»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

Origenes: De principiis („O základech bytí“)

Origenes

Origenes

De principiis („Základy bytí“)

     „Protože Bůh byl sám příčinou stvořeného a v něm nebyla žádná odlišnost, proměnlivost a žádná nemožnost, vytvořil všechny bytosti, které on vytvořil, stejné a podobné, nemaje důvod k odlišnosti a různorodosti. Protože však tvorové nadáni rozumem jsou obdařeni schopností svobodného rozhodnutí, podněcuje tato svoboda vůle každého buď k pokroku napodobováním Boha, nebo ho pro vlastní nedbalost strhává dolů. To se stalo pro rozumové bytosti příčinou jejich odlišnosti; příčina odlišnosti není tedy ve vůli a rozhodnutí Stvořitele, nýbrž ve vlastním svobodném rozhodnutí… Tak se tedy Stvořitel nikdy nemůže jevit nespravedlivým, když v důsledku předchozích příčin dává každému určené místo podle jeho zásluh; a člověk také nebude věřit tomu, že štěstí nebo neštěstí v narození a zvláštní osud, který je s  narozením spojený, spočívá na náhodě."   (De principiis II 9,5-6)

Ještě do poloviny 6. století byla víra v opětovné narození (skutečnost reinkarnace) součástí i křesťanského pohledu na svět. Tato víra byla zastoupena především Órigenem (185 - 254), který byl pokládán za „největšího učence a nejplodnějšího teologického spisovatele své doby, za nejvýznamnějšího z celé církve před Augustinem". V jeho hlavním díle „De principiis" („O příčinách"/ „O základech bytí") podal první systematický přehled křesťanské věrouky, která zahrnovala i nauku o znovuzrození.
... ani nové zjevení, ani lepší poznání nebylo podnětem k tomu, aby z křesťanského vyznání byla vyloučena víra na možnost opakovaného narození.  Spíše bylo s celým Órigenovým dílem i toto učení obětováno čistě politickým cílům.  Císařem (!) vynucené rozhodnutí ale západní křesťanství oloupilo o klíč k pochopení Boží lásky a Boží spravedlnosti a jejich projevů v našem bytí. Od té doby vleče křesťanství toto dědictví Justiniana a jeho doby jako svírající a omezující okovy stále sebou.

viz.: »Sebepoznání« / »Nepochopená rovnost«

 
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one