»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Je tato věta, která mě nedávno v jednom politickém televizním pořadu zarazila, skutečně tak nesmyslná, jak na první pohled vypadá?

Než jsem mohla uvažovat o tom, zda k míru zbraně potřebujeme, položila jsem si napřed otázku, co vůbec v běžném terminologickém pojetí pod tímto pojmem rozumíme. Lexikon (Bertelsmann, 1960) mi dal následující informaci: „Mír … stav vyrovnání a harmonie mezi lidmi a mezi národy založený na mravech a právu".

Podle toho by tedy mír byl něčím, co se mění na základě právě panujících názorů na mravy a právo? Vím přece osobně, jak často se již pozemská měřítka pro to, co je zahrnuto pod „mravy" a „právo", jen v průběhu několika posledních let změnila... Kdyby tedy měl být mír ustavován tak, aby bylo učiněno zadost těmto představám o mravech a právu, docházím ke zdrcujícímu závěru, že takový mír lze dosáhnout nejspíše jen naprostým přizpůsobováním. Přizpůsobivý (přizpůsobený) člověk usiluje vždy o to, aby svým uvažováním ani jednáním nebyl nikde nápadný, aby nikde nenáražel nebo nezpůsoboval neklid. Přizpůsobování nevyžaduje bdělé přemýšlení, znamená pohodlné plavání s proudem, lhostejno, kam tento proud zrovna plyne. Tak by byli pohodlní, k přemýšlení líní, vnitřně spící lidé tou nejjistější zárukou míru a pokoje...?!

Nejpozději v tomto bodě myšlenkového pochodu na mě přišlo zděšení. Byla jsem na nejvyšší míru ne-"pokojná" a uvažovala jsem dále.

Vysvětlení lexikonu obsahuje ještě další, snad nápomocné pojmy: „Vyrovnání" a „harmonie". Panuje harmonie mezi lidmi a národy, když všichni uvažují stejně a zastávají stejné názory? Bylo by špatné, kdybych na to musela odpovědět „ano". Harmonii tedy nelze ztotožnit se stejností nebo rovností, avšak nelze ji oddělit od rovnováhy. K dosažení a udržení rovnovážného stavu je zapotřebí stálého pohybu, aby případnému výskytu nerovnováhy mohlo být zabráněno.

Jak tomu porozumět? Představuji si, že sedím na větším balónu a mám se na na něm udržet zpříma. Jenom prostřednictvím nesčetných jemných, neustále vyrovnávajících svalových pohybů se mi podaří z balónu nespadnout. Takové vyrovnávání neprobíhá jako vědomě řízené rozumem. Vyžaduje ovšem velkou vnitřní a vnější bdělost. Jen lenivost nebo nemoc brání tělu v tom, aby tyto vyrovnávající pohyby uskutečňovalo.

Jiný případ: Každy pták se může ve vzduchu udržet jen pomocí nesčetných vzájemně sladěných letových a směrových pohybů. Bez těchto pohybů by spadl jako kámen.

Vidím tedy, že rovnováha není stav malátného klidu, nýbrž důsledek nejvyšší bdělosti a hybnosti. To platí také pro harmonii.

Připustím-li pojem „rovnoměrnost" rovněž jako pro harmonii nepostradatelný, vynoří se mi zároveň otázka po „porovnávacím měřítku", podle kterého můj současný stav mohu měřit. Požadavek, který na toto měřítko kladu, je, že je nezávislé na místě, kde se nacházím, a že je nezměnitelné, tj., že nepodléhá žádné svévoli.

Ve svém působení věčně nezměnitelné a jakýmkoliv lidským chtěním neovlivnitelné jsou přírodní zákony neboli zákony stvoření, které dovolují poznat vůli Stvořitele. Trvalým porovnáváním s přírodními zákony, event. se zákony stvoření, je každý výskyt nerovnováhy v lidmi neovlivněné přírodě a ve stvoření - jako v nenarušeném regulačním systému - již předem znemožněn.

Kdekoliv však začal působit člověk, přinášel rušivý vliv a nerovnováhu. Jak se však nerovnováha vůbec může dostat do dokonalého regulačního okruhu stvoření? Takové narušení se může vyskytnout jen v důsledku vědomě odporujícího směřování, což je umožněno pouze lidskému duchu s jeho svobodnou vůlí.

