»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

... tímto nastolená rozluka a započaté nepřátelství mezi přírodovědou a církví bylo pro vývoj křesťanské Evropy ještě osudovější než reformací započatá konfesní rozštěpenost a rozervanost.

     Dnes mnohými lidmi očekávané opětovné usmíření konfesí by muselo vždy zůstat jen nedokončeným, kusým dílem, nedojde-li současně ke smíření racionálního přirodovědeckého výzkumu se základními náboženskými představami - jen tak mohou jednou lidé  znovu dospět k duchovní světonázorové jednotě.

Kdo se trochu blíže zabýval Galileo Galileiem, jeho bádáním a jeho životem (1564 - 1642), bude moci dát za pravdu následujícímu vylíčení. Vedoucí biskupové v katolické církvi měli původně celkem pochvalné soudy o významných pracovních výsledcích tohoto učence. Když však začal zastávat názor, že církev by měla v tehdy ožehavé otázce „geocentrického a heliocentrického obrazu světa" otevřeně podpořit Koperníkovo učení, odvětil mu kardinál Bellarmin přátelským způsobem, že takové stanovisko by bylo přece ukvapené. Koperníkova představa by stála natolik v ostrém protikladu k celé dosavadní teologii a filosofii, že církev by se nemohla odvážit, aby dala průchod poslednímu rozhodnutí, dokud nebudou předvedeny exaktní důkazy pro nový obraz světa. Bylo by proto vhodnější počkat.

     Galileo Galilei nejdříve přistoupil na tuto přátelskou, ale srozumitelnou radu. Když ale přesto velice aktivně dále naléhal na to, aby církev našla odvahu k veřejnému přihlášení se ke Koperníkovi, muselo dojit ke konfliktu. Galilei byl pozván do Říma - jako „zajatec" inkvizice tam pobýval čtyři týdny ve vatikánském bytě o pěti pokojích s krásným výhledem do zahrad,  musel ovšem podepsat odvolací formulář, pak se mohl  brzy vrátit do svého venkovského domu u Florencie. To nejtěžší, co mu bylo uloženo, musel přírodovědec pociťovat jako duševní utrpení: „jako pokání se měl po tři roky modlit jednou týdně sedm žalmů." (str.488).

     Za tento popis podstatných životních dat Galilea Galileiho vděčíme  Pascualu Jordanovi a jeho soubornému dílu: „Velikáni" - „Život a dílo šesti set nejvýznamnějších osobností našeho světa." (Kindlerovo nakladatelství, Zurich, 1977, svazek V/1, str. 470-491, citáty: str.488/499).

     Profesor Jordan uzavírá životopis poukazem: Friedrich Dessauer, autor, který v sobě spojoval vlastnosti vynikajícího přírodovědného učence s postoji věřícího katolíka (1881-1963), označil odsouzení Galileiho inkvizicí za „neštěstí s těžkými důsledky". Tímto nastolená rozluka a započaté nepřátelství mezi přírodovědou a katolickou církví bylo podle Dessauera pro vývoj křesťanské Evropy ještě osudovější než reformací započatá konfesní rozštěpenost a rozervanost. Z jeho úvah vyplývá napomenutí, jehož by se mělo bezpodmínečně dbát, pokud má jednou Evropa  znovu dospět k duchovní světonázorové jednotě. Dnes mnohými lidmi očekávané opětovné usmíření konfesí, by muselo vždy zůstat jen nedokončeným, kusým dílem, nedojde-li současně ke smíření racionálního přirodovědeckého výzkumu se základními náboženskými představami Evropy. 

 

Pravda a tradice

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one