»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Platónovo učení o ideích / Krása v exaktní přírodovědě

                                                         .
Další krok na této cestě byl učiněn Platónem prostřednictvím formulace jeho učení o ideích. Platón staví proti sobě nedokonalé tvary tělesného světa smyslů a ideální matematické formy, např. ne zcela kruhovou dráhu hvězd a dokonale matematicky definovanou kružnici. Materiální věci jsou napodobeninami, stínovými obrazy ideálních skutečných forem; a – tak bychom byli dnes v pokušení pokračovat – tyto ideální formy jsou skutečné, protože a pokud jsou v materiálním dění účinné. Platón zde zcela zřetelně rozlišuje smyslům přístupné tělesné bytí a čistě ideální bytí, jež je uchopitelné nikoliv smysly, ale jen v duchovních dějích. Přičemž toto ideální bytí nepotřebuje lidské myšlení, aby jím bylo vytvořeno. Je naopak vlastním původním bytím, podle něhož se tělesný svět a lidské myšlení teprve napodobováním utváří. Pojímání ideí lidským duchem je, jak již říká označení, více uměleckým nazíráním, polovědomým tušením, než rozumovým poznáním. Je opětovným rozpomenutím se na formy, které byly těmto duším vštípeny již před jejich pozemským bytím. Centrální idee jsou idee krásy a dobra, ve kterých se zračí něco Božského a při jejichž spatření narůstají duši křídla. Na jednom místě v Platónově díle Phaidros je vyslovena myšlenka:
„Duše se vyleká, zachvěje se při spatření krásy, protože cítí, že je v ní vyburcováno něco, co není přineseno zvenčí prostřednictvím smyslů, nýbrž co v ní v nějaké hluboce nevědomé oblasti již vždy uloženo bylo.“

Ale vraťme se opět k rozumovému chápání a tím k přírodním vědám. Pestré rozmanitosti jevů může být porozuměno protože a pokud, jak tvrdí Pythagoras a Platón, jsou zde základem jednotné formující principy, které jsou dostupné matematickému vyjádření. Tím je již vlastně předjímán celý program dnešní exaktní přírodovědy. Ve starověku ale nemohl být ještě uskutečněn, protože chyběla empirická znalost jednotlivostí v přírodních dějích.

16.10.2017 19:22:46
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one