesprávně.

To, že se člověk většinou těchto zpětných účinků svého chtění musí obávat, si zapříčinil sám, neboť trápení, beznaděj a dokonce záhuba jsou vždy jen zákonitými zpětnými účinky nesprávného jednání.

Přesto je strach před odplatou, jenž proniká náboženstvími a mýty, chybný. Tento strach sužuje člověka možnými tresty, které ho zde nebo na onom světě čekají - neboť velká jednota bytí se neomezuje pouze na tento pozemský život. Takto zkreslený pojem trestu, ale způsobil, že se ztrácí hodnota té informace, kterou především daný osud obsahuje. Z lidského pohledu totiž lpí na trestu většinou něco z pomsty a svévole. Jak by ale mohlo být „trestem“ něco, co nás chce poučit k našemu nejlepšímu prospěchu?

Bůh vůbec netrestá! … Tresty uvaluje jen člověk v rámci svého společenského uspořádání. Žel, jako všechno jím vymyšlené, ale nesprávným způsobem, nedokonale, s ještě méně dokonalým vykonáváním. Slovo trest vůbec vymyslel jen člověk sám od sebe ve svém omezeném pojetí.“ (Abd-ru-shin „Otázky a odpovědi“)

Teprve ve světle kybernetiky stvoření se to stává zřejmým. Neboť každý počítač se samočinně stará o nejlepší možné dosažení cíle. Vždyť právě v tom tkví jeho zvláštní účel. U člověkem vytvořených zařízení a institucí se ale stále může jednat jen o malé částečné cíle, které často mylně považujeme za hodné úsilí. Naproti tomu u největšího ze všech myslitelných regulačních okruhů, tedy u stvoření, jsou cíle předprogramované Boží vůlí - už na základě zmíněného určení každého počítače - nutně pro jakéhokoliv tvora, neomylnou účelností. Každé odchýlení se od tohoto programu nám proto může přinášet jen újmu.

Informace o našem jednání, které jsou k nám zpětně přiváděny uzavíráním kruhů velkého počítače svoření, nám tak přinášejí nejen spravedlivé vyrovnání, nýbrž také láskyplné poučení, které nás má ochránit před škodami. Tak jako automatické řízení letadla nedovolí odchýlení se od kursu, snaží se i kybernetika stvoření, aby nás udržela na správné cestě. Chápeme-li osudem představované zpětné účinky tímto způsobem, potom z toho vyplývá následující poznání:

Láska Boží jest neoddělitelná od nejvýš přísné Boží spravedlnosti. Ona je dokonce sama touto spravedlností. Spravedlnost jest láska a láska je opět jen ve spravedlnosti. (PG „Co odděluje dnes tak mnoho lidí od světla?“)

Každé pokárání ale může naplnit svůj účel jen tehdy, když je pochopeno, uznáváno jako oprávněné, a vzbudí přání dělat to napříště lépe. I tato skutečnost byla ve zmíněném televizním pořadu o managementu výslovně zdůrazněna. Proč by nyní měly pro vedení lidí ve velké továrně stvoření lišící se jen velikostí uspořádání, platit jiné než tyto základní principy?

Vezmeme-li to v úvahu, obsahuje jednoduchá televizní profesní hádanková soutěž „Kdo jsem?“ velmi poučné jádro. Obliba této soutěže se může nevědomky zakládat i na tom, že spočívá na binárních, ve stvoření se uplatňujících řídících zákonech. Neboť jako odpověď na otázky existuje jen ANO nebo NE. Po každém NE jsou tázající nuceni jít myšlenkově zpět až k poslední shodě mezi otázkou a odpovědí a ze sejítí z cesty vyvodit závěry.

Vzpírá-li se tvrdošíjně spolupracovník nějakého podniku v případě pokárání za jeho výkon uznání takového pokárání, povede to nakonec nevyhnutelně k jeho vyřazení z podniku. Je to nejkrajnější technicko řídící možnost vyřazení již nezotavitelného rušení, které se vyskytlo v tomto regulačním okruhu. Nemůže si tedy také člověk stěžovat ani na to, když ho v principiálně obdobném případě stejné zakonitosti vylučují z možnosti setrvání ve stvoření.

V protikladu vůči tomuto, dnes již se rýsujícímu nebezpečí v regulačním okruhu stvoření, stojí ale snaha lidského ducha o dosažení cíle. To je možné zhodnocením, uplatněním informace, která k nám přichází zpětným působením. Vždyť také proto Poselství Grálu říká jednoduše a naléhavě, že je pro nás důležité, abychom správně poznávali stvoření v jeho zákonech, protože v tom spočívá cesta vzhůru ke Světlu.

