»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

„Metodika“ poznávání Pravdy Slova

Každá tradice, na niž je třeba pohlížet jako na duchovní dědictví mnohých generací, projevuje se jako moc, jejíž síla je taková, že dokáže zlomit každý lidský odpor, jestliže proti ní nevystoupí vyšší duchovní moc. Právě to se však stalo tehdy, když Kristus zrušil zákonické ustanovení. A velkého duchovního popudu bylo přece třeba k tomu, aby se učedníci, ten malý hlouček, mohli rozhodnout následovat proroka z Nazaretu a spolu s ním „plouti proti proudu". Něco takového nejde bez vlastního rozhodnutí a přesvědčení.

Je to dnes snad jiné? Břímě více než tisícileté tradice tiskne k zemi každého vzhůru usilujícího ducha, není-li posilován a udržován Boží silou. Pokud můžeme nazpět sledovat dějiny, je mezi Pravdou a tradicí vzájemný boj. Praví-li Kristus: „Běda vám, znalci zákona, že jste si vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří vcházejí, jste zabránili."  /Luk. 11, 52/  je to tedy hořká, bolestná poučka, jíž ani dnes se nesmíme uzavírat.

Ježíš odpověděl jasně i na otázku, jak můžeme poznat Pravdu jeho Slova. Tato odpověď neukazuje ani na kněze, ani na svátost. K poznání Pravdy není zapotřebí žádné osoby jako prostředníka mezi Bohem a lidmi. Je jenom jedna cesta k nalezení Pravdy, cesta, na níž lze dosáhnout jistoty, totiž cesta jeho následování: „Mé učení není ze mne, ale z toho, který mě poslal. Bude-li kdo chtít činit jeho vůli, rozezná to učení, je-li z Boha, či mluvím-li sám ze sebe."  /Jan 7, 16 a 17/ 

... k poznání Pravdy tedy nestačí připojit se k některému náboženství nebo církvi. Právě tak nedostačující je následovat významnou osobnost tím, že se jí prostě svěříme, že jí důvěřujeme. K poznání Pravdy je mnohem více bezpodmínečně nutné vlastní prožití; toho se však dostane jenom tomu, kdo usiluje plnit Boží vůli ve stálém duchovním vyrovnávání se se svým okolím.

Erich Wendland, „Kristovo poselství a jeho dovršení"
kapitola: Nedocenění Kristova poselství
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one