»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
                                                                                        .
28.3.1592 (jihovýchodní Morava)  -  15.11.1670 (Amsterdam)

„Nezbytně špatný musí být stav státu či náboženství, jehož bezpečnost závisí na nevědomosti a otroctví poddaných.“

Jan Ámos Komenský, Via Lucis - Cesta světla- Tak podle samotného záměru Stvořitele není svět ničím jiným, než předehrou věčnosti, tj. nižší školou, do níž jsme posíláni dříve, než postoupíme do nebeské akademie.

- Většina lidí však zapomíná, že je sem poslána do školy, ani nedbá o své vzdělání. Odtud plyne, že veliká část lidí, ne-li většina, tráví život jako dobytek, ve velké nevědomosti, jak pokud jde o Boha, tak pokud jde o sebe sama a všechny věci.

- Jako zajatec bude veden můj lid, protože je bez vědění. (Iz. 5, 13)

Bude vyhlazen můj lid, protože nemá vědění; protože ty jsi pohrdl věděním, pohrdnu i já tebou, pravil Bůh. (Oseáš 4, 6)

Člověk, uchylující se z cesty vědění, bude odpočívat v shromáždění mrtvých. (Přísloví 21, 16)

Ztraceným stádem se stal můj lid, pastýři jeho jej svedli. Jiní překládají: Pastýři jejich způsobují, že bloudí. (Jer. 50, 6)

Na celém světě je vidět třenice mezi náboženskými vyznáními, politickými správami, rodinami… Tato nešťastná obluda, ateismus, všude již zjevně vládnoucí, nebo tajně se plazící, je přesvědčivým svědectvím toho, jak špatně prospívá škola světa.

- Plnou důvěru nám konečně dávají zaslíbení Boha, slitovníka našeho. Předpovídají totiž boží věštby, že se rozsvítí v podvečer světa nějaké světlo, které vzhledem k dřívějšímu světlu, dosud nejistému (které pro přimísení tmy nezasluhovalo být nazváno ani dnem, ani nocí) bude třeba nazývat skutečným světlem. Jako jeho výsledek se slibuje obrácení všech národů, aby Hospodin byl králem celé země, jediným Hospodinem a aby jeho jméno bylo jedno. (Zach. 14, 7)

Totéž se předpovídá u jiného proroka ještě výraznějšími slovy: Bude v posledních dnech přichystána hora domu Hospodinova na vrcholku jiných hor a bude vyvýšena nad pahorky, aby se k ní hrnuly všechny národy a šly zástupy lidu se slovy: Pojďte a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jakobova a bude nás učit cestám svým. Pojďte a procházejme se ve světle Boha našeho. (Iz. 2/ 2, 3, 5)

- Všichni mají být učeni lidským věcem, protože jsou lidé, božským věcem, protože jsou obrazem božím, věčným věcem, protože jsou čekateli věčnosti. Jinak by zajisté bylo lépe, narodit se zvířaty.

Nezbytně špatný musí být stav státu či náboženství, jehož bezpečnost závisí na nevědomosti a otroctví poddaných.

- Avšak je čas, abychom nebyli již kolísavými dětmi a nenechávali se vláčet větrem jakéhokoli učení.

Tak tomu ovšem bude teprve tehdy, až se odvrátíme od všech lidských autorit a budeme následovat samotného Boha, jako jediného, svrchovaného učitele pravdy, jenž stačí sám sobě. Odnikud odjinud nebudeme čerpat své vědění a víru, než přímo z pravých jeho zdrojů.

Zasluhují si však být klamáni ti, kdo následují spíše lidi než Boha a spokojují se stíny místo věcí.

- Je známo z vyprávění, že když lidé, dlouho držení v podzemních vězeních a odvyklí světlu, byli náhle vyvedeni na světlo - oslepli. Cosi podobného se stává lidem zvyklým na tmu bludů, takže když se jim nenadále naskytne světlo pravdy, zhrozí se a mají světlo v nenávisti, proto buď počnou před ním prchat, nebo také s ním počnou vztekle zápasit.

Proto je třeba, aby zvláště nebeské světlo nebylo poskytnuto znenadání a plnou svou září (abychom neoslepli a více se nezatvrdili), nýbrž postupně. Pozvolna je třeba vyvádět lidi ze tmy do stínu, ze stínu do svitu, ze svitu do světla a konečně do samotné záře světla. Jinak tomu nemůže být. Mají-li se tedy světští lidé utvářet k věcem nebeským, tělesní k duchovním, nevěřící k víře, je nezbytně třeba uskutečnit to postupně: počínat známým a ponenáhlu uvádět k neznámému.

- Jako je tedy pravda, že se dosud skrývá, co nikdo nezná, tak je pravda, že to všechno Bůh hodlá zpřístupnit. A všechno ovšem pravdivě, ne prostřednictvím domněnek a dohadů, ale odhalením samotných příčin věcí, aby všichni, kdo se budou dívat, jasně viděli nejen co jsou ony věci, z nichž se skládá stavba světa a celé ústrojí církve a všechen souvislý obsah všech věků, ale také proč nemůže něco z toho chybět nebo být jinak než je. A pak se vyplní, co je předpověděno, že příjde čas, kdy se lidé přestanou učit od lidí (to jest přestanou se zavádět lidskými autoritami, Jer. 31, 34), že začnou být opravdu vyučováni od Boha (Iz. 54, 13), to jest, budou sledovat samotná díla boží, slova a vnuknutí a jimi se budou řídit, protože knihy boží budou otevřeny, aby každý, kdo je bude číst, jim zároveň rozuměl.