My lidé jsme však naši schopnost k samostatnému a odpovědnému řízení dosud většinou popírali. Téměř veškeré naše uvažování a jednání na přírodní zákony nedbalo. Nestarali jsme se o následky takových „řídících" zásahů do regulačního systému nám viditelné přírody a stvoření. Výsledkem je nerovnováha a nesvár nepředstavitelného rozsahu ve všech myslitelných projevech.

Nikdy nedojdeme k míru a ke skutečné výstavbě bez vědomého a prospěšného použití „řízení", bez dobrovolného vřazení se do přírodních zákonů.

Pokusila jsem se ukázat, že k dosažení a udržení rovnováhy je zapotřebí trvale vyváženého a vyrovnávajícího pohybu. To platí v záležitostech jak hmotných tak i ne-hmotných. Vše, co takovou živou hybnost ochromuje nebo znemožňuje, musí výše zmíněnému vědomě výstavbovému „řízení" stát v cestě. Výstavba, která by byla možná při trvalém „řízení" podle vůle Stvořitele, se při „protiřízení" zákonitě zhroutí.

Co nám brání, abychom tyto tak jednoduché a nutné poznatky realizovali ve všedním životě? Hlavní překážkou jsme si přitom my sami velkým množstvím duchovních chybných postojů - které okrášleně nazýváme „slabosti" -, jako např. lenost, pohodlnost, vlažnost, také ješitnost se všemi příbuznými projevy. Nakonec znemožňujeme mír a výstavbu každým druhem vědomě „protiřídícím" vlastním chtěním.

Nezbývá nám jiná cesta, než se oprostit od tohoto vlastního chtění a od všech z něho odvozených chyb, které nám ztěžují nutnou vnitřní živost. To se však již neobejde bez bolesti a námahy. Všichni jsme si pěstovali naše chyby celá tisíciletí, ´oblíbili´ jsem si je a zvykli jsme si na ně tak, že je již naprosto nechceme poznat jako něco nesprávného. Odloučení se od nich stojí boj.

K boji ale potřebujeme zbraně. Jak mohou vypadat „zbraně", s kterými se utkáváme se svými chybami a nedostatky? S kterými chceme bojovat proti všemu, co nám brání, abychom se vědomě podíleli na výstavbě a v regulačním okruhu přírody a stvoření již nepůsobili rušivě?

Každá zbraň je pomůckou, nástrojem v našich rukou. Můžeme ji použít k výstavbě nebo k ničení (kladivo, nůž, kámen atd.). Vzhledem k účinkům není tedy rozhodující druh zbraně nebo nástroje, nýbrž jejich stávající užití.

Jako nejdůležitější „nástroj" je zde na zemi lidskému duchu dán rozum. Rozum jako „zbraň v rukou ducha" může jen budovat. Můžeme si představit, co jsme způsobili tím, že jsme tento nástroj nechali téměř zcela samotně rozhodovat o svém využití a používání? Můžeme takto prováděnou „údržbou zbraní" dojít k potřebnému míru a harmonii? Až do dnes jsem dokazovali více než zřetelně opak.

Jen lidský duch je schopný, aby vlastnosti svého nástroje - rozumu - rozvinul tak, že při správném vedení nakonec jakýkoli druh „zbraní" bude využíván správně, tj. k výstavbě. Lidskému duchu je skrze jeho schopnost vyciťování dána možnost řídit každou myšlenku, každé slovo a každý čin podle vůle Stořitele.

Tak jako rovnováha není výsledkem klidu a je naopak dosahována a udržována jen pohybem, tak je pro dosažení dalekosáhlé harmonie rozhodující hybnost každého jednotlivého lidského ducha. Hybnost či pohyblivost opět nelze oddělit od bdělosti, živosti, přirozenosti, čilosti, od všech těch darů, které nás vedou k tomu, abychom naše vlastní chtění dobrovolně a vědomě vřadili do zákonů stvoření. Pouze to nám může dopomoci ke správnému zacházení s našimi „zbraněmi" a „nástroji", je to nakonec jediná „zbraň", která přivádí k míru.

Rozhodující je tedy, aby se každý z nás snažil konečně poznat „zbraně" k výstavbě, a aby se naučil správnému způsobu „udržby zbraní". Potom bude - v obměně úvodem zmíněného encyklopedického vysvětlení - „mír … stav harmonie mezi lidmi a mezi národy spočívající na poznání a následování zákonů stvoření".

Angelika Jansen

 

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné zkoumání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2018  »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one