»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

...
N
epochopení, se kterým se Goethův „Faust“, především jeho závěr, setkal, opravňuje žel k pochybnosti, zda lidé chtějí pravdu vůbec slyšet. Nebyla většinou ohýbána tak dlouho, dokud neodpovídala lidským přáním?

Zdá se tedy, jako by básník ono poslední tajemství chtěl uschovat obzvláště dobře :

„Co nejlepšího můžeš znát
tomu ty kluky beztak nesmíš učit.“ (1840)

Co je ve „Faustu“ utajeno nejvíce, nenejpřístupněji, záhadně? Jsou to bez pochyby podivná slova násobilky, vyslovená čarodějkou. Vykládala se jako magický číselný čtverec, jako hříčka bez výpovědní hodnoty, pokud se v nich vůbec nějaký smysl hledal.

Zde však Goethe, podle všeho, skryl pomocí čísel skutečně to nejlepší. A ani to se mu nezdálo být dostatečně spolehlivé. Tak jako jsou v Egyptě královské hrobky chráněné účelovými klamy, pokouší se Mefisto od těchto slov čarodějky ihned zase odvrátit pozornost:

„Míní člověk obvykle, jak slova slyší jen,
že při nich musí si též něco představovat.“ (2565)

Zde se opět ukazuje Goethův záměr: Kdo naslouchá Mefistovi jako rádci, ten má Pravdu minout, pro něho beztak není určena. Nemá začít s hledáním teprve až zde; Mefisto upokojuje pocit své vlastní důležitosti:

„Neb dokonalé zmatení,
to pro moudré je taj a stejně pro zpozdilé.“ (2557)

To nám nemá být překážkou pro vypátrání skrytého smyslu těchto zvláštních veršů:
 

 Originální verze ‚násobilky‘:                      Překlad ‚násobilky‘ (so so):                      Klíč:

 „Du mußt verstehn!  „Musíš porozumět!  
 Aus Eins mach Zehn,  Jedničku vem, v deset ji změň!  1 = Kraft
 Und Zwei laß gehn,   a dvojku nech beze změn,  2 = Schöpfung
 Und Drei mach gleich,    a trojku učiň na roveň,  3 = Licht
 So bist du reich.  tak zbohatneš zároveň.  
 Verlier die Vier  Čtyřky se každý zřekněte!  4 = Natur (...Un-natur)
 Aus Fünf und Sechs,        Z pětky a šestky  5 = Liebe, 6 = Macht
 So sagt die Hex,  to jsou slova čarodějky,  
 Mach Sieben und Acht,  sedmičku a osmičku zhotov,  7 = Wille, 8 = Geist
 So ist´s vollbracht:  takto jsi s tím hotov:  
 Und Neun ist Eins,    A devítka je jednička,  9 = Glaube
 Und Zehn ist keins.  a deset je nic.  
 Das ist das Hexen-Einmaleins.“   To je násobilka čarodějnic.“  (2540ff)

 

Takto ovšem textu porozumět nelze; potřebujeme klíč k významu čísel. Jeden takový existuje a Goethe, jsa vědoucím, jej zřejmě znal rovněž. Čísla v tomto klíči odpovídají následujícím pojmům:
 

 1 = síla  2 = stvoření  3 = světlo
 4 = příroda  5 = láska  6 = moc
 7 = vůle  8 = duch  9 = víra

 

  

 

A nyní, vybaveni tímto nástrojem, se násobilku odvážíme dešifrovat:

„Jedničku (sílu) vem, v deset ji změň!“

Seber - zdesateronásob - všechnu sílu!

Avšak

„a dvojku (stvoření) nech beze změn,“

Člověče, ty v něm můžeš způsobit jen zmatek. Ano, jak aktuální je tato Goethova rada! Avšak co má znamenat

„a trojku učiň na roveň,
tak zbohatneš zároveň“ ...?

Právě trojku – Světlo – brát jako trojí, jako trojici nejvyššího Světla. Nespočívá v rovnosti trojího Světla také současně trojjedinost, jedno jsoucno, i když s trojím působením? Tento verš ve svém zhutnění zahrnuje nejsvětější Boží tajemství!

Tyto první řádky nám tedy říkají: Poznej jako své určení, člověče, že máš s veškerou silou – bez samolibého narušování pořádku ve stvoření – usilovat o spojení s Božím Světlem, neboť pouze to tě v Pravdě učiní bohatým.

Po stručném shrnutí smyslu a cíle lidského bytí nám následující verše ukazují nejkratší cestu k jejich dosažení.

„Čtyřky se každý zřekněte!“

Nejtěžší řádek! Má se snad člověk vzdálit přírodě? Na tomto místě se musí každý rozhodnout, zda hledá vytrvale a vážně; jde přece stále o to, najít počátek vlastní cesty v houští mylných učení. Tento řádek stojí jako jediný osamocen. Je to, jako by ve své plnosti musel znít:

„Čtyřky se každý zřekněte!“
to jsou slova zvířete.