- Tímto rozmnožením světla rozhodl Bůh zvelebit poslední věk (Iz. 32, 4/ Jer. 30, 24/ Dan. 12, 4/ Zjev. 22, 10)

- Neboť svět patří tomu, kdo jej založil (Žal. 24). Kdo se odváží usilovat o jeho nápravu, bez vůle, rady nebo příkazu Boha?

Proto je třeba prosit Boha, aby sám poslal svého svatého ducha z nebeských výšin, aby byly opraveny stezky těch, kdo přebývají na zemi, a aby se lidé moudře naučili tomu, co se mu líbí a zachovávali to.

 

J. A. Komenský, Via Lucis - Cesta světla

 

_________

Výrazem největšího žalu Komenského nad úplnou zkázou vlasti a církve, proti níž neviděl nikde žádné pomoci, je spisek Truchlivý, formy dialogické, vzniklý r. 1622 a 1624.

 ... nemoha pak v noci úzkostmi spáti, dal se do čtení proroka Isaiáše, pak i jiných proroků, když mu četba ta skýtala jakousi úlevu. Ale plné útěchy dostalo se mu teprve ze slov Kristových.

 Dialogická forma spisu dobře se hodí ke sporu, jejž vede "Truchlivý" nejprvé s Rozumem, potom s Vírou. Sentence na počátku ze Seneky a jiných filosofů vybraně poukazují k tomu, že se míní rozum neosvícený světlem zjevení. Útěchy čerpané ze Starého zákona, zvláště z největších filosofů mezi proroky, Isaiáše a Jeremiáše, zastupuje Víra, jíž spisovatel míní zjevení doby předkřestanské. Ale ani ty nepostačují na úplnou odevzdanost ve vůli Boží, jakkoli Truchlivému přinášejí úlevu. K tomu třeba je teprve zákona Kristova, radostného poselství jeho (evangelia).

Citát ze spisu J. A. Komenského Truchlivý:

"Chceš-li tedy zachován býti, cestu k tomu tobě ukáži, cestu dokonalou tuto. Přestaň sobě vybírati, jaký by tvůj neb jiných na světě osud býti měl, a poruč to mně. Přestaň mozkem tvým rozdílu mezi štěstím a neštěstím činiti, a za štěstí všecko měj, cokoli od mé ruky pochází, by žalář byl, by šibenice, by hranice etc.

Přestaň se i ohlédati, co v světě šustí a chřestí, a hleď, aby jen mně tiše sloužil a zavra oči věřil, že já tebe i jiné vyvolené své přímou cestou ku potěšení vedu, byť se tobě pak cesta k zámutkům, a neb aspoň divné nějaké motání a okolkování zdálo.

Odlož, pravím, rozumu tvého, chceš-li ku pokojení mysli přijíti, odlož i vůle tvé, pravímť na konec. Ani nechtěj, ani nežádej, ba ani nepomýšlej, aby něco jinak bylo, než já činím.

Modliti se mně můžeš, a těžkosti své i jiných přednášeti dovolujiť, nýbrž i poroučím; ale vyměřovati a trápiti se nad tím, co se děje, nedovoluji, ani báti a lekati se nešťastného něčeho. Nebo to nevěry jest znamením.

A já vím, že ty se o sebe bojíš, jakžkoli se obecným dobrým zastíráš. Ale chceš-li sebou bezpečen býti a ničeho v tom světě se nebáti, totoť radím: Oddej se mně v ochranu, a to cele a se vším všudy, přijmu tě pod křídla svá, a nevybojuje tě žádný, leč kdož by mne vybojoval. Poruč mně, pravím, všecko tvé, tělo i duši, čest i statek, zdraví i nemoc a všecky příhody tvé, dlouhost života tvého i čas a způsob smrti tvé; summou, co se s tebou neb jinými díti má, o to se starati přestaň, a na mne tu při uval, a slož ve mně naději; já všecko to zpravím a budu tobě štít a pavéza vůkol tebe, strážný tvůj nedřímající; a budu tě chovati jako v stanu, v skrejši obličeje mého a jako v městě hraženém; a poručím andělům mým šetřiti tě na všech cestách tvých, a okolo tebe vojensky se klásti, a kde potřebí, na rukou tě nositi. Ba dokonce já sám tě nositi a pěstovati budu, abys nepoklesl; pak-li bys poklesl, aby sis neublížil.

Půjdeš-li přes oheň a vodu (neboť toho sobě zanechávám, abych tě vedl, kudy potřebu znáti budu), budu s tebou, aby tě proud nestrhl a oheň nezachvátil.

Summou, blahoslavený budeš, a dobře bude tobě."

_________________


 

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one