Vezměme ještě jednou v úvahu onu souvislost, kdy Duch je vůlí Boží a člověk, jako částečný nositel tohoto duchovního druhu, má - uvědomováním si sebe sama - nabývat znalosti o přírodních zákonech, aby mohl přispívat k podpoře stvoření. Jasněji se to v době, kdy kybernetické zákony nebyly ještě známé, nemohlo vyjádřit. Tím bylo popsáno i postavení člověka v regulačním okruhu stvoření: Jako specifický, dílčí integrovaný obvod, který si ovšem potřebné informace zaopatřuje sám, tedy jako by se musel i sám programovat! Teprve získáním této informace je pak těmto nepatrným částečkám velkého celku umožněno, aby se do účelného řádu a uspořádání celku vřadily a - když se přitom samy staly částí programu - aby se uchránily každého jednání proti němu. Z toho vyplývající vyloučení nebezpečí zániku znamená zároveň věčný život. I tento, dosud sotva pochopitelný pojem lze z kybernetiky vyvodit jako důsledek.

V roce 1964 se Bronowski domníval (podle Bertalanffyho, „Ale o člověku nevíme nic", Nakladatelství Econ):

Smrt Norberta Wienera dává příležitost konstatovat, že heroický sen (pozn.: o jednotě vědy prostřednictvím kybernetiky) je již dosněn. Kybernetika je v nejlepším smyslu jak fundamentální, tak i populární idea; ukazuje se ale, že je méně obsáhlejší a také podivuhodně méně zajímavá, než jsme po její formulaci před desetiletími doufali."

Karl Steinbuch naproti tomu míní:

Nejvíce zarmucující skutečností naší vědecké soustavy je strašlivé rozdělení na duchovní vědu a přírodní vědu … Zdá se mi, že významnou možnost k překonání tohoto rozdělení lze najít v kybernetice." (Kosmos č. 2/1969)

A Hans Schäffer, Heidelberg, píše:

Ve skutečnosti se v kybernetice vyvinulo něco zcela nového, věda mimo základů a aplikací … Ukazuje, že životní procesy můžeme popsat jednodušeji, když si všímáme v sobě uzavřených zpětně přiváděných účinků … Všechny mechanismy, které jsou uspořádány ve formě kruhového, cyklického procesu s využitím zpětně přiváděné informace, se stávají ve způsobu svého uspořádání srozumitelnější díky tomu, že souhru různých mechanismů ve větším celku pozorujeme jako určitou soustavu, která je navržena k dosažení daných cílů." (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 7.6.1972)

Tato, zde pro příklad uvedená různá pojetí dovolují poznat, že věda nemá ještě vůbec jasno o možném významovém rozsahu a dosahu kybernetiky. Její vlastní význam vychází najevo až prostřednictvím Poselství Grálu. Mnozí narazili kdysi na to, že v něm bylo stále znovu odkazováno na „samočinně působicí zákony ve stvoření" a na jejich neúprosnost. Tento, svého druhu nový, tím i zarážející a cize se jevící obraz světa, potažmo světový názor, neměl tak nic společného s dosavadními představami, které vycházely spíše z lidských přání.

Objevem řídící techniky a jejich zákonů se ale stává nyní zjevným:

Poselství Grálu již ve své době použilo obrazu regulačního okruhu k popisu stvoření! V nedotknutelné pravdě se ukazuje to dosud lidsky pokřivené, ve svém opravdovém významu a skutečné velikosti. Jde o obraz, který je dnes díky technice srozumitelný a ve svých základních zákonech pochopitelný.

Kdyby „kybernetika“ byla známa již v době, kdy bylo psáno Poselství Grálu, měl by to jeho autor snazší. Tak ale pro znázornění procesů, které tehdy ještě známé zdaleka nebyly, musel použít přirovnání z mechaniky jako „soukolí, stroje, hnací ústrojí". Vše, co měl říci, musel nejdříve vtlačit do formy, která byla přizpůsobena naši chápavosti.

Toto přizpůsobující přeformování je v regulační technice známé jako „kódovací teorém". Říká: „… že úbytek informace lze libovolně mimimalizovat tím, že se zvolí kód, který poskytuje informační tok, jenž je podstatně menší než kapacita kanálu." („Kybernetika, která se týká nás všech", Bertelsmann Lexikon-Verlag)

Kapacita kanálu" lidského ducha, jeho schopnost vnímání, by mohla objevem kybernetiky doznat určitého rozšíření, které jde až za pozemský obzor. Neboť s kybernetikou je nám dán do ruky klíč nejen k pochopení podstatných dějů ve stvoření, ale také k poznání významu Poselství Grálu.

Poselství Grálu je s to, aby velké otázky existence lidstva zprostilo onoho tísnivého sevření vyvolaného pochybnostmi a slepou vírou, do něhož bylo lidstvo přivedeno filosofií a náboženstvím. Neboť:

Nadešel teď čas, kdy lidé musí přijít k vědění o těchto věcech, aby s plným přesvědčením dospěli k poznání Božího působení projevujícího se v jeho díle!" (PG, přednáška „Kult")

Richard Steinpach 
(Kybernetik - der unerkannte Schlüssel)

 

Citáty z Poselství Grálu /PG/ jsou převzaty z vydání v jednom svazku, 1979, Nakladatelství Alexander Bernhardt, Vomperberg - Tirol

 

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one