Neboť hned nato, u pětky nebo šestky, zní opět: „to jsou slova čarodějky“. Protože ale čarodějka pronáší celou násobilku, bylo by takové upozornění zbytečné, pokud by předtím nemluvil nějaký jiný tvor. V čarodějné kuchyni přece existuje určité „zvíře“. Možná se Goethovi falešnost této rady, pokud by ji vyslovilo zvíře, zdála příliš patrnou – je známo, že „Zvíře“ je v Apokalypse symbolem hříchu, zla -, a tak druhý rýmující se řádek v tomto verši vypustil. Je to, jako by nesrovnalost řádku, kterému chybí rým, měla dostačovat k náznaku, že má v sobě také nesrovnalost týkající se obsahu.

V tomto světě polarit má totiž vše svůj protějšek. Význam jednotlivých číslic se proto může změnit v jejich opak. Máme se tedy zříci „ne-přirozenosti“ a ve všech ohledech se stát přirozenými, protože to nás přivádí blíže k bytostnému, prvnímu mostu ke vzestupu.

Po překonání této dešifrovací překážky se další text odvíjí bez těžkostí:

„Z pětky a šestky
to jsou slova čarodějky,
sedmičku a osmičku zhotov,
takto jsi s tím hotov:“

Z lásky a moci učiň vůli a ducha: Čerpej ze všemocné lásky – která přece ‚vše tvoří a chrání‘ - pevnou vůli k vývoji ducha! Neboť do této lásky vrůstat, uvědomovat si její moc a nápomocně se do ní vřadit ze svobodné vůle jako duchovní tvor – to je smyslem tvého putování.

„A devítka je jednička,“

Víra se stala silou, přesvědčením! A tím začínáš stále prohloubeněji a rozsáhleji získávat důvěru k ‚nekonečnému‘. Nyní ovšem nelze číst:

„A DESET JE nic.“

nýbrž:

„A DESET je NIC.“

neboť vskutku neexistuje nic víc! Pro koho se stala víra hnací silou a vnitřním přesvědčením, ten podle toho také žije a zachovává spojení s živou Boží silou ve stvoření. Více pozemský člověk nemůže žádat, než zřetelně vidět cestu i cíl a skrze víru, jež se stala živou, obdržet sílu radostně po ní kráčet. -

Tak jako obsahuje jádro buňky v genetickém kódu zašifrovaný stavební plán celku, je zde v tomto jádru stěsnáno zašifrované poselství pro celé lidstvo. Avšak toto poselství není jen zašifrované, ono je i klíčem ke Goethovu „Faustu“. Víte přece: Již v první scéně, za hlaholu zvonů vzkříšení, volá k sebevraždě odhodlaný Faust:

„Já slyším poselství, leč víry ve mně není; “ (765)

Rozpoznáváte nyní ten stav napětí? Vždyť právě nedostatek víry v pomocné vedení, jehož se také dostává každému, kdo pokorně hledá, přimělo Fausta, aby následoval Mefista. Avšak ještě dříve než vypije nápoj mládí a připoutá se tak k zemi, uslyší z úst čarodějky poselství, které mu přislibuje vzestup ducha mocnou a živou vírou. Faust je ještě jednou postaven před rozhodnutí o své budoucí životní cestě. Této duši však, omámené Markétčiným přízrakem a již přístupné pozemským rozkoším, zůstává toto zvěstování uzavřeno. Až nyní nabývá onen první řádek čarodějnické násobilky svůj celý význam:

„Musíš porozumět!“ (2540)

Zde je vysmívána Faustova nechápavost, která mu již nedovoluje porozumět zastřenému smyslu řeči. Protože kdo zde hledá, musí být vždy připraven poznat Pravdu v každém šatu, ve kterém se mu konečně chce přiblížit. Není tragika této scény patrná ve své plné velikosti až teprve tímto? Tady právě – s neschopností již více chápat a tím v zaslepení považovat pravdu za bláznovství („Jak v horečce ta bába mele“ ... „Co nám to říká za nesmysly...“) – začíná již Faustova duchovní slepota, která pak nakonec znemožňuje vidět světlo a pravdu i zraku tělesnému.

Goethe nás tedy učí: Způsob, jak věříme, uzavírá nebo otevírá vnitřní smysl. Slepá víra – jak již napovídá označení – nepozná svět nikdy správně. Stávat se vidoucím tím, že naše víra prožíváním dospívá v přesvědčení, je myšlenkovým jádrem dramatu a poselstvím Goethova „Fausta“! ...

. . .

Richard Steinpach
Co nám chtěl Goethe říci

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one