»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
V povídce „Židovské děvče" je ukázána síla Kristova evangelia.
     Mezi dětmi chudiny chodilo do obecné školy židovské děvčátko. Bylo hodné, čilé a pilné, jen hodiny křesťanského náboženství se nesmělo zúčastnit. Když její matka, pevná v židovské víře, umírala, musel jí otec děvčete slíbit, že dcera, Sára, se nikdy nestane křesťankou. Otec to zachovával, jenomže Sára se ve škole přece mnoho dověděla z evangelií a později, když se stala pomocnicí v domácnosti v křesťanské rodině, kde se nahlas předčítaly legendy, byla stále více vnitřně přitahována ke křesťanství.
     Vycítila sílu Ježíšova příkazu lásky k bližnímu a viděla plody, jaké přináší důsledné plnění tohoto příkazu. - Přešla léta, hospodář zemřel a jeho manželka žila ve stísněných poměrech a nakonec onemocněla.
     Sára nejen nesla celou tíhu práce v domácnosti a ošetřování nemocné, ale dokonce prací svých rukou opatřovala prostředky k obživě pro sebe i pro ni.
     Jednou se stalo, že ji nemocná požádala, aby jí předčítala z bible. Sára chtěla plnit matčino přání a nepřijmout křest, ale bibli vzala a nemocné předčítala. Co se však dělo v jejím nitru? Často propukla v pláč, ale její zrak se jasnil a jasnila se její duše. „Matko, tvá dcera nepřijme křesťanského křtu, nebude počítána k jejich obci, v tom jsme shodny na tomto světě - ale na onom je větší shoda v Bohu. On provází nás za hrob! - - On navštěvuje zemi, a učiniv ji prahnoucí, obdaří ji četnými dary. Ó rozumím již! Děje se tak Jedním a v Jediném, a to je Kristus! Zachvěla se, když vyslovila toto jméno, a „ohnivý křest ji pronikl, silnější, než tělo mohlo snést, a malomocněji zhroutilo se toto tělo než tělo nemocné, u které bděla".
     „Ubohá Sára!" říkali. „Je přemožena prací a bděním." Dopravili ji do nemocnice pro chudé, kde zemřela a odkud byla pochována, avšak nikoliv na hřbitov křesťanský, tam nebylo místa pro židovské děvče, nikoli, zahrabali ji venku, za zdí.
     A Boží slunce, jež zářilo na hroby křesťanů, osvěcovalo i zde venku hrob Židovčin, a zpěvy, které zněly na křesťanském hřbitově, nesly se i přes její rov. Také jemu bylo zvěstováno: „Jest vzkříšení v Kristu, v Něm, jenž pravil učedníkům: Jan křtil vodou, vy však budete křtít Duchem svatým!"
     Mocným vyšlehnutím citu, který, jak víme, je projevem lidského ducha a důsledkem jeho činnosti, ušlechtilým citovým zachvěním a hlubokým přesvědčením vyšel Sářin duch vstříc světlým proudům, které ducha zaplavily „ohnivým křtem".
     Protože byl duch připraven, mohlo nastat živé duchovní dění, nikoliv jen formální křestní úkon. Ten Sára podle slibu nepřijala, přijala však více, jak to Andersen krásně líčí.

18.03.2013 16:23:01
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2018 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one