»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Pythagorova škola / Krása v exaktní přírodovědě

PythagorasZ této školy má pocházet myšlenka, že základním principem, jenž by mohl různorodost jevů objasnit je matematika, matematický řád. O Pythagorovi samotném je známo jen málo. Jeho okruh žáků budil dojem spíše náboženské sekty a s jistotou se na Pythagora dá vztahovat pouze učení o stěhování duší a stanovení určitých nábožensko-mravních příkazů a zákazů. Důležitou roli v této škole však hrálo – a to bylo po pozdější dobu rozhodující – zabývání se hudbou a matematikou. Zde měl Pythagoras uskutečnit onen slavný objev, že rovnoměrně napnuté vibrující struny harmonicky vzájemně souzní tehdy, když jejich délky stojí v jednoduchém racionálním poměru čísel. Matematická struktura, totiž racionální poměr čísel jako zdroj harmonie – to byl jistě jeden z nejzávažnějších objevů, k nimž v historii lidstva vůbec došlo. Harmonické spoluzaznívání dvou strun vydává pěkný souzvuk. Lidské ucho vnímá disonanci skrze neklid způsobený zázněji jako rušivý, ale klid harmonie, konsonanci, jako krásnou. Matematický vztah je tím také zdrojem krásy.

Krása je, tak zní jedna z antických definicí, správný soulad částí navzájem a s celkem. Částmi jsou zde jednotlivé tóny, celkem je harmonický zvuk. Matematický vztah tedy může dvě nejprve nezávislé části spojit do určitého celku a tím vyvolat něco krásného. Právě tento objev byl tím, který v učení Pythagorejců způsobil průlom ke zcela novým formám myšlení a vedl k tomu, že za prazáklad všeho jsoucna již není považována smysly vnímatelná materie – jako voda u Tháleta –, nýbrž ideální formující princip. Tím byla vyslovena základní myšlenka, která později vytvořila fundament všech exaktních přírodních věd.

Aristoteles ve své Metaphysice podává o Pythagorejcích zprávu: „Nejdříve se zabývali matematikou, rozvíjeli ji, a, jsouce v ní odchováni, považovali matematické principy za principy všeho jsoucna. A vidouce v číslech vlastnosti a základy harmonie, protože se jim ostatní jevilo jako napodobení čísel, avšak čísla sama jako něco prvotního v celé přírodě, chopili se číselných elementů jako elementů všech věcí a celý vesmír chápou jako harmonii a číslo.“

Porozumět pestré rozmanitosti jevů lze tedy tak, že v ní poznáváme jednotné formující principy, které mohou být vyjádřeny řečí matematiky. Tím se také ukazuje těsná souvislost mezi rozumově pochopiteleným a krásou. Neboť když je krása poznávána jako shoda částí navzájem a s celkem, a když na druhé straně k porozumění lze dojít teprve skrze tuto formální souvislost, stává se tak prožitek krásy téměř identickým s prožitkem chápané nebo alespoň tušené souvislosti.

15.10.2017 23:49:01
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one